GP Sosnová 8 Hr´s červen 2020: nejdostupnější závodění i letos!

GP Sosnová 8 Hr´s červen 2020: nejdostupnější závodění i letos!

Autor: Petr Jakušev · Fotografie: Jan Novotný

Rok se s rokem sešel a další vytrvalostní osmihodinovka byla připravená (respektive její jarní verze) už v tomto březnu. Auto nachystané, okruh, hasiči… Všechno domluvené a šup… Korona vystavila stopku jakémukoliv snažení. Přečkali jsme  tenhle nečas, řešili kdy a jak a hlavně jestli… Jakmile začala padat omezení, nový termín jsme stanovili na 12.6.2020. Obvolali jsme přihlášené posádky, všichni natěšeně souhlasili a rázem bylo na co se těšit. Dvacetdva přihlášených vozů ve dvou kategoriích, cca 70 „závodních nadšenců“, to všechno dávalo tušit, že se závody podaří. Vše jsme potvrdili a těšili se na den D. A právě teď vám nabízíme poohlédnutí plné překvapení a zábavy.

 

Přípravy jako nutná součást

Pro nás, realizační a závodní tým(y) jednomu dni D předchází ještě jeden den hrůzy, ale už to máme nacvičené – naložit veškeré vybavení do dodávky, za ní první závodní stroj, (druhý již jede na vleku po ose) a pro třetí jsme si tentokrát pronajali odtahovku na „Béčko“. Mimochodem, to byl dost dobrý nápad, uživatelský komfort a cesta, to vše tak bylo na mnohem lepší úrovni než dřív. Takže tento náš den začíná okolo 9 ráno ve skladu, naložit a vyrazit. Reálně přijíždíme na místo okolo čtvrté odpoledne, vybalujeme si základní vybavení a stavíme „boxy“. Když máme připravená naše místa, nezahálíme a vrháme se na přípravu trati. Tentokrát jsme se rozhodli pro technicky jednodušší, ale zároveň rychlejší variantu okruhu v Sosnové. Tahle celá legrace trvá přibližně do osmi hodin večer a pak už konečně sedáme na pivo, klobásu a pokec s posádkami, které jsou již na místě. Někteří po vzoru velkého Jamese Hunta jedou party do rána a jiní po vzoru Niky Laudy odjíždějí na hotel pro dostatek spánku. Mezi ty se řadí i naše posádka, dlouhý den pro nás tak končí v Penzionu na Kopečku.

 

Adrenalin v žilách už od rána…

Budík na 5:30 a vzhůru jsem dokonce od 5:00, to se mi často nestává, ale už je to tady – závodní den, dneska v 8:00 to vypukne, nemůžu dospat a dávám sprchu, oblékám se a hurá na trať. Pár posledních kontrol, úprav a předávám vše do rukou řediteli závodu, Tomáši Novotnému a týmu traťových komisařů. Zbavuji se tím organizačních povinností, „zodpovědnosti“ a po rozpravě se konečně můžu ponořit do závodní horečky. Ještě předtím si bereme bokem posádky, které s námi jedou po prvé, , celkem tři, a hezky lidsky si vysvětlujeme co a jak – mám z nich dobrý pocit a věřím, že se budeme vídat pravidelně.

 

Příprava závodního náčiní

Náš BimmerBee (BMW 3 Compacti) běží už asi hodinu na volnoběh, vše se zdá v pořádku. Před tímhle závodem jsme se o něj museli postarat trochu nad rámec běžné údržby. Přetěsnili jsme „ventildekl“, dali nové svíčky a kabely k nim, dále proběhla výměna všech vzduchových hadic v motoru a v neposlední řadě jsme byli nuceni namontovat nové silentbloky motoru a převodovky – celé to drželo na jediném poslední zpuchřelém uložení právě u převodovky. Jo, málem bych zapomněl na nové tyče řízení… Olej, destičky – to je standard, který děláme po závodě vždy. To jen tak na okraj k původnímu nápadu „Low Budget Racing“, ono to nízkonákladové pořád vlastně je, ale levné to není.

 

Hurá na trať!

No nic, to k tomu patří… Beru helmu a najíždíme do zaváděcích kol, kde se seznamujeme s profilem trati, abychom po startu nejeli vysloveně na oči. Následně si nás komisaři s ředitelem řadí na startovní rošt a už čekáme na START. Ten se nám tentokrát vydařil téměř na čas a všech 22 posádek vyrazilo úspěšně do prvních kol, v nichž se jede poměrně v hloučku a bojuje se o každý metr tratě. Náš tým vzhledem k nedojetí předchozího závodu startoval ze šestnácté pozice. Ihned po startu jsme nasadili tempo „If in doubt, flat out“ (Když máte pochybnosti, jeďte na hraně), ne to je samozřejmě trochu v nadsázce. Podařilo se nám však během 2 prvních hodin dostat na průběžné 2. místo mezi sériovkami, a to se dá brát – alespoň podle mě – jako slušný výkon. Na první Peugeot 206 Gti to nebylo, ale ten progres byl znát. Střídali jsme se po přibližně po jedné hodině a dvaceti minutách s tím, že první sada nových gum nám vydržela celé 4 hodiny – teprve v půlce závodu a po otočení směru jízdy jsme přezouvali nové gumy na předek a na těch pohodlně dojeli, na Zeknovy tedy nemůžu nadávat. Průběh závodu byl poměrně klidný a všichni jeli stabilně, jen tedy já se vyjadřuji za nás, my jsme se totiž opět něco přiučili. Například to, že není dobré nechávat benzin pod čtvrtkou nádrže – jasně, auto je o něco lehčí, ale na závodní trati se benzin odlévá a dochází tak k výpadkům výkonu, takže obratem zajíždím do depa a tankuji. Další nepříjemností, která nás stála lepší umístění, bylo těžce identifikovatelné pískání od brzd. V podstatě šlo o táhlý pisklavý zvuk, který vydávala přední náprava za jízdy. Nechtěli jsem riskovat větší problém a vyrazili do nejbližší Kellyny pro další destičky. Jak se ukázalo po rozebrání – destičky i kotouče byly ok, problém byl v plechu za kotoučem, který se pokroutil a dřel. Bohužel, tahle servisní ztráta způsobila propad z průběžného třetího místa na páté, a to už jsme v následujících třech hodinách nebyli schopní dohnat. Rvali jsme se ale do posledního metru a nakonec dovezli do cíle BimmerBee na pěkném čtvrtém místě. Nebudu lhát, z počátku mi bramborová medaile neudělala zrovna radost, ale s odstupem času mě těší, že jsme si závod užili a ze šestnáctého na čtvrté – to není zlé.

 

Historii píšeme už nějaký ten pátek, důležité

Všeobecně mě těší, jak a kam se tyhle závody postupně posunuly. Nové posádky se okamžitě zabydlely, některé z minula posílily a vyměnily například Octavii za E36 318is, konečně nějaký další srdcař a soupeř. Další nový tým přivezl E36 318i, takže „Báwa“ v před. Mezi hodně zajímavé posádky patří klasicky účastníci od pana Jaška, kteří opět přijeli s počtem tří závodních strojů a jeden z nich, Opel Tigra, s čistě dámskou posádkou, která nejenže vypadá lépe, než zbytek startovního pole, ale zároveň zde není jen do počtu – holky od minule získaly sebevědomí a evidentně zrychlily – opravdu nás těší vidět takový posun. Dál se nedá nepromluvit o Opelu Astra G, 1.8, který jede ve speciálech, ale opět přijel na značkách. Když jsem to auto viděl poprvé, značně jsem ho podcenil nějakou myšlenkou ve smyslu, co tady chtějí dělat s Opelem… Velký omyl, kluci tomu rozumí, část týmu jezdí i Carbonia Cup a na jejich jízdě je to znát. Takhle rychlou Astru jsem nikde neviděl…

 

Poděkování a malá ochutnávka podzimu

No a takhle by se dalo pokračovat a pokračovat… Jarní závod se podařil, a to i navzdory pár menším karambolům nebo technickým problémům. Všichni účastníci bez výjimky respektovali pravidla , další závodníky a samozřejmě komisaře. Člověka vážně potěší, že je možné něco takového připravit, užít si to a poznat partu podobně „zasažených“ lidí, kteří si ty závody prostě chtějí užít, byť na trati jedou na krev, ale i s rozumem a ohledem k ostatním. Mimo jiné  za ohleduplnost a fair-play bych chtěl všem ještě jednou poděkovat. Těším se na další závod, který je plánovaný na 13.9.2020, v rychlém sledu. Už teď máme signály o zájmu dalších posádek, a pokud zapadnou tak, jako ty, které přijely teď, bude tahle akce zase o kousek lepší. Ještě jednou díky a v září opět na trati…

 

Petr Jakušev

Sdílet: