Značce CITROËN je 100 let: oslavila to i v ČR!

Značce CITROËN je 100 let: oslavila to i v ČR!

7.9.2019 proběhly oslavy 100 let francouzské značky automobilů Citroën i v ČR. Automobily, jako takové, zde máme od přelomu devatenáctého a dvacátého století. 100 let výroby automobilů je úžasným milníkem v historii každé automobilky. Samozřejmě jsou zde i starší, ale není jich mnoho. Na druhou stranu hodně výrobců, co začalo s výrobou osobních automobilů hned při zrodu obchodní společnosti, již dávno neexistují a na některé si leckdo ani nevzpomene.
Navíc na světě není mnoho značek, které se mohou pochlubit tak košatou historií. Citroën k tomu ještě vytvořil mnoho modelů, jež jsou dodnes populární až legendární. A to nejen pro svojí všestranností, ale také proto, že právě Citroën přišel s několika unikátními řešeními právě ve svých vozech. Tak si pojďme alespoň některé z nich připomenout.


Letiště Letňany: dnes Areál plný atrakcí nejen pro automobilové fanoušky

Takže zpět z historie k oslavě stoletého výročí Citroënu. Ta probíhala společně se dnem letiště Letňany právě v okolí. Bohužel ranní počasí nebylo úplně přívětivé k venkovní akci a ani předpověď nevypadala zcela příznivě. Po příjezdu na místo těsně po desáté hodině jsem byl vcelku překvapen, jak velké množství lidí si v sobotu přivstalo, aby se přijelo podívat na tuto oslavu. A nebyli to pouze fanoušci značky, i když na přilehlém parkovišti bylo právě všech různých Citroënů nespočet. Pravda, i já jsem si s sebou vzal celou rodinu, protože doprovodný program sliboval vyžití i pro rodiny s dětmi. Po zaparkování a registraci jsme si prohlíželi řadu veteránů značky hned za vstupní branou. Už při pohledu na tato auta vlastně zjistíte, jak jsou ta dnešní veliká a jak byla dříve malá. Při obcházení veteránů se nám trošku rozpršelo, tak jsme šli do „dětské“ zóny, kde si prcci mohli vyzkoušet ovládání malých Citroënů 2CV v meřítku 1:10 na dálkové ovládání. Legrační bylo, že i ty modely měly autentický kývavý pohyb jako skutečná kachna. Popravdě to dětem moc nešlo, protože na takováto auta jsou ještě malá, ale očividně je to bavilo, teda hlavně bourat. Asi budu muset oprášit svoje staré RCéčko ve stejném rozměru, aby mohli trénovat. Další atrakcí byly dvě čtyř-dráhové autodráhy – jedna pro větší děti, kde byla autíčka docela rychlá – teda 3 Citroeny v současných i historických továrních barvách značky a jedno Ferrari, které bylo na dráze nejpomalejší a neustále se ho muselo pošťuchovat, aby jelo. To je jako ve skutečnosti, italská auta jsou hezká… A druhá autodráha, ta se mi líbila ještě více, byla i pro naše prcky, auta neměla tvar žádné značky, ale vozili se v nich Igráčci. Jé, co já se s nimi nahrál jako malej kluk, a o to víc mě těší, že se už zase vyrábí, navíc v mé rodné vísce střediskové. Mám velkou radost, že mají úspěch i u současných dětí mezi tou přehršlí ostatních hraček…

 

Citroën 2CV aneb Kachna

Počasí se trošku umoudřilo, a tak jsme se zase vydali mezi veterány, mezi nimiž byly vidět vozy předválečné, poválečné, ale i young timery z doby nedávno minulé. Nicméně největší kolekce tu byla klasických kachen, tedy legendárních Citroënů 2CV, které jsou díky svému pohybu a občasnému vrznutí, jež připomíná hlas kachny, přezdívané právě tímto jménem. Troufl bych si tipnout, že pokud bych dělal anketu, kde bych se poloviny lidí zeptal, co ví o Citroënu 2CV a té druhé na auto jménem Kachna, ta druhá skupina by byla úspěšnější. V průběhu prohlídky na pódiu začal někdo vyprávět právě o kachnách a kromě technických detailů jsem se dozvěděl pár zajímavých informací o tomto legendárním voze. Věděli jste, že v prototypu byl vzduchem chlazený motor od BMW? V té produkční už nechyběl dvouválcový boxer z produkce Citroenu o objemu 602 ccm a výkonem až 21 kW, tedy 28 koní. To je z dnešního pohledu až směšně nízké číslo. Takže byste asi netipli, že 2CV dokáže uhánět až 120 km/h a dokonce je prý zdokumenovaný případ, kdy francouzští četníci změřili plně obsazenou kachnu, která jela 140 km/h po francouzské dálnici. U nás 2CVčka asi nejvíce proslavili francouzské filmy s Luisem De Funesem, kde s nimi probíhaly mnohdy až neuvěřitelné honičky. A podle slov jednoho z majitelů to nebyly honičky úplně nahrané. Prý je kachna opravdu zvládne. Že vlastně i scény, kde zůstala jen přední polovina vozu a ten stále jezdil, jsou s kachnou možné. No prostě neuvěřitelné vozítko…

 

Ukázka historických letadel na Letišti Letňany

Protože se nám zase trošku rozpršelo a děti začaly skučet, že mají hlad, vyrazili jsme do stanu s občerstvením slupnout něco dobrého. Na výběr bylo mnoho lahůdek, ale s tím byly spojené i dlouhé fronty a málo míst k sezení. Teda ono by jich bylo dost, kdyby nepršelo, protože většina jich byla venku. Tak jsme se s jedním moc milým párem zmáčkli u jednoho stolu a nakrmili divou zvěř (čti děti). Naštěstí se počasí zase umoudřilo, déšť ustál a protože se blížil čas s ukázkou historických letadel, vykoukli jsme ven směrem k letišti. Omlouvám se čtenářům, ale v letadlech se vůbec nevyznám, a tak můj popis bude čistě laický. Ve vzduchu právě létalo jasně žluté letadlo, zprvu jsem si myslel, že to je letadlo práškovací, ale ne bylo historické a pilot si zaslouží můj obdiv, protože s ním předváděl neuvěřitelné kousky. Po chvilce přistál a vzlétl další stroj, tentokrát to byla podle tvarů stíhačka z dob druhé světové války. Původně jsem si myslel, že šlo o Spitfire z výzbroje britské armády, ale pak jsem zjistil, že se jednalo o ruský stroj JAK-3, který byl považován za jedno z nejlepších stíhacích letadel právě druhé světové války. Poté na pódiu následovalo krátké představení dalšího stroje a jeho mise. Jednalo se o legendární Baťovu Lockheed Electra, kterou v USA koupil a nechal kompletně renovovat Ivo Lukačovič. Šlo vlastně o jedno z prvních, ne-li vůbec první typ plechového dvoumotorového letadla na přepravu pasažérů z třicátých let minulého století. Ta měla za úkol odletět s pytlem plným poštovních zásilek. Odlet Electry byl úžasný, když si uvědomíte, že to je cca 80 let starý stroj.

 

Od veteránů k současným modelům.

Zase jsme se vydali mezi auta, a protože se většina návštěvníků koukala na letadla, my měli více prostoru. Před pódiem stála krásná zelená kachna, tak jsem se se synem u ní chtěli vyfotit, když přišel majitel a říká chcete svézt? No jasně, že chceme, prohlásil jsem. Tak jsme se s prckem nasoukali do kachny a objeli jsme krátké kolečko po travnaté ploše. To byla pecka! Rozloučili jsme se se zelenou kachnou a vydali se směrem k další legendě jménem Citroën DS. I o té se na podiu hodně mluvilo, ale zrovna u toho jsem nebyl, což mě mrzí. Jediné, co jsem postřehl, bylo, že unikátní systém odpružení, který právě v DSku byl, je spojen i s řízením a brzdami a má speciální jištění. A to tak, že když se něco rozbilo, prvně přestalo fungovat právě odpružení, pak řízení a až nakonec brzdy. Úsměvná poznámka byla, že pokud k něčemu takovému došlo, při výpadku podvozku a řízení v jízdě pokračoval opravdu jen úplný bl..c.  Dále jsme pokračovali přes modely BX, XM, Xary a Xantie až k současným modelům značky…

 

S Letňany v zádech.

Citroën pojal oslavy opravdu velkolepě, na programu bylo ještě mnoho různých aktivit, ale naše děti byly už opravdu unavené, a tak jsme se vydali směrem k východu. Věřím, že nejen moje rodina, ale i všichni ostatní návštěvníci si to užili a mohli se podívat trošku do automobilové historie aneb jak se jezdilo, když většina z nás ještě nebyla na světě. Auta byla jednoduchá a přitom pohodlná a vlastně velmi spolehlivá, protože se v nich vlastně nemělo co porouchat. To dokazoval i jeden exponát, který měl na zadních dveřích nápis ve smyslu „žádné turbo, žádný airbag, žádné ABS ani ESP, žádný StartStop, žádná klimatizace = ŽÁDNÝ PROBLÉM“, a to mě opravdu pobavilo. Přeji, aby se Citroënu dařilo i nadále a třeba si za 50 let ještě zajdu na oslavu 150 let této francouzské značky. Snad. J

 

 

Jirka Simon

 

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..