DS 7 Crossback BlueHDi 130: budou dojmy s (malým) dieselem opět pozitivní?

Není tomu tak dlouho, co jsem testoval DS 3 Crossback. Dnes mě čekal na testování větší model DS 7 Crossback. Ve větší a vlastně i starší (nikoliv v pejorativním slova smyslu) DS 7 jsem měl možnost jet už poněkolikáté, a tak se možná nabízí otázka, proč se u nás objevuje znovu. Hlavním rozdílem byla konfigurace, respektive motorizace. V průběhu času se totiž u vůbec prvního čistě samostatného modelu značky DS šířka nabídky hnacích ústrojí dost změnila. Není tajností, že i u DS se podobně jako u ostatních značek PSA postupně čím dál více opomíjí diesely, a tak především vrcholný 180koňový diesel už zcela chybí. Jeho alternativu tvoří primárně plug-in hybridní ústrojí, která jsme mimochodem také už testovali. Tentorkát jsem se ale dostal k verzi Performance line s motorem 1.5 BlueHDi, tedy ke slabšímu a vlastně i jedinému současnému dieselu v nabídce. První dojem je, jak jste již čekali, velmi pozitivní. DS 7 stále na trhu působí poněkud netradičně, což může zaujmout nebo možná i odradit. Já osobně se přikláním k první variantě. Ať tak či onak, na samotný test jsem se dost těšil a to snad i proto, že jsme v novodobé historii DS Automobiles snad ještě nikdy článek nekončili negativně. Pokud i vás zajímá, jak obstojí slabší diesel v největším SUV značky, pak určitě zůstaňte s námi.

 

Design: jak je na tom exteriér v šedivé?

DS 7 jsme tentokrát dostali v šedé barvě, která Performance Line opravdu sluší. Možná se budu opakovat, ale sluší se připomenout, že obdobně vyhlížející vůz jsme již měli tu čest „ve volné přírodě“ pozorovat, a to při redakční cestě na Formuli-E do Monaka. Co se týče vzhledu, první. co mi padlo do oka, jsou zářivé světelné linie pod předními světly, které DS umisťuje téměř na všech vozech a musím říct, že autu opravdu dodávají šmrnc. Tuto krásku jsem obdržel v šedé a i přesto, že se jedná o nevýraznou barvu, tak do sebe něco má. Vynikají tak na automobilu jiné detaily, jako jsou právě světla, kola a přední maska. Právě světla vyniknou o to více, když zvolíte příplatková DS LED vision s natáčecími moduly. Jejich natáčení na mě totiž působí, jako kdyby šlo o broušení diamantu. S šedou barvou exteriér vytvořil jakýsi kontrast na detailech. DS 7 patří mezi největší modely, které automobilka nabízí, a přestože se jedná o velký vůz, který si většina z nás spojí s rodinným nebo manželčiným ideálem, opět nám DS ukazuje, že opak je pravdou, protože všechny detaily které jsem již zmiňoval, navozují spíše sportovní vzhled. Co se týče kol, ty vytvářejí za jízdy dojem točícího se tornáda, v jehož středu nám září červenou barvou lakovaný název automobilky. Mohutná maska dodává autu „dospělost“ a mohutnost, která je v této době jakýmsi synonymem luxusu.

 

Interiér: extravagantní paluba

Nyní se přesuneme na to, co se skrývá uvnitř vozu. Jako vždy u DS opravdu běžný interiér nenalezneme. Někdo namítne, že mu kosočtverce nejsou po vkusu. Jisté je ale jen jedno – je to od základu netradiční a možná jde jen o otázku zvyku. O luxus tu v žádném případě není nouze. Samozřejmě i zde máme originální prvky počínaje tlačítky na otevírání oken umístěnými snad trošku kontroverzně na středu palubní desky až po jedinečné hodiny B.R.M. R180. Většina pozornosti se vlastně soustředí právě do středu vozu mezi sedadla řidiče a spolujezdce. To je na začátku nezvyk, ale po chvilce si zvyknete a možná i upřednostníte onu koncepci, neboť je vše na jednom místě a nemusíte sahat rukou všemi směry. Na netradičním místě budete hledat dále i startovací tlačítko, a to nad centrální obrazovkou, hned pod zmíněnými ručičkovými hodinami. Ty se mimochodem automaticky vysunují po nastartování a zase efektně zajíždějí po vypnutí motoru. Zastavit se musíme i u velkého centrálního displeje infotainmentu. Ten má již tradičně příjemný celoskleněný povrch a troufnu si tvrdit, že nic není natolik titěrné, abych se ztrácel. Co bych naopak vytknul, je ovládání klimatizace, které nemá takřka žádné mechanické ovladače, tudíž při jízdě musíte sledovat pohledem lehce dolu obrazovku, abyste si mohli snížit teplotu ventilace, což úplně bezpečné není. Vůz jsem dostal v konfiguraci s panoramatickým oknem, které dopomáhá ke vzdušnému dojmu uvnitř interiéru. Co se týče sedadel, ta jsou potažena Alcantarou, kterou já osobně mám zcela nejradši. No a nejenže zasluhují pochvalu z designového hlediska, ale k tomu jsou zároveň i pohodlná, a to jsem se ani nezmínil o příplatkové masážní funkci. Přidejte si ještě široký rozsah nastavení vč. prodloužitelného sedáku nebo DS Active Scan Suspension, neboli aktivní nastavování tuhosti tlumičů podle stavu vozovky vpředu, a budete si připadat jako v bavlnce. O tom hned v následujícím, technicky orientovaném odstavci.

 

Jízdní vlastnosti: nikdy nezklameou, ale co ten malý diesel?

Startuji a ihned se přede mnou objevují hodiny, které na palubní desce vyjíždí. Řadím voličem převodovky D a připravuji se na to, co mě čeká. Jak jsem již zmiňoval, máme verzi s naftovou 1.5 o výkonu 96 kW a abych se přiznal, jistou skepsi ve mně volba malé motorizace přeci jen vyvolávala. Výkon je to na tak velké auto poměrně nízký, větší množství volby pak automobilka nabízí u benzínových motorizací či v případě plug-in hybridů. Diesel je ale tradičně nejlepší volbou na delší vzdálenosti a to v souvislosti s testovanou variantou BlueHDi 130 navíc primárně pro ty spořivé. Automobilka totiž slibuje až těžko uvěřitelné 4 l/100 km. V aktuálních podmínkách a dopravě se pod 4 nedostanete, možná při několikahodinové jízdě na tempomatem hlídaných 90 km/h bychom se uměli přiblížit, reálná spotřeba se ale pohybuje od 5 do 7 litrů, což je ale vlastně stejně velmi dobré na auto takové velikosti. Hlavním prvkem, který mě u DS 7 vždy bavila (vyjma designových záležitostí) a stále ještě baví, je podvozek. Při jízdě si zavzpomínáte na klasická francouzská „houpající“ se auta. Opravdu je komfortu v DS 7 více než dostatek, člověk na to není v této cenové kategorii zvyklý. Předjíždění je dle mého názoru asi jediný nedostatek tohoto kousku. Od 130 naftových koníků prostě nejde očekávat nějaké výrazné sprintování, i tak ale standardní potřeby nejslabší diesel dokáže uspokojit. DS 7 v této naftové motorizaci je autem na klidné dlouhé cesty, popřípadě na dojíždění do práce, pokud nejde o vzdálenost v jednotkách kilometrů. Na druhou stranu má jednotka s objemem 1,5 litru výhodu v relativně rychlém ohřívání, což pomůže jednak topení v zimě a zároveň brzkému zaběhnutí efektivního spalování. Troufnu si tvrdit, že je to otázka priorit. Já osobně bych připlatil 30 tisíc korun, které se v ceně milionového auta nejspíše zcela ztratí, a šel bych do benzínových 180 koní s 1.6 PureTech. Naftu bych doporučil pro delší vzdálenosti, neb při ustálených dálničních rychlostech s aktivním tempomatem oněch 130 koní bohatě stačí. Odměnou bude solidní spotřeba a jinak velmi příjemné cestování, sluší se totiž pochválit i odhlučnění. Nejenže je 1.5 BlueHDi od PSA už tak velmi povedenou jednotkou, její aplikace v DS zároveň kromě prvních pár minut po studeném startu nepředstavuje takřka žádný znatelný akustický diskomfort.

 

Závěr: vzít či nevzít? Toť otázka.

Stále si odpověď na tuto otázku stěžuji tím, že testuji další a další DS 7. Mně osobně se nejvíce líbí verze, která má interiér v podstatě celý v Alcantaře, což je můj nejoblíbenější interiérový materiál. Tím pádem by mou volbou byla šedivá barva s Performance Line v kombinaci s 20palcovými koly. U motoru, jak už bylo zmíněno o odstavec výše, je to otázka priorit. Ostatně kromě benzínové verze se nabízí zamyšlení i nad hybridními alternativy, které jsme již několikrát prověřili v praxi a vždy nás jejich funkčnost velmi těšila. Samozřejmě nesmí chybět ani pár dalších příplatkových prvků, jakými jsou panoramatické střešní okno nebo ručičkové hodiny B.R.M. Cenově se s testovanou motorizací DS 7 pohybuje lehce nad milionem Kč, což se sice na první pohled může zdát jako mnoho, za komplexní a velmi luxusní balíček, jaký DS Automobiles nabízí, to ale můžeme označit za při nejmenším adekvátní. DS 7 mě jako vždy zaujalo, ohromilo a nemůžu vytknout snad nic kromě nižšího výkonu motoru, který ale odpovídá očekáváním a je otázkou potřeb každého potenciálního majitele. A jen drobné minus uděluji za ovládání klimatizace přes displej infotainmentu, žádnou další kritiku v rukávu nemám. A proto si dovoluji skončit pozitivně, jsem moc rád, že DS i v našich končinách stále rozšiřuje nabídku, že nabízí stále atraktivní spalovací motory a jako alternativu volí hodně solidní plug-in hybridní ústrojí. V dalším roce nás čeká hned několik novinek, DS 9 nedávno oslovila i vás v rámci ankety čtenářské auto roku, v níž získala 3. místo (a na klasický test ještě čeká), s DS 4 se pak svezl zatím pouze kolega Honza a taktéž můžeme odpočítávat jen týdny k prvním českým ohlasům. Rozhodně se tak do nadcházejícího roku máte na co těšit!

 

Lukáš Jeřábek