Začínala jako závodní speciál, dnes má i pohon všech kol. Jak se za 40 let změnilo legendární BMW M3?
Autor: Miroslav Jeništa · Fotografie: BMW GroupČtyřválec, šestiválce, osmiválec, turbo a nakonec i pohon všech kol. BMW M3 za čtyřicet let vystřídala tolik různých podob, že by se mohlo zdát, že ji spojuje už jen jméno. Jenže od prvního homologačního speciálu až po dnešní rodinné kombi se stále vrací jedna otázka: dokáže být stejně přesvědčivá na závodní trati i na běžné silnici?
E30: Nejdřív závody, potom zákazníci
Příběh začal v polovině osmdesátých let. BMW potřebovalo auto pro závody cestovních vozů skupiny A, jejichž pravidla vyžadovala nejméně 5 000 silničních kusů. Podle známé historky tehdejší šéf značky Eberhard von Kuenheim jednoduše požádal konstruktéra Paula Roscheho o sportovní motor pro řadu 3. Rosche, který měl zkušenosti i s formulí 1, sáhl po lehkém vysokootáčkovém čtyřválci. Tak vznikl motor S14.
M3 E30 se představila v roce 1985 a do prodeje zamířila o rok později. Z objemu 2,3 litru nabízela 200 koní, vážila kolem 1 200 kilogramů a stovku zvládala za 6,7 sekundy. Rozšířené blatníky ani výrazné křídlo nebyly jen na ozdobu: upravená karoserie měla skutečný aerodynamický účel. Za cenu 58 tisíc západoněmeckých marek to přitom rozhodně nebyla dostupná trojka.
Závodní výsledky její existenci rychle ospravedlnily. Roberto Ravaglia získal v roce 1987 titul v prvním mistrovství světa cestovních vozů, úspěchy následovaly v DTM i rallye. Vrcholná silniční Sport Evolution už měla 2,5litrový motor s 238 koňmi. Z původního homologačního projektu se stal základ legendy.
E36: Šest válců a méně závodní strohosti
Druhá generace změnila pravidla. Místo čtyřválce dostala atmosférický řadový šestiválec o objemu tří litrů a výkonu 286 koní. M3 byla rychlejší, kultivovanější a méně nápadná. Stovku zvládala za šest sekund, ale podstatnější bylo, že už nepůsobila jako závodní auto s registrační značkou. Pro někoho ztráta syrovosti, pro jiného důkaz, že ostré BMW může fungovat každý den.
Postupně přibyly sedan a kabriolet, později také motor 3,2 litru s 321 koňmi. Zajímavou novinkou byla automatizovaná manuální převodovka SMG, jejíž řazení nebylo vždy tak hladké, jak by si řidič přál. Přesto si našla zákazníky. Vedle běžných verzí vznikla i omezená série M3 GT, připomínající, že závodní ambice ještě nezmizely.
E46: Šestiválec, na který se nezapomíná
Když v roce 2000 dorazila E46, M3 znovu přitvrdila ve vzhledu i projevu. Rozšířené blatníky, vyboulená kapota a čtyři koncovky výfuku dávaly jasně najevo, že nejde o obyčejné kupé. Hlavní roli ale hrál atmosférický šestiválec S54: 3,2 litru, 343 koní a maximum výkonu až při 7 900 otáčkách. Právě ochota motoru vytáčet se patří k důvodům, proč má tato generace dodnes tolik příznivců.
Výraznou stopu zanechala také M3 CSL z roku 2003. Karbonová střecha, odlehčené díly a 360 koní pomohly snížit hmotnost na přibližně 1 385 kilogramů. Závodní M3 GTR zase ukázala úplně jinou cestu: pro americké okruhy dostala osmiválec. E46 tak spojila silniční charisma s motorsportem způsobem, který se pozdějším generacím napodoboval stále obtížněji.
E90/E92/E93: Jediná M3 s osmiválcem
Čtvrtá generace udělala krok, který dnes působí téměř neuvěřitelně. Pod kapotu se vešel atmosférický čtyřlitrový osmiválec S65 s výkonem 420 koní při 8 400 otáčkách. Přestože měl dva válce navíc, byl lehčí než předchozí šestiválec. Zvuk a vysoké otáčky nabídly mimořádný zážitek, ovšem za cenu vyšší spotřeby i náročnějšího provozu.
Kupé E92 doplnily sedan E90 a kabriolet E93. Přibyla dvouspojková převodovka, vznikly okruhově zaměřené verze GTS a CRT a BMW se s M3 úspěšně vrátilo do DTM. V roce 2012 získal Bruno Spengler titul a značka ovládla také hodnocení týmů a výrobců. Osmiválcová kapitola ale zůstala jedinou svého druhu.
F80: Turbo přineslo sílu, ale změnilo povahu
V roce 2014 se kupé a kabriolet oddělily pod nové jméno M4. M3 zůstala sedanem a vrátila se k řadovému šestiválci, tentokrát přeplňovanému. Třílitrový motor nabídl 431 koní a především 550 Nm už od nízkých otáček. V praxi to znamenalo výrazně silnější zátah, ale také jiný zvuk a méně lineární projev než u předchozích atmosférických motorů.
Na výběr zůstal manuál i dvouspojková převodovka. Competition Package později přidal 450 koní a limitovaná M3 CS výkon zvýšila na 460 koní. F80 ukázala, že moderní M3 dokáže být objektivně rychlejší, aniž by všichni fanoušci museli považovat její charakter za lepší.
G80/G81: Čtyřkolka, kombi a další kompromisy
Šestá generace představená v roce 2020 vyvolala diskuse už obřími ledvinkami masky chladiče. Základní M3 dostala 480 koní a manuální převodovku, Competition 510 koní a automat. V roce 2021 následoval pohon všech kol M xDrive, který posunul trakci i zrychlení na novou úroveň. Pro puristy je to další ústupek, pro řidiče využívající výkon za každého počasí naopak vítaná změna.
V roce 2022 konečně přišla sériová M3 Touring. Kombi s výkonem 510 koní a zavazadelníkem o objemu 500 litrů ukázalo, jak daleko se původní homologační speciál posunul. Později dorazila ještě ostřejší CS Touring s 550 koňmi. A když BMW v roce 2025 zveřejnilo aprílový nápad na závodní kombi, odezva fanoušků vedla až ke skutečnému speciálu M3 Touring 24H. V roce 2026 vyhrál na Nürburgringu třídu SPX a dojel pátý celkově.
Co zůstalo po čtyřiceti letech?
M3 nikdy nebyla jedním neměnným receptem. E30 vznikla kvůli homologaci, E36 přidala komfort, E46 vyladila atmosférický šestiválec, další generace nabídly osm válců, turbo a čtyřkolku. Každý posun přinesl něco nového a současně část původního charakteru odsunul stranou.
Další změna se už rýsuje: BMW připravuje také elektrickou M3. Jestli dokáže navázat na tradici auta, jehož pověst stavěly otáčky, mechanický projev a závodní výsledky, ukáže až praxe. Čtyřicetiletá historie ale připomíná, že M3 přežila právě díky tomu, že se nebála změnit.
Míra Jeništa



















