Škoda Kamiq Monte Carlo 1.5 TSI: funguje u crossoveru čtyřválec, manuál a sportovní look?

Když si zavzpomínám, kdy jsem testoval nějakou Škodovku, tak už je to 2 roky. Naposledy to byla Octavia Combi, která mě velmi překvapila. V tuto chvíli bych se ale chtěl podívat na kousek ze zdánlivě úplně jiného spektra, který se mi dostal pod ruku právě nyní. Kamiq je svým zařazení do B segmentu v zásadě jedním ze základních modelů značky, který stojí po boku trošku tradičnější Scaly a vlastně i nové Fabie. Nenechte se ale zmást, když jej vybavíte atraktivně vzhlížející verzí Monte Carlo a přidáte k tomu i nejsilnější dostupnou motorizaci v kombinaci s manuální převodovkou, na přívlastek „základní“ můžete zapomenout takřka ve všech směrech. Vhodně zvolená barevná kombinace znamená parádní kontrast černých doplňků a bílého lakování. Je to zkrátka v prvé řadě zajímavý crossover, pokud jej vůbec za „crossover“ můžeme označit vzhledem k tomu, že jde vlastně jen o přizvednutý a lehce nafouknutý hatchback. Takové jsou trendy a doba si auta, jako je Kamiq, žádá. V redakci se jako model představil už dvakrát, od prvního pohledu ale jako by bylo jasné, že tahle specifikace bude nejzajímavější. Pojďme se jí proto podívat na zoubek. Jak obstojí 1.5 TSI s manuálem, obhájí si atraktivní specifikace svou poněkud vyšší cenovku a jak na tom bude podvozek crossoveru s lehce sportovním nádechem?

 

Exteriér: taky v něm vidíte pandu?

Nezlobte se na mě, ale je to především barevná kombinace, která může připomínat pandu. Bílo-černý kontrast zvenčí hraje velkou roli. Já osobně musím říct, že se mi auto opravdu líbilo. Čtyřdílná přední světla byla, jsou a vždycky budou tak trochu kontroverzním prvkem, i tak jsem přesvědčen, že po designové stránce je auto stojící přede mnou velmi povedené. Oproti klasickému Kamiqu jsou to především litá 17“ kola a další doplňky – černá zrcátka, černé lízátko, černá maska, a černý spodek zadního nárazníku (vše samozřejmě v lesku), co hraje na nótu individualizace a příjemně atraktivního designu. Mě osobně nejvíce zaujala přední maska v kontrastu se zrcátky. Když se podíváte na auto z tzv. předoboku (tj. pozice, jakou máme my novináři primárně pro focení aut tuze rádi), je to opravdu hezký pohled a já si vlastně asi ani nedokážu představit lepší barevnou kombinaci. Málem bych zapomněl, že je Kamiq ve standardu vybaven LED denním svícením, které atmosféře zvolené barevné kombinace opět jen přispívá. V našem případě jim navíc suplují i full LED hlavní světlomety. Linka denního svícení pak zajišťuje funkci i směrových světel, které jsou řešeny na půl jako tekoucí (rozsvěcí se totiž postupně jednotlivé bodové diody). Já osobně mám z rozsvícených diod pocit, jako kdyby se na mě Kamiq mračil, ale to v žádném případě nechápejte jako kritiku. Zezadu vás pak čekají už klasické tekoucí blinkry a další, již zmíněné černě lakované doplňky. Škoda jen, že v Mladé Boleslavi nejsilnější motorizaci v kombinaci s verzí Monte Carlo nepřidali klasickou, přiznanou koncovku výfuku. To už je ale opravdu jen malá vada na kráse.

 

Interiér: sportovnější místo

Interiér vypadá tak, jako si představíte, když se řekne „moderní škodovka“. Nechybí digitální přístrojová deska, velký dotykový displej (bez mechanického ovladače hlasitosti) a poměrně příjemná sedadla a stejně jako zhruba v polovině případů i řadící páky. Řekněme si ale více. Můžeme začít odzadu ku příkladu od sportovních sedadel, které mají velmi dobré boční vedení, jsou velmi komfortní a parádně drží i při ostřejší jízdě. To vše ale platí do doby, než si do nich sedne člověk rozměrnější postavy s širším pozadím. Je vidět, že Škoda Auto cílí primárně na „průměrné“ postavy, ty nadstandardní budou mít problém se do sedáku vejít. Trošku mě překvapilo, jak jsou sportovní sedadla s integrovanou hlavovou opěrkou úzká, protože přeci jen takové auto nepotřebuje tak silnou boční oporu, která vás bude za každou cenu držet na milimetr stejném místě. Zpět ale k pozitivům, ostatně kritika k sedadlům platí pouze na půl – průměrný řidič nebude pociťovat žádný problém. Samozřejmě i uvnitř čeká lákadlo – panoramatické střešní okno. To se ale nedá otevřít, lze pouze zatáhnout či vytáhnout stínítko. Je na posouzení každého zákazníka, zda mu tato varianta vyhovuje. Já jen upozorňuji, že v úmorných vedrech, jaké v dnešních dnech sužují ČR, od skleněné střechy bude poměrně horko. Displej infotainmentu je samozřejmě úměrně velký a převážně dotykový. Neurazí, ale jak už bylo zmíněno, chybí mi nějaké mechanické tlačítko na ovládání hlasitosti. Na druhou stranu naštěstí nechybí klasické ovladače klimatizace, tedy na pár základních funkcí, více si musí člověk nastavit na displeji. Příjemné je i ambietní osvětlení, které konkrétně v Monte Carlu sází na červenou linku. Řidič i zbytek posádky mají samozřejmě příjemný posaz a já si vlastně nemůžu na nic stěžovat – interiér má, jak jsem řekl nějaké ty drobné neduhy, ale i klady, které převažují. Za mě jde o příjemný prostor na denní ježdění.

 

Technika – 1.5 TSI 110 kW a konečně taky manuál

Hned úvodem odstavce o jízdních vlastnostech míří do Boleslavi pochvala. Pro tentokrát jsem totiž nemusel zdlouhavě hledat tlačítko start-stop, jelikož je hned za řadící pákou. Bezklíčově odemykám a taktéž startuji. Jak mám ve zvyku, hned jsem chtěl napsat, že řadím „D“, ale tady (naštěstí) místo toho volím „jedničku“ a vyrážím vstříc prvnímu seznámení. Již po pár prvních kilometrech si všímám, jak má Kamiq odladěný podvozek. Opravdu mě překvapilo, že pohltí všechny nerovnosti na cestách – ještě uvidíme, jak na tom bude v „Monte Carlo“ režimu. Jako první cestu jsem totiž zvolil tu, kterou jezdím do práce, abych viděl, jak se bude auto chovat ve špičce a především v každodenním provozu. Spojka je sice tuhá, její použití je ale za mě pořád příjemné, takže není problém s autem cukat v koloně a ani spotřeba nějak neurazí. 1.5 TSI je naladěna na poměrně dobře známých 110 kW, což je na takové auto do města při nejmenším dostačující. To platí hned dvojnásob, protože u větších aut koncernu mi upřímně naladění jednapětky příliš nesedělo. Jde především o to, že má poněkud mdlý nástup a především v nižších až středních otáčkách nepředvádí žádný zázrak. To, jak jsme se mohli přesvědčit u Seatu Leon, poměrně hezky vyhlazuje a efektivně řeší verze eTSI doplněná o mild-hybridní technologii. Ta ale jako kdyby u Kamiqu takřka nebyla potřeba. Pro většinu běžných jízd 110 kW stačí a když už je potřeba nějaké to dynamičtější předjíždění, stačí podřadit. Se spotřebou se pak člověk samozřejmě může dostat na příjemná čísla, ale kupodivu i na opačné spektrum. S těžkou nohou na plynu totiž není zas tak velký problém překonat hranici 10 l/100 km. Samozřejmě jsme se i my při běžné, klidné jízdě pohybovali okolo 6,5 l/100 km. To rozhodně není vyloženě špatné, umím si ale představit, že by při nízkém zatížení čtyřválcová jednotka o obdobném výkonu mohla být ještě úspornější. Když už jsme u té klidné jízdy, která Kamiqu i ve verzi Monte Carlo vyhovuje zcela nejvíce, musím ještě jednou ocenit podvozek. Ten je sice tuhý, i tak ale díry typické pro české silnice, žehlí příkladně. Třeba je to i díky relativně vhodně zvolenému rozměru pneumatik (205/55 R17), příplatkové osmnáctky se značně nižším profilem (215/45) bych určitě nepotřeboval. Oproti poslednímu testu, kdy mi klasicky vadil nedostatek místa na odkládání levé nohy, u Škodovky nemám žádný problém. Auto jsem samozřejmě vzal i na delší cestu, abych vyzkoušel, zda se s ním dá fungovat tak, jako kdyby šlo o jediné auto v rodině. Samozřejmě, že díky relativně menším rozměrům – přeci jen jde pořád o nejmenší SUV značky – nenabídne maximální komfort při cestě ve čtyřech na týdenní dovolenou, ale v případě, že auto vlastní rodina a vezme děti na výlet či dovolenou, určitě nebude pociťovat žádný větší diskomfort. Dokážu si představit, že při rozumném naložení a klidné jízdě auto dokáže uspokojit i náročnější rodinu. Celkově bych řekl, je Kamiq až překvapivě univerzální – není mu cizí ani město, ani dálnice a zvládne v přiměřeném komfortu odvézt i čtyři cestující.

TEST a REPORTÁŽ: Škoda Kamiq G-TEC – se CNG levnou i dobrodružnou cestou k moři

 

Závěr: a jak si stojí?

Když se poohlédnou na svůj poslední článek, kde jsem porovnával cenu C3 Aircross a právě Škody Kamiq, svůj názor jsem si potvrdil. Citroen jsme testovali s cenovkou něco okolo 550.000 Kč a Kamiq Monte Carlo se s testovanou výbavou a motorizací dostane zhruba o 100.000 Kč výše. Cena je tedy okolo 650.000 Kč, což rozhodně není málo. I tak by příplatek stál za zvážení, neb v Kamiqu dostanete možná o něco komplexnější produkt s o něco lepším zpracováním a k tomu navíc punc česko-německé kvality. Škoda Kamiq Monte Carlo si dle mého názoru svou cenu obhájí. Navíc startuje o dost níže (427.900 Kč), než kam sahá námi testovaná specifikace. Ta se totiž nachází na úplně opačném spektru a vlastně je pak už jen na budoucím majiteli, jakou Škodovku doma nakonec bude mít. Pro mě byl Kamiq rozhodně milým překvapením, ostatně můžeme být vůbec rádi, že ještě existuje možnost volby čtyřválce s manuální převodovkou. Já, když už bych si měl vybrat konkrétní verzi Kamiqu, byla by to rozhodně tato. Tak snad i příští překvapení z Mladé Boleslavi bude tak pozitivní, jako toto…

 

Lukáš Jeřábek