Nová Honda CR-V 1.5 Turbo 2WD a moje nostalgie

Nová Honda CR-V 1.5 Turbo 2WD a moje nostalgie

Možná jste si již všimli, že styl mého psaní testů nových vozidel, které máme k dispozici, je trochu odlišný od článků vydaných v rámci naší redakce (myslím tím kolegy redaktory). Rád píši své články a hodnocení aut právě trochu jinak. Test nového CR-V si dovolím napsat tak, jak jsem toto konkrétní vozidlo mohl vyzkoušet. Samotné „cérvéčko“ se dá považovat za zakladatele segmentu a stálého tradičního zástupce kategorie dnes označované jako C-SUV. Jde taky navíc o auto, které pochází z dob, kdy neexistoval pojem „městský crossover“, a tak ani SUV bez čtyřkolky. Navzdory historii, ctění zásadních tradic a standardní „robustní“ koncepce japonského SUV, již zástupce od Hondy koupíte i bez čtyřkolky. A co víc, menší HR-V navíc pohon všech čtyř kol ani nenabízí. Před námi teď stojí vůbec první český zástupce nové generace oblíbeného SUVéčka, a to právě s pohonem přední nápravy a novou přeplňovanou benzínovou jedpapětkou. Je tohle cesta? Výsledek či přijmutí nebo odmítnutí mého doporučení pak nechám posoudit vám, naším čtenářům.

 

První dojmy a jak běží čas…

Je dopoledne a já si jdu vyzvednout nové CR-V (jedná se již o pátou generaci tohoto oblíbeného SUV), a to s novou benzínovou motorizací konkrétně o výkonu 127 kW. Jak jsem se dočetl na stránkách českého zastoupení Hondy, tato jednotka tvoří v modelové řadě základ. Pokud se vám to zdá málo, můžete zvolit silnější variantu, která nabízí výkon 142 kW. Někde na pomezí se ještě nachází hybrid s dvoulitrovou atmosférou, jenž dodává systémový výkon 184 koní. Co do výkonu tak jde o pomyslnou zlatou střední cestu. Pokud se teď ptáte, kde je tradiční diesel, odpovídám, že se Honda nikdy nebála radikálních rozhodnutí. Za poněkud kontroverzní se dal označovat už i dvojitě přeplňovaný diesel o objemu 1,6 litru v předchozí generaci. No a dnes tu stojíme před dalším takovým velice zásadním krokem – u tradičního SUV zcela chybí dieselová varianta a do budoucna tomu nebude jinak. I tak jsem se popravdě na novou Hondu CR-V velmi těšil, tak trochu z nostalgie, jelikož jsem toto vozidlo jako rodinné vlastnil v roce 2003 tehdy s benzínovým dvoulitrem o výkonu 110 kW. Je to doba, kdy jste si mohli vybrat mezi Toyotou RAV 4 a právě Hondou CR-V (nezmiňuji záměrně modely Pajero či Land Cruiser, to byly opravdové off-road modely). My jsme tehdy domů zvolili právě Hondu a bylo to díky neojedinělé možnosti si jej vyzkoušet ve Špindlerově mlýně, test probíhal v zimě a v noci napadlo opravdu hodně sněhu. Pamatuji si jako dnes své tehdejší přesvědčení, že se nám nepodaří ani odjet natož se někam dostat. Právě tehdy jsem měl možnost vyzkoušet poprvé ve svém životě, jak funguje pohon 4×4. Možná řeknete, že to nebyl ten správný pohon 4×4 (Honda používala Real Time 4WD) jako měla konkurence. Já jsem si i tak myslel, že sedím v nějakém off roadu a mohu vyjet až na Sněžku. Tenkrát jsem si řekl, že to auto prostě musím mít. Nemohl jsem si vybrat jiný motor a musel jsem skousnout několik překážek, jiná alternativa prostě nebyla (například otvírání pátých dveří bylo směrem k chodníku, a to mi fakt nevyhovovalo). Když jsem jej ale přivezl domů (v prodejně jsem ještě nechal namontovat sadu ochranných rámů), cítil jsem, že teď jsem ten správný velký muž, co už zvládne opravdu vše. Toto vše mi proběhlo před očima, když jsem si nový model Hondy, tedy její pátou generaci, přebíral a rovnou jsem si přiznal, že jsem za tuto dobu zestárnul, nová Honda však brutálně omládla.

 

Vzhled: je to ještě pořád to staré dobré CR-V?

Nynější generace na první pohled působí dojmem, že se jedná o velké SUV, jak udává výrobce, rozvor náprav narostl na uctyhodných 2662 mm (verze s pohonem všech kol z důvodu jiné geometrie zadní nápravy má pak o milimetry delší, 2663 mm). Je vidět, že jde o zcela nový model. S předchozí generací nemá tohle auto skoro nic společného. Působí moderně, osobně se mi hodně líbí přední světlomety, ve kterých už nenajdete jedinou žárovku – vše je totiž řešeno LED diodami. I výběrem barvy, šedomodré metalízy, nebo třeba menšími 18“ disky z lehkých slitin s vyšším profilem ale CR-V působí poněkud obyčejně. Jako by nám chtělo naznačit, že nemá problém, v případě takové preference budoucího majitele, zapadnout do davu. To ale vůbec neznamená, že by se nové CR-V designově nepovedlo, ba naopak. Vypadá hodně moderně. Pokud si navíc vzpomenu na mnou kdysi vlastněný kousek, skoro bych i tvrdil, že nejde o přímého nástupce, rozměrově jsme navíc dnes už úplně jinde.

 

Interiér: japonsky moderní a hlavně prostorný

Po usednutí za volant jsem se cítil jak v obývacím pokojíčku. Ano, CR-V je uvnitř velmi prostorné. Usedám do pohodlných sedaček a studuji interiér. Na první pohled si větší SUV opět na nic nehraje. Vzhled interiéru sice vypadá uhlazeně, snahu o luxus (ve střední výbavě Elegance) ale nečekejte. Standardní textilní sedadla bych hodnotil sice nadprůměrně, řidičova bederní opěrka je navíc už ve standardu, ale k etalonům této problematiky (sedadlům AGR např. u Opelu) mají poněkud zejména po stránce rozsahu nastavení či délkou sedáku dále. Silnější postavy do nich však zapadnou o něco lépe než v případě konkurence. Ač jde o záležitost čistě subjektivní, líbí se mi pojetí přístrojového štítu Hondy, pokud se tedy zaměřím na jeho středovou část v digitálním provedení. Na druhou stranu nenabízí téměř žádné nastavení zobrazení a bohužel nedává možnost hrát si s jeho grafikou. Dostávám se tím k úskalí Hondy, ovládání elektroniky. Zatímco audiosystém už byl vyladěn takřka ke geniální jednoduchosti, palubní počítač jsem stále nějak nepochopil. Nabízí mraky možností, ty se ovládají na levé části volantu. Pokud chce ale řidič přepínat mezi jednotlivými denními počítadly nebo je nulovat, musí sáhnout po typickém „párátku“ trčícím z přístrojovky. Stejným způsobem resp. jeho otáčením se mění i intenzita osvětlení budíků. Ach, kdy se toho Japonci už zbaví? V pravé části volantu se pak ovládá adaptivní tempomat, oceňuji mimochodem jeho přítomnost už od druhé výbavy zdarma, nechybí samozřejmě ani asistent udržování v jízdním pruhu. Příjemně na mě působí i středový panel. Je na dnešní poměry totiž poměrně široký. Řadící páka je poměrně vysoko, takže si seřizuji sedadlo, přizpůsobuji si volant, posouvám loketní opěrku, která má i díky šířce dostatek úložného prostoru (mimochodem dostatek úložných prostor v celém vozidle je velkou výhodou). Třeba takový dekor v imitaci dřeva u většiny aut působí docela kýčovitě, u CR-V mi ale vůbec nevadí.

 

Jízdní vlastnosti: na dnešní poměry velmi komfortní a příjemné

Konečně startuji, tedy chci nastartovat, ale nejde mi to. Co se děje? Říkám si, že jsem něco udělal špatně a zkouším znovu a znovu, ale opravdu mi to nejde. “Hm, co budu dělat, přeci není možné, že se hned něco pokazilo.“ Až pak si všímám nápisu na palubním počítači a zjišťuji, že pro nastartovaní vozidla je nutné mít zataženou ruční brzdu. Poněkud zvláštní je pak skutečnost, že Honda neumí aktivovat ruční brzdu po skončení jízdy automaticky, tedy před každým nastartovaní je nutné, jak jsem již psal, aktivovat ruční brzdu znovu a znovu, na to se poměrně špatně zvyká. No nic, konečně startujeme a jedeme testovat. Jak už je mým zvykem, chci si vozidlo vyzkoušet ve všech možných režimech a jelikož se jedná o verzi pouze s pohonem pření nápravy, neplánuji žádný test na sněhu či v bahnitém terénu. Jedeme na výlet a první cesta bude po dálnici, naše Honda je v nižších otáčkách neuvěřitelné tichá. Mám pocit, jako bych jel ve vozidle zcela jiné značky, ano to se Hondě velmi povedlo (jak uvádí výrobce, standardní výbavou modelu CR-V je aktivní rušení hluku s označením ANG). Na dálnici se nám líbí a já si užívám novou benzínovou jednapětku TURBO. Dle mého názoru je tento motor plně dostačující, a to ačkoliv jsem zastánce přesvědčení, že nafta rozhodně není mrtvá. Není to žádný závoďák, ale na reakci plynového pedálu dokáže toto SUV s hmotností 1501 kg poměrně slušně akcelerovat. Příjemné bylo, že tento přeplňovaný motor má dostatek výkonu v širším pásmu otáček. Na druhou stranu se mu ale třeba z dálniční stotřicítky při zařazeném šestém stupni k akceleraci moc nechce. To je způsobeno především delším posledním stupněm a taky charakterem motoru – i tenhle benzín se cítí samozřejmě nejlépe ve vyšších otáčkách. Co se mi dále líbilo, bylo přesné a lehké řazení, zde musím Hondu opět jako vždy pochválit. Na SUV jde až o nevídaně a překvapivě skvělou kulisu řazení. Spotřeba se pak při dodržování rychlostních limitů ustálila na hodnotě 7,5 litru, což na velikost vozidla, hmotnost a celkovou stavbu není špatné. Sjíždíme z dálnice a vracíme se do Prahy, zde se projevují větší rozměry a je potřeba se plně věnovat řízení. Využíváme všech bezpečnostních prvků, které naše Honda má. Jízda je však opět velmi příjemná, i přes větší kola máme totiž vyšší vzorek, který dokáže maskovat většinu klasických nerovností. Ovladatelnost je i tak opravdu příkladná. Vyzkoušíme jej tedy i s celou rodinou, hurá a nakládám dětskou sedačku, usazuji dceru včetně své paní (jistě jste měli možnost jet na výlet s celou rodinou a umíte si představit, kolik zbytečných věcí potřebujete), přesto máme všude dostatek místa. Na zadních sedadlech je opravdu místa na rozdávaní, a když jsem svoji paní posunul na předním sedadle zcela dozadu, dcera v rámci svého posezu ani jednou nekopla do sedačky před sebou, za to smekám. Kufr jsme plně naložili (moje výtka k výrobci – víko kufru se dá otevřít v relativně malém rozsahu, my vyšší postavy se pod něj prostě nevejdeme). Vyrážíme. Vozidlo se opět chová velmi komfortně a já si mohu v klidu povídat se svou dcerou a užívat si velmi klidnou a pohodlnou jízdu. Při rodinném cestování se díky pohodlí i komfortnímu naladění tohle auto, tuším, cítí opravdu nejlépe.

 

Závěrem: velmi povedené auto s pouze drobnými chybami

Náš test páté generace Hondy CR-V byl na můj vkus poměrně krátký, o to více jsem si ho ale užil. Auto proti předchozí generaci narostlo, nová přeplňovaná benzínová 1,5 je v dnešní době spíše milým překvapením. Nemluvím samozřejmě o objemu, mluvím o jeho jízdním projevu. V porovnání s dieselovou dvadvojkou (čistě teoreticky) jde pořád o horší variantu. V kontextu konkurence má ale nová jednapětka výjimečně příjemný projev i spotřebu. CR-V se mi velmi dobře ovládalo ve všech jízdních režimech. Co jsem si opravdu užil já (i má dcera) je prostor na palubě a to, jak jsme si hezky mohli popovídat v rámci našeho společného výletu, CR-V je s novým benzínovým motorem opravdu velmi tiché. Nejedná se o levné SUV, ale v dnešní době, kdy si můžete vybírat z mnoha zástupců třídy, je sázka na novou Hondu CR-V velmi dobrou volbou. Za moji osobu jej mohu vřele doporučit, užijete si hodně a rozhodně vás tento model brzo neomrzí. Vytknout lze snad jen pořád vcelku nepraktické ovládání některých elektronických zařízení, místy horší dílenské zpracování (levnější materiály) nebo omezená volba v ceníku, to už jsou ale spíše detaily. Za mě při současné ceníkové ceně 749.900 Kč rozhodně smysl dává!

 

Pavel Novotný

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.