Citroën ë-SpaceTourer: ani přes velkou baterii a solidní elektromotor to nemá jednoduché

Citroën ë-SpaceTourer: ani přes velkou baterii a solidní elektromotor to nemá jednoduché

Autor: Petr Jakušev · Fotografie: Petr Jakušev

Je tu další týden a přede mnou stojí další kousek na tradiční test. Elektrika se pěkně rozrůstá do všech nových vozů a to včetně těch, kde bych ji zatím nečekal. Tím mám na mysli vozy „dodávkové“. Samozřejmě že ë-SpaceTourer není dodávkou v pravém slova smyslu. ë-SpaceTourer je vymyšlený pro přepravu až osmi osob v pohodlí a s dostatkem prostoru. Tenhle navíc není ani hybridní, ale čistě elektrický. Jak bude něco takového fungovat? Jaký bude reálný dojezd a je už dnes možné takové auto plně využít? Můj pohled na věc vám nabízím právě v tomto testu.

 

Exteriér: Svěží a „dynamický“

U automobilů „pracovního“ ražení asi nebude design zásadním kritériem při jejich výběru, ani tak by ošklivé auto asi nikdo nechtěl. Citroën  ë-SpaceTourer  ošklivý určitě není. Přední část využívá relativně jednoduché oblé tvary. Vše na sebe pěkně navazuje a celkově působí Citroën moderním, sebevědomým dojmem. Určitě zde pomáhá i poměrně civilní světlá metalíza. Boční profil je podle očekávání především praktický, navzdory tomu ale nabízí pěkné prolisy nad koly a další na spodní části vozu spolu s bohatým prosklením vhodně narušujícím velké plochy. Jak také jinak, jeho přínos oceníte především uvnitř, na palubě.

Zadní část je stejně jako boční profil především praktická. Velká, nahoru výklopná vrata mohou posloužit i jako stříška při venkovním posezení. Hlavním benefitem je ale maximální otevřený prostor při manipulaci se zavazadly, nebo nákladem. Citroën ë-SpaceTourer ve mně v tomto směru zanechal v dané kategorii velmi dobrý dojem.

 

Interiér: praktický, vkusný a prostorný

Přesouvám se do interiéru vozu, který je z pohledu využití samozřejmě mnohem důležitější než líbivé vnější tvary. Po nasednutí si klasicky prohlédnu především palubní desku. Ta nezapře svůj užitkový původ, především použitými materiály, ale nedá se to vnímat jako kritika. Tak to v této třídě snad vyjma Mercedesů V zkrátka chodí a i ty se dají nakonfigurovat řekněme více prakticky. A pokud je nakonfigurujete „luxusně“, tak cena bude trochu noční můrou, i když pak splní očekávání. V principu je tady tedy vše v pořádku. Ceny začínají lehce nad 1 mil. Kč bez DPH a dál zaleží na Vašich preferencích. Citroën si ale tuto cenu oproti konkurenci bez potíží obhájí. Ovládací prvky jsou přehledné a rychle se sžívám s elementárními funkcemi. Drobným překvapením byly snad jen analogové budíky. U elektro vozu jsem se s tím setkal poprvé a jakkoliv to funguje, ručička nabití baterie připomínající palivoměr trochu pobavila. Na druhou stranu je na středu palubky k dispozici dotyková obrazovka, designem vycházející z mateřského systému Peutgeotu. Infotainment nabízí Apple CarPlay i Android Auto, a to jsem tady v podstatě nečekal, takže se koná malé milé překvapení. Dále také zpracování interiéru drží vysoký standard a nenacházím nic, co by mi vadilo. Důkazem kvality budiž i to, že během testování nezaznamenávám žádné nežádoucí zvuky z interiéru. „Dodávce“ bych je zvládl prominout, ale není to třeba. Zrovna u elektromobilu s ohledem na tichý provoz tyto drobnosti vystoupí hodně na povrch. Tady nevystoupilo ale nic. Z toho jednoduše vyplývá výše zmíněná vysoká kvalita zpracování. Zaměření ë-SpaceToureru je bez pochyby na pohodlné rodinné nebo firemní cestování. Všechna sedadla jsou čalouněna tmavou kůží, která dodává příjemně komfortní nádech. Zadní řady mají navíc k dispozici zajímavé provedení panoramatické střechy. Ta je zde řešena dvěma prosklenými podélnými pruhy ve střední části střechy. Tyto pruhy jsou uprostřed rozděleny pevnou částí. Upřímně nechápu význam tohoto řešení, ale vypadá pěkně, a navíc je možné si jednu, druhou a nebo obě strany zatemnit střešní roletkou. Prostoru je v celém ë-SpaceToureru dle očekávání nadbytek a stěžovat by si nemohl snad nikdo. Díky variabilitě nastavení sedadel si „přepravní kapacitu“ můžete upravit podle aktuálních potřeb. Zadní řady sedadel jsou posuvné, nastavitelné a samozřejmě se dají také úplně vyndat a „přestavět“ si tak přepravník osob na dělníka. Záleží jen na vašich aktuálních potřebách.

REPORTÁŽ: Technologie elektrifikace – co dělá elektromobily složité a nákladné

 

Technika: elektrických 136 koní, co víc k tomu říct? Vlastně pár slov ano…

Já se vážně snažím mít otevřenou mysl a i proto jsem do tohoto testu skočil. Jakkoliv mi benzin prostě voní a nafta se k praktickým autům hodí, je potřeba zkoušet nové věci a tím jsou i elektromobily. Pár jsem jich už „potkal“ a přes drobné výtky lze říct, že pro běžné ježdění stačí. Tady ale bohužel budu trochu kritičtější. Bavíme se o prostorné dodávce, u níž bych mimo jiné očekával i firemní využití, zacílení na vysoké nájezdy a tím i schopnost vydělat peníze. Když budu pokračovat tím dobrým, tak při běžném ježdění je na palubě vše v pořádku a Citroën ë -SpaceTourer funguje podle očekávání. Výkon je při nejmenším dostatečný, provoz naprosto plynulý a nebývale tichý. V uvolněném tempu je na palubě opravdu nebývalá pohoda, kterou klasický pohon nenabídne. Výhoda okamžitého výkonu a hlavně bezhlučného pohonu je zcela jasně znát. V tomto ohledu mohu jedině chválit. Ale trochu uvažuji nad reálným využitím toho, co vlastně ë-SpaceTourer nabízí. Cesty po městě jsou naprosto bezproblémové, teoreticky se dá navíc nabíjet i mezi přejezdy a v takovém případě bude tahle dodávka „úplně dobrá.“ Jenže já mám takové tušení, že dodávka je stroj určený k vydělávání peněz a kilometrové nájezdy tak předpokládám poměrně vysoké. Stejně tak její využití má být variabilní. A tady trochu narážím, svou kritiku si dovolím předat ve formě příběhu cesty z Českého Krumlova.

PRVNÍ PŘEDSTAVENÍ: Elektrické dodávky – že to není nesmysl, se snaží dokázat Opel, Citroën a Peugeot

 

Příběh se šťastným koncem, ale…

Mám plně nabito a dojezd ukazuje cca 330 km, což nelze považovat za vyloženě málo. Cílem je Praha a je tedy cca. 180 km přede mnou. Auto není zatížené, jedu v něm sám, nastavuji ECO režim. Ještě jsem ujel cca 30 km okolo Krumlova a vyrážím na Prahu. Čekají mě okresky, volím předpisových 90 a pak přihází dálnice. Jedu 115 km/h na tempomat v cco režimu, který mimochodem omezí i klimatizaci nebo topení. Poslouchám hudbu a užívám si ten klid a pohodu. Takhle pomalu jsem tedy nejel ani nepamatuju a i přesto se začínám strachovat, jestli dojedu na jeden zátah, protože dojezd se opravdu neúměrně krátí vůči reálným kilometrům potřebným k domovu. Nakonec Citroën cestu zvládl, ale s rezervou pouhých cca. 40 km dojezdu, a to s vidinou nabíjení, které zde probíhá rychle, ale ani tak neuspokojí mou představu o využití vozu tohohle typu. Ta cesta nebyla o tom, že bych „letěl“, snažil jsem se autu maximálně vyjít vstříc a přesto nemám pocit, že by to ve výsledku byla pohoda. A ať se na mě nikdo nezlobí, ale očekávám, že 200 kilometrů bude „dodávka“ jezdit v pracovním režimu pravděpodobně sem a tam jak šílená. Tady mi tak elektrika prostě nepřijde na místě. Chápu, že je to jedna z prvních a chápu, že s i ohledem na stále se utahující předpisy je potřeba taková auta vyrobit a dokonce ani nebudu tvrdit, že jsou špatná, ale víc než u jakéhokoliv jiného elektromobilu bych doporučil hodně promyslet reálné potřeby a očekávané využití. To samé se totiž dá koupit v naftě a bude na nádrž dělat kilometry jak zběsilé. Určitě někdo přijde s tím, že přece po městě, na krátké cesty atd… Ano, jistě. Ale pak také téměř k ničemu jinému a to u pracovního vozu může být větší problém, než u „nákupní tašky“. Výhodou rozhodně zůstává nezvykle tichá jízda a tím maximalizovaný komfort uvnitř vozu. To jsem si i navzdory výše uvedenému opravdu užíval. V případě nabíjení v soukromém prostředí (z vlastní elektrické přípojky) pak pro hovoří i provozní náklady, které se s ustálenou spotřebou na hranici 25 kWh/100 km pohybují okolo 1 Kč/km, což zní takřka bezkonkurenčně. Je potřeba ale dodat, že v případě nutnosti prodloužení dojezdu a s tím souvisejícím využití rychlonabíjení (Citroën umí až 100 kW, díky kterým to zvládne z 0 na 80 % za lehce přes půl hodiny) bude lézt i spotřebovaná energie do peněz, není problém se tak přehoupnout i přes provozní náklady srovnatelné nafty. Je tedy hodně na zákazníkovi, aby si dobře srovnal své potřeby. Citroën ë-SpaceTourer je totiž velmi dobrý v tom co dělá, jen je potřeba se do té jeho „množiny“ vejít.

Závěr: jaká tedy je elektrická dodávka?

I přes tu kritiku výše považuji Citroën ë-SpaceTourer za dobrý a funkční vůz, který si své zákazníky najde. Disponuje velkou baterií (k dispozici buď slabší 50kWh verze nebo námi testované se 75kWh akumulátorem) a také rychlým dobíjením, které pro ekologicky smýšlející klientelu či fanatiky může eliminovat nevýhody elektrického pohonu na minimum. Ani 11kW palubní nabíječka (pro využití ze zdrojů AC / wallboxů) navíc není vůbec k zahození. Design je povedený, interiér variabilní, prostorný a kvalitně zpracovaný. Elektrický pohon přidává provozu nebývalý klid a hlavně ticho pro posádku, kterého konvenční vozy nedosáhnou. Ač já osobně velký smysl v takové alternativě, čímž myslím zástavbu elektrického pohonu v tak velkém voze „dodávkovitého“ charakteru, nevidím, jsem přesvědčen, že si své zákazníky najde. Ne nadarmo mi několikrát během testu kolega Honza připomínal svou zkušenost s první elektrickou dodávkou, VW e-Crafter – ta byla ale o poznání hořčejší než ta má. I tak (pozitivně) to mohu dnes zakončit…

 

Petr Jakušev

Sdílet: