Hyundai Santa Fe: tradiční = fenomenální cenově dostupné SUV?

Dnešní test se ponese v duchu SUV vozů a značky Hyundai. Minimálně v tom prvním případě nejde o nic ojedinělého – doba SUV tu je mezi námi už poměrně dlouho. Největší zástupce jihokorejské značky není ale jen na vlně trendu, dnes jde o jeho již čtvrtou generaci. Ta první přijela už v roce 2000, a to v době, kdy konkurence téměř neexistovala. Jde o tradiční a snad občas i fenomenální Santa Fe. Moc jsem se na tento kousek těšil. Zatím jsem četl jen pozitivní ohlasy, o to zajímavější tento test měl být. Zajímalo mě, jak se auto bude chovat a taky, jak pojede, přece jenom je to pořád „těžký kolos“ a my můžeme přemýšlet, zda nebyl primárně určen na americký trh. Jak se mi líbilo? Doporučil bych ho ke koupi? A je jeho cenovka adekvátní k muzice, kterou nabízí? To vše se dozvíte v článku.

První dojem: americký Hyundai

Při příchodu k autu jsem se zastavil a zůstal stát s otevřenou pusou. Jeho maska opravdu připomíná styl amerických aut. Je mohutná a nafouklá. Rozhodl jsem se, že si auto obejdu kolem dokola a nebyla to chyba. Opravdu mě Hyundai příjemně překvapil. Velmi zvláštně řešená jsou jeho světla. Malý proužek u kapoty funguje pouze jako LED denní svícení a hlavní světla jsou uložena přímo do nárazníku, o něco níže. Je zajímavé, jak byl „čtyřoký“ design vyčítán třetí řadě Octavie po modernizaci, ale třeba tady mi podobné, i když přeci jen designově o trošku povedenější řešení vůbec nevadí. Podobného názoru byl třeba i kolega Honza v posledním videotestu Cactuse, který jako zdánlivě zcela odlišné auto nese podobný designový prvek. Ve dne každopádně řešení Hyundaie esteticky působí opravdu skvěle. V noci, kdy se zapnou hlavní světla už jej ale označuji spíše za nevkusné. Těžko říci, zda je nižší dosvit hlavních světlometů způsoben právě jiným umístěním. Být konzervativní, osobně bych stejně světla vyřešil klasicky, jde o jakýsi ustálený vzor, kterým můžete zaujmout širší spektrum (v zásadě s ním nemá problém nikdo). Zpět ale k samotnému Santa Fe. Ani z dálky totiž není nenápadné. A při pohledu zezadu můžeme ocenit uhlazený design a pravé koncovky výfuku, které autu dodávají na dravosti. Tu sice u SUV úplně nevyžadujete, mně ale nevadí u žádného kousku. Při prvním pohledu na auto se nedá úplně říci, že byste v něm hned viděli „obyčejný“ Hyundai. Dokonce bych si dokázal představit, že by lidé hádali model jedné z luxusních značek. O něm ale raději diskutovat nebudeme. A vlastně jde dost možná i o splněný záměr – tohle přeci nemá být jen tak nějaký Hyundai. Ostatně tomu nasvědčuje i cenovka, velikost nebo luxus na palubě. Něco mi říká, že tohle úplná tuctovka pro masy lidí být neměla.

 

Interiér: jak z pohádky

Nastupuji poprvé do „santaféčka“ a jsem dost možná až překvapeně obklopen luxusem. Hovorově bych měl chuť říci: „to je jiný kafe“. Když sednu do klasické i30, auta, které si každý představí pod pojmem Hyundai, jde o úplně něco jiného než v případě právě dnes testovaného exempláře. V prvním dojmu na mě působí velmi komfortní ergonomické sedačky, do nichž hned po nasednutí skvěle zapadnu. Takto příjemné a komfortní jsem už dlouho v žádném autě nezažil, na druhou stranu, jak už to u Hyundai bývá, chybí výsuvný sedák – ten standardní není příliš dlouhý. Již klasicky mi u Hyundaie ale udělalo radost, jak blízko řidiči se dá nastavit volant. Podobně je tomu i u ovládání klimatizace, které je zde řešeno klasickými mechanickými tlačítky. Už všichni určitě víme, že řešení ovládání „vše přes jednu dotykovou obrazovku“ není tím pravým ořechovým. Oceňuji umístění držáku na pití a velké množství odkládacích prostorů. Opravdu si při nastupování řeknete „wow“. Nečekáte takový úžas u Hyundaie. Na zadních sedačkách je místa jak ve Škodě Superb a dalo by se tu jet v podstatě jakkoliv daleko. Třetí řada sedadel už tak komfortní není, spíše jsem se do ní moc příjemně nevešel, ale to není žádným překvapením – ve třetí řadě se snad kromě dodávek nikdy moc nejezdí. Líbí se mi v Santa Fe řešení obrazovky infotainmentu. Jihokorejci vylepšili design a odezvu, čímž mi udělali radost. Rád bych si auto ve stejnou chvíli srovnal se Škodou Kodiaq, český etalonem velkých SUV. Mám jakési domněnky, že by to v tomto srovnání nebyl lehký boj a minimálně interiér na mě u Hyundaie působí lépe. Určitě doporučuji se jít na Santa Fe podívat. A když jsme u toho vnitřního prostoru, tak už kvůli němu je dobré „santaféčko“ vidět – tady automobilka doznala největšího pokroku, a to jsem ani nezmínil polodigitální přístrojovou desku, jejíž základ převzali z moderní ekologické řady Ioniqů a vylepšili ji do prémiové verze právě pro tenhle konkrétní kus.

Jízdní vlastnosti: méďa na kolech

První start a zvuk 2,2 CRDI představuje velkou spokojenost, „tichý nafťáček,“ říkám si. Připojím se na CarPlay, pustím hudbu a mlčím. Audio (od Infiniti) je parádní, a to snad v prvním autě vůbec (jinde jsem se od této značky s tak pozitivním ohlasem nesetkal). Čistý zvuk, basy, které vás rozklepou, to vše je opravdu výborné. Řadím D a vyrážím na komfortní jízdu. Rozhodl jsem se pro klasickou cestu do centra Prahy a poté dálnici. V městském provozu funguje motor v kombinaci s automatickou osmistupňovou převodovkou opravdu dobře. A právě u převodového ústrojí bych se na chvilku zastavil, na Hyundai totiž nejde o klasický dvouspojkový automat. Po vzoru Kie a jejího prémiového modelu Stinger se i sem dostal klasický hydrodynamický měnič. Za to si zaslouží kluci v Hyundai pochvalu, a to i přestože na logice řazení by ještě šlo zapracovat – viz. třeba řazení směrem nahoru před zatáčkou. Převodovka však při rozjezdech na rozdíl od dvouspojky neprotáčí a spotřeba se drží na příjemných 7 litrech. Jak by taky nemohlo být toto číslo příjemné, když má Santa Fe do vínku celé dvě tuny hmotnosti. Jízdu jsem si doslova užíval, protože jsem se mohl uvelebit a být příjemně „rozvalen“. Vydávám se na cestu z města a to směrem na dálnici. Rozhodl jsem se, že si udělám výlet na jih Čech, abych vyzkoušel více aspektů vozidla s dovětkem „sport utility vehicle“. Na dálnici se i takhle velký kus chová opravdu příjemně, v podstatě skoro jako dálniční sedan. Spotřeba při troše snahy klesá dokonce blízko 6l/100 km, což si myslím, že je na auto takových rozměrů opravdu příjemné. Po příjezdu jsem se rozhodl, že bych následující den mohl jít na houby, alespoň trošku zkusíme, jak funguje Santa Fe v lehkém terénu. Brzy ráno jsem se za slunečního svitu a v příjemných 5 stupních vydal na cestu. Na místě jsem musel projet lehkým terénem, Hyundai s ním neměl nejmenší problém. Překvapilo mě, jak jednoduše se Santa Fe v terénu pohybovalo. Jeho pohon přitom nabízí i funkci „lock“, kterou z něj alespoň při nižších rychlostech uděláte pevnou čtyřkolku. Tu jsem v zásadě ale ani nepotřeboval a běžný terén jsem i tak zvládl naprosto bez zaváhání. Při pohledu na první ze slov skrývající se pod zkratkou SUV, „sport“ se vždycky pousměju. Ani novému Santa Fe ale nic nedaruji, a tak se zajímám i o dynamičtější průjezdy zatáčkami a zkouším i vyšší rychlosti. Okresky, případně delší dálniční přesuny nám řeknou více. Přepínám tlačítkem na středové konzoli a zapínám „sport“, šlapu na plynový pedál. Moc hezké. I přes vyšší stavbu karoserie, rozměry a hmotnost se Santa Fe chová příkladně a ani při rychlejší jízdě se příliš nenaklání. Na SUV opravdu překvapivé. Ve vyšších (dálničních) rychlostech se chová skoro jako běžný sedan či kombík střední třídy a člověk má pocit, že je jeho těžiště níže než v reálu. Hyundai tímto autem opravdu dostál významu SUV – udělal auto, které se nebojí běžného terénu, je pohodlné na silnici a nevadí mu ani občasné spěchání.

 

Dostojí své dostupnosti nebo díky cenovce ztratí na poměru cena/výkon?

Cenovka, která konkrétně v našem případě atakuje 1,2 milionu Kč už určitě neodpovídá „lidovosti“ tolik typické právě pro Hyundai. Skoro by jeden řekl, že za ty peníze může mít už kde co. A měl by vlastně i pravdu. Základní dieselová čtyřkolka se ale vejde do akčních 910 tis. Kč, což na tak velké auto vlastně až tak špatné není. Pak se také musíme podívat na to, co vše v námi specifikovaném autě za uvedenou částku získáme. Je to mimo jiné poměrně silný 200koňový diesel o objemu 2,2l, dobrý osmistupňový automat a plnou výbavu. A kdo z konkurentů nám zůstává? Já osobně jsem byl vlastně příjemně překvapen všemi stránkami auta. Nějak nemůžu najít zásadní výtku, kvůli které bych vám jeho otestování nedoporučil. Možná by se našla kritika směrem k předním světlům, která mě neoslovila především po praktické a funkční stránce. Myslím si, že jako rodinné SUV s kapacitou až pro 7 lidí je v poslední generaci opravdu hezkou alternativou k zaběhlým evropským konkurentům. Spíše už dnes ale přemýšlím, které SUV by se Santa Fe v podobné cenové relaci vyrovnalo. Moc přímých konkurentů nenajdeme. Pokud v tuto chvíli uvažujete o koupi většího SUV, určitě stojí za to jít se na něj osobně podívat. Přece jenom, posuďte sami…

 

Lukáš Jeřábek

Technická specifikace

motor
Model	Santa Fe 2.4 GDI
Výkon	136 kW
Točivý moment	241 Nm
Maximální točivý moment při otáčkách	4000 RPM
Zrychlení 0-100km/h	10 s
Max. rychlost	195 km/h
Palivo	Super 95
Válců	4
Maximální výkon při otáčkách	6000 RPM
Převodovka	Automatická převodovka
Převodů	6
Vstřikování paliva	Přímé vstřikování
Objem	2359 ccm
Ventily	4
Ekonomie provozu
Kombinovaná spotřeba (NEDC)	9 l/100km
Spotřeba ve městě (NEDC)	13 l/100km
Velikost nádrže	71 l
Emisní norma	Euro 6d-TEMP (WLTP) 36AG-AI
Start-Stop systém	Sériové vybavení
Velikost pneumatik	235/55R19
Systém monitorování tlaku v pneumatikách (TPMS)	Sériové vybavení
Typ TPMS	přímé měření (senzor)
hmotnost
Povolená celková hmotnost	2264 kg
Prázdná hmotnost (EU)	1780 kg
Přívěs s brzdami	2000 kg
Náklad	484 kg
Přívěs (bez brzd)	750 kg
modelová řada
Název generace	TM
Uveden	08/18
Dveře	5
Karoserie	SUV
Třída vozidla	Střední třída (např. řada 3)
rozměry
Délka	4770 mm
Rozvor	2765 mm
Šířka	1890 mm
Prostor pro zavazadla	625 l
Objem zavazadlového prostoru (zadní sedadla sklopená, od dna k stropu)	1695 l
Max. zatížení střechy	100 kg
Výška	1680 mm
Světlá výška	185 mm
Průměr otáčení	11 m
Sedadla	5

Podobné vozy