Yamaha YZF-R3: dostupné a (rozumné) sportování 

Yamaha YZF-R3: dostupné a (rozumné) sportování 

Na věhlasnou „ertrojku“ jsem se, musím přiznat, hodně těšil. Už bych dnes, v moderním motoristickém světě, skoro i čekal, že budou v jednotlivých kategoriích technické odlišnosti jednotlivých výrobců minimální. Byť je právě dnes testovaný stroj přímým konkurentem honďáckého prvního supersportu, CBR500R, technický základ mají dosti jiný. Skoro(maximum), co se dá z kategorie řidičského oprávnění A2 dostat, tedy 31 kW dostupných v prvním supersportovním stroji v kombinaci se zkušenostmi a prací inženýrů z Yamahy zní více než slibně. Otázkou pak zůstává, jaká jsou vaše očekávání. Od Yamahy toho ale ovšem nejde očekávat málo, a tak nějak zahajuji naše společné týdenní soužití i já. Předem upozorňuji, že po dlouhé době rozhodně nepůjde jen o „kochání zemí zalíbenou“, nýbrž o svezení v pořádných zatáčkách. Těšíte se? Pak zůstaňte ještě chvilku se mnou…

 

Pěkně zlehka, design: osvědčená a líbivá klasika Yamahy, avšak (ne)odlišitelná od YZF-R125

„Yzeferko“ prostě vždycky zaujme a narovinu úplně nezáleží na tom, která jeho verze (kubatura) před vámi zrovna stojí. Ano, je pravdou, že bychom se asi všichni obecně přikláněli k variantě R6 nebo ještě lépe R1, ale o těch dneska řeč být nemá. I tak jsem si ale toto spojení nemohl odpustit – Yamaha se totiž vynasnažila, aby všechny její supersporty vypadaly opravdu dobře (a sportovně). To je samozřejmě chvályhodné. A výsledek je navíc vskutku dobrý, ostatně to už jsem říkal u testu menšího sourozence YZF-R125 a právě u něho jsem superlativy vlastně moc nešetřil. Navíc bylo znát, kam se po letech „stopětadvácy“ posunuly – daleko. Když se ale vrátíme k R3, pořád mi to nedá a musím přemýšlet, zda-li je dobře, že jsou si zrovna tyhle dvě kubatury vzhledově tak blízko. Částečně za to může i zvolené barevné provedení, které je v podstatě u obou testovaných variant shodné. Stejně. Právě tenhle skok, ze „základní“ motorky od 16 po první „dospělou“ motorku v podání R3 je tak velký… S touhle polemikou vás nechám bojovat sebe samé a pomalu se vrátím k povedenému kusu designu, jímž YZF-R3 (i R125) je. I samotné modré lakování vypadá na stroji dobře. K němu pak skvěle ladí všudypřítomné LED světlomety, které shodou okolností nejen dobře vypadají, ale také dobře svítí. Nechybí ani několik nápisů, které vás (konečně) ubezpečí o modelu, který zrovna sedláte. Yamaha je konkrétně pro toto barevné provedení nechala vyvézt v bílé barvě, což opět dobře koresponduje se zbytkem stroje. Zajímavostí jsou pak i rozměry – na první pohled to není zřejmé, ale svou dispozicí R3 úplně ke klasickým supersportům nepatří. Vypadá sice dravě (a snad i tak pojede), řidič na ní ale neleží tak, jak by se dalo čekat a je pořád docela vzpřímený, tedy alespoň pokud nemá 160 cm výšky a méně. Jak už bývá dneska samozřejmostí, i tahle moderní motorka musí mít řadu technologických vychytávek, z nichž zmínit musím digitální přístrojový štít doplněný s palubním počítačem zmiňující řadu důležitých informací. Pokud vás zajímá spotřeba, můžete si ji zobrazit buď jako aktuální stav nebo jako dlouhodobý průměr – to ale dle mého názoru není „gró“ tohoto stroje. Samotné ovládání dvěma tlačítky přímo na budíku je totiž bezpečně k dispozici jen při zastavení, za jízdy bych se o to ani nepokoušel a vlastně mi to ani vůbec nevadí, tohle prostě řešit u motorky nepotřebuji.

 

Jízdní vlastnosti: příjemné, přesto ne příliš (super)sportovní

Už na začátku jsem zmínil, že hodně záleží na očekávání, a to asi u každého stroje nebo auta či možná i výrobku. Musím přiznat, že od Yamahy jsem měl tentokrát očekávání opravdu vysoká – stačí si vzpomenout na již několikrát zmiňovanou „stopětadvacítku“, která ve své kategorii prostě nemá obdoby. A pak taky stačí připomenout nedávný test konkurenční Hondy CBR 500R, která mě (jako zástupce stejné kategorie) dokázala opravdu okouzlit. Co si budeme povídat, samotný výrobce má navíc opravdu velkou zkušenost s výrobou strojů nejen této kategorie. Aby Yamaha zvládla z YZF-R3 dostat maximum (rozuměj co nejvyšší výkon) a byla schopná konkurovat i s menším či dokonce poměrně netradičním objemem motoru 321 cm3 konkurenčním a dnes už tradičnějším pětikilům, musela posunout výkonový vrchol i samotný omezovač o značnou část výše. Přesně 30,9 kW je tedy k dispozici až u magických 10.750 ot/min, což je opravdu hodně. To má za následek poměrně příjemný a hlavně hodně lineární zátah. Na druhou stranu se zdá minimálně do půlky spektra otáček (po 5.000 ot/min) poměrně „slabá“. Příliš tomuto faktu nepomáhá ani posazení točivého momentu, jehož 29,6 Nm je k dispozici u 9.000 ot/min. Jen pro srovnání uvedu hodnoty konkurenční Hondy: 35 kW při 8.600 ot/min a 43 Nm při 6.500 ot/min. Ač by se mohlo zdát, že právě lineární zátah a s tím související „honění do otáček“ bude zábavnější variantou svezení, opak je (alespoň pro mě jako řidiče) pravdou. Hold tady by platilo spíše heslo „objem ničím nenahradíš“. Navzdory tomu je posledních dva tisíce otáček v Yamaze opravdovou slastí, a to nejen jízdním projevem, ale i zvukovou kulisou, která je na „tříkilo“ opravdu nezvykle příjemná. R3 potěší i hodně lehkou manévrovatelností nebo lehkostí řízení. Řekl bych, že svou koncepcí je opravdu velmi dostupná pro širokou veřejnost a dokáže řidiče posunout ve svých dovednostech i hranicích dále. Zajímavostí je, jak už jsem naznačil, že především díky spíše napřímenému posazu nejde o úplně čistý supersport. Pokud byste čekali nasednutí do pololeže a zalehnutí pro maximální rychlost atakující dvoustovku, museli byste ke konkurenci. R3 takové ambice nemá, a to ačkoliv na stovce je velmi rychle a dech jí nedochází ani za hranicí dálničního limitu. Nad 150 km/h (zkoušeno na uzavřené komunikaci) už ale na řidiče značně fouká a troufnu si říct, že se v takové rychlosti cítím už spíše jako na naháči než na silničně-sportovním stroji. Ač bych nečekal, že tohle někdy řeknu, v přímém porovnání s Hondou je právě Yamaha tou „dostupnějším“, komfortnější a na ovládání lehčí variantou. To samozřejmě může být nejednomu zájemci příjemné. Otázkou je, když se vrátím na začátek, jaká jsou očekávání…

 

Yamaha překvapila: ne ve zlém, i tak potěší, ale i zklame…

Asi nikdy jsem o Yamaze neřekl nic špatného a nemám to v plánu ani dnes. Je pravdou, že jsem já osobně čekal od YZF-R3 přeci jen o něco sportovnější jízdní vlastnosti. Na druhou stranu mě ale i při hodně dynamické jízdě podržela a neměl jsem sebemenší strach – naopak jde o příjemnější stroj, který dovolí svému majiteli hodně – tím samozřejmě myslím, že i méně zkušení na ní dokáží jet rychle a zároveň i docela bezpečně. To je ve výsledku jedině dobře – kvůli tomu si motorky kupujeme nebo ne? Nejsem ten typ, co je zlákán módou naháčů a rád se nechá ofukovat v rychlostech nad 100 km/h, i proto jsem byl poněkud překvapen, jaké proudění přišlo v kapotované motorce spadající do kategorie silničně-sportovní. To zřejmě souvisí i se spotřebou benzínu, která sice není nejhorší, i tak je ale výše než konkurence. Výsledek lehce pod 4 l/100 km při týdenním rozumném provozu (s jen malým podílem pod plným plynem) asi ani nepotěší ani nezklame. Pokud jej ale přidáme do kontextu se spíše komfortnějším charakterem, můžeme být překvapeni. A tak své dnešní dojmy končím i já – nejsem zklamán, to vůbec ne, jen překvapen. Místy spíše v horším a místy v lepším. Vzpřímenému posazu vděčím za po 3 hodinách jízdy stále nebolící záda, za příjemnou ovladatelnost a také za manévrovatelnost. Pokud hledáte „rozumný“ stroj, který dovolí ostřejší průjezdy a přesto na něm nevadí sedět i více hodin v kuse, je YZF-R3 vhodným kandidátem.

 

Jan Novotný

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..