Yamaha X-MAX 125 IRON: pohodlí i rychlost na dvou kolech

Yamaha X-MAX 125 IRON: pohodlí i rychlost na dvou kolech

Autor: Jan Novotný · Fotografie: Jan Novotný

Když se v redakčním plánu letos objevil první skútr, musím uznat, že o něj byla mezi redaktory doslova rvačka. Narovinu jde o stroj, který by měl být schopen řídit téměř každý, a to i zarytý motoristický nadšenec, který vždy prosazuje spíše jízdu se dvěma stopami. Dáma má vždycky přednost, a tak nedávno testované velmi atypické Tricity od Yamahy dostala na povel kolegyně Lucka Přádová, jako druhý „pán na holení“ jsem se ve frontě objevil já. Nebudu zastírat, že jsem se na tuto necelou týdenní a vskutku netradiční zkušenost hodně těšil, a to třebaže mě právě již zmíněný první letošní skútr v redakci docela mile překvapil i přes svou netradiční koncepci tkvějící v zapojení dvou kol vpředu. Netřeba dnes polemizovat nad výrobcem, japonskou Yamahou, která má dlouhou tradici s výrobou snad jakéhokoliv typu motocyklů. Dnes testovaný X-MAX 125 IRON patří svým určením mezi spíše větší skútry, které mají nabídnout především hodně komfortu, solidní rychlost i nějaké ty moderní prvky a už už by se mohlo zdát, že právě vše tohle v sobě právě mnou osedlaná Yamaha skrývá. Nechte se překvapit, já totiž nehodlám předem nic prozrazovat… 

 

První pohled: vypadá monstrózně, je to vůbec ještě skútr?

Můj první dojem získaný z pohledu na X-MAXe byl poněkud rozporuplný. Je samozřejmostí, že se předem podíváte na fotky a pozjišťujete nějaké ty informace týkající se stroje, který máte zrovna testovat. Tak trochu jsem věděl, co čekat. I tak jsem ale byl, když jsem poprvé k téhle „stopětadváce“ přistoupil, překvapen, jak velká doopravdy je. A teď mám na mysli především rozměr do šířky, i když ani svou délkou nebo velikostí odkládacích prostor se nedrží u země. Navzdory tomu, že bych si jej dovolil pasovat někam na pomezí skútru a cestovní motorky, za „dospělou motorku“ jej považovat stejně nemůžeme, já bych si dovolil použit termín třeba „hodně vyspělý skútr“. Moji motorkářští kamarádi často říkávají „skútrismus je nemoc“ a já vždy jen nenápadně přikyvoval, abych si až dnes ověřil, jaké to je v pracovním týdnu využívat schopnosti této podtřídy motorek. To už ale trochu předbíhám. X-MAX je po designové stránce výstřední především svými rozměry – ostatní parametry (designu) jsou už spíše podružné. Konkrétně naše provedení, v matně šedé barvě, na sebe příliš pozornosti jinak nepřitáhne. Příjemným designovým prvkem jsou přední i zadní světlomety řešené, jak jinak, moderními LED diodami. Potěší i výrazné plexi krytí předního štítu. To už se ale zase dostáváme k praktické části… 

 

Technika: moderna všude, kam se podíváš…

Skoro bych u úvodu dalšího odstavce řekl, že by mě nenapadlo, jak moderní může novodobý motocykl být. Už několikrát jsem se zmínil o LED diodách nebo o palubním počítači. Ten u dnes testovanému skútru je navíc opravdu reálně použitelný – jeho ovládání se totiž nenachází přímo na displeji, kam ani zkušenější řidič za jízdy není schopný pořádně sáhnout, nýbrž přímo u pravého palce, na rukojeti, což je mimochodem o hodně příjemnější. Má navíc hned dvě zobrazení a nechybí ani digitální hodiny ve středu displeje. Analogové ručičky tachometru a otáčkoměru jakoby měly připomínat honosné provedení. O bezpečnostních prvcích, jako je třeba ABS, už asi není ani potřeba mluvit. Pak je tu ale jedna drobnost, vychytávka moderní doby, u které bych se rád na chvilku zastavil. Ono se řekne „drobnost“. V automobilovém světě jde navíc už za něco jako standard, bez kterého se třeba já osobně v novodobém autě neobejdu. Řeč je o bezklíčovém „odemykání a startování“. Samo o sobě je kuriózní zmínit onen vyhlášený „keyless“ u motorky – tam přeci v podstatě k odemykání vůbec nedochází nebo se pletu? Pletu. U X-MAXe je totiž možné prakticky vše ovládat pomocí jednoho kolečka, a to s klíčkem v kapse. Výhrady mám jen k již zmíněnému ovládacímu prvku – nejdříve je totiž potřeba projít takovou „autorizací“, což neznamená nic jiného než prvotní zamáčknutí kolečka a vyčkání zhruba vteřinku, abychom mohli otočit (doleva pro odemknutí či polohu pro startování nebo doprava pro otevření nádrže nebo zamčení řídítek). To vše pořád zní docela slibně, háček je snad jen v tom, že pro polohy doleva je potřeba tlačítko nemačkat, zatímco doprava ano. Možná to nějakou logiku má, mně osobně ale uniká a snad až na to, že jsem ve skutečnosti neřešil, kde mám klíče, mě tohle ovládání spíše přidělalo vrásky na tváři než, že by je ušetřilo. Věřím, že jde jen o otázku zvyku, já toho však bohužel během jednoho týdne schopný nebyl. Abych ale nebyl dlouho negativní, musím zmínit, že X-MAX nabízí opravdu mraky úložných prostor. Jedna schránka vpředu je uzamykatelná, druhá nikoliv, tahle kombinace se mi naopak zdá velmi praktická. Pod sedlem se pak s bezklíčovým přístupem otevírá téměř neomezený prostor, do kterého se nevejde snad jen jedna jediná věc potřebná u jízdy na motorce – přilba. I tak jde ale ve všech úložných prostorech o pozitivní překvapení. 

 

Technicky: (skoro)dospělá motorka

Několikrát jsem už v průběhu dnešního testu zmínil, že skútr tak úplně nejde brát za plnohodnotnou motorku a teď už si zase začínám odporovat. Nejen, že X-MAX rozhodně vypadá mohutně, nejezdí navíc už ani tak lehce, jak se od malého skútru očekává. Co tím myslíš? Pojďme si jeho jízdní vlastnosti postupně rozvést. Je středa ráno a já už se natěšeně vydávám vstříc Yamaha Praha, kde na mě šedý skútr s leštěnými doplňky čeká. Po převzetí si projdu seznamovacím kolečkem (především tím s bezklíčovým ovládáním) a pomalu se vydávám na cestu. S malým skútrem má společné ovládání plynu – převodovka je bezestupňová a na vás je tak pouze správně dávkovat plyn pomocí pravé rukojeti. Startování probíhá taktéž standardně pouze za držení jedné z brzd (obě jsou vzhledem k absenci spojky na rukojetích). Příjemné je hned první rozjetí – plynulé a na stroj o objemu 125 cm3 až překvapivě hbi té. V pokračování našeho příběhu mě čeká přejezd rovnou domů – cestu už dobře znám, a tak se věnuji poměrně intenzivně právě mně svěřenému stroji. I samotné sezení je komfortní a to největší překvapení má teprve přijít. Mé první obavy, že díky mohutné stavbě bude kličkování v kolonách mezi auty obtížné, se naštěstí nepotvrdily, byť je manévrovatelnost malého skútru přeci jen jinde. Překvapen jsem ale především, když vyjedu mimo Prahu a mohu si dovolit vyšší rychlosti, X-MAX s nimi nemá žádné problémy. Nebudete s ním sice lítat, ale atakovat stovku není žádný problém, a to je vlastně opravdu hodně příjemné. Nemusíte totiž mít strach z předjetí pomalejšího vozidla a přesto jedete pořád vcelku bezpečně a co víc.? Podíváme-li se na spotřebu, pohybujeme se někde okolo 2,5 l/100 km, což opět není vůbec špatné. Takhle, prosím pěkně, vypadá stroj pro každodenní použití… 

 

Verdikt: až na pár drobností opravdu příjemný společník

Zkušenosti se skútry mám úplně upřímně především z dovolených, kde pro jsem pro ně ve svém životě nacházel asi největší užití. I tak jsem se na X-MAXe hodně těšil, asi taky proto, že na českých silnicích (a především ve městech) se poslední dobou s autem jezdí hůř a hůř a pomaleji a pomaleji. Zároveň vím, jak velká poptávka po takových vozidlech poslední dobou je. Sám jsem tedy chtěl hledat smysl moderního skútru, ke kterému patří moderní technologie, avšak i tradiční hodnoty – mrštnost, nízká spotřeba a velké využití. To vše dle mého názoru tahle Yamaha splnila. Někdo by mohl namítat, že za ceníkových 129.900 Kč se už dneska dá pořídit kde co a měl by úplnou pravdu, já ale dokážu tentokrát přivřít oči. X-MAX 125 iron je opravdu moc povedený a nebýt já až příliš velkým nadšencem do dvou stop a zároveň nestřídat mně svěřené testovací vozidla tak často, určitě bych o něm uvažoval jako o hlavním kandidátovi na nového společníka do domácnosti. A vlastně bych ani nemusel zkoušet silnější alternativu v podobě třístovkové varianty. Rychlejší rozjezdy ani vyšší maximálku, která atakuje 120 km/h, bych u skútru určitě nepotřeboval – přeci jen jde o stroj do města a právě v něm se chová naprosto příkladně. Ačkoliv je rozměry spíše na hraně kategorie skútru / motocyklu, pořád se chová přiměřeně hbitě a přitom je příjemně rychlý, pohodlný a snad bych si na něm tak uměl představit i víkendový výlet, jen aby mě ale neviděli kamarádi – znáte, jak se to říká… Tak zase někdy příště, budu se těšit. 

 

Jan Novotný

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..