Renault Twizy cargo 80: když chcete opravdu vystoupit z řady

Renault Twizy cargo 80: když chcete opravdu vystoupit z řady

Když se nám v redakčním kalendáři objevilo „auto“, které tu dnes mám, hned jsem volal Honzovi, že si ho rezervuju na test. Tak a teď vás budu ještě chvíli napínat. Jde o elektrické minivozítko, které bylo představeno jako koncept na frankfurtském autosalonu již v roce 2009. Poté ho v roce 2012 automobilka Renault (na jiných trzích Nissan) vypustila na trh. Již tehdy vyvolal vlnu emocí. A já vlastně nevím, jestli mám psát o autě nebo o čtyřkolce anebo o motorce. V technickém průkazu je napsáno Motocykl, v EU se řadí do kategorie těžkých čtyřkolek a Renault ho nabízí jako auto. Tak teď už vás déle napínat nebudu, ano jde o Renault Twizy. V dnešní době, kdy každá automobilka přinejmenším mluví o tom, jak chystá nějaký elektrický model, Aliance Renault – Nissan o elektrifikaci nejen mluví, vy jste si o jejich elektrifikovaných modelech již mohli mnohé přečíst i v našem magazínu. Moderní elektromobily jsou ale úplně z jiného světa, než právě přede mnou stojící Renault Twizy, protože ty se předhánějí v tom, kolik dojedou, jaký mají nízký koeficient aerodynamického odporu, jakou mají výbavu a použité technologie a mnoho dalšího. Renault Twizy však vůbec ne, je to malé skromné elektrické vozítko, se kterým jsem si užil neobyčejný týden, tak se na něj pojďte se mnou podívat. Jaká jsou vůbec má očekávání? Dokáže je naplnit? Jak se chová v provozu a komu je vůbec určen? To vše mě tento týden zajímalo.

Modrá miniformule

Jak popsat design Renaultu Twizy? Je to takové malé vajíčko na čtyřech kolech. Kola jsou po vzoru Formule 1 mimo karoserii překryta samostatnými blatníky. V našem „v tom lepším“ případě je osazeno i dveřmi. Ano, ač se to zdá úsměvné, u základní varianty Renaultu Twizy je třeba přiobjednat dveře. Bohužel v současné době není dostupný aktuální ceník tohoto modelu, a tak Vám nemůžu sdělit přesnou částku, ale podle starších informací není příplatek za dveře příliš vysoký (pohybuje se v řádu vyšších tisíců Kč). Twizy má vždy lakovanou pouze hlavní část karoserie a zbytek auta je zakryt černým plastem. V „našem“ případě jde o světlou pastelově modrou barvu, která nenechává vyniknout všechny prvky karoserie, viděl jsem ještě červené a kanárkově žluté, a ty se mi asi líbily ještě více. Zepředu nad spodní černou částí, která trochu připomíná a supluje nárazník a schovává nálevku pro vodu do ostřikovačů a nabíjecí kabel, dominuje znak automobilky. Ten je zasazen v černém lesklém plastu, na nějž z obou stran navazují kulatá světla. Škoda, že je designéři nevybavily i LED denním svícením, takové moderní elektro autíčko si o to vyloženě říká. Zaoblené čelní sklo na pravé straně lemuje jeden stěrač a vlastně není důvod, proč by jich mělo být víc. Zakulacené dveře zavazadlového prostoru se otevírají do strany a skrývají úložný prostor o 180 litrech, který snese zatížení 75 Kg. Je třeba ale pamatovat na zamykání, protože jinak může dveře kdokoli otevřít a vzít si, co uzná za vhodné. Na zadních dveřích je umístěné veliké sdružené světlo, znak automobilky a jméno TWIZY. Pod kufrem už je zase černý plast, ve kterém jsou umístěny směrovky a motorková poznávací značka. Z boku jsou vlastně jen „Lambo“ dveře, ano dveře se zvedají nahoru jako u supersportu. Tím dostává Twizy novou dimenzi v parkování. U Hornbachu jsem zaparkoval přesně tam, kam jsem chtěl, mezi dva „šikovné“ řidiče, kteří oba stáli přes čáru parkovacího místa, zvedl dveře a odešel nakoupit pytlík šroubů. Když jsem se vrátil, legrace s Twizym pokračovala, stál krásně uprostřed parkovacího místa. Nasedl jsem, otočil klíčkem, zmáčkl Rko, že vycouvám a zezadu jsem jenom slyšel: „Táto, táto, pojď se kouknout, už s tím jede.“ Věřte nebo ne, ale toto za ten testovací týden nebyl jediný moment takto překvapivého typu.

 

Jak strohá může být strohost?

Interiér Twizy je opravdu velmi „jednoduchý“. Kromě malého digitálního přístrojového štítu, na kterém si řidič může zobrazit rychlost, dojezd, procento nabití a ujetou vzdálenost, je před řidičem také volant bez jediného tlačítka. Ten je (samozřejmě) gumový, protože do auta může vnikat voda. Vlastně téměř vše je připraveno na případnou spršku, i sedadlo řidiče. V našem Twizy ve verzi Cargo je řidičovo sedadlo jediným ve voze a zároveň není ani nijak extra pohodlné. Druhá varianta jménem Twizy Urban má k dispozici 2 sedadla za sebou, a to na úkor zavazadlového prostoru. Spolujezdec vzadu pak sedí s nohama okolo řidiče, a tak jako tak to není pro žádné tělnaté jedince. Se sedadlem řidiče jde posunovat pouze podélně, tedy vpřed a vzad, tím veškeré nastavení sedadel končí. Řidič může využít k připoutání dva bezpečnostní pásy. Dále v kabině najdete ještě dvě malé schránky na stranách palubní desky. Ta na pravé straně je zamykatelná, ta na levé ne. I když zamykatelná, podle všeho by neodolala sebemenšímu násilí, takže bych asi nedoporučil si v ní nechávat něco cenného. Testovaný kus byl vybaven Handsfree sadou Parrot integrovanou pod střechou a reproduktory za hlavou. Ta ale díky absenci oken prakticky nejde použít při vyšších rychlostech, kdy je v kabině vcelku hlučno, a to nikoliv díky elektromotoru. Ve své podstatě jsem měl velké štěstí na počasí a absence oken mě nijak nelimitovala, tedy kromě toho, že jsem nemohl telefonovat za jízdy a pak poslední den, když jsem Twizyho vracel, ráno bylo „pouhých“ 17 stupňů, což po překročení rychlosti cca 40km/h v Twizym představovalo docela velkou zimu. Ještě, že za mnou jela žena s „doprovodným“ vozidlem, kde jsem si zapomněl předchozí den mikinu. Fakt byla kosa.

 

Jízda má být především zážitek.

I pohonné ústrojí Twizyho je velmi jednoduché. Jde o malý elektromotor s výkonem 8 kW (11 koní), který přes malou jednostupňovou převodovku pohání zadní kola. 11 koní se může zdát málo, ale se 480 kilovým vozítkem si poradí vcelku dobře. Samozřejmě, že s ním netrhnete rekord z 0 na 100, shodou okolností tento stroj stovkou ani nejede. Na pražském okruhu jsem dle rychloměru dosáhl maximální rychlosti 86 km/h. Určitě se s ním ale nestanete brzdou běžného městského provozu. Díky vlastnostem elektromotoru a jednostupňové převodovky si Twizy na křižovatce poradí s kdekterým malým autem a jeho oturbeným litrovým tříválcem. Řízení je dost tuhé, protože není vybaveno posilovačem, díky nízké váze a malým rozměrům (a rozvoru 1686 cm) je ale Twizy opravdu obratným vozítkem. Posilovačem není vybaven ani brzdový okruh, a tak si musí řidič chvilku zvykat na mdlé brzdy. Odpružení Twizyho patří k těm tvrdším, co jsem kdy měl tu čest vyzkoušet. Takže vzato kolem a kolem, jízda v Renault Twizy není žádný med, nicméně to vše vyváží vítr ve vlasech a obdivné pohledy kolemjdoucích a kolem jedoucích. Původně jsem chtěl napsat i čerstvý vzduch, ale ani ten si v něm moc neužijete, protože když stojíte na křižovatce nebo v koloně vedle menšího náklaďáku, jenž „tomu naloží“, jde vám veškerý smrad z výfuku přímo do obličeje. Nepatřím mezi odpůrce „dýzlů“, ale tohle se mi fakt nezamlouvalo. Twizy by si zasloužil okna. Vím, dají se pořídit slídová na zip, ale testovaný model je neměl. Po týdnu běžného ježdění jsem si nakonec dal dvě jízdy na maximální dojezd, při jedné z nich jsem se nijak neomezoval a jel jsem tak, jak jsem zvyklý, žádný extra úsporný styl – při dojezdu k nabíječce jsem měl na displeji ujetou vzdálenost 72,6 km. Při druhé jízdě jsem se vyvaroval prudkých rozjezdů či nějaké „divoké“ akcelerace, ale nikdy jsem nebyl brzdou provozu, do křižovatek jsem se snažil dojíždět setrvačností, na ukazateli využívané síly jsem se snažil být v první, maximálně ve druhé třetině. Jízda nebyla tak zábavná a ve finále jsem ujel 81 km, takže vlastně žádný velký rozdíl. Nabíjení jsem pak absolvoval přes noc, aby se akumulátory mohly dobít do plna. Nabíjecí kabel je dlouhý 3 metry a schovaný vepředu pod nápisem ZE (jako zero emision), nicméně je zakončen klasickou zástrčkou na 220V, takže u veřejných nabíječek si jej nenabijete, pouze doma – to vidím upřímně jako opravdu velkou nevýhodu.

 

Slovo na závěr.

Renault Twizy Cargo 80 není typ vozu (ani motorky), který by cílil na český trh a české zákazníky, je zde spíš exotem, za kterým se každý otočí. Navíc je na koncepci a technice znát, že už je to nějaký ten pátek, co jej Renault představil. Na druhou stranu být beach boy někde na francouzské riviéře nebo na jihu Itálie, tak bych po něčem, jako je Twizy, docela hodně pokukoval. Tedy po verzi Urban, abych mohl svézt i nějakou „kočku“, ale bohužel jsem „ajťák“ z Prahy, takže mi takovéto vozítko nedává úplně smysl, tedy kromě toho, že mám rád výstřední a neobvyklé stroje. V neprospěch Twizy také mluví i cenová politika, protože za peníze, za které se dá pořídit (podle nabídek dealerů na bazarových serverech okolo 350.000 Kč), koupíte i slušně vybavený Renault Megane nebo dokonce Renault Clio v plné „palbě“. I tak jsem si dny s Twizy opravdu užil, být středem pozornosti na pražských silnicích mě více než bavilo, v tolika lidech, co se po nás (Twizym a mě) otočilo nebo dokonce mě i zastavilo a ptalo se co „to“ je zač, jsem ještě nikdy na silnici pozornost nevzbudil. A to sám jezdím neobvyklým autíčkem. Bohužel se v současné chvíli ani Twizy nedá v Čechách objednat, takže se v nejbližší době na silnicích objeví maximálně ty, co mají jednotliví dealeři jako skladové vozy. A jaká je budoucnost?

 

Jirka Simon

 

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..