Hyundai Grand Santa Fe: čím větší, tím lepší a více Grand?

Od Jihokorejské automobilky, jež se proslule angažuje v českém prostředí jako domácí (nošovický) výrobce, jsme toho v poslední době testovali poměrně mnoho. Je pravdou, že se nám do ruky dostávali hlavně české výroby. Však zástupci nižší střední třídy a malých nebo spíše středních SUV jsou dneska v kurzu snad nejvíce. Opomenout nesmím ani snahy směrem k ekomobilitě v podobě kompletní eko-řady (hybrid, plug-in hybrid a elektroauto). Vlastně nemůžu jmenovat asi nic, co by nás od Hjondé v poslední době vyloženě zklamalo. I proto jsme se já osobně a i valná většina redakce těšili na to největší a teoreticky i to nejluxusnější (zřejmě hned po řadě Genesis), co můžete v Čechách od této značky koupit. Největší SUV však čeká již brzo mezigenerační obměna, dokonce jsme nastupující generaci už měli možnost na autosalonech vidět. Našim úkolem je dnes podívat se na auto, které postupem času poněkud zestárlo. I tak je ale pořád velké, stejně prostorné, komfortní. Má prostě pořád stejné kvality. A právě na ně jsme se chtěli dnes podívat…

 

První dojem: čas letí, lidé stárnou, Hjondé ale o něco pomaleji?

V řeči čísel je nejdůležitější počátek nové milénia, rok 2000, kdy Hyundai poprvé světu představuje svoje SUV se jménem Santa Fe. Nebudeme teď zabíhat do historie tak, abychom zkoumali, kde se tohle označení vzalo. Je ale zcela zřejmé, že k pojmu SUV už tak nějak patří. Věřím, že když komukoliv jen lehce znalému položím otázku, co si představí právě pod „sport utility vehicle“, vybaví se mu mezi prvními právě tohle auto. Jeho třetí generace, po drobné modernizaci v roce 2017, přijela i k nám do redakce. Na trhu je už pátým rokem, což rozhodně není málo. Je zřejmé, že jej čekal výraznější facelift nebo úplně nová generace. Jak pak snahy Hyundaie v poslední době sledujeme, bylo asi vcelku jasné, že se vydá druhou z cest. Pět let rozhodně není málo. Já však, a to čistě subjektivně sám za sebe, nemám pocit, že by auto nějak výrazně zestárlo. Nikdy jsem nebyl vyloženě fandou velkých aut, byť mi určitý smysl vždycky dávala. Po designové stránce jsou mi samozřejmě bližší malé sportovní hothatche. Tyhle mnohdy přerostlé, masivní, brutální prvky, křivky, to vše má své kouzlo a možná i vzhledem k zmíněné tradici mi tak nějak přijde, že to vše k Hyundai prostě patří. Nenacházím nic přehnaně výstředního či nevkusného…

 

První usednutí: stejně mohutné, s kapkou komfortu a pocitu krále

Asi kdykoliv sedáte do něčeho nového, neznámého, jsou pro vás důležité první pocity, které vám nová věc (dům, auto) navozuje. Co zaujalo mě? V prvé řadě musím zmínit, že si rozhodně nepřipadám jak u evropských konkurentů. Můžete namítat, že to je špatně. Na druhou stranu představuje právě Santa Fe určitou výjimkou, kterou jen tak nepotkáte. Ihned po usednutí na vás dolehne jakýsi „jihokorejský“ duch. Jiné jsou hlavně detaily, ale v celku se to prostě nezapře. Mluvím nejen o ovládání, ale i o materiálech, které nutně nejsou horší než u renomované kontinentální konkurence, ale prostě odlišné. Tuším, že každého potěší vyšší posez na sedadlech, které by bylo možné si splést klidně i s domácím křeslem. Nemají sice takový rozsah nastavení, jak jsme zvyklí u jiných vozů třídy, i tak ale ideální pozici není problém nalézt. Příjemný je i na můj vkus opravdu velký volant (vůbec nenarážím na nejmenovanou konkurenci). Možná je na něm trochu více tlačítek, ale čert to vem. I ten by se v ovládání vyznal. Jo a mimochodem, jeho vyhřívání je tu ve standardu. Infiniti, sound systém, které u jiných značek (především u Opelu) vyloženě za prémiový označit nešlo, je tady naprosto dostačující. Pokud jsem tvrdil, že zvenčí se zvuk času nepodepsal, uvnitř je to znát především na funkčních prvcích. Je vidět, že právě odsud si přebírala nová i30 komunikační technologie – palubní počítač (zde přítomný ve starší verzi) má ještě lesklý displej nekamarádící se s přímým slunečním svitem. Centrální displej má pak o něco pomalejší reakce a horší grafiku. I tak jsou ale oba v češtině a patří stále k těm přívětivějším, co se ovládání týče. Možná trochu nezvykle řešené ovládání klimatizace (s jedním velkým kolečkem vprostřed středového panelu) mě vcelku vyhovuje, a to o to více, že nemusím nic řešit přes dotykový displej. Z fyzických ovladačů oceňuji i ovládání hlasitosti a ladění stanic, což mi opět u mnoha dalších aut chybí.

 

Jízdní vlastnosti: tak a teď se světe div…

Pokud máte pocit, že jsem byl až doteď vcelku pozitivní ohledně odcházejícího Santa Fe, teď vás možná překvapím. Od velkého SUV asi nikdy nečekáte zázračné jízdní vlastnosti. Vlastně jediné, co po jízdní stránce od auta chcete, je komfort nebo řekněme spíše přemíru komfortu. Kdybych odpověděl, že jej dostanete, byl bych při nejmenším příliš málo výřečný a připravil bych vás o důležité charakteristiky auta. Než se do toho ale pustíme, je čas na tu očividně nejdůležitější část. V současnou chvíli totiž nedostanete do Hyundai žádnou možnost výběru hnacího ústrojí. Vždy vám bude k dispozici dieselová dvadvojka s výkonem úctyhodných 200 koní. Stejně tak je s motorem výhradně spojená šestistupňová automatická převodovka. Dovolím si malé odbočení. Slyším už otázky hnidopychů: „Není šest stupňů málo nebo kde jsou ty dvě spojky?“ Já pak hravě odvětím, že ani jedno nijak extra nepotřebujete, a to v druhém případě obzvlášť. Onen automat je totiž klasickým hydrodynamickým měničem, který není asi nějak věhlasně rychlý, za to umí být ale vcelku přesný, klidný a vůbec ne zbrklý. V kombinaci s motorem o dostatku točivého momentu pak představuje opravdu silnou, sebejistou a hlavně příjemnou kombinaci. Teď bych se mohl vrátit zpět na začátek odstavce a shrnout fungování auta jako celku. Ano, jde opravdu už o obra, Grand Santa Fe je velkým a těžkým autem. Kromě té masy hmoty, kterou cítíte před i za sebou, to ale moc nepoznáte. Podvozek sice s přehledem kryje většinu nerovností, není přehnaně tvrdý, ale zároveň je vcelku sebejistý a větší náklony nenabídne ani při rychlejších průjezdech zatáčkami. Jako jedinou vyloženě výtku směrem k technice mohu nabídnout jen o něco vyšší spotřebu, která se za celý test ustálila na necelých 9 l/100km. Při hodně úsporné jízdě ji ale stejně pod 8 nedostanete. Nějaký ten litřík úspory by se hodil. I tak ale s autem na jednu nádrž téměř 1000 km zvládnete.

 

Závěr: překvapení se… koná

Musím uznat, že je možná i škoda jezdit s tímhle autem až na sklonku jeho kariéry. Na druhou stranu právě o to vše může být lepší nová generace. Zlepšovat se snad dají už jen drobnosti. Když tedy opomenu jednu podstatnou záležitost, jíž je cena. Hyundai za 1,2 milionu Kč si asi pořídí málokdo. I já bych váhal, a to i přes to, že jsem z auta opravdu mile překvapený. Odcházející generaci lze opravdu vytknout jen poněkud stárnoucí techniku na palubě, vyšší spotřebu a vyšší cenu. Když jej ale srovnáme s konkurencí a doplníme fakt, že Grand Santa Fe nabídne slušný prostor pro sedm cestujících a v ceně je už opravdu vše (kromě metalické barvy za 32 tisíc Kč), máme tu vlastně slušnou nabídku. Pokud vám na něj někdo dá 20% slevu, věřím, že to bude mnohdy lepší cesta než u renomovaných konkurentů, na které budete čekat měsíce (nebo snad i roky) a jichž je i v sousedství jako švestek. Někdy je hold lepší vydat se tak trochu jinudy. Námi testované auto se pyšnilo registrační značkou „1HYUNDA1“ a já už po týdnu konečně chápu, jak to ti soudruzi mysleli.

 

Jan Novotný