Subaru Forester e-BOXER: trochu nevšední SUV s moderní technikou a mild-hybridem

Subaru Forester e-BOXER: trochu nevšední SUV s moderní technikou a mild-hybridem

Autor: Jiří Simon · Fotografie: Jiří Simon

Dnes přede mnou stojí vůz značky, jejíž zástupce máme k dispozici pro klasický redakční test vůbec poprvé. Nejde ani o žádnou tuctovku, kterou potkáte na silnici každých 5 minut. Řeč je o modelu a dokonce i značce, která má svůj kult a velmi věrné fanoušky. Mám jich okolo sebe hned několik a všichni jsou stejní. Nedají na Subaru dopustit, nikdy by si nekoupili auto jiné značky a argumenty jsou vždy stejné: „protože těžiště“, „protože BOXER“, „protože opravdová 4×4“. Já tu před sebou mám pátou generaci modelu Forester, což je společně se Subaru Impreza největší stálice v portfoliu značky. Osobně s výše vyjmenovanými přednostmi nemám žádnou velkou zkušenost. Když jsem se ale dozvěděl, že budeme mít možnost Subaru Forester otestovat, hned jsem se přihlásil, protože nejenže patřím mezi ty, co rádi testují technické inovace jednotlivých značek a rozebírají je pěkně do detailu (a Subaru je pro mě tedy jako otevřené hračkářství pro malé dítě), ale i protože mám rád originální řešení. No a těšil jsem se v neposlední řadě také protože se o Foresteru tradují doslova legendy. A tak mně nezbývá než vás pozvat k následujícím řádkům, v nichž se máte možnost společně s námi ponořit do světa Subaru, odhalit výjimečnosti značky (především ty technické) a připojit i trochu toho motoristického nadhledu potřebného k objektivnímu porovnání s konkurencí.

 

Interiér ve znamení jednoduchosti, přehlednosti a funkčnosti

Dnes začneme netradičně interiérem, protože právě s ním se u Subaru trefili do mého vkusu. Je jednoduchý, přehledný a funkční – vlastně co víc by si měl řidič přát. Dominantou je samozřejmě velký středový dotykový displej, který slouží téměř výhradně pro ovládání multimédií a navigace. Bezprostředně pod ním se nacházejí mechanická tlačítka na ovládání základních funkcí – hurá tlačítka, těch podle mého názoru není v autě nikdy dost. Raději budu mít na každou častěji používanou funkci klasické tlačítko, než její aktivaci hledat někde hluboko v menu systému. Níže jsou opět mechanické ovladače a tlačítka pro ovládání klimatizace a vytápění vozu. Chtěl bych tímto požádat designéry ostatních automobilek, aby se zkusili inspirovat u Subaru a vytvářet přehledné a bezpečné ovládání svých vozů. Nahoře nad displejem multimédií se nachází ještě jedna obrazovka, na níž se pomocí tlačítka na volantu dají zobrazit jízdní informace. Bohužel tlačítko je jen jedno, a tak jedno překliknutí znamená nutnost projít všechny ostatní předvolené režimy (je jich zhruba 10), abyste se dostali na tu původní. V daném menu lze zobrazit podrobnější informace o asistentech a nastavení vozu, a to pouze když vůz stojí, ono to ani jindy vlastně nedává smysl. Další nastavení lze provádět také přes tlačítka na volantu, ale tentokrát pro změnu pro displej mezi analogovými budíky v přístrojové kapličce. Tato logika ovládání (tedy zobrazení displeje vprostřed přes tlačítko na volantu a obdobnými tlačítky ovládání také palubního počítače) mi přijde trošku zmatená – jak kdyby na tom pracovaly dva týmy, které spolu nekomunikovaly. Věřím však, že člověk, který si Forestera pořídí, se v jednotlivých funkcích vyzná po několika dnech a shodou okolností může jít také o nezvyk nás, co jednak střídají testovací vozy a jednak nejezdí příliš často v Subaru. Tříramenný volant Forestera je vcelku mohutný a dobře padne do ruky. Tlačítka na něm osazená považuji za dostatečně veliká a přehledně rozmístěna, takže sžít se s nimi není nic složitého. Po levé straně za volantem se nachází další dvě řady tlačítek na ovládání dveří zavazadlového prostoru či deaktivaci některých asistentů. Výdechy klimatizace na stranách v testovaném modelu byly orámované oranžovými prvky, které mně osobně do interiéru úplně nepasovaly – černý interiér se sedadly a výplněmi dveří z hnědé kůže, k tomu „kovové“ dekorační prvky na středovém panelu a ve dveřích a najednou 3 oranžové rámečky, dva okolo výdechů ventilace a třetí okolo řadící páky. Tam konkrétně se nachází ovladač jízdních režimů, ruční brzda a tlačítko pro zapnutí kamery, která sleduje pravé přední kolo. Kamera je umístěna v pravém zpětném zrcátku, obraz promítá na vrchní displej a několikrát jsem ji využil při parkování nebo v terénu. Považuji tak za doslova překvapení, jak se taková nezvyklá vychytávka může hodit při běžném použití.

Prostor pro posádku nabízí Forester více než velkorysý, žádný ze členů netrpí nedostatkem prostoru v žádném směru, vlastně mě nejvíce překvapil prostor na výšku, kde jsem se i já se svojí neskladnou postavou (výškou přes 190 cm) pohodlně usadil a zbývalo mi dobrých 7-8 cm nad hlavou, a to i přes vestavěnou panoramatickou střechu, která ubírá nějaký ten centimetr. Pak jsem se usadil dozadu a i tam jsem měl dost prostoru na šířku, výšku, ale i podélně, před koleny pak nacházím několik centimetrů rezervu. To pro mě znamenalo, že jsem při jízdě s dětmi nedostal za celou cestu ani jednu „herdu“ do zad. Elektricky nastavitelná, hnědou kůží potažená sedadla jsou příjemně tvrdá a prostorná a mají dobré boční vedení. Ani po 3 hodinách za volantem jsem nezaznamenal byť jen náznak nepohodlí. Zavazadlový prostor s objemem 520 litrů pojmul všechna zavazadla, co jsme jako rodina s dvěma dětmi potřebovali na prodloužený víkend u prarodičů. Zase na druhou stranu je z venku Forester s délkou 4625 mm, šířkou 1815 mm a výškou 1730 mm opravdu správným monstrem, se kterým jsem měl v práci ve výtahovém parkovacím místě trošku obavy, jestli se vejdu na výšku i na šířku. Překvapení se nekonalo, vešel jsem se. Další legrace byla s Foresterem z podzemní garáže vyjet. Ale vlastně díky zmiňované kameře ve zpětném zrcátku, kdy řidič vidí na displeji, kde je a co dělá pravé přední kolo, jsou takové manévry o dost jednodušší. Osobně si ale myslím, že inženýři v Subaru tuto funkci připravovali spíše do terénu než do stísněné garáže v centru Prahy.

 

Design Foresteru není nijak výrazný, ale přitom ani tuctový

Venkovní tvary jsou pak spíše střídmé – nekoná se žádná výrazná extravagance, ale přitom ani žádná nuda. Navíc testovaný model ve fabrice nalakovali do šedé barvy, jenž za normálních okolností nelze považovat za líbivou. Jeho šeď však oživovaly chromované lišty a plastové doplňky s oranžovou lištou (ostatně ve stejné barvě jako již zmíněné doplňky v interiéru), tedy pokud to v našem případě přes nános bláta bylo vidět. Za zmínku stojí LED přední světlomety s funkcí natáčení, které v automatickém režimu přepínají sami dalková a potkávací světla. Funkce tlumení fungovala bezchybně, zpět na dálková světla to někdy trvalo poněkud déle, navíc je tato funkce dostupná až od rychlosti 60 km/h. Zajímavostí je pak i to, že onu adaptivní funkci lze zcela vypnout. Příjemně decentně pak působí i denní svícení, jenž podtrhuje jinak poměrně jednoduché (a spíše hranaté) tvary Foresteru a obkresluje potkávací a dálkové diody. Zmíněné oranžové detaily nechybí ani v zadní části, u níž Evropana může překvapit napravo umístěná koncovka výfuku. Za štěstí lze sice považovat to, že ji Subaru přiznalo, působí však opět velmi decentně, což nevím, zda je v tomto případě vítáno.

 

Kam čert nemůže, vyjede Foresterem

Vozy Subaru jsou vyhlášené svými jízdními vlastnostmi, a to nejen díky nízkému těžišti a stálému pohonu všech kol. A díky svému zaměření především na techniku Subaru dlouhá léta kralovalo mnoha rallyovým soutěžím, včetně té nejvyšší. V té době jsem já osobně byl fanoušek Pettera Solberga, jen je škoda, že se z této disciplíny Subaru oficiálně stáhlo již před 12 lety. Ale zpět od rally k testovanému Foresteru. Ten je poháněn plochým čtyřválcovým zážehovým motorem BOXER o objemu 2 litry a výkonu 150 koní (110 kW). Tomu pak pro splnění emisí vypomáhá elektromotor o výkonu cca. 12 kW. Subaru jejich výkony nicméně nijak nesčítá. O přenos síly se stará bezestupňová automatická převodovka Lineartronic a systém Symmetrical AWD pohání, opět jak jinak u Subaru, všechna čtyři kola. Jízda s Foresterem je velmi hladká, reakce na plyn pak sice okamžitá, ale nikterak oslňující. Na předjíždění je třeba se trošku připravit, nestačí jen poslat plynový pedál na podlahu. Při běžném provozu ve městě nebo na okreskách si člověk ani neuvědomí, že řídí SUV natož tak velké. Forester je postaven na nové modulární platformě SGP, která se mimo jiné pyšní zvýšenou tuhostí ve všech částech. Díky tomu má Forester minimální boční náklony. Vzhledem k novému podvozku a zavěšení kol vpředu McPherson a Double Wishbone vzadu společně s vinutými pružinami a mechanickým vyrovnáváním světlé výšky má řízení výtečnou citlivost a stabilní vedení. Forester tak jede přesně tam, kam si ho řidič vede. Já osobně jsem jej vzal na klasikou projížďku z Prahy na Moravu k rodičům a zpět. Užil jsem si dálnici D11, silnice první třídy, ale i úzké klikaté okresky. A Forester se asi nejlépe cítil právě na těch okreskách. Jediné, co bych jízdnímu komfortu vytknul, je vcelku vysoký aerodynamický hluk po překročení rychlosti 120 km/h.

Při světlosti 22 cm, rozvoru 2760 mm, zmenšených převisech vpředu i vzadu a tím i díky lepším nájezdovým úhlů 20° vpředu a 26° vzadu je Forester SUV, se kterým se řidič nemusí obávat zajet do horšího terénu. I já jsem tak učinil a vyjeli jsme s bratrem po těžebními stroji rozbitých lesních cestách vyzkoušet, co Forester zvládne. Již v základní výbavě najdeme systém X-Mode (s režimy pro sníh/štěrk, hluboký sníh a bláto), díky kterému při jízdě v terénu dosahuje Forester optimální trakce na kluzkých površích a v prudkých stoupáních přizpůsobuje činnost motoru, převodovky, systému pohonu všech kol a také brzd. Na cestách, kam jsme se vydali, jsme měli trochu sněhu, bláto, hluboké kaluže, příkrá stoupání i klesání – zde jsem ocenil pomoc elektromotoru. Musím říct, že jsme vyjeli a projeli víc, než jsem původně čekal, a to musím přiznat, že nejsem žádný velký „offroaďák“. Věřím, že zkušenější řidič by z Forestera dostal ještě daleko více. Nakonec jsem si ještě zajel na rovnou louku, využil pověstný systém Symmetrical AWD a opsal několik krásných kružnic jako vítěz závodu.

Závěrem se musím na chvilku pozastavit nad spotřebou. Od vozu s označením hybrid většina lidí bude určitě očekávat vysokou efektivitu a dobrou ekonomiku provozu. A já jsem se tak logicky snažil se s mild-hybridním systémem pracovat co nejšetrněji. S tímto řekněme „základním“ pojetím hybridu většina z konkurentů neumožňuje čistě elektrickou jízdu, díky technickým výjimečnostem – jak bude zmíněno níze – by toho Subaru mělo být schopno. Mně osobně se to povedlo na velmi krátkou chvíli pouze jednou. I tak je při rozjezdech a akceleracích výpomoc elektromotoru citelná. Forester umí díky e-BOXERu plachtit s vypnutým motorem, vypínání a znovunastartování motoru je pak navíc téměř neznatelné. Já se nakonec dostal na průměrných 8,6 l na 100 km, což není nikterak oslnivé číslo. Zase na druhou stranu se přiznám, že v terénu jsem Forestera hodně trápil (bláto bylo až na střeše) a zpáteční cesta v neděli v noci po dálnici také nebyla úplně na spotřebu. Při klidném maloměstském a meziměstském provozu by se dalo dostat lehce pod 8 litrů, a to je na velikost testovaného auta a benzínový motor s automatem a čtyřkolkou dobrý výsledek. I když nejsem žádným velkým fandou SUV a vlastně jsem zatím vzal na milost jediné, Forester mě jízdními vlastnostmi opravdu bavil a dostal se na můj seznam SUV, která si zaslouží pozornost.

 

Technická řešení a výbava alá Subaru

Ač už jsem se dneska docela rozpovídal, musím se ještě chvíli věnovat podrobnějšímu rozboru techniky. Neděláme to v redakci často, ale u Subaru si to nemohu odpustit. Srdcem vozu je – jak už bylo řečeno – motor typu BOXER teda vlastně e-BOXER. Jde o mild-hybridní pohon, jehož základem je plochý motor s protiběžnými písty, výrobce dokonce tvrdí, že 80 % dílů je zcela nově vyvinutých. Typ hnacího ústroji sice není ničím převratně novým, Subaru se však vydalo trošku jinou cestou než zbytek světa. Ten používá 48V technologii, Subaru však chtělo naplno využít výkon elektromotoru, a tak zvětšilo napětí na 118 V. Elektrická energie se ukládá v klasických lithium-iontových bateriích o kapacitě 0,6 kWh. Ty jsou uloženy pod podlahou zavazadlového prostoru, aniž by nějak výrazně utrpěl jeho objem. Díky těmto technologiím má Subaru Forester až o 11 % nižší spotřebu, než pouze se spalovací jednotkou. Má však o celých 110 kilogramů vyšší hmotnost, a to je sice znát, avšak ne tolik jako v případě full-hybridu nebo plug-in hybridu.

I převodovka Subaru Lineartronic (Continuously Variable Transmission – tedy ve zkratce CVT) je nová. Jde o bezestupňovou převodovku s lineární změnou převodového stupně. Nevím, jestli to je zásluha čistě převodovky nebo tomu pomáhá i zmiňovaný hybridní systém, ale CVT v Subaru si dovolím považovat za nejlepší CVT, které jsem za posední dobu měl možnost testovat. Reaguje velmi rychle a nebojí se poslat otáčky BOXERa k 6 tisícům. Navíc má předprogramovaných 6 imaginárních převodových stupňů, které jde řadit pomocí voličů pod volantem jako u běžného automatu. Nechápejte mě ale špatně, byť jde o jinak skvěle fungující převodovku, CVT stále nelze považovat za řidičsky stejně příjemnou variantu, jakou je automat s hydrodynamickým měničem.

EyeSight je nejen bezpečnostní systém na bázi dvou kamer z obou stran vedle zpětného zrcátka. Ty neustále monitorují prostor před vozidlem a pokud vyhodnotí nějaké riziko, okamžitě upozorní řidiče, případně aktivně zakročí v krizových situacích. EyeSight upozorňuje řidiče na nechtěné vyjetí z jízdního pruhu, ale také mu situaci pomocí aktivní korekce do řízení pomůže vyřešit. Já osobně jsem si musel tuto funkci na okreskách vypnout, protože mě na úzkých silnicích asistent stále upozorňoval pípáním a světelnou signalizací před řidičem. Ta mi alespoň na rozdíl od pípání přišla velmi užitečná. EyeSight také aktivně hlídá stav řidiče – ten, pokud se nesoustředí nebo projevuje známky únavy, je opět aktivně upozorněn. I adaptivní tempomat funguje na principu těchto dvou kamer a jeho reakce při změně pruhu nebo předjíždění je opravdu výjimečná, protože na rozdíl od běžného adaptivního tempomatu založeného na principu ultrazvukového radaru vyrazí kupředu ještě před úplným opuštěním původního pruhu.

 

Subaru forester tak trochu jinak

A co dodat závěrem? Všechny povídačky, že Subaru si dělá věci po svém, budou asi pravdivé. Na některá řešení bych si musel chvilku zvykat, na jiná jsem si zvykl hned a rád bych je měl i ve svém voze. Forester není určen pro široké masy řidičů, ale to vlastně platí o všech vozech značky Subaru. Spíše než do města je vhodný někam do hor či podhůří, proto všechny jeho generace můžeme potkat v Jizerkách, Krkonoších nebo na Šumavě. U testovaného Foresteru mě velmi překvapilo pohodlí a prostornost interiéru, pak také kultivovanost a reakce mild-hybridního pohonu. Zdolávání terénu nebo spíše terénní schopnosti mě vlastně nijak zvlášť nepřekvapily, protože jsem vysoká očekávání už měl. Na druhou stranu jsem v běžném provozu očekával mírně nižší spotřebu, ale jak říkával kamarád Subarista – skrz spotřebu si Subaru člověk nekupuje. A tím bych ukončil své povídání pro všechny, co věří, že svět je plochý. Tak zase někdy příště u dalšího alespoň trochu netradičního vozu…

 

Jiří Simon

Sdílet: