Nissan Leaf: s rodinou na baterky

Nissan Leaf: s rodinou na baterky

Autor: Jiří Simon · Fotografie: Jiří Simon

Máme tu léto s Nissanem a po Petrovi a Honzovi, kteří si také užívali elektrického Japonce, přišla řada i na mě. Jsem v týmu brán spíše jako elektroskeptik, tak mám prý povinnost otestovat další kousek na baterky. No říkám si proč ne, většina našich testů je hodně volnočasových a já jakožto nejstarší člen, se dvěma dětmi, to pojmu spíše prakticky jako cestování do práce a na výlety s rodinkou.

Nebudu se zde rozepisovat detailně o designu exteriéru, ten mi přijde jako by navazoval křivkami spíše na Nissan Pulsar, který již u nás není dostupný, než že by se nový Leaf snažil být evolucí první generace. Většina elektromobilů se snaží vystoupit z řady a být něčím extravagantní, druhá generace Leafa mi ale  spíše připadá, že se chce schovat mezi ostatní hatchbacky se spalovacími motory. Jediné, co ho prozrazuje, je nápis zero emissions. Celkově musím říci, že barevná kombinace bílé karoserie s černou střechou a modrými doplňky vypadá na Leafu velmi pěkně. Mírně zvýšená stavba karoserie na mě působí, jako by měl být Leaf umístěn někde mezi crossoverem a hatchbackem. Od designu se ale postupně přesuneme i k praktickým vlastnostem auta, jak nový Leaf obstojí? Lze jej považovat za plnohodnotné druhé auto do rodiny?

 

Japonské spojení moderní techniky s tradičními hodnotami.

Interiér je prostorný a místa je všude více než dostatek, ne však pro všechny typy postav. Já jsem si bohužel nedokázal za celou dobu najít to správné místo za volantem a viník je právě onen zmíněný volant. Jeho podélné i výškové nastavení je poněkud omezené a pro moje potřeby nejde dostatečně vytáhnout a ani zvednout.To ve spojení s vyšším posazem znamená, že dlouháni musí být blíže k volantu a obouchávají si o něj kolena ze všech stran. Další drobný problém pro pohodlí řidiče bych viděl v umístění a velikosti pevné loketní opěrky. Ta je hodně krátká a umístěna příliš vzadu. Mě to vlastně vcelku vyhovovalo, ale naopak pro menší postavy, které si musí posunout sedadlo více dopředu, je opěrka až za jejich zády. Moje drobounká žena měla sice za volantem plné pohodlí, ale právě o loketku se opřít nemohla. Celkové zpracování interiéru je ve standardu Nissanu, vše dobře zpasováno. Převládají však tvrdší plasty, což bych u této cenové kategorie nečekal. Naopak mile překvapí koženě (koženkově) čalouněná palubní deska. Polokožená sedadla s mírně zvýšeným posazem mají dostatečné boční vedení a jsou pohodlná i na delší cesty. Potěší i isofix na sedadle spolujezdce. Hned jsem jej využil pro jednu dětskou sedačku. Na zadních sedadlech je také dostatek místa ve všech směrech, jen je snad hůře vidět dopředu přes mohutné hlavové opěrky. Pod kapličkou přístrojů je jeden analogový budík ukazující rychlost. Ostatní informace se zobrazují na velkém digitálním displeji. Ten je přesně dělaný pro takové hračičky, jako jsem já. Pomocí ovládání na volantu si řidič může zobrazit velké množství informací o aktuálním stavu Leafa. Různých obrazovek s informacemi je nepřeberné množství. I přes to, že je Leaf našlapaný technologiemi, co se ovládání týká, je konzervativní a zanechal nejen u ventilace, ale i u velké části informačního systému klasická tlačítka (děkuji Nissane). Ta jsou dostatečně velká a intuitivní. Zavazadlový prostor je vcelku velký, nicméně s drobnými chybkami. Na podlaze je umístěn zesilovač (či subwoofer) sound systému, který překáží při posunování předmětů po podlaze. Navíc jsem nenašel žádný box na nabíjecí kabely, které si sebou Leaf musí vozit, teda alespoň ty pro veřejné nabíjecí stanice. Osobně si myslím, že by si auto zasloužilo dvojitou podlahu, pod kterou by se dalo schovat ledasco. Při cestování s dětmi s sebou musím vozit mnoho věcí, jako je kočárek, případně odrážedlo a podobně. Zavazadlový prostor je dostatečně veliký a po vyjmutí krytu kufru jsem neměl problém naložit vše potřebné. A zde je další drobnost, kterou jsem musel řešit, a to je „co udělat s vyjmutým krytem“?. No nic, nechal jsem ho doma.

 

Městský popojížděč v plné kráse

Leaf má v zásadě dva jízdní režimy – ECO a normal. ECO nedovolí řidiči žádné psí kusy s akcelerací, přiznám se bez mučení, ECO režim jsem zapínal zřídka. To samé platí i o e-pedalu, díky kterému za běžného provozu a s dostatečnou dávkou předvídavosti, stačí řidiči k jízdě pouze plynový pedál, protože při jeho uvolnění začne Leaf hned sám brzdit a rekuperovat energii z brždění zpět do baterií. To se dá velmi efektivně využívat v městském provozu při „poskakování“ mezi semafory. Ve městě jsem s Leafem najezdil cca 150km. Město je to správné místo pro elektrického Nissana. Při zapnutém ECO režimu a s využitím rekuperace za pomoci e-pedálu, se zde dá jezdit opravdu velmi úsporně. Když jsem se hodně snažil, šlo dosahovat spotřeby 12 kWh na 100Km. Za celý test jsem se držel na průměru 15,6kWh/100km. Řízení Nissana je vcelku přímé a čitelné, jen naladění tlumičů se mi zdá poněkud tvrdší, to se hodí na nějaký sportovnější hatchback. U ekoauta, se kterým většina majitelů neplánuje někde sprintovat, by se hodilo komfortnější odpružení, které by alespoň zakrylo pražské kostky a nebo tramvajové koleje. Standardem elektromobilů je úplné ticho při rozjezdech a musím se přiznat, že jsem vyděsil nejméně dva zamyšlené chodce hledající odpověď na otázku, kde jsem se tam najednou vzal.
Vyzkoušel jsem si i výdobytky moderních technologií, které Leaf nabízí s označením ProPilot. Jde především o systém, který vás udrží v pruhu, sleduje mrtvé úhly a podle potřeby zrychluje, zpomaluje či úplně zastaví. Asistent jízdních pruhů fungoval velmi dobře, nezasahoval mi do řízení, ale při každém nechtěném přejetí pruhu zavibroval volant, což jsem ze začátku vnímal jako zajímavou funkci, ale velice brzy jsem začel zkoumat, jak to vypnout, protože jsem se častých a nepříjemných vibrací neuměl vyvarovat. Někdy dokonce nemuselo jít ani o reálnou čáru na silnici.Stačilo, aby na silnici byl jinak barevný pruh asfaltu a volant začal „vrčet“. Na dálnici ve zúžení, kde bylo několik čar přes sebe, jsem měl pocit, že chce volant vystoupit. Nakonec jsem asistenta opravdu vypnul, protože se mi nepodařilo najít volbu zapnutého „line asistenta“ bez vibrací. Leaf dokáže i sám parkovat. Pokročilý parkovací asistent umí dostat Leafa i do vcelku malé mezery (na rozdíl od jiných značek, co jsem zkoušel),je ale to dost zdlouhavé, protože po tom, co vůz najde místo, kam se vleze, musí řidič pomocí obdélníku a šipek vybrat na displeji přesné umístění, kam chce Leafa zaparkovat. Pokud je místo vybrané, stačí už jen držet tlačítko parkování a Leaf zajede na místo. Než se ale toto vše stane, průměrně zdatný řidič zaparkuje asi 2x rychleji.

 

Hurá na výlet… Jak moc je nový Leaf plnohodnotným autem?

O víkendu bylo krásně, a tak jsme se rozhodli vydat na cca. 140 kilometrový výlet, který byl z části po dálnici, z velké části po okreskách a něco málo městským provozem, i když o prázdninovém víkendu se nedá mluvit o provozu. Kočárek tak napasován do kufru, děti přikšírované a hurá sláva výletu…. Při vyšším zatížení (dva dospělí, dvě děti a plný kufr) a při rychlejší jízdě, kilometry z dojezdu mizely doslova před očima. Pokud jsem na dálnici překročil nějakých 110 – 115km/h, skoro jsem si připadal, že přede mnou jde odpočet času, jak rychle padal dojezd dolů. Řekl jsem si „ale co, jedu eko autem, pojedu EKO“, nasadil jsem 110 za hodinu a spotřeba se ustálila na hodnotě, u které jsem věřil, že bezpečně dojedu domů. Ve finále mi po celé cestě ubylo z dojezdu 193 km, což odpovídalo 62% baterie.

 

Podtrženo sečteno: zajímavá alternativa…

Druhá generace Leafu je opravdu pěkné auto, které se snaží být nenápadné a cena kolem jednoho milionu korun navíc nabídne mnoho technologií a slušný dojezd na nabití. Nedivím se, že Nissan Leaf je nejprodávanější elektromobil vůbec. Cílí přesně na skupinu uživatelů, kteří nechtějí úplnou raketu, přitom dostatečně agilní a hlavně jim jde o úspornou jízdu. Úsporná tentokrát ale neznamená jen ekologická, ale pro nás řidiče i opravdu ekonomická – při průměrné ceně jedné kWh z domácí zásuvky (3,78 Kč) umožňuje tento elektromobil jezdit za zhruba 50 haléřů na 1 km. Leaf řidiče až skoro vyzývá ke klidné jízdě a při té je dojezd na baterie opravdu úctyhodný (lehce nad 250 km). Nicméně, když řidič neposlouchá onen tichý hlásek „jeď v klidu“, zdá se mi, že Nissan za to neposlušného řidiče trošku trestá zvýšenou spotřebou energie z baterií.

 

Jiří Simon

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..