Alfa Romeo Giulia vs. Jaguar XE: pohodlí domova nebo víkendové povyražení?

Alfa Romeo Giulia vs. Jaguar XE: pohodlí domova nebo víkendové povyražení?

O tom, že v našem (redakčním) vozovém parku už nějaký ten pátek jezdí Alfa Romeo Giulia, určitě víte. A vlastně i o tom, že Jaguar v loňském roce modernizoval jejího přímého konkurenta, zástupce střední třídy, model XE, jste už určitě slyšeli. Než se ale pustíme do jejich ostrého srovnání, které již od přečtení nadpisu očekáváte, dovolím si hned na úvod malou odbočku. Nebudu si hrát na alibistu, i přesto se pokusím zdůvodnit výběr pro dnešní srovnávací test. Když už jsem zmínil třídu obou vozů, musím upozornit, že jde o jednu z nejvíce různorodých. Co mám na mysli? Tak posuďte sami, minimálně po stránce vnitřního prostoru byste asi k XE či Giulii těžko stavěli Škodu Superb. A troufám si tvrdit (neberte mě za slovo), že ani pomyslnou „úrovní“ či „prémiovostí“ byste k nim kromě mladoboleslavského zástupce nepřiřadili ani sesterský model VW Passat, ačkoliv jde o jinak kvalitní vůz. I přesto nejde zcela objektivně Giulii či XE postavit vedle „zaběhlého tria“ BMW 3, Audi A4 nebo Mercedes C. Ptáte se proč? Já myslím, že víte. Ačkoliv i Britové i Italové měli v dané třídě své zástupce dlouho a povětšinou na ně bylo nahlíženo v dobrém, poslední dekádu tak trochu obě značky propásly. Samotného mě to mrzí. Ztracená léta se ale snaží dnes dohnat a každý tak trochu po svém. Osobitý styl, vytříbené jízdní vlastnosti a nepostradatelný charakter mají ale oba vozy. Podobná (pro chlapa snad i stejná) barva obou testovaných exemplářů celé odůvodnění jen doplňuje. Obě mají 180 koní v naftě, která se ostatně do „standardní“ specifikace hodí nejlépe, obě v základu nabízejí hnanou tu správnou nápravu (zadní) a osmistupňový automat s hydrodynamickým měničem. Nenechte se ale zmást. V čem tkví hlavní odlišnosti a je vůbec možné říci, které je lepší?

Vzhled: oba výstřední, Alfa dynamicky, Jaguar i díky evoluci uhlazeně 

U designu se snad ani není potřeba příliš zastavovat. Pokud je něco, co vám u těchto dvou aut musí vyhovovat v případě rozhodování o jejich koupi, je to bez pochyby i tato stránka věci. Lidsky řečeno: „Kdybyste chtěli obyčejné auto s konzervativním vzhledem, nepůjdete ani do jednoho z nich.“ Ačkoliv si ani jedno nespletete s vozem jakékoliv jiné značky (u Jaguaru snad jen s větším XF, což není na škodu), každý na onu výstřednost jde trochu jinak a vlastně oba dobře. Giulia je tak jako „Loupež po Italsku“ svá a hraje na city od první chvíle. Skoro bych si troufl použít ono staré: „Buď jí musíte milovat od první chvíle nebo nebudete nikdy…“ Věřím ale, že budete i vy patřit do té první skupinky. Italové tohle vždycky uměli. Jaguar naproti tomu dává na první dobrou znát, že je luxusním zbožím. Není vyloženě přehnaný (to ale asi ani Giulie), ale i tak oproti ní působí uhlazeněji a dospěleji. Trochu mě upřímně mrzí tmavší odstín modré metalízy, který z něj dělá lehce fádní kousek, na němž příliš nevyniknou příjemné prolisy karoserie ani modernizace, jíž prošel zhruba v polovině roku 2019. Na druhou stranu ale skvěle vypadají FULL LED světlomety, které shodou okolností i skvěle svítí – o tom ale až za chvilku. Dobře pak vypadají i příplatková 19“ kola, a to ačkoliv se 18“ tmavě leštěné disky na Giulii také nenechají zahanbit. Tady jde ale celkově o vkus každého jednotlivce, buď se líbí jedno anebo druhé…

 

Interiér: rozdíl let i směřování

Rozdíly se začínají objevovat především při usazení za volant. Je také nutno uznat, že i Giulia už prošla modernizací, říkejme tomu ale spíše kosmetická evoluce, která přinesla vylepšení právě dovnitř vozu, především pak po kvalitativní stránce. My však máme k dispozici Giulii už pár let používanou, ta novější dorazí až během následujících měsíců. Zpět tedy k našim dvěma vozům. Konečně se nám začíná pootevírat naše záhada, neboť se projevují první rozdíly jejich určení. Giulii sice chybí příplatková sportovní sedadla (v základu jsou až ve sportovní verzi Veloce), i tak se v ní sedí o něco níže. Co jí naopak nechybí, je sportovní volant. Na něm je navíc trochu netradičně (po vzoru Ferrari) umístěno i tlačítko pro startování motoru – to mě snad nikdy neomrzí… Teď ale zpět do Jaguaru, ten totiž se svým řešením aspiruje na nejkrásnější volant současnosti. A co aspiruje, nejen podle mého názoru jej dokonce má! Oproti Alfě má trochu tlustší věnec, taktéž nabízí vyhřívání, což chválím. Za nim se nachází kompletně digitální přístrojový štít, se kterým výrobce přišel jako jeden z prvních a nelze jej než pochválit. Nabízí spoustu možností zobrazení i skvělou grafiku a podobné je to i s infotainmentem. Někteří jej sice příliš nemusí, já mu dávám i tak jedničku. Lépe by mi k němu sice pasoval prémiový sound systém Meridian, který řadím k nejlepším ve třídě, ani v naší specifikaci se ale nenechá zahanbit. Efektní je i bílá kůže, i když asi nepůjde o nejpraktičtější a nejvyhledávanější variantu. Pochválit v neposlední řadě musím Brity za „prémiovost“ interiéru a použití kvalitních materiálů, na palubě XE se prostě cítím jak doma v obýváku. Po přesednutí do Alfy nastává zvrat, jsem v jiném světě. Nechci ale mluvit negativně – tak to není. Ano, digitální přístrojovku Italové ještě neumí a systém palubní zábavy je už trochu zastaralý. Víte ale co? Ono to k sobě všechno tak nějak (italsky) skvěle padne. Zabudovaný displej infotainmentu designově zapadá do palubní desky a podobně je na tom i velký TFT displej palubního počítače, který zas ladí ke klasickému a stylovému rychloměru i otáčkoměru. Jednoduché a efektní. Ani kvalitou materiálů na tom Alfa není špatně, byť už některé díly v našem kousku lehce povrzávají. Co nám z toho tedy vychází? Jaguar je bez pochyb luxusnější a modernější. Alfa je pak sportovnější, jednodušší, ale přesto má potřebný šmrnc, který nejeden motoristický nadšenec nebo znuděný cestovatel tolik potřebuje. 

 

Jízdní vlastnosti: alfa a omega obou vozů, u obou ale zcela jinak

Zásadní odlišnosti se projevují po nastartování. A teď přemýšlím, kterým z nich začít. I v XE i v Giulii bych si totiž uměl představit stovky či tisíce najetých kilometrů, v rámci nichž by bylo těžké mě dostat z poza volantu. Jak jsem naznačoval v úvodu, výkon obou naftových agregátů je stejný, už v jejich chodu ale najdete rozdíly. Alfa v zásadě spíše těží z o něco většího objemu (2143 vs. 1999 ccm), logicky je ale při nejmenším za studena o něco hrubější. Má ale o něco vyšší točivý moment (o 20 Nm) a maximálního výkonu dosahuje o 250 ot. dříve. Zpět ale k mým dojmům. Konečně přichází řeč na to, na co jsem se tolik těšil. A víte co? Povím vám tajemství. Když jsem před lety vybíral nový redakční vůz, XE stálo hned vedle Giulie. Uchvátil mě především jeho skvělý podvozek, který uměl vyžehlit snad úplně každou nerovnost. Byla to ladnost, se kterou uměl vykroužit každý oblouk a uklidnit každý kilometr nervózní jízdy. To platí dodnes. Nic na tom nemění ani osmistupňová převodovka, která klidnému jízdnímu charakteru jen přidává. Dost pomáhá i klasická konstrukce pneumatik (oproti runflatům Giulie je rozdíl o to větší). Ani dvoulitr z dílen Jaguar-Land Rover není špatný. Upřímně mám jen pocit, že mu něco málo ubírá pohon všech čtyř kol. I svým naladěním ale odpovídá spíše komfortní jízdě a ani při přepnutí jízdního režimu na „dynamic“ se nepředře. Alfa na to jde prostě úplně jinak. Hned, jak se motor zahřeje (po cca 10 minutách jízdy), cítím jasné souznění s převodovkou, podvozkem, ale i se mnou jakožto s řidičem. Osmistupňový automat z dílen ZF pracuje prostě skvěle a naprosto bezchybně reaguje i na každý podmět, který se k němu ode mě dostane. Nechci se zaseknout jen u hnacího ústrojí. Giulii samozřejmě pomáhá i ideální rozložení hmotnosti (50:50) či její celková suma (pouhých 1445 kg), velmi strmý převod řízení a nízký odpor vzduchu. Italové si opět dali záležet na emoční stránce věci a vlastně je cítit i to, že nejdříve vznikla nejostřejší verze Quadrifoglio. Celkově je tak po stránce podvozku Giulie i díky runflatům o hodně dynamičtějším autem. Nechci naznačovat, že tato charakteristika nutně představuje i označení „tvrdá.“ Žehlit nerovnosti ale Alfa prostě tak dobře neumí. Doslova se budete snažit větším dírám vyhýbat. Pak ale přijde čas na opuštění dálnice a oblíbenou okresku. Nutně nemusí jít o vyloženě rallyový úsek, kdekoliv, kde střídá delší rovinku jakkoliv táhlá zatáčka, však poznáte, zač je toho s Giulií loket. Zadek vás příjemně tlačí vpřed a jednoznačně je cítit nejen vyváženost podvozku, ale hlavně charakter 2,2litrového motoru. Ne nadarmo říkají tabulkové hodnoty, že je z nuly na stovce Alfa rychleji o významných 1,3 vteřiny (6,8 vs. 8,1 s představuje znatelných 16 %). Konečně jsme rozklíčovali, v čem jsou oba vozy tolik unikátní. Já bych k nim rád ještě postavil třetí výjimečné individuum, Lexus IS. Mohli bychom pak dlouze debatovat, zda-li je nafta mrtvá či nikoliv. Po tomto srovnávacím testu si ale troufám tvrdit, že není, byť v každém ze srovnávaných kousků pracuje úplně jinak. Jo a když už jsme byli u té techniky, sliboval jsem vám pár slov k funkčnosti LED Matrix světlometů Jaguaru. Ty mají navzdory některým konkurenčním řešením velmi dobrý dosvit (intenzitu) a i díky velkému množství segmentů se dokáží relativně hodně přizpůsobit. Horší je to akorát s rychlostí těchto změn. Jaguar v tom samozřejmě není sám (viz. například nedávno testovaný Ford Edge), ale jedouc v Alfě před Jaguarem oslněn jsem ve zpětném zrcátku jen za 10km cestu hned několikrát. V Giulii pracují výkonnější (ze dvou nabízených) 35W bi-xenony, které si pak zaslouží pochvalu především za velmi vysokou intenzitu, dobrý světelný kužel a především pak za hodně široké rozmezí natáčení. Mezi bi-xenony je považuji společně s AFL od Opelu za absolutní špičku. Automatický asistent dálkovek pak pracuje rychle, takže s nimi dost možná oslníte ještě méně aut než s Jaguarem. 

 

Verdikt: co bych si vybral?

Dneska to nebude vůbec jednoduché. Asi teď čekáte, že řeknu něco ve stylu: „Na klidné ježdění bych si vybral Jaguar a pro maximální potěšení z jízdy bych šel pro Alfu,“ a nebyli byste daleko od pravdy. Já ale ještě doplním, že u Giulie standardně nejde vypínat ESP a u XE naopak ano. Papírová nabídka obou vozů je snad téměř shodná, oba nabízejí dieselové i benzínové ekvivalenty, pohon všech čtyř kol a 8st. automat, až v praxi se ale projevují hlavní rozdíly, jichž není málo, ba naopak. Byť existují tací, kteří mezi nimi budou vybírat (a já jsem toho důkazem), důležité je nakonec to, na jakou stranu se přikloníte – bude to pohodlí domova v podobě Jaguaru XE nebo víkendové povyražení v podání Alfy Romeo Giulia? I vzhledem k tomu, který kus z této dvojice jsem si vybral, můžete usuzovat mou odpověď. Když to vezmeme suma sumárum, Giulia za ceníkovou cenu povětšinou o 50 – 70 tis. Kč nižší nabídne díky velmi vytříbenému technickému základu obecně lepší dynamiku, a to v kterékoliv verzi. Od toho se pak odvíjí i všechno ostatní – má sportovnější podvozek i posaz za volantem. Neznamená to ale nutně vyšší spotřebu – s oběma auty se dá dlouhodobě držet pod 7 l/100 km a pro obě platí, že jim více sedí delší vzdálenosti. Jaguar je pak prostě jako váš obýváček s milovanou pohovkou, ke kterému asi nejde říci nic špatného. Jen v kontrastu s Giulii představuje úplně jiné potěšení z jízdy… Každopádně ani s jedním z nich neuděláte chybu, ba naopak!

 

Srovnávací test 180 koní diesel vs. benzín: Alfa Romeo Giulia a Peugeot 508

Jan Novotný

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..