BMW X3 M40d: zábava a praktičnost i úsporně!

BMW X3 M40d: zábava a praktičnost i úsporně!

BMW má v dnešní době v nabídce opravdu nepřeberné množství aut. Troufnul bych si tvrdit, že dokáže svou modelovou uspokojit snad každého. To samozřejmě není mezi prémiovými automobilkami výjimka – jen ony ale dokáží nabídnout třeba hned sedm různých SUV, jako je tomu třeba právě u BMW. Pak se taky stává, že jsou si jednotlivé modely občas i docela blízko. Abych už jen nechodil kolem horké kaše, zmíním, že mám na mysli konkrétně dvě i na první pohled hodně příbuzná označení. Pomyslné „pod“ X4 totiž tvoří X3. A proč tohle vše zmiňuji? Není tomu tak dávno, co kolegové z Autohledu testovali právě X4 a nebyl bych to já, kdybych neměl možnost s daným autem také chvilku jezdit. Přiznám, že tehdy bylo i na stupnici „první“ emko obuto až v nestandardně malých zimních pneumatikách, což celkovému hodnocení rozhodně nepomáhalo. I tak bylo ale naprosto ohromující, kolega Jirka Chomát superlativy rozhodně nešetřil, a to ačkoliv pravoslavní zastánci značky tvrdí, že kouzelné písmenko „d“ ke sportovním vozům z Mnichova nepatří. Já jsem Jirku s jeho závěrem však naprosto chápal. Když pak přišlo na lámání chleba nad poznámkou X3 M40d v redakčním kalendáři, ač to často nedělám, nechtěl jsem dovolit žádný kompromis – tenhle kousek prostě musel být můj. Na dvojitě oturbený třílitrový šestiválec spalující diesel v dnes už docela velkém SUV jsem se zatraceně moc těšil a za chvilku (snad) i vy pochopíte proč…

 

Design: pochopitelně ne tak výstřední jako X4, pořád ale povedený

Nedávno jsem v jednom ze svých článků uváděl, že v záplavě SUV módy jsou běžná auta jako třeba dříve nejvyhlášenější kompakty poněkud opomíjena a že se na novinky v segmentu C těším o to více. Měl jsem samozřejmě na mysli klasický segment C (nižší střední třídu) a nikoliv C-SUV. Když ale stojím před X3, a to tím spíše, že jde o specifikaci M40d na obřích 21“ kolech, zapomínám na všechny své narážky směřující k přeplněnosti trhu moderními někdy až nepochopitelně městskými SUVéčky a už už se těším na jízdu. Ne, že by se s X3 M40d nedalo jezdit po městě – vlastně až na subjektivní pocit z relativně velkého auta a horší průjezdností úzkými částmi pražských silnic a dalších nástrahami, si s ním umím představit jakékoliv každodenní ježdění. K jeho všestrannosti se ale dostanu až za chvíli. V prvním dojmu upoutá (tak jako u většiny aut) barva. Já osobně jsem nikdy neměl rád tmavé barvy a vždycky jsem tvrdil, že auta více zevšedňují – zkrátka nejsou výrazné. To je případ modré metalízy na BMW X3 jen z části. Ano, v bílé nebo červené by bylo určitě výraznější, ale ani s modrou nezapadnete vyloženě do davu. Nebo spíše zapadnete tak, jako majitel jakéhokoliv jiného BMW, což je vlastně na danou kategorii asi docela dobře. Myslím, že typický majitel tohoto kousku totiž nechci upozorňovat na sebe samého od prvního pohledu. Pocit sportovního SUV (tohle spojení zní skoro jako oxymóron) evokují až opravdu velká 21“ kola, o kterých jsem se zmínil už v úvodu. Ta jsou navíc obuta naprosto správně – Pirelli P Zero skoro až předurčují sportovní zážitky. A něco mi říká, že o nich bude dneska ještě řeč… Dobře avšak stále velmi decentně působí leskle šedé kryty zrcátek, které mimochodem i docela dobře sedí již zmíněným kolům, neboť i ta skrývají kombinaci šedo-stříbrného lakování. U vzhledu pro vás mám ještě jedno doporučení. Myslím totiž, že u objednávání testovacího exempláře nastala jedna drobná chybička. Někdo zapomněl zaškrtnout položku „zatmavená zadní a boční okna“, kterou silně doporučuji objednat z výroby nebo aspoň nechat dodělat.

 

Usedám za volant: interiéry BMW jsou pořád stejné a stejně nepřestávají bavit

Poslední dobou jsem už párkrát u hodnocení BMW slyšel pro interiér označení „konzervativní“. Já si nejsem jistý, jestli je tohle to správné slovo. Do jisté míry jsou si interiéry této německé značky za posledních třeba 10 let hodně podobné a je pravda, že navzdory tomu třeba hlavní rival, Mercedes, udělal právě zde neuvěřitelný pokrok. I přesto (a v porovnáním se skokem konkurence) mi k BMW konzervatismus nesedí. Pořád na mě totiž při jeho vyslovení doléhá takový drobně negativní podtón, který k vnitřku snad žádného BMW prostě nepatří. Dovolil bych si tak vypůjčit přívlastky jako je klasický, jednoduchý nebo funkční, a to především v tom dobrém slova smyslu. Základem pro každého alespoň trochu sportovně orientovaného řidiče je posaz za volantem a ten je právě tady příkladný. I přes vyšší stavbu karoserie dovnitř docela příjemně zapadnu a nesedím vůbec vysoko. To s sebou sice přináší trochu nepříjemný pocit, kdy se svými 178 cm prostě nemám šanci vidět kapotu (na tož její konec), ale mě to nijak zásadně nevadí – sportovní pocit je pro mě podstatnější. Líbí se mi, že si mohu obě dvě ruce podepřít a pořád mít dlaně na volantu v ideálním rozpoložení „třičtvrtě na tři“, to jde dle mých zkušeností zhruba v 1 z 10 testovaných vozů. Velmi dobrá, tak, jak bývá u BMW zvykem, jsou i sedadla. Tady navíc nabízejí možnost přifukování bočnic, což tradičně využívám na maximum. V neposlední řadě jsou to pak i kvalitní materiály, dostatek prostoru všemi směry a překvapivě dobře hrající audio bez nálepky renomovaného výrobce (tentokrát bez jinak skvělého Harman / Kardon). Ke sportovně orientovanému vozu sedí i černý strop, ten mám opravdu hodně rád. Co doslova miluju, to je pak polodigitální řešení přístrojové desky, která dnes u BMW imituje klasické analogové ukazatele, u nichž však lze měnit v závislosti na jízdním režimu design, avšak nemá ono protivné plexisklo – zbožňuji ten pocit, že přede mnou auto nic neskrývá a já si mohu na budíky sáhnout. O BMW iDrive asi není potřeba dlouho mluvit. Funguje totiž pořád stejně. Dobře. Chvilku si možná budete zvykat, ale to opravdu jen chvilku. Dotykovou funkci displeje snad není ani potřeba díky lety vypiplávanému ovladači na středové konzoly používat. Chybí snad jen konektivita Apple CarPlay nebo Android Auto, která lze u BMW předplatit jako služba na pár let předem. U novinářských vozů se tomu tak zatím nestává…

 

Jízdní vlastnosti: u SUV nebývají alfou a omegou, tady jsou!

Možná jsem prozatím superlativy příliš nešetřil. Upřímně nebude lehké se udržet ani u jízdních vlastností. Jak již nadpis této kapitoly napovídá, pro koupi moderního crossoveru se většinou zájemce dnes nerozhodne díky jeho dobrým jízdním schopnostem. Ano, v případě čistě terénního vozu se nový majitel rozhoduje třeba podle průchodnosti terénem. Pokud si ale kupuji sportovně-užitkový vůz určený především na silnici, je logické, pokud dávám přednost vyšší stavbě karoserie a vyšší hmotnosti, i když jej vlastně (pro jízdu) nepotřebuji, že neočekávám sportovní naladění podvozku, stabilitu v zatáčkách či obecnou agilitu. V poslední době však vznikají i sportovně-užitková auta, u kterých je hlavní především to první označení. A jedním z nich je přesně dnes testovaný kus. Opět si dovolím tvrdit, že právoplatný petrolhead pro sportovní SUV pochopení mít nebude. Dle mého názoru ale jen do té doby, než se sveze s BMW X3 / X4 M40d. Jejich základem je už tak velmi povedený podvozek, který dokáže i přes tvrdší naladění podvozku pořád vcelku dobře tlumit většinu možných nástrah na kolikrát velmi nekvalitních českých silnicích. Tomu všemu napomáhají i volitelné jízdní režimy od eco přes komfort až po sport či sport plus. Já se ale budu věnovat hned posledně jmenovanému, který ještě ke všemu doplním o nápis „traction“ neboli vypnuté kontroly trakce. Pak se totiž z mého BMW X3 M40d stává opravdu pekelně rychlý stroj s velice příjemným zátahem ve velmi širokém spektru otáček (příjemně od spodních 1.500 ot/min. až po dieselově překvapivě vysokých 4.500 ot/min.). Zároveň, a teď přichází čas na jedno z největších překvapení, právě díky vypnuté kontrole trakce (či celého ESP) není jinak velké, těžké SUV nedotáčivé a naopak zejména v prudších zatáčkách pod plynem umí být přetáčivé – dovolí velmi příjemné uklouznutí zadní nápravy, které jen tak někdo nečeká. A vlastně přichází čas na to pro BMW typické motto „Radost z jízdy“, v rámci níž se i já směju od ucha uchu. Vlastně ani není moc co doplňovat, i když jsem nezmínil líc celé problematiky, a tou je spotřeba. Pokud byste čekali, že díky nastavení svádějícímu k rychlé jízdě, se nejčastěji budu pohybovat třeba okolo 15 l/100 km, byli byste na omylu. Ano, chvílema jsem během týdne jezdil i úsporně. Nejsem totiž řidič, který by se vyžíval v rychlé jízdě po dálnici – zde tedy volím 130 km/h na tempomatu a nechávám se kochat velmi dobře fungujícím poloautonomním asistentem jízdy. Výsledkem týdenního testování je spotřeba 8,4 l/100 km. Opravdu jsem jezdil převážně dynamickým tempem v autě s hmotností téměř dvě tuny, s náhonem na všechna čtyři kola, automatickou převodovkou a vyšší stavbou karoserie za méně než devět litrů. A víte co je na tom nejlepší? Ten úsměv na tváři, který mi vykouzlí snad kdykoliv si jen zamanu…

 

Závěrem: nikdo není dokonalý, chyby se Zde ale hledají jen velmi těžko

Jak jeden moudrý muž kdysi pravil: „Nikdo není dokonalý,“ ani já tak jako investigativní novinář nemohu testovaný produkt označit za dokonalý. Upřímně bych ale i vcelku chtěl. Chyb je na něm totiž opravdu tak málo… Vlastně by mi asi nejvíc vadilo, že na něj (zatím) nedosáhne můj soukromý rozpočet. Je pravda, že takové auto dnes nestojí úplně málo. Základní ceníkovka X3 M40d činí 1.831.700 Kč, což rozhodně málo není. Se všemi příplatky se navíc vyšplháme až na 2.262.576 Kč a v této cenové relaci máme už i nepřeberné množství alternativ. Můžeme třeba sáhnout po X3 M40i, benzínovému ekvivalentu námi testované verze. Ta bude řidičsky možná dokonce ještě příjemnější, diesel pod kapotou verze M40d patří ale k absolutní špičce techniky, jaká se kdy v autech dosud objevila. Důkazem je i skvělá finální spotřeba, za kterou ještě jednou smekám. A není navíc tím jediným, před čím musím u dnešního BMW opravdu pozitivně přikyvovat hlavou. Možná má právě X3 M40d úzkou cílovou skupinu, jelikož si jej ale dokážu představit ve své garáži i já sám, myslím, že existuje řada dalších. Na závěr bych si dovolil poslat jedno velké díky do Mnichova za to, že stále existují velké motory, že nepovažují naftu za mrtvou a že stále dělají řidičská auta! O naftě, co není mrtvá, se už brzy dočtete na serveru naftanenimrtva.cz.

 

 

Jan Novotný

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..