Mazda CX-30 Skyactiv-G 122: zaručený recept na štěstí s SUV

Mazda CX-30 Skyactiv-G 122: zaručený recept na štěstí s SUV

Autor: Jakub Vodička · Fotografie: Jakub Vodička

„Budeš chtít otestovat novou Mazdu CX-30?“ tak zněla první otázka, kterou jsem v týdnu před 14 dny dostal od svého kolegy a kterou mám spojenou právě s Mazdou CX-30. Samozřejmě jsem rád za každý nový vůz určený k testování, ale hlavně jsem kupodivu ještě neměl co dočinění s novodobými modely značky Mazda, a tak jde o relativně pozitivně překvapující otázku od kolegy. Proto jsem hned kývl na tuto nabídku a šel hledat detailní informace o kousku, k němuž budu mít o pár dní později za úkol napsat i své dojmy. Ještě jsem si jej ani nevyzvedl a už nabývám prvních pozitivních dojmů natolik, až jsem z radosti dalšího testování nemohl dospat. Den D se netrpělivě blíží. Možná se mi to jen zdálo, ale najednou všude na internetu vidím nabídky na novou CX-30. Sledují mě? Snad ne. Ani se ale příliš nedivím, jedná se o žhavou novinku a poměrně pochopitelně (i vzhledem k zařazení modelu do jedné z mála rostoucích kategorií C-SUV nebo obecněji k současné popularitě městských crossoverů) chce české zastoupení novou CX-30 před českými zákazníky patřičně ukázat a rovnou je i zaujmout. Zaujme? Den D je tady a už teď si troufám říci, že „d“ ještě nebylo tak překvapující, jak se před začátkem testu zdálo.

Dávka luxusu jí rozhodně nechybí.

Má první vzpomínka na značku Mazdu sahá až do období před několika lety. Pamatuji si na jednu mně tehdy velmi blízkou osobu, jenž měla velice ráda prémiové značky a k nim kupodivu ještě Mazdu. Vzpomínám si, jak jsem tenkrát jako kluk nechápal její logiku: „Miluji BMW, AUDI, Mercedes-Benz a Mazdu.“ Vždy jsem tak trochu kroutil očima, proč se v pohledu dívky, která dbá na luxus, mezi nejlepšími objevuje zrovna námi výrobce námi testovaného vozu, jenž mezi výše zmíněné prémiové automobilky spíše nepatří. Takhle o Mazdě přemýšlím ještě před jejím vyzvednutím a nyní tu přede mnou stojí CX-30. Ano, sice nejsem vyložený nadšenec do SUV, ale klasické rysy Mazdy jsem si zamiloval na „první dobrou“. Přední i zadní světla vzbuzují emoce k dynamické jízdě. Mazda se na mě dívá stylem: „Co chceš? Tady vládnu já.“ Mně se tento styl líbí a pomalu začínám chápat vztah již zmíněné osoby k japonské značce. Ačkoliv k nám nedorazil exemplář v klasickém červeném lakování (za příplatek 20.900 Kč), kterou si pod automobilkou vybaví snad každý, pozitivně hodnotím i modrou metalízu (modrá Deep Crystal za 13.900 Kč), která je taktéž líbivá a stojí o několik tisíc méně. Na parkovišti jsme s kolegou zahlédli i černé provedení, které mi již tak atraktivní nepřijde. 18palcová kola slibuji příjemné svezení navzdory dynamické jízdě příliš nepřidávající vyšší stavbě. Nyní začínám být v rozpacích. Co když mi Mazda nabízí daleko více, než jsem si dokázal představit? Určitě tu bude nějaká chyba. Pojďme za volant, v interiéru už určitě najdeme nějaký ten tvrdý plast, který mě vyvede z pozitivní míry.

 

Za volantem jako doma

Ano, opravdu nabírám s Mazdou své první zkušenosti. Hned po prvních pár kilometrech mi přijde, že jsme spolu strávili už mnohem více času. Všechno je uvnitř tak intuitivní. Ačkoliv jsem si nejdřív všechna tlačítka musel najít, po hodině cesty jsem již věděl, kam šáhnout a způsob ovládání většiny funkcí mi dával smysl. Mazda se jako každá automobilka pomalu zbavuje všech tlačítek, ale dělá to o něco lépe než ostatní. A vlastně jde i tak trochu proti proudu, když se pro nynější generaci svých vozů rozhodla zapomenout na dotykové displeje. Tlačítek je tu akorát, aby nerušila řidiče od jízdy, ale aby zároveň nezklamala éru „digitalizační“. Palubní deska vypadá na oko velice příjemně. Líbí se mi barevné provedení, které značka zvolila. Na volantu najdete mnoho dalších možností nastavení a ovládání jízdních asistentů. Zde bych ještě rád zůstal a udělil bod za dobře zvolené rozměry volantu (průměr a tloušťku věnce). Ten příjemně padne do ruky, neklouže a ze své pozice za volantem si mohu příjemně opřít levou ruku. Mazda do svých vozů nabízí head-up displej, který se promítá na sklo, proto na vás opět může působit opravdu luxusně. Sedadla jsou velice komfortní a ani při delší cestě mě z nich nebolela záda. Možná bych uvítal větší možnost nastavení nebo výraznější boční vedení, ale přeci jenom jsme stále v „běžné třídě“ automobilů. Měřím kolem 180 cm a svou ideální polohu jsem si našel. Nohama se nebouchám o volant, obě nohy pod ním mají dostatek prostoru, levou ruku si mohu opřít a ta pravá si může velice příjemně hrát s řadící pákou. Teď už jdu tedy nastartovat a pochopit, o čem ta Mazda je.

Prožitek z jízdy, který nadchne

Co od takového auta očekáváte? Za cílovou skupinu považuji pár jakéhokoliv věku. Ten se bude chtít dívat po spotřebě a dostatku místa na palubě, ale neměly by mu mít lhostejné ani jízdní vlastnosti. Mně vůz nabídl ještě něco víc – výjimečné svezení. Díky krátkým dráhám převodovky a možnosti vytočit motor až k téměř 7 000 otáčkám jsem se chvílemi cítil jako závodník. Motor sice dlouho netáhne a jeho opravdovou dynamiku je možno cítit až ve vyšším spektru otáček (lineárně a uspokojivě rostoucí až od nějakých 4 500 ot.), ale jeho atmosférický projev v dnešní době považuji za při nejmenším ocenění hodnou. Prvních zhruba 3 000 otáček vlastně spíše jen čekáte, pak ale přijde menší vzrušení, které od takového vozu nejspíš nečekáte. K tomu si přidejte to příjemné řazení a jste opět malým dítětem, které si chce hrát. Teď se ale vraťme k  důležitým faktorům ke koupi vozu. Ohledně místa na palubě – máte hodně možností pro odložení osobních věcí. Místa na odkládání je tu opravdu hodně. Na druhou stranu v něm odvézt materiál na stavbu už bude menším problémem. Pojďme otevřít kufr, který se otevírá automaticky… A opravdu dlouho. Po zmáčknutí tlačítka čekáte a čekáte a ještě dlouho čekáte. Začnete přemýšlet, zda se tedy kufr neotvírá ručně a pak se konečně začne něco dít. Naštěstí jsem se nedostal do situace, kdy jsem držel těžký nákup v ruce, ale kdyby ano z takové situace určitě nemám radost. Když už jsem se po čekání dostal do kufru, nadbytek místa jsem v něm přeci jen nenašel. Běžný nákup jsem páry odloží a nakonec odjedou bez problému i na dovolenou, ale pro cestování ve větším počtu osob bych už očekával jistou míru diskomfortu. Nyní se přesuňme na zadní sedadla. Místa tu mám tak akorát. Ano, zde dostane vůz fajfku – prošel. Nyní k té spotřebě. Od motoru 21. století se 122 koňmi bych očekával nejspíš spotřebu poněkud menší, než má ten v mazdě. Pro takový výkon byste se totiž v dnešní mohli spokojit i s objemem jednoho litru, Mazda však, jak už bylo zmíněno, jde proti proudu a nabízí výhradně atmosférické (nepřeplňované) motory o objemu dvou litrů. A to má samozřejmě svá pro a proti, ocenit je potřeba především to, že díky Mazdě máme vůbec tu možnost ještě řídit dle staré dobré a poctivé koncepce. Během testu jsem se dostal na dlouhodobých 7 l/100 km. Možná jsem příliš přísný, ale o litr méně a byl bych spokojený. K jízdním vlastnostem tak lze doplnit, že pokud vám nebude vadit oturbený tříválec, Mazda pro vás zřejmě není tím pravým ořechovým. Co se spotřeby týče, ocenit lze její malou výchylku – asi s ní nikdy nebudete jezdit za 5, ale dostat se k 9 by bylo také v celku oříškem. To se o moderních downsizingových motorech říci nedá.

 

Závěr: upřímně je lepší než čekáte.

Mazda mě opravdu překvapila. Byl to nás první společný zážitek a musím říci, že u mě zůstane zaznamenán jako pozitivní vzpomínka. Ačkoliv se cena testovaného exempláře pohybuje někde lehce pod 700 tisíci Kč, auto vám nabídne mnohem víc, než čekáte – od všech asistentů, které může dnešní automobilový svět nabídnout, až po jízdní komfort a dynamiku, jenž byste u takového auta nejspíše nečekali. Nejen den D byl opravdu famózní a už chápu ty, co o této značce básní. Má své výjimečné kouzlo. Také jí budu chválit. Na druhou stranu mám velký problém najít pro tento model ideálního zákazníka. Spotřeba by mohla být o něco nižší, zavazadlovým prostorem nezaujme, ale ani nezklame a ten vnitřní hodnotím jako „tak akorát“. Je ideálním klientem opravdu mladší nebo starší pár nebo jste jím vy, mladý nadšenec do auta, který očekává živé svezení s dostatkem místa pouze pro dva lidi? V takovém případě bych si pod vašima rukama uměl představit spíše jinak velmi povedenou řadu 3. Mazdo, zanechala si ve mně spoustu pozitiv, ale i pár otazníků. Už se těším na naše příště…

 

Jakub Vodička

Sdílet: