Hyundai Ioniq PHEV: auto, které má koule!

Hyundai Ioniq PHEV: auto, které má koule!

Vozy využívající elektřinu jsou dnes už téměř jistou budoucností. Ve svém okolí mám společnost, která se s tímto novým trendem ještě sžívá a přiznejme si, že těchto „eko“ aut na silnicích tolik ještě nepotkáváme. Vlastně při mé návštěvě v Norsku jsem byl až překvapený, o kolik více tam jezdí elektromobilů oproti naší zemi. My se ale nacházíme v České republice a zde se elektromobilita rozšiřuje stále relativně pomalu. S čím se setkáváme, jsou hybridní vozy, které mohou stejně jako elektromobily parkovat na pražských modrých zónách za 100 Kč na rok.  Na dnešní test proto přijíždí jedna taková hybridní vlajková loď od korejské automobilky a má rozhodně, co ukázat! Jde konkrétně o plug-in hybridní verzi z eko-rodiny řady Ioniq. Co všechno očekávat? Zajímavý dojezd, slušné provozní náklady nebo i praktičnost a slušné dílenské zpracování? A co takhle poměr/cena výkon? To vše nás dnes bude zajímat…

 

Exteriér? V jednoduchosti je krása.

Aneb jak se říká „bílá je dobrá“. Možná jsem teď některé z vás zblbnul. Ta dobrá má být modrá barva, ale tomuhle vozu padne klasická bílá barva. Ioniq si nehraje na žádného tvrďáka. Má obyčejné tvary, a to mu rozhodně sluší. Na nic si nehraje a přesně tak, jak vypadá, takový prostě je. Je ladný, je svěží, má něco do sebe. Nenajdete zde žádné ostré hrany. Abych byl naprosto přesný, siluetou i základním tvarem pořád patří do rodiny futuristických vozů, k nimž prostě patří určitá specifika, a to zřejmě zejména kvůli snaze o co nejnižší odpor vzduchu. Zatímco ale třeba v případě první generace nejprodávanějšího elektromobilu na světě, Nissanu Leaf, šlo o při nejmenším dosti kontroverzní futurismus, tady se vyloženě negativních dojmů ze vzhledu asi od nikoho nedočkáte. Mě osobně trochu připomíná sedan značky Honda – Civica a tenhle model se lidem hodně líbil. Možná, že jedinou jeho nelibostí záď, která mým očím tolik nelibuje a spíše si říkám, jestli nesáhnout po jiné krasotince. I přesto zůstanu věrný a přesunu se pomalu do interiéru vozu.

 

Překvapení uvnitř aneb i tady se vám bude se líbit!

Ioniq v modelové paletě značky korejské značky Hyundai rozhodně nepatří k těm levnějším zástupcům. Kdybychom si navíc připomenuli ještě relativně nedávné doby (na přelomu desetiletí), alespoň pocitově bych průměrnou cenu zástupce této značky odhadoval zhruba na polovině ceníkovky právě tohoto kousku. Vždyť plug-in hybrid (stejně jako elektrická verze) startuje na nemalých 900.000 Kč. Tím spíše byste na jeho palubě čekali jednak zřejmě dostatek komfortu, ale i hodně slušné dílenské zpracování, byť největší podíl na vyšší cenně mají technologie a pořád vcelku drahé akumulátory. Výsledek vás ale stejně překvapí. Pokud bych za svou několikaletou kariéru redaktora měl zmínit jedno auto této značky, jež u mě opravdu zabodovalo zpracováním interiéru, byl by to právě tento kousek. Ačkoliv místy působí zvolená kombinace barev či materiálů možná stále trochu lacině, celkový dojem je veskrze pozitivní. Kromě výplně dveří nenajdete uvnitř žádné tvrdé či vyloženě lacině působící plasty. Naopak velmi zapůsobí měkčené provedení palubky. Příjemně je řešen i zabudovaný displej, na nějž je vidět i za silného denního svitu a zároveň je i v dobrém dosahu od řidiče i spolujezdce. Za velice slušnou považuji i aparaturu Infiniti, která pod shodným názvem třeba u první generace Opelu Insignia podobně pozitivně hodnotit rozhodně nešla. I jeho grafika i odezva jsou výborné. Snad jen to neustálé přepínání z DAB vysílání na klasické pásmo FM by si mohli soudruzi odpustit. Osobně se mi v autě dobře sedělo za volantem i u spolujezdce. Naopak i stále malý nájezd kilometrů (okolo 15 tisíc) byl na kůží potaženém volantu a sedadlech nezvykle už trochu znát.

 

Technologie: opravdu povedený plug-in

Ioniq ve verzi „PHEV“ nebyl prvním plug-in hybridem, v němž jsem seděl. Upřímně kromě BMW i3, která mě doslova ohromila, jsem z žádného eko-vozu ještě nebyl vyloženě ohromen. Abych byl přesnější, nespatřoval jsem v nich vyloženě reálnou cestu budoucnosti. Pokud mám jako hlavní auto elektromobil s dojezdem 300 km a rychlostí nabíjení z domácí zásuvky přes půl dne, rozhodně to pro mě není reálná varianta. Naopak hybrid s absencí čistě elektrického módu a spotřebou mezi 4 a 5 l/100 km vyloženě neohromí, neboť zhruba o litr více vám spotřebuje při běžné jízdě i moderní diesel s cenovkou o desítky procent nižší. Co z toho? Vzniká nám tu prostor pro cestu, jíž se Hyundai nevydal sám. Vlastně to pánové v této automobilce nevymysleli tak trochu „lišácky“. Mají totiž jednu čistě eko-řadu s obchodním názvem Ioniq a dávají koncovým zákazníkům na výběr, kterou cestu si vyberou – klasický hybrid, plug-in hybrid (PHEV) a čistě elektropohon. Právě PHEV mám na povel dnes i já. Čistě na elektřinu tak dojedu okolo 50 km, dobití z normální zásuvky zvládám zhruba za 3 hodiny (a to nemluvě o rychlodobíječkách či třeba klasickém třífázovém proudu nebo menekkes zásuvkám). Zároveň v případě potřeby mohu zapnout i klasický spalovací motor, kterým je v tomto případě vcelku dobře fungující a léty osvědčený atmosférický agregát 1.6 GDi. V kombinaci s automatickou dvouspojkovou převodovkou DCT pak představuje benzínový motor s elektromotorem jednak docela úspornou volbu, ale hlavně i vcelku příjemnou. Dvouspojku totiž považuji za pořád o hodně lepší volbu než variátor. Já jsem se tak pohyboval s reálnou spotřebou někde pod 4 l/100 km a zhruba polovinu testu jsem jezdil čistě na elektřinu. Mimochodem reálný dojezd (na elektřinu a benzín zároveň) jsem byl schopný hnát až k magické hranici 1.000 km, na níž už většina aut dneska nedosáhne. Pokud bych měl zmínit alespoň nějaké negativa, pak by to jednoznačně byly studené starty. Ioniq vám totiž v případě nízkých teplot nedovolí jet čistě na elektřinu do té doby, než zahřeje klasický spalovací motor. To je mimochodem hrozná škoda. Často totiž jednašestka šlapala doslova „na prázdno“. Já tak raději ze začátku volil nedobrovolně hybridní mód i přes to, že jsem měl plně nabité akumulátory. Jinak mi to ale v zásadě nevadilo, právě v tomto režimu totiž auto nabídne nejlepší akceleraci, jež je umocněna v případě přepnutí voliče převodovky do manuálního módu.

 

Verdikt? Stačí snad jen trochu zlevnit a beru tě!

Jako objektivního novináře byste mě po přečtení mých článků neměli být schopni označit za fandu jakékoliv automobilky. Nemusím se ale asi stydět za prohlášení, že být fandou Jihokorejců by rozhodně u mě byla vždy až ta poslední možnost. Na druhou stranu Ioniq není prvním autem, které mě v poslední době od tohoto výrobce překvapilo. Určitě si vzpomenete na nedávný srovnávací test i30 N a Peugeotu 308 GTi, kde jsem alespoň já sám viděl v Hyundai jednoznačného vítěze. Dnes testovaný plug-in hybrid je ale opravdu příjemným překvapením. Jednak byste takový výkon (rozuměj dojmy, pozn. red.) od Hyundaie opravdu nečekali, ale hlavně to všechno tak nějak skvěle v jedné malé symbióze opravdu funguje! Spotřeba dosahovala příjemných hodnot, nabíjení netrvalo půl dne a na palubě jsem se necítil ani nekomfortně a ani jako v levném autě. Na rozdíl od jiných aut navíc nebylo nereálné dosahovat udávaného dojezdu ani spotřeby. Není moc bodů, ve kterých by šlo Ioniqa kritizovat. Snad jen ony studené starty, rychle se opotřebovávající materiály v interiéru či menší kufr by šlo vytknout. Celkově dostává ale ode mě jednoznačně palec nahoru!

 

Petr Bahenský

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.