Mitsubishi Eclipse Cross: (ne) moc dobrý herec

Mitsubishi Eclipse Cross: (ne) moc dobrý herec

Autor: Petr Bahenský · Fotografie: Petr Bahenský

Před několika týdny jsme společně s kolegou Honzou Novotným byli na statické prezentaci novinky od japonské automobilky. První dojem dělá nejspíše nejvíce. Na mě vůz zapůsobil velmi pozitivně svým novým vzhledem a říkal jsem si, že se jedná o první výtvor Mitsubishi, který se chce ukázat v tom nejlepším světle hned na první pohled. Eclipse Cross mi pomalu naznačoval, že chce svojí nohou vkročit do většího i prémiovějšího segmentu, než bylo třeba ASX. Svého  předchůdce totiž tenhle model nemá. Novince na prezentaci velmi slušela červená (snad spíše vínová) barva, kterou hodnotím jako snad vůbec nejvíce padnoucí „RED“ provedení mezi všemi auty. Kdybych mohl zhodnotit své první (ne)dynamické dojmy, myslím si, že jste i vy čtenáři vycítili, že jsem byl opravdu nadšený. Dneska ale nebudeme pouze kroužit kolem vozidla, konečně si s ním zajedeme několik set kilometrů po českých silnicí a třeba i nejen to. Pojďme otestovat nové SUV s označením Kupé. Silnice se už třesou a vy?

 

Řeč detailů a ta barva jako první menší zklamání

Vím, že jsem v tomto ohledu velmi „zvláštní“, když na autě hodnotím jednotlivé části a pomalu se přesouvám k celku. Pokud mi nějaká součást konkrétního exempláře nesedí, tak si toho mé oko všimne a u srdíčka mě to zamrzí. Dnes jsem se vlastně tak nějak na první pohled nezakoukal do námi testovaného kousku. Tento hnědě lakovaný Eclipse (označení metalická Bronze Metallic) radost mým očím neudělal, ba naopak jsem byl lehce zklamaný. Obzvlášť když se jedná o příplatkovou položku za 15 000 Kč, chci trochu výstřednosti. Vozidlo ztratilo tu určitou dávku testosteronu, kterou mělo. I boční linka, která mnohé novináře spíše rozčarovala, se zde lehce ztrácí a přijde mi tudíž i lehce zbytečná. Každopádně bych nerad Eclipse Croose jen hanil. Přeci jenom se jedná o novinku, u které si řeknete, že oproti svým ostatním modelům je přeci jenom o něco líbivější a atraktivnější. Na druhou stranu lze právě toto zbarvení chápat jako možnost volby pro typ zákazníků, kteří vyloženě nechtějí vyčnívat z davu na každém rohu. Eclipse se sice stále ve společnosti neztratí, ale nebude s ní „pěstí na oko“, což může být klíčové. Pořád autu zůstává ale jedno – moderně luxusní charakter, který mu designéři ušili na míru. LEDky denního svícení (v našem případě nikoliv full-led světlomety) skvěle padnou do masivní přední masky, jež si zachovává podpis moderních Mitsubishi. Masivní jsou i chromové ozdobné „bumerangy“ vycházející z pod světel (navazující právě na linku LED diod) a lemující masku chladiče. To vše do sebe skvěle zapadá a je vidět, jak moc si na autě ve vývojovém centru dali záležet.

 

Interiér: zde si už na nic nehraje

Ano, uvnitř už Mitsubishi poznávám. Možná se mi interiér líbí právě o několik procent více, protože si v něm automobilka zachovává svoje DNA. Auto už si přehnaně nehraje na „prémiovou třídu“. Interiér se vám snaží naznačit: „Tady sedíš v Mitsubishi a my jsme nejlepší po svém!“. Možná i díky tomu se ve mně rozproudila krev více než obvykle. Jednoduše zpracovaná přístrojová deska a dle mého intuitivní středový panel zastávají zdravý poměr mezi moderností a funkčností. Doslova na vrcholu panelu se tyčí slušný displej, v jehož zobrazení přeci jenom lépe vypadá CarPlay, než aplikace či vzhled od automobilky. Sedadla vás sice nikterak neokouzlí, na druhou stranu ani neomrzí a i při delších jízdách (2-3 hodinky) jsem nepociťoval žádné bolesti zad. Z čeho jsem naopak radost neměl, bylo dělené zadní okno, na které jsem si dlouho zvykal. Po týdnu testování jsem mu tak nějak lehce s obtížemi přišel na chuť a nacházel jsem určitou praktičnost i při parkování. Jak jsem již naznačoval, uvnitř si Japonci drží svůj standard/přístup. I proto zde najdeme několik prvků, které jsou běžnému Evropanovi proti srsti. Jmenuji tamější ovládání vyhřívání sedaček (přes dvojsměrné tlačítko HIGH a LOW) nebo třeba palubní počítač, jehož grafika je sice příjemná, ovládání některých funkcí však naprosto nelogické. I ta skutečnost, že je nemožné z něj vytáhnout dlouhodobou spotřebu (nenulovanou po každém nastartování), aniž byste měnili po každém nastartování jeho nastavení.

 

Pojďme se podívat na motor: z manžela závodníkem.

Musím se přiznat, že jsem svůj styl jízdy při prvních kilometrech nepochopil. Po zdolání několika kilometrů jsem na chvíli zastavil a říkal si, že sedím přeci v SUV, které není „připraveno“ na nějakou ostřejší jízdu. Onen zvuk motoru, šesti-stupňová manuální převodovka, zajímavý turboefekt a ruční brzda ve mně evokovaly emoce sportovce, a proto jsem se na začátku vcelku příjemně bavil. Těchto vlastností je ukazatelem pro správný zážitek. V některých chvílích vozu příliš nedůvěřoval, i přesto se mi tato jízda velmi líbila. Přeci jenom jsem ale racionální novinář, rozhodl jsem se tak, že s Eclipse budu jezdit stylem, jaký od něj budou převážně požadovat jeho uživatelé. Po „rozumně“ ujetých kilometrech jsem se chtěl podívat na spotřebu a pomalu jsem začal plakat. 7-8 l/100 km nehodnotím příliš optimisticky. Mírně zklamaný jsem byl také při setkání se s nerovnostmi. Podvozek je poměrně tvrdý. Bohužel se mi zdá, že se jedná o už tradiční trend a automobilky se s tímto problémem nesnaží bojovat nebo spíše naopak. U Mitsubishi je ale vhodné uvést na pravou míru, že jde o snahu vyrobit opravdu dobře naladěné auto, a to směrěm i k ideálním jízdním vlasnostem při rychlé jízdě. Tomu všemu vlastně odpovídá většina technických vlastností Eclipsu. Příjemná je kulisa řazení, řidič ji má navíc v ideální poloze, motor skvěle táhne a má spíše krátké dráhy (na sílu a rychlost a má také příjemný zvuk. K tomu přidejte ještě tvrdší nastavení podvozku a máte ideální SUV-kupé, ostatně tak jej sama automobilka označuje. Otázkou pak zůstává, kdo touží po „závodění“ s SUVéčkem. Já osobně bych si tuhle charakteristiku a hlavně jinak naprosto famózně fungující motorizaci uměl představit v nějaké sportovně tvářící se edici Lanceru.

 

Závěr: mnohdy očekávání nejsou dobrá

Ať se mi to líbí nebo ne, měl jsem z Eclipse velká očekávání. I proto jsem dnes nemluvil jen v superlativech. Pozitivismu bylo v tomto testu řekněme spíše podprůměrně. Stále jsem jen člověk a někdy si určité očekávání dělám dopředu. Někdy dopadne dobře a někdy ne. U Eclipse Crosse dopadl bohužel spíše negativně. Ačkoliv byly momenty, kdy jsem z vozu byl příjemně překvapen (první rychlejší jízda), tak přišli chvíle, kdy jsem po onom nadšení začal rychle plakat nad spotřebou. Uvidíme, jaký názor budu mít třeba příště v provedení s automatickou převodovkou či rovnou s náhonem na všechna čtyři kola. Dalo by se namítnout, že naše verze může cílit cenovkou. I to bych bral ale spíše diskutabilně – 549.900 Kč v základu z něj dělá poměrně průměrného zástupce segmentu, který nejvíce roste a nabídne za podobnou cenu mnoho třeba i konzervativnějších za to příjemnějších konkurentů. Třeba změním své mínění a budu velmi nadšený anebo třeba taky ne. I přesto ale věřím v to, že se najdou lidé, kteří mi řeknou, že svého nového rodinného příslušníka milují. Má svůj šarm, umí jej použít a okouzlit. Říká se, že šaty dělají člověka. U auta je tomu podobně a věřím, že i samotná famózní červená barva by z našeho testu udělala o několik procent (možná i desítek) pozitivnější recenzi. Mě nezbývá než se těšit na další svezení a čekat, zda svou reputaci Eclipse napraví. Vzhledem k pozitivním dojmům kolegů na jiné verze jsem opravdu zvědav…

 

Petr Bahenský

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..