Renault Megane Grandtour R.S. Line TCe 160: příjemná varianta stálice segmentu

Megane patří dlouhodobě mezi nejznámější modely v nabídce automobilky Renault. Je tu s námi již 26 let. Od roku 2016 je v běhu jeho čtvrtá generace, která prošla v loňském roce modernizací. Pro mě osobně jde o 2. setkání s tímto modelem v daném generačním cyklu. Při prvním testu se jednalo o exemplář ve výbavě Bose, s naftovou motorizací 1.6 dCi pod kapotou a s o 30 koní nižším výkonem, který byl přenášený na přední kola přes 6stupňovou manuální převodovku. Oproti němu tu nyní stojí pofaceliftový model v aktuálně nejvyšší nabízené výbavě R.S. Line, a pro změnu s benzínovou pohonnou jednotkou o výkonu 160 koní a dvouspojkovou automatickou převodovkou EDC. Jak se podepsala modernizace na tomto modelu a jak jsem si užil jízdu ve verzi s tímto motorem? Na to se teď půjdeme honem podívat.

 

Decentní posun k dynamičtějšímu vzhledu

V rámci loňského faceliftu došlo k úpravám v exteriéru zejména na předním nárazníku, najdeme pozměnené žebrování v horní i spodní části masky a také okolo mlhových světel. Celkově působí přední maska i v blízkosti emblému Renault o něco uhlazenějším dojmem. Upravený byl také světelný podpis a celkové uspořádání svítících elementů uvnitř čelních světlometů, které tak nyní více koresponduje s aktuálním dynamickým LED efektem ubíhajících čar, směřujících k zadní části vozu, a který je známý z nových generací modelů Clio a Captur. Bohužel však stále zůstává Méganu zapovězena šikovná funkce LED Matrix Vision, kterou Renault v Česku momentálně nabízí jen pro model Talisman. Boční část karoserie zůstává i po modernizaci prakticky beze změn. A na zádi nejnovější verze Megane Grandtour opět nalézáme z části přepracovaný světelný podpis, který je nyní celý řešený LED technologií. Svěží novinkou od loňského roku je přítomnost dynamických (animovaných) směrovek, integrovaných jak do zadních světlometů, tak i též do zpětných zrcátek. Celkově působí nový Megane Grandtour velmi ladně a v rámci dnes testované výbavy R. S. Line i stejně tak dravě a sofistikovaně.

 

Prostorný, R.S. prvky okořeněný interiér

Podobně decentní avšak zřetelný posun nastal po loňské modernizaci za volantem. V nejvyšší výbavě R.S. Line modelu Megane Grandtour tak můžeme najít zcela digitální přístrojový štít a pozornosti vývojářů neunikl ani středový panel, v němž byl vylepšen displej, infotainment a došlo k úpravě s diplejem sousedících fyzických tlačítek, skrze která se ovládá tepelný komfort v kabině vozu. Ta jsou nyní větší a jejich design více ladí se zbytkem ostatních tlačítek na témže panelu i na multifunkčním volantu. Dalo by se říci, že inovovaný Megane se řadí do skupiny aut, která nabízí řidiči i posádce zdravý kompromis mezi ovládáním přes dotykový displej a analogovými regulátory. Prostorově i ergonimií je interiér vozu koncipován dobře a je schopný bez problému pojmout i výrazně vyšší postavy, přičemž jim poskytne komfortní posezení a dostatek místa na nohy a hlavu. Jasnou výhodou karoserie kombi je veliký zavazadlový prostor. Megane Grandtour je v tomhle aspektu vcelku příkladným vozem. A nechybí zde ani páčky na sklopení zadní řady sedadel přímo u ústí zavazadlového prostoru, a tak je složení zadních opěradel opravdu rychlé a praktické. Navíc má zavazadelník dvojité dno, a tak v případě, že potřebujete převézt jen mešní předměty, stačí je dát do jedné ze dvou schránek ukrytých v podlaze kufru. Asi nejvýznamnější parádou testované výbavy R.S. Line jsou ale určitě přední sedadla. Ta mají opravdu výrazné boční vedení, a jejich potah z Alcantary a kůže je velice příjemný na dotek. Této ,,perličce” sekundují kožené potahy na volantu, na loketní opěrce středového tunelu i loketních opěrkách ve výplních dveří a povětšinou měkčené oplastování v horní části interiéru. Vše je velmi příjemné na dotek, což pomáhá vyvolávat pocity pohodlí a útulna, které jsem zažíval vždy při jízdě tímto autem.

 

Až nečekaně stabilní a klidný jízdní projev

Testovací kus měl pod kapotou stejnou motorizaci, kterou jsme ve slabší verzi měli možnost okusit už několikrát. Konkrétně se jednalo o kombinaci čtyřválcového benzinového turbomotoru s přímým vstřikováním o zdvihovém objemu 1,3 l (1.3 TCe) a automatické dvouspojkové převodovky EDC, která disponuje 7 rychlostními stupni. Nabízí maximální výkon 158 koní a nejvyšší dostupný točivý moment 270 Nm, které jsou v této specifikaci (i v rámci dalších 5 motorizací dostupných pro tento model) přenášeny pouze na přední kola. Komfort nebyl na obutých 18palcových kolech nikterak špatný. Naopak mě v Megane Grandtour velice uhranula rovnováha mezi jízdním pohodlím a opravdu příkladnou stabilitou podvozku v zatáčkách. Auto měnilo směr ochotně, drželo vždy stopu a jen minimálně se naklánělo. Výše zmíněná 160koňová motorizace byla velmi příjemná a ani při cestě na dálnici nebyl problém držet rychlejší tempo, zároveň stále komfortně a to i akusticky. Modernizovaný Megane Grandtour je poměrně kvalitně odhlučněný, a tak ani v rychlostech nad 160 km/h při cestách po německých dálnicích nestrádají cestující ve voze ani na klidu, ani na důstojnosti. Tohle byl asi nejsilnější a nejpozitivnější dojem z Méganu po modernizaci: že umí nabídnout velmi obstojný jízdní projev a je to vlastně ideální cestovní auto. I spotřeba by tomu napovídala. Byť necelých 160 koní není kdovíjak mnoho, rozhodně autu dodávají dostatečnou jízdní dynamiku. V případě každodenního provozu, kdy jsem jezdil s Megane Grandtour ve městě, na okresních silnicích a po dálnici, jsem se dostal poměrně snadno na ustálený průměr spotřeby cirka 6,5 litru paliva na 100 kilometrů. To považuji za bezproblémový výsledek, který se řadí spíše k lepšímu standardu v rámci daného automobilového segmentu. Jediné, co bych rád uvítal zejména v rámci testované výbavy R.S. Line, by byla možnost manuálně řadit pádly pod volantem, která zde bohužel chyběla. A tak v případě, že jsem chtěl měnit kvalty ručně, jsem byl odkázaný pouze na volič automatické převodovky na středovém tunelu a to nebylo úplně to pravé ořechové při nějaké dynamičtější jízdě po okresce, pro kterou tohle auto svým naladěním podvozku i výkonu určitý potenciál mělo. Sedmistupňová převodovka EDC pracovala v drtivé většině případů bez výhrad. Jen občas působilo divně její chování během rozjezdů, které nebyly vždy konzistentní s mou reakcí na pedálu akcelerátoru a i při jemnější práci mé nohy na plynu se auto v některých situacích rozjelo trhaně či prudčeji, než by se dalo předpokládat.

 

Zaujme především originálně pojatým designem, dobrým dílenským zpracováním a příjemným jízdním projevem

Megane Grandtour R. S. Line nepatří ani po loňském faceliftu mezi nejlevnější ani nejvybavenější zástupce této kategorie. Na českém trhu lze aktuálně pořídit levněji například Opel Astra ST Ultimate anebo Hyundai i30 N Line Premium PE. A za podobnou částku, kterou stojí námi testovaný kus (tj. zhruba 800 000 Kč), lze koupit i novější a modernější konkurenci. Na druhou stranu se tu ale bavíme o voze v podstatě plné výbavě a s plnohodnotným čtyřválcovým benzínovým motorem. Nutno tak podotknout, že základních 470.000 Kč zas tak hrozivě nevypadá a zároveň patří k těm nižším v rámci segmentu. Každopádně Megane Grandtour v testované výbavě R. S. Line není sám o sobě vůbec špatným autem. Mezi jeho hlavní plusové body patří komfortní a velmi stabilní jízdní projev snad za všech každodenních situací, originální, emotivní design exteriéru a interiéru, dobré dílenské zpracování a v neposlední řadě i celkem nízké provozní náklady (průměrná spotřeba v testu okolo 6,5 l/100 km). I tak to ale nebude mít Megane Grandtour lehké a na svou stranu přetáhne hlavně ty zájemce, které uhrane jeho elegantní a dynamický vzhled. Ten je naprosto ryzí a specifický pouze pro značku Renault, která jej propůjčuje mimo jiné právě i tomuto v jejich portfoliu tak významnému modelu.

 

Jakub Kameníček