Škoda Superb 2.0 TDI 4×4: cesta k jezeru a zase zpátky

Je druhý týden v březnu, začíná se oteplovat a v daleké Ženevě otevírá své brány dlouho očekávaný první evropský autosalon v tomto roce.

Jako každý rok jsme si tuto událost nemohli nechat ujít, a to už od pondělní tiskové konference k vyhlášení Evropského auta roku. Přípravy na takový výlet nejsou nijak složité, stačí vyřídit novinářské akreditace a ubytování, zajistit auto a jede se. Letos jsme měli akorát drobný problém s ubytováním, protože 5 hodin před odjezdem nám volali z hotelu, že se omlouvají, ale že pro nás nemají pokoj. Tak jsme s Honzou ještě v 10 večer hledali v okolí Ženevy ubytování, nebyla to legrace, ale nakonec jsme našli penzionek cca 30 km od Ženevy vysoko v horách ve Francii (la gloire de la France). Na cestu jsme měli připravenou tmavě šedou škodu Superb s motorem 2.0 TDI o výkonu 110 kW (150 koní), pohonem 4×4 a manuální převodovkou. Jinými slovy ideální společník na takovouto cestu (možná automatická převodovka by se šikla ještě o malinko víc). Mým úkolem je dnes, s odstupem času, převyprávět náš cestopis, zážitky z jízdy a pomocí nich mimo jiné i zhodnotit náš kočár. Takže na kutě a ve 3 ráno budíček!

 

cesta tam a první jízdní dojmy

Hned na začátku musím vyzdvihnout funkci přídavného topení, kterým byl tento Superb vybaven. Usedat ve čtyři ráno do vymrzlého auta není žádný med. Dálkové ovládání funguje i na vcelku velkou vzdálenost (odhadem 150 metrů). Při příchodu k autu to sice zní, jak kdyby někde v dálce startovala stíhačka, ale po nějakých 15 minutách bylo vevnitř báječně vyhřáto (můj milý ježíšku, toto bych chtěl taky do svého auta).
Těsně před čtvrtou jsem vyzvedl zbývající tři členy posádky a hurá na Plzeň – Rozvadov – Norimberg – Karlsruhe – Štutgart – Basilej –  Lausanne – Ženeva, tedy něco přes 1000 km jedním směrem. To mi hned  připomíná, že musím pochválit funkci adaptivních světlometů, které fungovaly na výbornou. Nestávalo se mi, že bych potřeboval ztlumit dálková světla dříve, než to udělá automat. Většinu cesty jsme jeli s aktivovaným adaptivním tempomatem, jehož citlivost je nastavena optimálně a při dojíždění pomaleji jedoucího vozidla systém nezačne hned prudce brzdit, jako u některých jiných vozů. Vzdálenost od vpředu jedoucího vozila si může každý nastavit v několika úrovních, já si před sebou nechávám rád hodně místa (co neubrzdíš, neukecáš), a tak volím tu nejdelší možnou. Další asistent, který jsem za jízdy využíval, je line assist. Na rozdíl od na podzim testované Octavie jsem neměl potřebu jej vypínat. Systém udržuje vozidlo mezi pruhy, zásahy do řízení nejsou nikterak znatelné a pokud jsem potřeboval přejet přes čáru, nemusel jsem se s volantem vůbec prát. 90% cesty na motorshow a zpět jsme absolvovali po dálnících, což je pro Superb to ideální, a to hlavně ty německé a švýcarské bez větších děr a nerovností. Při nastavení jízdního režimu comfort si připadáte, jak když letíte 1cm nad silnicí. Hned jak jsme se dostali do německa, přidal jsem na dálničních 150 km/h, tedy pokud to šlo, protože velká část německých dálnic už je bohužel omezena značkou na 120km/h. Dokonce jsme si v Německu užili i hodinu v tamější typické zácpě, při které bychom zrovna ocenili automat místo manuální převodovky, ale to je možná jenom moje zhýčkanost.
Do Ženevy jsme dorazili něco po druhé hodině, což bylo akorát tak dostat se na parkoviště a vyrazit na tiskovou konferenci, kde se vyhlašovala cena Evropského auta roku, ze které jsme vám připravili reportáž o ohromujícím a překvapivém vítězství Volva XC40.

 

Daleké cestování aneb kde je superbu nejlépe a kde nikoliv

Po skončení konference jsme se vydali hledat ubytování, které bylo podle mapy umístěno v horách. Příjezdová cesta k němu ukazovala, že bude hodně zábavná, protože posledních několik kilometrů šlo o klasické horské serpentýny. Bohužel moje očekávání se nenaplnilo, protože plně obsazená Škoda Superb, s „pouhými“ 150 koňmi není úplně ideální náčiní na takovéto cesty. Teda abych to upřesnil, Superb předl jako hodinky a komfort jízdy byl stále na vysoké úrovni, díky přesnému řízení Superb projížděl zatáčkami pořád velmi přesvědčivě. Bylo ale cítit, že se autu prostě nechtělo do těch zakroucených cestiček. To, jak jsme hledali na místě určení penzion, je na samostatné povídání, kterým vás teď nebudu zatěžovat. Každopádně jsme se nakonec ubytovali. Ráno budíček před půl sedmou a hurá zpátky do Ženevy – do víru automobilových novinek. V halách Palexpo jsme strávili 10 hodin a nachodili mnoho kroků od expozice k expozici (já konkrétně mám za sebou něco přes 16 tisíc kroků). Co nás tam zaujalo si můžete přečíst v našich kompletních výstupech (#1, #2, #3, #4 a rozhovor). Po 17 hodině jsme se naskládali opět do Superba a vyrazili pokojnou stodvacítkou po švýcarské dálnici směr Německo. Kluci se střídali u volantu a já si užíval pohodlí sedadla spolujezdce a dostatek místa pro nohy. Řada v řízení na mě přišla až na poslední fázi cesty po České dálnici od rozvadova k Praze. Domů jsme dorazili kolem půl třetí ráno, celkově jsme se superbem najeli něco přes 2500 Km s kombinovanou spotřebou 6,7 litrů nafry na 100km, což si myslím, že u nového motoru, na dlouhou cestu v plném obsazení a při rychlosti 150km\h na německých dálnicích, je hodně slušný výsledek.

 

krátké povzhlédnutí k designu

Jelikož designové prvky interiéru i exteriéru současné třetí generace Superbu zde již byly popsány, tak já nebudu opakovat slova kolegů, jen zde popíšu své pocity a postřehy z tohoto vozu.
Za mě je design exteriéru velmi vydařený, troufal bych si tvrdit, že v mých očích to je nejhezčí škodovka posledních 20 let. Ostře řezané hrany, pěkná grafika světlometů s ledkovou „hokejkou“ vepředu, jasnou grafikou LED linek v zadních sdružených svítilnách, které přesahují až do pátých dveří, to vše umocňuje určitým způsobem i emoce, které u jiného modelu z Boleslavi nedostanete. Dobře sladěný poměr rozvoru a šířky auta (narozdíl od předchozí generace, které byla velmi dlouhá a přitom dost uzká, také proto se jí občas přezdívalo „jezevčík“), krátký převis karoserie vepředu před koly, no prostě povedený pětidvéřový liftback střední třídy.

V interiéru je to podle mého soudu již trošku slabší. Na to, jak exteriér působí extravagantně – elegantní a designově propracovaný, v interiéru se rozprostírá trochu nuda. Vím, že na uspořádání a design přístrojové desky a středového panelu má vliv použití koncernových dílů, ale určitě se designéři mohli trošinku více rozmáchnout.

Nicméně, co je dominantou interiéru, tak to je prostor. Dokonce i za mnou (řidičem o výšce téměř 2 metry) je dostatek místa pro nohy pro stejně dlouhého „habána“, i když vzadu v liftbacku to pro dlouhány na výšku nebývá uplně ideální. Ale protože ve druhé řadě žádný dlouhán neseděl, oba kolegové si užívali dostatek prostrou na délku, šířku i výšku. V testované výbavě byly velmi pohodlné koženě čalouněné sedačky s pamětí pro dva řidiče a s vyhříváním, ventilací a dokonce i s funkcí masáže (u řidiče), ve kterých se na dlouhé cestě sedělo velmi příjemně. Při noční jízdě interiér hezky oživí linka ambientního osvětlení, která se táhne kolem celého interiéru. Mimochodem ta může měnit poměrně ve velké šíři své zbarvení, což ocení zejména mladší část našeho publika i redakce.
Poslední část interiéru je chlouba moderních Škodovek, a to kufr. Ten je obří, s objemnými bočními kapsami. Testovaný model byl vybaven chytrým systémem sítí, takže nám při jízdě nepoletovalo nic v zavazadlovém prostoru.

 

Hlubší zkoumání pár neduh přeci jen odhalí…

Ale abych jenom nechválil, u Superba mě opravdu dostaly 3 věci a všechny spojené s funkcí informačního systému. První z nich je, že jsem se při procházení menu dostal do míst, kde nešlo vůbec ovládat hlasitost rádia, což úplně nechápu. Proč, když jsem zanořen někde hluboko v nastavení vozu, bych neměl mít možnost měnit hlasitost audiosystému, nereagovaly dotyková tlačítka nalevo u displeje a ani ovládání hlasitosti na volantu. Musel jsem vyskákat v menu výše, aby začalo ovládání fungovat. Druhá věc, která nezarazila v autě jen mě, ale všechny z nás, teda hlavně ty sedící na zadních sedadlech, je digitální zesílení hlasu, to jsem v autě zažil poprvé. Funguje to tak, že kdyz mluví někdo vepředu, vezme „to“ jeho hlas, mírně jej zesílí, digitálně upraví a pustí jej do reproduktorů vzadu. Takže lidé sedící vzadu slyší originál hlas zepředu a s drobným zpožděním ještě jednou „plechovou hubu“ z repráků. Ve výsledku je to dost nepříjemné a okamžitě jsme tak spíše hledali vypínání v nastavení. Tyto dvě funkce jsou opravdu drobnostmi, které majitel buď vypne nebo ani nepostřehne, protože většina lidí auto nastaví jednou a pak už nikdy. Ale poslední neduha je nešvarem moderní doby, i když u Škody Superb ještě není dotažen do extrému. Prosím přestaňte používat na vše dotykové displeje, mechanická tlačítka jsou fajn, jsou přehledná a dobře ovladatelná. Proč má řidič vybírat třeba intenzitu vyhřívání volantu přes nastavení na displeji. A co třeba již zmíněná hlasitost? Komu vadil otočný ovladač první verze infotainmentu v tom samém autě?

 

Závěrečné zhodnocení: příjemné překvapení i drobné zklamání

Škoda Superb se 100 kilowattovým 2.0 TDI a pohonem 4×4 je úžasným společníkem na dlouhé cesty, je to prostě polykač kilometrů s velmi slušnou spotřebou, s dostatkem prostoru pro 4 dospělé a hoooodně zavazadel. Jen s tím, jak se utahují emise, pro plně naložené cesty si myslím, že by byla lepší volba bez pohonu všech kol a nebo pokud někdo trvá na 4×4, tak si připlatit za silnější motorizaci se 140 kW. Pak ale zapomeňte na pohádkovou spotřebu, o které jsem se zmínil. Mě osobně Superb mile překvapil. Ani Škodovka není neomylná – přiznejme si, že její moderní dvoulitr je pocitovým výkonem někde na úrovni nejsilnější 1.9 TDI v jedničkovém sedanu nebo spíše možná i lehce pod ní. Infotainment hezky vypadá, má dobré funkce, soundsystém dobře hraje. To je tak ale vše. Některé ovládací prvky jdou spíše proti logice než-li ku sloganu „simply clever“. Pro (ne)řidiče hledající polykač kilometrů, nepotřebující mnoho emocí, které může nahradit třeba komfort na palubě a prostornost, je Superb ideální volbou. I proto jej ve svých garážích parkuje čím dál více českých zákazníků…

 

Jirka Simon

Technická specifikace

motor
Model	Superb 2.0 TDI SCR
Výkon	140 kW
Točivý moment	400 Nm
Maximální točivý moment při otáčkách	1750 RPM
Zrychlení 0-100km/h	8 s
Max. rychlost	229 km/h
Palivo	Nafta
Válce	4
Maximální výkon při otáčkách	3500 RPM
Převodovka	Automatická převodovka (dvouspojková)
Stupňů	7
Vstřikování paliva	Common Rail
Typ motoru	Turbo
Objem	1968 ccm
Ventily	4
Ekonomie provozu
Kombinovaná spotřeba (NEDC)	5 l/100km
Spotřeba ve městě (NEDC)	6 l/100km
Objem nádrže	66 l
Emisní norma	Euro 6c (NEFZ) 36ZA-ZF
Start-Stop systém	Sériové vybavení
Velikost pneumatik	215/55R17W
Systém monitorování tlaku v pneumatikách (TPMS)	Sériové vybavení
Typ TPMS	nepřímé měření (ABS)
hmotnost
Povolená celková hmotnost	2290 kg
Prázdná hmotnost (EU)	1660 kg
Brzděný přívěs	2200 kg
Užitečná hmotnost	630 kg
Přívěs (bez brzd)	750 kg
modelová řada
Název generace	3V
Uveden	11/17
Dveře	5
Karoserie	Sedan
Třída vozidla	Vyšší střední třída (např. třída E)
rozměry
Délka	4861 mm
Rozvor	2841 mm
Šířka	1864 mm
Objem zavazadlového prostoru	625 l
Objem zavazadlového prostoru (zadní sedadla sklopená, od dna k stropu)	1760 l
Max. zatížení střechy	100 kg
Výška	1468 mm
Světlá výška	148 mm
Poloměr otáčení	11 m
Sedadla	5

Podobné vozy