Honda CRF1100L Africa Twin: 1000 kilometrů v Africe

 

Neni ten nadpis krásnou představou? Ale bohužel, zpátky do reality, vše hned upřesníme. Ve skutečnosti těch kilometrů nebylo 1000 ale skoro 1200 a nenajeli jsme je tak úplně v Africe nýbrž v sedle Afriky – úplně přesně v sedle Hondy Africa Twin 1100 Adventure Sport s modelovým rokem 2020. Korona nám sice lehce posunula začátek testovací sezóny, ale už jsme zase zpátky. A letošní rok bude hodně zajímavý. Protože to s dovolenou vypadá všelijak a léto nejspíš budeme trávit mezi Mácháčem a Dubrovníkem, snad vás potěší, že tam všude se můžete podívat na motorce. Takže neseďte doma a vyražte tak, jak tomu činíme velmi intenzivně v posledních dnech i my.

 

Od historie po moderní současnost…

Historie Afriky začala u modelu Honda XRV650 Africa Twin. To už je ale opravdu dávno. “Moderní” Africa se objevila v roce 2016 jako CRF1000L Africa Twin. V roce 2018 získala Africa Twin s manuální i dvouspojkovou převodovkou (DCT) elektronické ovládání plynu, vylepšený systém kontroly trakce a spoustu dalších vychytávek. Další novinkou byla verze Africa Twin Adventure Sport, která byla zaměřená na delší vyjížďky mimo civilizaci. A pro rok 2020 tady máme novou verzi CRF1100L Africa Twin pro naše testování ve verzi Adventure Sport, která si zachovala stejný charakter a cestovatelského ducha.

Afrika je a vždycky byla perfektní univerzál na expedice cestou i necestou, a proto jsem ve vymezeném týdnu hodlal pořádně otestovat. Naplánoval jsem dlouhý výlet až do jediné daleké momentálně přístupné zahraniční destinace – na Moravu. Na trase jsem zkusil vše od ne zrovna oblíbené jízdě po dálnici, která díky posunu harmonogramu hned první den vyšla na  noc, přes uhánění krásnýma okreskama, až po jízdu po polňačkách a v pořádným terénu, tím nemyslím zmíněnou D1. No a protože je Afrika určena na pohodové jarní vyjížďky i na expedice, jezdil jsem jak na lehko, tak s plnou naloží – s kuframa a s baťůžkem.

 

Vzhledem nejen povedený ale i funkční stroj

Ale hezky od začátku. Afrika zaujme hned na první pohled. Maska působí hodně sportovně. Je to takový rallye styl, jako by celá motorka chtěla na dlouhou cestu mimo asfalt a mimo civilizaci. Motorka je vpředu vybavena praktickým výškově nastavitelným štítem a postranními deflektory, hned pod ním jsou charakteristická dvě velká světla, pod nimiž jsou pak k dispozici menší světla pro přísvit do zatáček. Maska jako celek vypadá perfektně – lehce agresivně. LED světla ale hlavně fungují naprosto výborně. I když budete mít zapnutá jen ta potkávací, uvidíte minimálně přes 6 jízdních pruhů a všechny přilehlé škarpy, takže jsou oblíbená svítící očka divoké zvěře vidět na hodně velkou vzdálenost. Když pak přepnete na dálková, je to, jak kdyby vám za zádí rozsvítil náklaďák světelnou rampu. Pro rok 2020 má Africa vše v LEDkách a navíc svítí obě světla, takže motorka nešilhá. Při pohledu z boku maska elegantně přechází přes krásně tvarovanou nádrž na opravdu sportovně nebo spíše skoro krosově tvarovanou sedačku, která se nachází na velikost motorky docela nízko. Pohodlně tak díky tomu dosáhnete na zem. Kola se špicemi, bezdušovými pneumatikami a silnými brzdami vypadají nádherně. Hlavně to vše ale perfektně funguje jako celek.

 

Africa Twin pro 21. století

Startování probíhá klasicky – zapínám klíček a startujeme zmáčknutím sdruženého spínače na pravém řídítku. Před tím, než zaburácí motor, naběhne nový barevný displej. Ty má motorka vlastně dva. Hlavní je 6,5palcový TFT dotykový displej, na kterém si ladíte nastavení motorky k obrazu svému a pokud jste majitelé nakousnutého jablka, můžete si na něm duplikovat obraz z telefonu. Pokud použijete Apple CarPlay, základní jízdní data jako aktuální rychlost, zařazený kvalt a najeté kilometry můžete sledovat na doplňkovém LCD displeji. Za sebe musím říct, že kombinace modré a šedé barvy je výborně přehledná. Telefon si také můžete dobíjet ze zabudovaného USB. Motorka sice nemá na mobil přímo schránku, ale praktický malý tankbag je víc než dobrá náhrada. Mimochodem, tankbag je na magnet. Nádrž není žádný plast, ale poctivý kus plechu. Jako bonus se nad displejem nachází menší štítek, takže je dobře čitelný i za prudkého slunce a jak jsem měl tu čest otestovat, při jízdě v dešti na něj nepadají kapky. Co potěší, na ovládání displeje nepotřebujete žádné speciální rukavice s extra Nano dotykovou plochou (nebo co to je), reaguje v pohodě na klasickou koženou rukavicí.

A konečně začínám polykat kilometry. Řadím jedničku, pomalu otáčím plyn a pouštím spojku. Dvouválec splňuje normu EURO 5. Hned na úvod se sluší zmínit, že se  hodně povedl. V porovnání s předchůdcem má o 7 % vyšší maximální výkon, o 6 % více točivého momentu a je mnohem silnější v celém rozmezí otáček. Sice to není ten nejsilnější adventure na planetě, ale upřímně řečeno víc výkonu ani nepotřebujete. Hned při rozjezdu si všimnete, že posez je lehce sportovní, hodně pohodlný a i když sedlo na první pohled trochu připomíná lavici z krosek, je překvapivě pohodlné. Nádherně vyladěný je i zvuk motoru. V pohodě táhne i hluboko pod 2000 otáček. Vezmete za plyn, motorka se nádherně rozduní a začne bublat. Motor se plynule roztáčí a skvěle dávkuje výkon. Nad 2500 otáček už krásně ožije a kolem 4500 už táhne tak, že jste rádi za kontrolu trakce. Okamžitě si uvědomíte, že pod sebou máte dva pořádné hrnky. 

 

Pokračování příběhu…

První den se opravdu vydařil. S Afrikou jsem se přesunul na Moravu po skvělých okreskách i po dálnici. Dálnici asi nemá cenu komentovat. Nemám ji rád a jezdit po D1 je spíš za trest a ani to, že na některých úsecích můžu rovnou přepnout na offroad režim radosti moc nepřidá. K dálnici tak můžu říct jen pár poznatků. Motorka jede, má výkon a rychlost, že byste mohli klidně vyrazit i na německý povedenější ekvivalent. Má skvěle provedený štítek a deflektory větru, takže to s vámi moc nemlátí, ani když předjíždíte kolonu náklaďáků. Ve městě nebo na okresce jsem jezdil s otevřeným hledím, jen se sluneční clonou do rychlosti skoro 100 km/h a vůbec mi to nevadilo. Na dlouhé cesty pak určitě oceníte i výborný tempomat a vyhřívané hefty. Na okreskách je to ale úplně jiná zábava. To co mě opravdu dostalo není výkon, ani špičkový design, ale skvělá ovladatelnost. Motorka je naprosto precizně vyvážená a má výborně posazené těžiště. Díky tomu se neskutečně lehce ovládá a do zatáček se klopí úplně sama, výborně drží stopu a neustále máte pocit 100% kontroly. S váhou 240 kg to není žádný drobeček, ale připadám si, jak kdybych seděl na nějakém pětikilu. Motorka jede neuvěřitelně lehce a i na univerzálních bezdušových gumách drží v zatáčkách jako přibitá. Na první zastávce u benzínky, kde jsem nakonec tankovat ani nemusel, protože má motorka nádrž na 24,8 l a dojezd skoro 500 kilometrů, si ještě lehce poladím nastavení. Možností, jak si můžete motorku nastavit, je spoustu. Prostě je to Afrika pro 21. století a elektronika dokáže dělat zázraky. Vše se zobrazuje na dvojici displejů. Adventure sport je vybaven elektronicky nastavitelné vidlici Showa Electronically Equipped Ride Adjustment (Showa EER), standardem je také ABS, anti-wheelie, elektronický podvozek, rychlořazení nebo třeba automatické vypínání blinkrů, nastavení výkonu a motorové brzdy. Veškeré elektronice velí šestiosý snímač, který ji krmí potřebnými daty. Displej má několik módů, kdy volíte buď z těch přednastavených nebo si zobrazení specifikujete podle sebe. Já jsem používal standardní zobrazení Tour a Off-road, ale pokud jste fandové do elektronických hraček, můžete strávit hodiny hledáním toho ideálního pro vás samotné. Celkově je ovládání celkem intuitivní a po pár pokusech není problém se v menu orientovat. Zajímavou inovací je tlačítko hvězdička, na které si můžete definovat funkci dle vlastní volby. Já tam dal kontrolu trakce a fungovalo to super. Nakonec jsem nejvíce využíval vobu user 1 hlavně na silnici. Trochu jsem si přitvrdil podozek a stáhnul brždění motorem. Při maximálním brzdném účinku mi motorka přišla ucukaná, ale to se dalo snadno upravit.

Další den jsem si jel vyzkoušet, jak se motorka chová mimo asfalt. Očekávání jsem měl hodně vysoko. Polňačky, šotolina a trochu bahna a kamení by mělo být přesně to, kde je Afrika doma. A motorka rozhodně nezklamala. Naopak, očekávání překonala. Všechno fungovalo tak, jak má a je jasné, že ten, kdo připravoval standardní nastavení motorky, věděl, co dělá. V podstatě jsem si hrál jen s kontrolou trakce, plynem a spojkou. Víc nebylo potřeba. Odpružení skvěle žehlí nerovnosti a motorka je pořád krásně ovladatelná a to i ve dvou lidech. Když už musíte do stupaček, máte se do čeho opřít. Stupačky jsou masivní a pevné, k celkově dobrému dojmu přispívá i dobře tvarovaná nádrž. Zde jen malá poznámka. Pro jezdce je tvar super, ale pro baťůžek už je docela daleko a při brždění tak budete mít občas na zádech otlačenou helmu.

 

Závěr: úžasný univerzál

Na začátku jsem psal, že se poslední týden neodehrával úplně v Africe, ale nakonec musím uznat, že s touhle motorkou bych se tam strašně rád vypravil. Je skvěle postavená přesně na to, co má umět – 50% offroad a 50% silnice, a když k tomu přidáte standardní vysokou spolehlivost Hondy, výprava po Africe by jí určitě slušela. Jestli chcete skutečně univerzální motorku do všech podmínek, tak Africa Twin Adventure Sport je skvělá volba. Můžete si užít svižnou jízdu v zatáčkách, zablbnout si v terénu, nebo jet na výpravu tak daleko, jak vám to peníze a množství dovolené umožní. Na cestování dostanete všechno, co potřebujete a navíc si můžete pořídit další doplňkové vybavení. Já měl na testování sadu originálních kufrů a boží je hlavně zadní kufr – přímo obří, vejdou se do něj i 2 helmy. Na krátký několikadenní výlet ve dvou úplně stačí. Pokud budete chtít jet na dlouhou expedici, 3 kufry s možností zavěšení dalšího nákladů na víka poskytují přímo obrovský zavazadlový prostor.

 

 Jirka Babický