Škoda Octavia 1.0 TSI: s jednolitrem lze mít (ne)jen základní očekávání
Autor: Jakub Vodička · Fotografie: Jakub VodičkaMožná se vás, čtenářů, dovolím zeptat na jednoduchou otázku – co očekáváte od svého vozu? V tuto chvíli bych očekával mnoho různých odpovědí, a to od klasického „dostat se z bodu A do bodu B,“ až po: „chci auto, které bude trhat asfalt“. Ti, kteří se přikláněli k druhé variantě, dnešním testem zklamu a možná příliš neuspokojím ani první skupinu. Abych to vše vysvětlil ještě na začátku – nová Octavia je velice příjemné auto, s jednolitrovým benzínovým motorem v kombinaci s vyšší výbavou mi ale nedává příliš smysl. Je to trochu jako na Tinderu, kde bych swipoval doleva při zahlídnutí této motorizace, ale až se mi příště u podobné fotky objeví na displeji nápis značící silnější variantu s rozumně volenou výbavou, neváhám ani vteřinu a vyberu si svojí vyvolenou. Pojďme společně prozkoumat novou Škodu Octavii, která splní základní očekávání, ale skrývá v sobě mnoho otázek.
Exteriér: krok kupředu
Jistě si vzpomínáte na čtyřokou Octavii, která vzbudila velký rozruch v automobilovém světě. Zcela nový model od mladoboleslavské automobilky je ale úplně něco jiného. Tenhle styl se mi líbí! Baví mě nové světlomety, baví mě nápis ŠKODA na zádi a hlavně mě baví tenhle model jako celek. Dokonce i základní bílé provedení mi dává smysl a samotná barva by mi určitě nevadila ani na svém vlastním voze. Jak jsem již zmínil, světelný podpis nejen na zádi, ale i v přední linii ve mně vzbuzuje dojem prémiové automobilky.
Světlomety neplní skvěle pouze designový úděl, ale jsou také velice dobré při noční jízdě, kdy oceníte Matrix funkci. Škodovka nemá žádné ostré rysy a všechno do sebe krásně zapadá. Ve finále je model vizuálně pohlednější, avšak zůstává stále „nenápadný“ – takhle má Octavie vypadat. Nehledě na to, že i když se mohla nová Octavia krátce po představení v listopadu 2019 zdát jako poměrně výstřední vůz, zanedlouho už jich bude na našich silnicích tolik, že z davu bude vyčnívat opravdu už jen málokterá specifikace. To Škodovce ale nelze mít za zlé – však by šlo o úspěch v případě každé automobilky, kdyby prodávala tolik kusů od jednoho jediného modelu, kolik minimálně v Čechách prodává tuzemská automobilka.
Interiér: bude to chtít ještě čas
A pomalu přicházíme na tu lehce rozporuplnou část. Jak jsem byl z exteriéru nadšený, tak nyní usedávám za volant vozu. Škodovka vždy uměla své vozy udělat tak, že jste vždycky věděli, kam šáhnout. U čtvrté generace bestselleru si ale musím chvilku zvykat. Funkce na jedno kliknutí jsou aktuálně na minimálně dva kroky navíc. Digitální přístrojový štít je možné si nastavit dle sebe, ale opět musíte zjistit jak na to a některá zobrazení oproti předcházející generaci dokonce už nejsou k dispozici. Škodovka již není tak čitelná jako vždycky byla a to mě prostě mrzí. Samozřejmě i já jsem rád, že je přede mnou velký displej, na nějž můžu přes celou plochu nechat zobrazit třeba navigaci, která je dle mého dobrá a funguje tak, jak má. Co se týče samotné grafiky přístrojového štítu a displeje ve středové konzoli, nemám výhrad. Občas se mi celá jednotka zasekla a musel jsem vše vypnout a zase zapnout. Bezdrátové Apple CarPlay funguje nárazově a poměrně často „se seká“, a proto je lepší zvolit „kabelovou“ variantu, která funguje přesně tak, jak má. Tady je ale potřeba upozornit, že už od uvedení Scaly Škodovka přechází na konektory typu USB-C, díky čemuž už ani v jedné z novinek nenajdete ani jeden „standardní“ konektor USB 3.0. Abych stále jen nekritizoval, dovolím si zmínit sedačky, které sice v tomto případě nejsou v kůži, ale to ničemu nevadí, i když látka zvolená do našeho exempláře na luxusu zrovna nepřidala. Naopak jsem byl po celou dobu spokojený s nabídnutým komfortem a ani po několika hodinách sezení v nich netrpěla moje záda. Dokonce i boční vedení zaslujuje pochvalu, neb na mou postavu (spíše drobnější) dokonale padlo. Pojďme si pustit hudbu a vyzkoušet ten jednolitrový motor, který, jak jsem avizoval, mi do toho auta od začátku tak trochu neseděl.
Interiér nové Škody Octavie: jaká míra revoluce je přijatelná
Jízdní vlastnosti: je libo základní motor?
A zde přichází kámen úrazu. Nejslabší motor, který Škoda nabízí do Octavie, je jednolitrové TSI o výkonu 81 kW. To není vyloženě žádné překvapení, neboť už v modernizované verzi předchozí generace tomu bylo stejně. Tam však pracoval ještě ve verzi s 85 kW, čtvrtá generace pak přišla o poměrně nepodstatné 4 kW, i tak se ale o poznání hůře pere s filtrem pevných částic (GPF), a to především v nižších otáčkách, v nichž jakoby se nová verze
dusila. Samotnou motorizaci pak nelze považovat za vyloženě špatnou, ale ve finále mi ve výbavě Style nedává příliš smysl. S cenou vozu se totiž dostáváme ceníkových více než 700.000 Kč, což mi k základnímu motoru prostře nesedí. Co se týče jízdních vlastností, pocitově nejde o žádného trhače asfaltu, což ale na druhou stranu nelze považovat za vyloženě velké překvapení, když jde o základní benzínovou motorizaci. I tak jsem byl překvapen, jak velké úsilí mě stálo každé jednotlivé předjíždění. Vlastně nejlépe se jednolitr chová při jemném zacházení. Pokud zrovna jedete klidně, motor je překvapivě tichý a jízda se stává snesitelnější. Pozitivně lze možná trochu překvapivě mluvit o převodovce, která má příjemné dráhy. Řazení je jednoduché a řadit mě tu baví! Nejvíce mě ale zaskočila spotřeba, kterou jsem sice po kolegovi snížil na hodnotu 7,8 l/100 km, ale i k tomu jsem se musel hodně snažit. Ačkoliv si plně uvědomuji, že mám tu čest s lehce poddimenzovaným motorem, čekal jsem při mírném zacházení hodnoty tak o litr níže. Tohle překvapení ale vlastně docela dobře koresponduje s již popisovaným „udýchaným“ projevem motoru v nižších otáčkách. I při běžné jízdě je totiž potřeba často zabloudit do druhé poloviny spektra otáček, kde si holt i nejslabší motorizace umí říct o patřičný příděl paliva. Čím více nad rozporuplným projevem jednolitru přemýšlím, tím spíše mě zajímá, zdali jeho neduhy neumí vyžehlit právě mild-hybridní varianta spojená s automatickou převodovkou DSG. Právě malý elektromotor by totiž mohl pomoci v nižších otáčkách a snížit tak spotřebu i podstatně zlepšit dojmy z jízdy. Na druhou stranu je ale tahle myšlenka o to smutnější, že právě manuál (a řazení) je tou lepší částí tohoto hnacího ústrojí. A možná i právě díky vysoké ceně naší specifikace a relativně vysoké spotřebě si začínám říkat, zda je opravdu tohle auto tím, které má bezproblémově dostat řidiče z bodu A do bodu B. Co myslíte vy?
Závěr: díky motoru splní základní očekávání, ale…
Možná jsem byl v posledním odstavci spíše negativní, pokud ale mé názory vyzněly negativně, je to dosti zapříčiněné právě zvolenou motorizací v kombinaci s vyšší výbavou. Víte, stále přemýšlím, kdo by si opravdu zvolil tento motor a akceptoval cenu přes 700.000 Kč. V konečné fázi mě Škodovka bavila – nová hlasová asistentka Laura mě poslouchala a dokázala splnit základní přání mě jako řidiče. Co se týče celkového provedení, novou Octavii hodnotím kladně. Exteriér je velice vkusný a designově se přiblížil autům z vyšších tříd. V interiéru automobilka zapracovala na funkcionalitě, i tak se ale (alespoň ještě já) ještě hodně hledám. Možná za několik týdnů přijdu nové generaci na kloub. Nyní to ale ještě není ono. Trochu upřímně spoléhám na volbu jiné motorizace (či celkově jiné specifikace). Zajímají mě diesely a pak i případně silnější benzíny či jejich mild-hybridní verze s označením e-TEC. Jinak je auto celkem pohodlné, ale já bych nejspíše sáhl po silnější variantě. Za příplatkových 39.000 Kč, což mimochodem u auta s cenou v podstatě vždy nad půl milionem korun nepovažuji za vyloženě moc, si můžete vybrat buď z podstatně silnější 1.5 TSI se 110 kW anebo 2.0 TDI s 85 kW, který by pro změnu potěšil výrazně vyšším točivým momentem (300 Nm) a menším apetitem. Zmíněných 39 tisíc rozdílu bych si navíc mohl „vydělat“ i vhodnější volbou výbavy, ale o tom by tento test být neměl. I proto si jej dovoluji zakončit lehce pozitivním shrnutím. Berte, prosím, novou Octavii jako velmi kvalitní vůz, kterým se Škoda Auto posunula výrazně dopředu. Skrývá v sobě jen dvě drobná ale – v tomto případě je tím prvním projev základního jenolitrového tříválce, který uspokojí opravdu jen velmi základní potřeby (v případě vozu, u něhož bude jeho potenciální majitel cílit především na nízkou cenu). Druhou otázkou je cena, s níž jsou v Mladé Boleslavi při nejmenším hodně ambiciózní. V případě naší specifikace je to hodnocení pak ještě hořčejší. I tak se ale těšíme na další testy a věříme, že příště (s jinou motorizací) budeme zase o něco pozitivnější.
Jakub Vodička
