Jaguar E-Pace: není základ jako základ

Když se vysloví Jaguár, máme jen dvě možnosti. Milovníci přírody si představí velkou kočkovitou šelmu a ti druzí ikonické auto… Elegantní sportovní kupé nebo luxusní sedan. Dnes testované auto, model E-pace, je ale jiné. Nová doba si žádá své a proto tradiční výrobce sporťáků přichází s malým crossoverem. Zákazníci tyhle auta prostě chtějí. E-pace se zároveň stal nejlevnějším Jaguarem na našem trhu.Jeho cena totiž začíná na 934 000 Korunách. Ani to ale není málo. Nás kromě jiného zajímá, jak moc má tohle malé SUV společného právě s ikonickými vozy, jež si většina z nás pod značkou představí. Čím vším může překvapit?

První dojmy: elegantní gentleman.

Nerad bych se opakoval, stejně ale připomenu, že SUV jsou dnes opravdu “in”. Pokud jste zastáncem vozů vyšší stavby karoserie se zdánlivě terénními vlastnostmi, pak si podle mého musíte s novým Jaguarem padnout do oka na první dobrou. Jde totiž o crossover (obdobné označení pro kategorii daného auta) přesně takový, jak má být – nafouklý do výšky, roztažený do šířky s vyšší světlou výškou a pneumatikami. Každý prvek na autě vypadá příkladně a na mě působí, jako kdyby chtěl naznačit robustnost auta. Atraktivní siluetu podtrhují dynamické rysy předního nárazníku s protáhlými světly, které navíc pěkně zdůrazňuje LED denní svícení v typickém Jaguářím designu. Hezkým zpestřením je výdech u A sloupku. Zádi pak dominuje malý horní spojler a silueta I díky němu plynule přechází k zadnímu nárazníku. Autu hodně sluší červená metalíza. Nezvyklá šedá metalíza, kterou jsme měli na testovaném voze, také zaujme. Přece jen červená Firenze nebo modrá Caesium podtrhují dynamiku o něco lépe… Za tyto barvy pak ale připlatíte něco málo přes 23 000 Kč. Doslova “základově” vypadající šedá není zrovna mým šálkem kávy. A když jsme u těch barev a příplatků, za 21” kola date dalších 32 700 Kč a aby to mělo opravdu sportovní šmrnc, tak ještě připočítejte 10 000 Kč za červeně lakované brzdové třmeny.

Technologie i komfort na palubě na prvním místě

E-pace je menším sourozencem již zavedeného F-pace. Rozměrově je asi nejblíže luxusním BMW X2 nebo Volvu XC 40 případně mnohem masovější Mazdě CX-5 či VW Tiguan, který jsme také testovali. Na první pohled malé a kompaktní SUV předurčené pro městský provoz poskytuje posádce příjemné pohodlí. Když se na něj podíváme z blízka, zas tak malé už není. Interiér působí vyváženě a nabízí příjemnou ergonomii, snad až na několik drobných detailů. Sedačky mají dostatečné boční vedení a v kombinaci s vyšším posazem se v autě budete cítit dobře, ať už pojedete na nákup do supermarketu nebo na dovolenou k moři či snad až na vrcholky hor. Prostě polykač kilometrů. Malou vadou na kráse může být snad jen menší zavazadelník. Jinak dlouhou cestu vám určitě zpříjemní solidní zvuk sound systému Meridian s patnácti reproduktory a subwooferem či propracovaný infotainment s intuitivním ovládáním nemálo podobném tabletu. To všechno podtrhuje celodigitální palubní štít společně s Head-Up displejem. Samotná přístrojová deska nabízí mnoho možností individualizace, z nichž mě se líbí snad nejvíce možnost roztáhnout mapu přes celý displej. Byť je ovládání vcelku přehledně na levé části volantu, já jsem byl díky velkému rozsahu nastavení občas poněkud zmaten. Věřím, že je to ale spíše o zvyku. Auto je samozřejmě prošpikováno dalšími asistenčními systémy. Co mě trochu vadilo, bylo vedení v jízdních pruzích, které se chovalo trošku nelogicky a na můj vkus až násilně zasahovalo do řízení. Ovládání tohoto systému je navíc umístěno mimo zorné pole řidiče kdesi vlevo dole v úrovni kolene společně s ovládáním jasu celodigitální obrazovky. Další samozřejmostí u auta této kategorie je bezklíčový start a zamykání. Pokud mám zůstat ještě chvilku u interiéru, dovolím si ještě jednu lehce kritickou poznámku. Jde pořád o relativně drahé auto (koho ve vašem okolí nezabolí investice přes milion korun) a samozřejmě i patřičně luxusní. Na můj vkus se na něm ale podepsala nutnost drobného šetření právě oproti většímu bráškovi, a to kolikrát dost viditelně. Imitace kožené palubní desky sice vypadá vskutku příjemně, pozitivně ji ale přivítáte spíše u Opelu Insignia než u Jaguaru, kde na imitace asi nejste zvyklí. Nejviditelnější jsou ale horší materiály na středovém panelu, kde se centrální displej nachází ve změti matných plastů či na leskle plastových ovladačích u klimatizace. Naopak poměrně luxusně vypadá leštěný plast ohraničující volič převodovky, to ale jen do té doby, než vám na něj v určitém úhlu zasvítí slunko – pak oslepnete. I tak se ale na palubě nového “Jagoše” budete cítit jako král, pardon spíše jako mladší princ. I to je skvělé!

Jízdní vlastnosti: příjemné, nikoliv závodní či terénní

Ač jde o nejmenší SUV z Jaguáří rodiny, není to žádný drobek. Podle motorizace a výbavy váží až ke dvěma tunám. Je potřeba s touto váhou počítat. Na výběr máte dvě zážehové (183 a 221 kW) a tři vznětové varianty (110, 132 a 177 kW). Pokud budete zvažovat dieselovou motorizaci, pak se dívejte po nejsilnější variantě se 240 koňmi. Dvě turba dodají autu trochu solidnější záběr a agilitu než prostřední varianta s jedním turbem a 180 koníky, kterou máme pod kapotou my. Motor se ochotně točí i přes 4 000 otáček a přitom není znát, že by ztrácel sílu. Zároveň počítejte s tím, že tohle stádečko bude mít hlad a při sportovněji laděné jízdě spotřebuje přes 10 l/100km. Naopak při klidné jízdě se i přes deficit v podobě vyšší hmotnosti, stálého pohonu všech čtyř kol a devítistupňového automatu dokážu udržet lehce nad sedmi litry, což není úplně špatné. Příjemné překvapení na nás čekalo u devítistupňové automatické převodovky. Po mých zkušenostech s 9 st. automatem u Jeep Cherokee, který byl schopen někdy až nelogicky řadit po 30 sekundách jízdy nahoru nebo dolu, mohu s klidným svědomím hodnotit vyladění tohoto automatu opravdu kladně. Jak při dálničním provozu, tak i při jízdách klikatými okreskami řadil logicky. Když jsme u převodovky, z mého pohledu je tu jedna malá vada na kráse… Tou je ovládací „joystick“. Bohužel malý pohyb, třeba jen lehké škrtnutí směrem dopředu, uvede převodovku do neutrálu. Pokud si toho nevšimnete, pak prošlápnete motor naprázdno. Navíc si stačí vzpomenout na provedení v ostatních vozech značky, a pak už budete jen smutnit, že právě v E-Pacu na vás ze středového panelu nic nevyjíždí při nastartování a naopak nezajíždí při vypnutí. Na to kolečko z větších modelů se prostě zapomenout nedá. Jízdní vlastnosti jako takové odpovídají naladění auta. I na opravdu velkých 20“ kolech není příliš znát nerovností našich okresek potažmo hojně rekonstruovaných dálnic. Příkladné je i odhlučnění interiéru. Ne, že byste nepoznali zvuk „nafťáku“, při klidné jízdě je ale téměř neslyšný, stejně je tomu i v případě aerodynamického hluku. Větší rázy ani rány se neozývají ani od podvozku. K tomu všemu si můžete zvolit mezi čtyřmi jízdními režimy (Eco, Normal,Dynamic a zhoršené podmínky). Celé kouzlo je v tom, že se mění charakteristika náběhu plynu, chování automatické převodovky a stejně tak tlumičů. Nečekejte však zázraky – vyloženě sporťáka z něj neuděláte a naopak na sněhu nepojede zcela tak jako na suchu.

Co závěrem? Určitě si Najde své…

„Auto, které si zajisté najde svou skupinu zákazníků,“ asi tak bych mohl zakončit své dnešní povídání. Je to ale mnohem více než jen auto. U Jaguáru si kupujete daleko více. Je synonymem luxusu a cena v tomto případě nebude hrát až takovou roli. Přestože základ začíná lehce pod milionem korun, stejně by si jej většina z nás vybavila někam na hranici 1,5 milionu, což bohužel není úplně málo. I tak ale má tohle auto za danou cenu co nabídnout. Jde především o kvalitu, pohodlí, komfort, moderní technologie, vytříbený design i pocit výjimečnosti, jež vám jen tak někdo nenabídne. O tom se koneckonců už kdysi dávno rozpovídal náš šéfredaktor a tuším, že jsme vždy došli k podobnému né-li shodnému závěru – takhle vypadá výjimečnost.

David Bitner

Jak funguje systém SCR (filtrování močovinou AdBlue) se dočtete ZDE: Systém SCR aneb co opravdu dělá močovina v autě?