Mazda 3 G122: konečně atmosféra!

Mazda 3 G122: konečně atmosféra!

Slova použitá jako přívlastek výstižný k modelu, jež mám dneska na test, jsou přesně ta, která jsem chtěl již tak dlouho říct. Abych mluvil úplně konkrétně, uvedl bych: „konečně správná atmosféra a žádný „ ,oturbený jednolitr‘ “. Mazda přišla na trh s novou trojkou a já jsem hned věděl, že se v tom autě musím svézt, a to třeba i proto, že mám v rodině jejího teď už dvě generace starého předchůdce a pořád žiju s takovým pocitem, že mě do jisté míry nikdy nepřestane bavit. Malý hatchback, jehož každá generace byla zábavná a měla zajímavé motory. My jsme dostali Mazdu 3 G122 – benzínový motor skyactiv o objemu 2 litry a výkonu 122 koní s manuální převodovkou. K takovému autu byla navíc vybrána zcela nejlépe, jak jen šla, i barva, ta červená jí (Mazdě obecně) prostě sluší. Už jste asi pochopili, že jsem se na ni hodně těšil. Určitá očekávání jsem měl, přeci jen od benzínové atmosféry čekáme snad všichni (jako malí kluci) něco podobného. Čím vším mě ale překvapila a jaké bude celkové hodnocení? Opravdu, jak řada mých kolegů, a tak i moje intuice napovídají, bude tohle tím nejlepším současným kompaktem na trhu?

 

První dojem: agresor

Na první pohled vás u auta napadne, že půjde o sportovní verzi, a tak by se i pod kapotou mělo objevovat něco výkonného. Když jsem v úterý ráno vyrážel směr nejmenované dealerství značky Mazda, ptal jsem se sám sebe, zda budu tak překvapený. Krásné červenočerné detaily a křivky, které byly doplněny o sportovní look a dvě koncovky výfuku mu však dodávají přesně takovou pózu, jakou jsem čekal a tolik chtěl. Ano – žádné schované koncovky, na každé straně jedna. Tím to ale teprve začíná. Když jsem otevřel dveře, začala se na mě smát kůže odevšad. I palubní deska je potažena kůží. Na první dojem Mazda působí velmi luxusně a dravě. Dokonce až tak, že byste ji v životě nechtěli zařadit do nižší střední třídy. Jako bych z Japonska slyšel něco ve stylu „kašleme vám na ty třídy, my prostě neděláme kompromisy.“ Po nastartování se mi dostalo líbivého zvuku atmosférického dvoulitru. Zařadil jsem jedničku a vydal se na cestu. Po zastavení jsem se začal věnovat interiéru, který působí jako z jiné třídy, či snad i od jiné značky. I proto si mu dnes dovolím věnovat trošku více pozornosti.

 

Interiér: nebe plné kůže

Koukám okolo sebe a vidím, jak se na mě ze všech směrů nová Mazda usmívá. Na první pohled si člověk opravdu neřekne, že je to Mazda. Takové zpracování a materiály čekáme ve vyšší třídě. Sedačky jsou ergonomicky tvarované a mají relativně příjemné boční vedení, i když by k jinak spíše sportovnímu vzhledu slušelo o trošku výraznější. Celý interiér je útulný, zdá se menší, než je a jeho černý odstín i tmavá stropnice stropnice příjemnému pocitu velmi napomáhá. Volant je jedna, pro mě jako vždy velmi důležitá součást vnitřního prostoru, a jako vždy u Mazdy – perfektní. Palubní počítač je zpracován jednoduše a jsou tu jen základní informace (pro mě dostačující), i když oproti digitálním a mnohými směry individualizovatelným přístrojovým deskám ta Mazdy příliš možností nezobrazí – například denní počítadlo kilometrů jsem hledal (zřejmě špatně) bezúspěšně. BOSE, to jsou čtyři písmena, o kterých bych se rád dnes rozpovídal. Je to audio, jímž je Mazda vybavena, a že je sakramentsky povedené. Jakoukoliv hudbu i v hlasitosti na maximu přehraje zcela čistě, se skvělými hloubkami, výškami i basy. Opravdu jde o jeden z nejlepších soundsystémů v autě, co jsem kdy zažil a troufnu si tvrdit, že dokonce zcela nejlepší v dané třídě. Rozhodl jsem se, že si na chvíli pustím hudbu a posedím jen tak na místě v autě, reproduktory mě za celý týden nepřestávali bavit. Pak je tu ovládání celého audiosystému, já osobně jsem s tímto řešením spokojený. Obrazovka není dotyková, ovládá se pouze kolečkem nebo spíše „joystickem“ a šipkami u řadící páky. Ovládání je navíc logicky vymyšlené tak, aby nerozptylovalo od řízení, což se o mnoho konkurenčních dotykových systémech říci nedá. Vše je navíc opět z kvalitních materiálů a opět oproti některým konkurenčním řešením je tady obecně každý úkon velmi příjemný.

 

Jízda: přesně takhle se má auto chovat

Když jsem nastartoval motor, chvilku jsem přemýšlel, kam pojedu. Výkonu totiž na rychlou jízdu tak trochu chybí, podvozku ale věřím opravdu hodně, takže stejně hned na začátku našeho sžívání hledám nejlepší zatáčky v blízkosti již zmíněného dealerství. Řadím za jedna a příjemná spojka i ideální usazení dávají za pravdu mému původnímu plánu. Přijíždím na vybranou trasu, chvíli přemýšlím, o jaký průjezd se pokusím a pak vyrazím. Auto sedí na silnici doslova úžasně. Každou zatáčku jsem projel naplno (rozuměj tak, jak mi především výkon motoru umožnil) a s úsměvem na tváři. Podvozek funguje „neskutečně“. Byl jsem z toho sám překvapený – auto neodskakuje, je příjemně tvrdé a prostě jednoduše řečeno, je to s ním zábava. Rád bych toto auto srovnal kupříkladu s VW Golf či Škodou Octavia, u nichž chybí takové zajímavé motory, jakými Mazda 3 disponuje. Podvozek je u koncernu nesrovnatelně horší a jaksi „nudný“. Po designové stránce se Golf vyrovná, ale asi jen v R-line. I zpracování interiéru je horší u většiny (ne-li všech) přímých konkurentů. Nevím, dle mého názoru nemůžeme kupříkladu zrovna Golf brát jako přímého konkurenta Mazdy 3. V provozu jsem se s Mazdou dostal i na spotřebu 6,5 l/100 km, což si myslím, že je na atmosferický dvoulitr velmi slušné. Ještě jsem chtěl vyzkoušet, jaká bude cesta ve čtyřech. Cíl cesty jsem si nakonec zvolil Šumavu. Čekalo nás tedy přibližně 140 km cesty. Až překvapivě příjemně jsme se vešli. Lidé na zadních sedačkách se cítili komfortně a říkali, že by tu vydrželi i mnohem delší cestu. Hlavně v létě je na zadních sedačkách příjemné, že se na nich skoro nedostane slunce.

 

Závěr: co pro mě tedy toto auto znamená?

Vždy jsem miloval japonská auta. Asi je pak pro vás překvapení, že mám auto korejské. Je to čistě tím, že poměr cena/výkon byl u „enka“ nejlepší v dané třídě. A u Mazdy je to stejné. Za 680 000 Kč máte bezkonkurenční interiér i audio. Pak následuje to, co u Mazdy mám prostě rád a dělá jí odlišnou – je to atmosférický motor a skvělý podvozek. Jako je u tohohle auta 2litrový benzín, tak jsme měli u 6ky 2,5litrový. Jsem zastáncem atmosférických motorů, a za to pardon všem zastáncům moderního downsizingu. Z pohledu „životnosti“ a z pohledu „zátahu“ tohle snad nemá konkurenci. Myslím si, že člověk, který chce všechno dobře zpracované, vyrobené pro zábavu a zároveň komfortní, nemůže asi volit nic jiného, než Mazdu 3. Já a celá redakce se hlavně těšíme, až přijde pohon všech kol a hlavně silnější benzínový motor, což je asi jediný limit jinak dokonale fungujícího auta. Bude to doslova „bomba“. Hodně nás zajímá, jak se bude auto chovat s pohonem všech kol a také jaký bude projev motoru, který by měl mít něco přes 180 koní. Pro mě osobně je takový sen, aby se vrátili verze MPS. Autu by to slušelo a hlavně, Mazda to umí, víme to moc dobře, a to je důvod, proč by MPS mělo přijít (do Evropy však kvůli emisním normám to nevypadá příliš nadějně). Při výběru hatchbacku určitě doporučuji se jít podívat a také projet Mazdu 3, myslím si, že pak už nebudete chtít nic jiného, a to snad i přes poněkud vyšší cenu, což je vlastně i docela relativní – Mazda totiž nedělá „základní“ výbavu a pokud do konkurenčních kandidátů přidáte potřebnou výbavu, budete zřejmě na podobných částkách, ne-li vyšších. Klobouk dolů Mazdě za tenhle velmi povedený kousek…

 

Lukáš Jeřábek

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..