BMW 640d GT: přesně podle očekávání.?

BMW 640d GT: přesně podle očekávání.?

Autor: Jan Novotný · Fotografie: Jan Novotný

Jistě si vzpomenete na poslední vůz, který jsme od bavorské automobilky testovali. Šlo o novou 5ku tentokrát v rodinné specifikaci, kombi – Touring, s označením 530d xDrive, tedy s třílitrovým šestiválcovým dieselem a náhonem na všechna čtyři kola. Auto nás dostalo natolik, že jsme věřili v jeho vítězství v anketě Evropské auto roku 2018. Pár týdnů zpátky jej testoval redaktor Petr Bahenský. I tak jsem měl ale možnost do auta na chvilku usednout. Po prvních pár kilometrech jsem musel zvednout telefon a zmíněnému kolegovi zavolat s jednoduchou myšlenkou. Začal jsem: „Kdykoliv usedneš za volant BMW, čekáš hodně“ ihned mě Petr přerušuje a dokončuje za mě: „a dostaneš ještě víc, viď?“ Je možná až podivuhodné, jak jsme se takto výjimečně shodli. I proto už asi nikdy nebudu od této automobilky čekat málo. Každý další test tak ale může být mým snad ne přehnaným (ale stále vysokým) očekáváním poznamenaný. Bude tomu tak i tentokrát? Že by snad nástupce poměrně úspěšné, i když často zatracované, řady 5 GT pouze takový, jaký očekáváme nebo opět zase předčí naše představy? O tom už za chvíli. Teď honem rychle na první seznámení…

 

První dojem: tohle není to staré Grand Turismo

Dovolte mi, abych začal krátkou úvahou. Když přišlo vůbec první BMW s označením GT (velké cestování), evokovalo jako každý nový model spoustu emocí. Na druhou stranu ale přesně tohle auto spadalo do skupiny, která potenciální zákazníky rozdělovala. Zatímco někteří jej vyloženě milovali třeba i díky skvělé praktičnosti (hlavně díky pátým dveřím typickým pro liftback), druzí jej zatracovali třeba pro poněkud výstřední design. Mimochodem do historického kontextu se sluší zapasovat i jednoho z konkurentů, který své vozy s označením „sportback“ po designové stránce pojal tak trochu jinak. O tom ale třeba až jindy. Znám spoustu lidí, kteří si 5 GT koupili, jsou s ní šťastni a pravděpodobně je ještě řada těch, kteří ji budou milovat léta. Na druhou stranu, přiznejme si, těch, jež by si ji koupili jen kvůli vzhledu, je opravdu málo. Možná právě proto se mezigeneračně hodně kreslilo. Výsledkem je o poznání hezčí auto. Silueta karoserie sice zůstala podobná, zbytek auta je ale téměř k nepoznání. Předek i zadek nese typické rysy korporátní identity nových BMW, k němuž asi nelze moc dodat. Může se vám líbit či nikoliv, za paskvil jej neoznačí ale asi vůbec nikdo. Osobně jsem vzhledem k jeho „vyvýšenému“ kufru GT nikdy moc neholdoval. Tady mi ale poprvé moc nevadí. Zadní partie sice nejsou něčím, co by mě přivádělo do rozpaků, ale vlastně mě ani neuráží. Za to předek je vyloženě ke koukání. Pak pro vás mám ještě jednu poznámku. Určitě už víte, že v redakci nemáme rádi „šedé myši“ (nevýrazná auta) a v tomto případě mám na mysli hlavně záležitost barev. Zlatavá metalíza s označením „Jucaro Beige“ by se mohla zdát jako volba spadající právě do zmíněné kategorie. Víte co? Vlastně mi právě tohle lakování k naší 6 GT náramně sedí. Když ještě doplním výbavovou linii Luxury line, mám skvěle ladící menu pro luxusní večeři s tím nejlepším obchodním partnerem…

 

Interiér: moderně bavorsky funkční

Zatímco o exteriéru jsem se poměrně dlouze rozpovídal, u vnitřku vozu se pokusím být stručnější. Ne snad protože by šlo o méně zajímavou kapitolu, za volantem je však korporátní designová identita značky BMW znát ještě více a vlastně mezi jednotlivými modely nenajdeme přílišně rozdílů. Hlavně tedy pokud budeme koukat na poslední modelovou řadu (jmenovitě řada 5, 7 a právě 6 GT). Není tak důvodu, proč se rozepisovat dále a znovu hodnotit to, co nám prošlo pod rukama už nespočetněkrát. Já tak dnes jen zopakuji tradiční hodnoty, které BMW do svých vnitřků vnáší. Na prvním místě je samozřejmě jistá dávka luxusu, a to snad všemi směry. Kvalitní materiály jsou snad skoro všude, i když pár řekněme lacině vypadajících plastů pozornému oku neunikne. Zmínit mohu několik tlačítek na volantu, které mi příliš nevyhovují. O tom jsem se ale už zmiňoval a vzhledem k celku beru tuto neduhu jako drobnou či dokonce zanedbatelnou. Opět jsou mi příjemná i sedadla s hodně širokým nastavením a kvalitní kůží. Estetično pak podporuje zvolená barevná kombinace. Mám na mysli spojení zmíněného lakování karoserie a celého vnitřku, který v sobě skrývá hnědě koženěná sedadla, výplně dveří, volantu a dalšího doplněné o černý strop. To vše spolu ladí… Však vi víte jak. J Zastavím se ale na chvilku u polohy za volantem. Ta bývá v dnešních BMW hodně oceňována, a to i námi. U nové šestky jsem ji chvilku hledal a možná si i nějakou dobu zvykal. Ne snad, protože by ubylo možností nastavení. Ba naopak. Vzhledem k poněkud výše postavenému GT je i samotná palubní deska poněkud „zvednutá“. Máte pak pocit, že řídíte o poznání vyšší vůz, což umocňuje i klasické umístění sedadel – skoro až na podlaze. Nechápejte těchto pár výše napsaných řádků jako negativní kritiku, chvilku jsem si ale zvykal i já. Odpověď na otázku, zda to je správně či naopak nechám pak už opravdu jen zcela na vás.

 

Jízdní vlastnosti: alfa a omega každého BMW

Přecházím ke kapitole, o které snad není už možné napsat více než v předchozích testech. Jak již nadpis této kapitoly napovídá, vlastnosti auta související s technickou stránkou jsou pro BMW velmi důležité. Nebudu lhát, když řeknu, že každé auto mnichovské automobilky má po technické stránce co nabídnout. Ať už jde o malou, ohebnou a skvěle ovladatelnou jedničku nebo o obří 760Li, která se i přes nepřehlédnutelné masivní vnější rozměry ovládá lépe než někteří konkurenti o 2 třídy níže. Nezbývá než doplnit, že námi dnes testovaný vůz stojí na podvozku prodloužené řady 5, což jej staví přesně mezi dvě lichá čísla – 5 a 7. Ne nadarmo jsme už párkrát slyšeli slovní hříčku: „Kdo chce okázalost sedmičky uvnitř, ale nikoliv zvenku, jde do grand turisma.“ A víte co? Ono to vlastně platí. Prostoru je všehovšudy dostatek skoro všude a vlastně i díky pátým dveřím o trochu více v zavazadlovém prostoru. Teď však mám mluvit o jízdě. Takže zase zpět. Větší rozvor mi oproti typickému manažerskému sedanu nepřišel moc znát. Když byste se mě zeptali na podvozek, malinko bych si zavzpomínal na nedávnou zkušenost s 5 Touring, která na 19“ runflatech byla poněkud překvapivě dost tvrdá. V tomto případě importér obul dokonce 20“ kola s podobným obutím. Čekali byste nesnesitelné rány při přejezdech příčných nerovností? Byli byste na omylu. Zřejmě i díky absenci slavného M-paketu (v našem případě výbavová linie Luxury) je právě tenhle kus o poznání lepší. Pak přichází řada na srdce vozu – motor. A to je vážení kapitola sama o sobe. Ani nevím, kde začít, abych nemluvil jen v superlativech. Označení 40d v sobě skrývá třílitrový dieselový šestiválec hned se dvěma turbodmychadly. Jako nepřátelé downsizingu bychom snad rýpli a dodali, že 2 turba je moc. Není. Právě tohle auto umí i přes efektivnost lehce snižující pohon všech čtyř kol xDrive jezdit při klidné jízdě třeba za 6,5 l/100km. Zároveň ale nabídne i něco, z čeho vás bude ještě dlouho mrazit v zádech. Zkuste přepnout auto do režimu SPORT, volič řadící páky do polohy „M/S“, sešlápněte brzdu levou nohou a pravou si přidejte plyn. Pak už jen stačí pustit brzdu a auto díky tzv. Launch controlu vyrazí vpřed tak rychle, že díky němu nebudete minimálně pár dní spát. Za zmíňku stojí i zvuk, který oproti dieselovému očekávání má spíše sametově hladký průběh a je tak pro ucho spíše příjemnějším zážitkem, než byste čekali. Zmínil jsem i pohon, který se již tradičně rozděluje na všechna 4 kola. Výhodou BMW (alespoň pro nás řidiče s velkým Ř) je přednost zadní nápravy. V praxi to znamená, že často docílíte spíše lehké přetáčivosti než nedotáčivosti. Jakoby nám chtěli z Mnichova vzkázat, že neznají fyzikální zákony. Má to 2 tuny a sportovní styl jízdy mu vůbec nevadí. Jak je tomu vůbec možné? Svůj díl „viny“ na tom má třeba i převodovka, jejíž řazení standardně není moc cítit. Při ostřejším stylu pak dovolí vytáčet motor o poznání dále (snad až k 5 tis. Ot/min) a dodává i lehké kopance při přeřazování. Tohle spolu prostě ladí tak, že není co dodat…

 

Odpověď na úvodní otázku? Možná vás i překvapí…

Začátek tohoto testu vyzněl možná trochu rozporuplně. Je snad BMW už nudné? Přinese vám přesně to, co čekáte? Už jsme na konci a je tak na čase si odpovědět. A já to udělám tak trochu šalamounsky. Jak už ostatně mívám ve zvyku. Ano i ne. Od 6 GT jsem čekal vlastnosti 5ky na rozšířeném podvozku, komfort 7ky a zábavnost trojky. A vlastně jsem všechno z toho dostal. Přesně ty vlasnosti, které jsem očekával, mi byly dodány. I přesto je tohle auto jiné. S ani jedním z výše uvedených aut  modelové řady jej nezaměníte. Zřejmě nepůjde o nejprodávanější řadu z Mnichova. Tak to ale zřejmě nebylo ani míněno. Když se podíváme na dnešní nabídku prémiových automobilek, vidíme unikátní širokou škálu modelů, ze kterých si vybere snad každý. Není tomu jinak ani u BMW. 6 GT skvěle vyplňuje prostor mezi klasickou 5 a 7. Je svým způsobem výjimečná, ale pořád si nemusí její majitel připadat jako prezident nebo mít strach, že na něj lidé koukají přes prsty, protože je jeho styl až moc okázalý. Na jednu stranu 6 GT zapadne do davu a na druhou vůbec. A výsledek? Negativa nemá snad téměř žádná. A pokud je má, jsou to drobnosti. Jedinou větší překážkou pak snad může být až ta cenovka, která je o poznání výše než u řady 5. Hluboko do kapsy by bylo asi každému z nás. Ten, kdo si však půjde pro nové BMW, už asi neřeší pár set tisíc. I proto svůj smysl nové GT určitě má.

 

Jan Novotný

 

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..