Poprvé na Formuli E aneb Je to hukot, přátelé – Berlin E-Prix očima fanouška

Ještě minulý rok jsem netušila, že něco jako elektrická verze klasické formule existuje. Stále jako začátečník v oboru  jsem tehdy byla ráda, že můj mozek pobíral pojmy jako DRS nebo pit stop. Natož pak něco jako attack mode. Španělská vesnice, vážení. Samozřejmě, že s tím přišla touha vidět některý ze závodů naživo. Jenže nad cenami vstupenek se mi s dovolením protočily panenky a stránky F1 jsem rychle zavřela, smířená s tím, že v sezóně 2024 se na žádné závody nepodívám. Nevadí, možná příští rok.

Jenže pak přišel přelom jara, a s ním i nabídka vidět naživo Formuli E, a navíc v Berlíně. Přiznám se bez mučení, mladší sestru F1, která využívá čistě elektrický pohon, jsem v předchozích měsících pouze zaznamenala jako pojem, a nikdy jsem po jejím významu příliš nepátrala. Elektrická co? To přeci nemůže fungovat! Ano, patřila jsem k té skupině obyvatel, co nevěří elektrickému pohonu. Změnilo se to? Spoiler: to si piště.

 

Kam jinam jako poprvé než na tradiční berlínský Tempelhof?

Asi se dá s jistotou říct, že paddock Formule E není ani zdaleka tak rušným místem, jako to bývá na klasické “královně motorsportu” nebo na Indycar. To ale neznamená, že se tam nic neděje nebo že se tam návštěvník nudí. Osobně bych řekla, že pro “zasvěcení” do sledování závodů naživo je naprosto ideální. Zvlášť, když vám vyjde počasí. Na rozdíl od městských okruhů je totiž berlínský Tempelhof naprosto otevřeným prostorem (pro ty, kterým se to jméno zdá povědomé, ale nedokáží ho zařadit, jde o už nevyužívané letiště v jižní části Berlína, které sloužilo po druhé světové válce v rámci tzv. leteckého mostu), a tudíž tam nejen fouká, ale zároveň by se před případným deštěm nebylo kam schovat. Ale počasí si člověk neobjedná, když kupuje lístky. Ne, že bych si stěžovala, nám vyšlo na jedničku.

 

Každopádně přejdeme k samotným závodům. 

Co si představíte, když se řekne formule na elektriku? Možná to nejezdí tak, jako ty se spalovacími motory. Ale že by to bylo pomalé? Nebo nedej bohu tiché? Pokud by mi teď někdo řekl, že “to přece nemůže mít žádný zvuk”, poslala bych ho na vyšetření sluchu. Ano, nemá to ikonický zvuk, který se lidem vybaví když se řekne ‚závod na okruhu‘. Ale berte to z té pozitivní stránky – alespoň si nemusíte brát špunty do uší nebo sluchátka. A když kolem vás v rychlém sledu projede dvaadvacet sportovních vozů, které se řítí rychlostí přes 230 km/h, a navíc jim jako vozovka slouží panelový povrch starého letiště? Připravte se na to, že neuslyšíte vlastního slova.

 

Nejen závod, ale průběh celého víkendu – zážitek na celý život

Z mého osobního pohledu musím nakonec uznat, že je jedno, na jaký závod člověk jde. Už při startu se vyplaví adrenalin a serotonin, pusa se roztáhne do úsměvu a vy už si pak jen užíváte to, jak dvacet dva pilotů v závratných rychlostech bojuje o bodované pozice. nepochybně tomu přidává i to, že jsem s sebou měla doprovod, kteří naštěstí nejsou ve Formuli E žádnými nováčky, a byli tak schopní vysvětlit některé momenty, které mně jako zelenáči jasné nebyly. Jak se říká, je lepší se zeptat a být za blbce pět minut, než se neptat a být za blbce celý život. Dobře, to možná přeháním. Ale každopádně vědět něco o daném sportu dopředu se určitě vyplatí. Já se například v průběhu víkendu dozvěděla, že výše zmíněný attack mode může (resp. musí) každý ze závodníků použít dvakrát, že dohromady může tato výhoda trvat jen šest nebo osm minut, a taky to že oproti klasické Formuli 1 se nezajíždí do boxů pro výměnu pneumatik. Že by se tam nejezdilo vůbec? To se říct nedá. Ve Formuli E se podle všeho bourá častěji, zároveň se ale i častěji předjíždí a pořadí se extrémně promíchává. Není to tedy tak, že si ve dvacátém kole ze čtyřiceti řeknete, že si odskočíte, a počítáte s tím, že se vrátíte ke stejnému pořadí, než v jakém jste závod zanechali. To byl pravděpodobně největší šok – vidět, jak nejistý výsledek závodu je až do chvíle, kdy všichni projedou cílovou čárou. Zároveň to ale závodům dodává na napětí.

Na Formuli E se nedají aplikovat principy, které se fanoušek naučí při sledování klasické formule. Kvalifikace na tři části? Pfff, v FE nad podobným systémem mávli rukou, a naopak zapojili systém dvou skupin základní části a duelů. Ano, to mi trvalo asi nejdéle pochopit, ale jakmile tomu člověk jednou přijde na kloub, stane se z toho extrémně atraktivní podívaná. Osobně bych si troufla tvrdit, že mě kvalifikace bavila víc než samotný závod. A to že by se stejný systém hodil například do sprintových kvalifikací samotné F1? To jen takový nápad samozřejmě…

REPORTÁŽ: Další dva napínavé závody Formule E – čím vším nás dokáže ještě po 10 letech Berlin E-Prix překvapit?

 

I zelenáč si takové závody užije…

Nepochybuji o tom, že mi potrvá ještě několik dalších závodů, než se v tomto odvětví motorsportu přestanu motat jako slon v porcelánu. Byla jsem na jednom závodním víkendu a shlédla jsem přesně dvě krátká videa s vysvětlením základních pojmů. Ani zdaleka se neblížím odborníkům, jednotlivé jezdce stále nepoznám, týmy velmi obtížně. Ale brání mi to v tom, abych si závody užívala? Naopak. A že se následující závody v Šanghaji kryjí s Velkou cenou Monaka? Tím lépe. Děkuju Berlíne, tento křest ohněm byl více než vítaný.

 

Zuzana Syrotiuková