Škoda Scala: první seznámení aneb zajímavé překvapení

Škoda Scala: první seznámení aneb zajímavé překvapení

O novém hatchbacku nižší střední třídy značky Škoda toho bylo řečeno už opravdu hodně. Řekl bych, že medializace tohoto konkrétního auta nabrala takových obrátek, že není sporu, jak moc je Scala pro Škodovku důležitá. Hodně. Ačkoliv samotný a nejlépe prodávaný vůz z Mladé Boleslavi, Octavia, oficiálně patří do stejné třídy, konkrétně na českém trhu ji oficiality (Svaz dovozců automobilů) řadí po bok třeba VW Passat, Opelu Insignia nebo Peugeotu 508, mluvím samozřejmě o „plnohodnotné“ střední třídě. I to nám ale naznačuje, že by Octavia měla být o třídu výše než právě v tuto chvíli uváděná Scala. Vzhledem k životnímu cyklu obou aut (Scala úplně nová a Octavia spíše ke konci, čekající na obměnu) tomu úplně nic nenasvědčuje. Snad jen velikostně bychom mohli říci, že Scala přeci jen míří o trochu níže. Navzdory tomu ji ale nelze označovat za plnohodnotného nástupce Rapidu, při prvním pohledu na tahle dvě auta jde o „nebe a dudy“. Scala zaujme už od prvního pohledu. Řadu inovací přiváží navíc jako vůbec první auto z Mladé Boleslavi. Snad jen dostupná pohonná ústrojí ve mně vzbuzovala drobné rozpaky a rozladění ještě před tím, než jsem do jednoho z kousků usedl. O čem a odkud ale bude dnešní reportáž? Na téměř dva dny dlouhé seznamování jsme se vydali do Chorvatska, auta na nás čekala v prosluněný den už na letišti a já pořád jen přemýšlel, co od nového modelu vlastně čekat. A s tímhle zamyšlením bych dnes rád zača. Tak jak Scalo? Čím překvapíš?

 

První dojem: konečně krásná Škodovka!

Ať už jde o nejmenšího a nejlevnějšího zástupce mladoboleslavské modelové řady nebo naopak o největšího a nejdražšího, většině z nich v každém testu ze svého vlastního úhlu pohledu vyčítám přehnanou konzervativnost designu. Se znakem okřídleného šípu asi nikdy nevyjelo z fabriky vyloženě ošklivé auto, nevzpomínám si ale ani na žádné, z jehož vzhledu bych vyloženě padl. Prostě mi u nich tak nějak vždy chybělo trochu osobního kouzla a šarmu, který naopak nechybí italské nebo dnes hodně vzestupující francouzské konkurenci. Scala je na tom ale jinak. Už od prvního pohledu bylo jasné, že se tenhle kousek má líbit. Není tomu jinak ani v realitě. Své první tváří v tvář jsme sice už zažili na nedávném autosalonu v Ženevě, tentokrát přede mnou stál ale téměř kompletní výčet barevných kombinací, disků kol i výbav. Nejvyzývavěji působí především přední část, skvěle k ní ladí i dlouhé a výrazné LED pásky denního svícení. Ty mimochodem mění svou barvu v případě použití směrových světel, jež probíhá právě jejich prostřednictvím. Předek na mě pak celkově působí uhlazeným dojmem a navozuje pocit jako by se usmíval. Slušně, i když docela zajímavě, vypadají disky kol (velikost 16“ až 18“). Jedna z variant tak nějak zvláštně připomíná povedené poklice (většina disku je totiž zaplněná, což samozřejmě pomáhá odporu vzduchu) a já pořád nevím, co si o ní myslet. Když už jsme u toho, málem bych zapomněl, že Scala dosahuje na jeden z nejlepších součinitelů odporu vzduchu ve své třídě, to stojí za poklonu. Po designové stránce bych ještě mohl mluvit o zadní části, tam už drobnou podobnost Rapidu najdeme. Zajímavostí je, že páté dveře nabízejí hned dvojí provedení – standardní a nebo efektnější s protaženým zadním sklem až do prostoru, kde je jinak už dávno plech. Škoda navíc nedávno oznámila, že bude nabízet místo svého obchodního označení vlastní nápis na záď vozu konkrétního zákazníka. Že jsem ještě na začátku říkal něco o konzervativnosti?

 

Interiér: zřejmě ta nejhezčí část

Pokud jsem tvrdil, že se mi vnější design Scaly poměrně líbí, určitě jsem nečekal, jak překvapený budu uvnitř. Ke své první jízdě jsem si vybral bílé auto s tematicky světlým interiérem (kůže / alcantara). Doslova mě vzhled vnitřku ihned po usednutí dostal. Dostávám se navíc k prvku, který bych si dovolil označit za vůbec ten nejlepší v novém vozu. Řeč je o plovoucím displeji audiosystému. I když bych radši volil levnější variantu bez navigace, a to hlavně díky absenci kolečka hlasitosti v dražší variantě, svým zpracováním, umístěním i odezvou si mě naprosto získala obě provedení. Skoro bych i řekl, že se konektivita Škodovce opravdu povedla. Pak ale silně narazím. Pod tímto pojmem se totiž skrývá i propojení s vlastním zařízením – jako jedno z prvních aut vůbec Scala už nenabízí klasické USB, nýbrž jen USB-C. Můžete se postavit třeba na stranu příznivců, kteří chápu, že v době, kdy tohle auto dostane facelift, bude na takové úpravy už možná pozdě. Samozřejmě můžete vidět výhody nové technologie – třeba rychlejší nabíjení nebo možnost zapojit kabel z obou stran. Pak ale můžete být obyčejným koncovým zákazníkem, který prostě a jednoduše jen nechce kupovat nový kabel nebo redukci… Pojďme ale zpět k pozitivnímu naladění. Scala je jednou z prvních Škodovek, u které mi nedělá problém nalézt ideální posez za volantem. Špatně nepůsobí ani digitální přístrojový štít, jimž je vybavena většina z nám dostupných vozů. Nabízí navíc i širokou řadu možností zobrazení, což nenajdeme u většiny z konkurentů. Abychom nebyli ale jen na vrcholku nižší střední třídy, nějak to vykompenzovat přeci jen musíme. Nová Škodovka totiž již tradičně příliš neoslní kvalitou použitých materiálů či dílenským zpracováním. Na rozdíl od Kodiaqu za 1,3 milionu Scale za 0,5 milionu dokážu tvrdší plasty v interiéru odpustit.

 

Jízdní vlastnosti: překvapení se (ne)koná

Jak už jsem naznačil na začátku článku, skeptický jsem byl především k motorům. Já osobně totiž nenajdu u Scaly žádný motor, který bych vyloženě chtěl mít doma v garáži. Jinak vcelku povedený jednolitr si petrolhead nikdy snad koupit nemůže. Benzínová jednapětka může být docela fajn, tu zas ale zabíjí filtr pevných částic, který ji dusí především v nižších otáčkách, navíc je zatím k dispozici jen s automatickou převodovkou DSG. A pak nám v nabídce zůstává už jen dieselová jednašestka, která je sice všestranně použitelným motorem, za „naftový“ příplatek dává smysl ale jen řidičům s nájezdem 30.000 km ročně a více. Navíc přemírou výkonu také neoplývá. Jak tomu bude ale v praxi? Přeci jen nehledáme auto pro náročného zákazníka, jakým já jako motoristický nadšenec jsem. Jako první sedám do cenového vrcholu nabídky – 1.6 TDI s DSG. Už od prvního momentu je cítit, jak je Scala lehká. To tak zabíjí moje prvotní tvrzení, že jí malé motory nebudou stačit. Na vrcholového sportovce to sice není, po všech stránkách vyvážená jízdní dynamika si své příznivce ale najde. Než se vydáme vstříc ostatním motorizacím, zastavím se na chvilku ještě u podvozku. Ten je totiž pro mě tím největším překvapením. Jeho naladění odpovídá (alespoň u silnějších verzí) spíše sportovnímu vozu než-li městskému vozu. Mě to v zásadě nevadí, i když přejezd příčných nerovností vyloženě příjemný nebývá. Na druhou stranu jej oceníte právě při ostřejších průjezdech zatáčkami, kterých bylo v okolí Splitu mimochodem docela dost. Odpolední svezení s jednolitrem pak odhaluje, že tvrdší nastavení je upřednostněno právě u silnějších variant (1.6 TDI a 1.5 TSI). Samotné 1.0 TSI jsem hodnotil docela pozitivně už v Octavii, kde sice absencí jednoho válce jako nadšenec trpím, ale považuji jej za vyladěný a vyvážený motor ideální do firemní flotily. Nejinak je tomu i u Scaly, tady mi však není příjemné dlouhé zpřevodování manuálu – kdo potřebuje jet na dvojku 90? Já ne… To vše je tu ale asi hlavně kvůli ekologii. Než se ale druhý den testování vydám na letiště, musím vyzkoušet ještě jednu variantu, výkonový vrchol nabídky, 1.5 TSI DSG. 110 kW se zdá být od začátku dostatkem pro takto relativně malé auto. Zdání neklame, i když v nižších otáčkách působí poněkud rozpačitě. I DSG často podřazuje o dva stupně a nejospalejší jsou rozjezdy na křižovatkách, kdy se kolikrát řidič potřebuje při odbočování rozjet poněkud rychleji – zpoždění od prvního doteku plynového pedálu je dle mého pocitu delší než jedna vteřina, což rozhodně není málo. To vše vám ale příjemným projevem vynahradí právě v otáčkách vysokých. Daní za to je pak spotřeba, která na rozdíl od litru tady umí překročit 10litrovou hranici. Jako moderní benzínový vrchol jej ale mohu hodnotit kladně.

 

Závěrem: povedené auto s dostatečnou dávkou individualismu

Mým nejpříjemnějším zjištěním za dva dny se Scalou bylo asi především opakem toho, co jsem Škodovkám posledních pár let vždy vyčítal – nedostatek individuality. Nová Scala sice není vyloženě výstředním autem, líbivým však ano. V podobném duchu jako design exteriéru se nesou i ostatní části auta – interiér i naladění podvozku. Aby byl hatchback (především v Čechách) úspěšný, musí nabízet i velkorysý vnitřní prostor, což ostatně Škodě Auto nikdy problém nedělalo. Tento kousek to nemá jinak, přidává navíc i pár dalších simply clever prvků, z nichž mě osobně se líbí třeba víčko nádržky ostřikovačů ve tvaru nálevky. Když to celé dám dohromady, vychází mi Scala jako příjemné auto v nižší střední třídě, které určitě má naději na úspěch, dokonce velkou. Otázkou pak zůstává jen cenová politika, která v porovnání s konkurencí zatím nevypadá vyloženě příznivě – se základní ceníkovkou 369.900 Kč míří Škoda spíše na dražší zástupce, což upřímně nevím, jestli je správně. I tak ji ale přejeme hodně úspěchů!

 

Jan Novotný

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..