Valašská rally 2018: okořeněný start nové sezóny.

Valašská rally 2018: okořeněný start nové sezóny.

Autor: Jan Novotný · Fotografie: Jan Novotný

Zimní pauza je pomalu ale jistě za námi. Hlásíme se vám s prvními jarními testy a mimo jiné si s počasím trochu hrajeme i na našem facebooku. Od toho tu dnes ale nejsem. Zimní přestávku má za sebou český šampionát v rally. Zatímco světový pohár, WRC, je už v plném proudu a o stavu po třetím závodě jsme vás doslova nedávno informovali, ten český je na svém začátku. Dalo by se říci už od loňského roku vcelku tradičně své první dějiště přesouvají pořadatelé do okolí Valašského Meziřící. Tak nějak už trochu srdečně se vracíme na místo činu i my a užíváme si první kilometry, momenty s vůní toho správného závodního benzínu. Jak se jezdcům dařilo, co vše bylo na Valašsku vidět, jaké novinky si organizátoři připravili pro rok 2018 a hlavně jak jsme si první závod užili, to vše pro vás máme už nyní.

 

18 x R5, pár WRCů a klasický dvoudenní formát: to zní víc než lákavě!

Na starý dobrý formát našich článků o rally jsem nezapomněl ani pro letošní rok. Pojďme si v úvodu alespoň stručně rozebrat, na co jsme se mohli pro letošní Valašku těšit. Abych byl úplně přesný, v oficiálním názvu letos najdete „jen“ Kowax Valašská rally 2018. Už jsem zmiňoval, že startu sezóny předcházela oficiální tisková konference v sídle toho nejpovolanějšího – Autoklubu ČR. K mému úžasu se vyloženě velké návštěvnosti netěšila. O tom ale třeba někdy příště. V řeči čísel je nejdůležitější hlavně jedno – 18. Přesně tolik závodníků se podívalo na start letošního prvního závodu MČR v rally s vozem dnešní nejvyšší specifikace pro ČR, R5. Mimochodem přesně polovina těchto aut patřila pod značku Ford a polovina domácí Škodovce. Ne nadarmo jsou právě tyhle dvě automobilky v Evropském motorsportu největšími rivaly. Osobní preference pro Fabii či Fiestu už nechám pouze a jenom na Vás. Je to možná až zvláštní, kam se český motorsport posouvá. Vlna prvních Fabií WRC začíná být pomalu zapomenuta, i tak si ji v Čechách budeme připomínat ještě dlouho. Někteří členové naší redakce ještě teď vzpomínají na Bohemku, při které se na start podívalo na 2 desítky takových aut. I proto je zajímavé dnešní číslo, i když narovinu vůči své době je R5 možná o něco níže než tehdejší WRC. Druhým lákadlem, mimo jiné byl i samotný formát soutěže. Už jsem zmínil, že Valaška se teď snad už stabilně posunula do „velkého mistráku“, s tím i její formát na dvoudenní soutěž a počet kilometrů. Ostřílený závodník v organizačním týmu se nezapře. I díky Jaromíru Tomaštíkovi se povedlo do letošního harmonogramu včlenit dva opravdu skvělé prvky. Možná až příliš honosně a adrenalinově znít rychlostní zkouška s délkou přes 20 km. „WOW,“ určitě řekne každý, kdo jen z dálky sní o jednom krátkém svezení v rallyovém speciálu. Pak dodejte ještě večerní městskou RZ a pomalu vám snad stojí chlupy na zádech…

 

Den první = 7 RZ. Kolik jich stihneme?

Pokračujeme dál v našem příběhu. Respektive vlastně začínáme na Valašce. Je sobota půl sedmé ráno a mě zvoní ten neodbytný budík. Chvilku se naštvaně probouzím a přemýšlím, co že to mám dneska za povinnosti. Zda jdu do práce či do školy.. A až po chvilce mi dochází, že dneska mám důvod opravdu rychle vyskočit z postele. Pospíchám totiž směr Valašské meziříčí. Rychlá snídaně, jako správný Čech i svačinka na cestu a pak hurá do auta. Po cestě ještě vyzvednout kolegu a už už vstříc naší milované matičce všech dálnic, D1. To je mimochodem asi ta jediná obava z dnešního programu. Před Brnem se ukazuje ještě navíc, že i oprávněná. Pár přestupků mě dnes v zájmu časného příjezdu na rally prostě bohužel nemine. Co se dá dělat. Krátce po 11 hodině přijíždíme do „Valmezu“, kde na nás čekají akreditace. Mimochodem ona i ta hodina je zajímavá. První den rally totiž začíná řekněme poněkud později. Startovní číslo 1 se podívá na start rychlostní zkoušky až v 11:53. My ji stíháme jen tak tak. Jde v tomto případě o divácké místo, jedno z mála, takže si dokážete představit, jak se to tu fanoušky jen hemžilo. Nevadí. Alespoň je vidět, jaké popularitě se dnešnímu českému rally dostává. Nám stačí nějakých TOP 15 a můžeme vyrazit dál. Teď jsem vlastně narazil na další záludnost onoho velkého počtu posádek v nejvyšší české třídě. Zatímco dříve jsme byli zvyklí na takovou relativně stabilní TOP 10, dneska můžeme mluvit až o dvojnásobku. Na ten si ale počkáme až na další RZ. My, velcí nadšenci, se totiž teď přesouváme na rychlostku s pořadovým číslem 2. Ano, opravdu se chystáme stihnout hned dvě po sobě jdoucí RZ. A víte co? Stihli jsme, a to i přes lehce zmatenou navigaci. Tentokrát nás čeká nedivácké místo rychlého úseku v lese. Moc pěkná podívaná. Opět zhruba TOP 15 a hned hned směr další místo. Zde už máme více času a v klidu vyčkáváme na první vozy R2, kde kupodivu konkurence při nejmenším nikam nerostla. Tentokrát jsme opět ve městě na diváckém místě. Při pohledu na brutální nálet před vjezdem do místní vísky mě nenapadá jiné označení než „letištní rally“. Ne opravdu, před začátkem vesnice byly téměř všechny vozy v omezovači (na maximální rychlosti). Neuvěřitelné! Pak jen rychle a prudce na brzdy, odřadit, co nejrychleji projet levý vracák a opět rychle nahoru do kopce…

 

Servis: s efektem kopřivnického polygonu a večerní program…

Po první etapě směřujeme do servisu. Již tradičně je potřeba si párkrát potřást rukou, vidět auta z blízkosti, dát si nějaké závodní občerstvení a v neposlední řadě vidět i práci zkušených mechaniků. Musím uznat, že servisní zóna přímo v areálu Polygonu Tatry v Kopřivnici má své kouzlo, to bez debat. Cítil jsem se tu opět jako doma. Skvělý pocit. I na druhou etapu se vydáváme, tentokrát s drobným předstihem a lehkou změnou pro první trať. No, místní si s terénem starost nedělají a dováží nás na úchvatné místo zavánějící opět lehce letištní charakteristikou. Na vjezdu do vesnice je však z balíků připraven rychlý retardér. Omezovač si tak na chvilku odpočine. Stíháme opět i druhou a třetí zastávku druhé etapy. No a pak už jen jedna poslední, třešnička na dortu. Vracíme se do Valašského Meziříčí. Ne snad jen kvůli zastávce v press centru, ale teď opět k trati. Jak jsem již zmínil, pořadatelé si pro nás po vzoru některých dalších větších soutěží připravili městskou RZ, a to v té nejefektnější podobě – večerní. Každý závodní vůz kolem nás navíc projel celkem 3x. „Snad už jen aby to počasí vyšlo,“ zní slogan jedné cestovky. To dnešní sice vyšlo, večer však pochopitelně hodně přituhovalo. No jo, nikdo není dokonalý.

 

Valaška 2018: lepší, kouzelnější, příjemnější… Tak zase příště.

Někteří kolegové si ze mě občas dělají srandu, že jsem rád ve svých článcích hodně pozitivní, někdy snad až příliš. No co, superlativy mi nejsou cizí. Zpátky ale k Valašce. Na tu loňskou mám hodně pěkných vzpomínek. Nebude tomu jinak ani v letošním roce. Zatímco některé soutěže spíše upadají a jejich formát je v porovnání s historií spíše smutnou náhražkou, tahle roste. Myslím, že je potřeba poděkovat organizátorům a matadorům, jakými je třeba právě Jaromír Tomaštík. I on vděčí za diváckou atraktivitu, kterou nám na Valašsku letos přichystali. Zároveň je potřeba vzdát hold i za bezpečnost závodníků a diváků. K žádné větší nehodě ani zranění letos nedošlo, k čemuž přičinili i jezdci samozřejmě. Takhle má prostě vypadat vydařená rally! Tak snad zase příště.

 

Jan Novotný

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..