Německá Rally 2018: i díky Panzerplatte s nadšením v cíli!

Německá Rally 2018: i díky Panzerplatte s nadšením v cíli!

Už jistě víte, že poslední víkendy náš redakční tým rozhodně nespí. Jednou z aktivit je samozřejmě i rally a tento víkend jsme se přesunuli do samotné Mekky automobilového sportu (tedy alespoň pro tyto zhruba 4 dny), do okolí Německého Trevíru. Když jsem vám předevčírem přepisoval své dojmy z prvního a druhého dne na ADAC Rallye Deutschland 2018, rozhodně jsem nešetřil superlativy a oplýval jsem nadšením. To jsem ještě ale netušil, že se nám celkovou bilanci zhlédnutých tratí ku jejich celkovému počtu podaří udržet na té již tak dobře nastavené laťce. V cíli jsou dnes už závodníci, ale i my. Mým úkolem je teď shrnout, co všechno jsme viděli, zažili a prožili v rámci necelých čtyř dnů v Německu. Najezdili jsme přes dva tisíce kilometrů, věnovali rally přes 96 hodin a prospali pouze necelých 20 hodin. A stálo to za to? Pojďte si společně s námi odpovědět.

 

Sobotní ráno aneb první opravdu brzký start a zároveň hned to nejtěžší z celé rally

Ano, v sobotu jsme vstávali (ne)konečně brzo. Už v 8:42 totiž startoval první vůz do první rychlostky tohoto dne. K našemu štěstí musím přiznat, že v rámci standardního prohození startovního pořadí pro druhou etapu v rámci první desítky startovali ti nejlepší až o něco později, než jsme zvyklí. I tak jsme to ale stihli takřka bez problému. Abych nechodil dlouho kolem horké kaše, jako první nás čekala oblíbená i zatracovaná Panzerplatte, a to hned dvakrát. Svou diváckou show v rámci poměrně krátké tratě nazvané Panzerplatte aréna si museli obít všichni tak, aby se zahřáli na vůbec to nejdelší, co organizátoři každoročně v Německu připravují. Přes 38 km měřící pravá Panzerplatte SS startovala v podstatě ihned vzápětí po divácké aréně. I tu bylo možné ale sledovat téměř ze stejného místa. Rázem jsme tak bez přejezdu zvládli hned dvě tratě. I když, abych se přiznal, ne každý to úplně vychytá a někdy si hold dvě zkoušky na jednom místě trochu splete. V zájmu o obří skok nazvaný „Gina“ tak při prvním průjezdu nestíháme sledovat tu dlouhou krásku. I tak ale s nadšením vyrážíme na další RZ, typicky česky (a motorvizácky) oprskle parkujeme až přímo na „mlíku“ (páska u trati) a čekáme na první průjezdy. Kupodivu jsme jednou na místě s předstihem. Toho si konec konců můžete všimnout i z našeho živého vysílání. Pro jednou jde zase o rychlé místo, kam závodníci přiletí odhadem na vytočenou čtyřku, jdou ostře na brzdy, zatáhnou za ručku a honem rychle pod plným plynem odjíždějí z pomalé 180 stupňové levotočivky. Mimohodem tohle místo jsme nevybrali nadarmo. Máme totiž opravnu snadnou a co možná nejrychlejší možnost odjezdu na další trať. Při ranní rozpravě jsme si tak nějak v týmu usmysleli, že bychom chtěli v dosavadním tempu pokračovat a stihnout toho co nejvíce. Zapomeňte na nějaký program VIP a připravte se, že s námi toho uvidíte minimálně o trochu více než z vrtulníku.

 

Servis: šikovné ručičky i přehlídka mistrů pohostinnosti

Do našeho vyprávění bych si dovolil i snad malinko nevkusně včlenit jeden odstavec jakožto odbočku zaměřenou na příběhy ze servisní zóny. Už v předchozím článku jsem naznačil, jak velký dojem na mně zanechala ta malá / velká vesnice, na níž se rekreační středisko Bostalsee pro pár dnů v roce přemění. Nejde však jen o unikátní místo, jež je bohužel situováno poněkud dále od všech tratí i oficiálního centra soutěze v Trevíru. Tu neopakovatelnou atmosféru ve vás zanechá především všechno, co s sebou přivezou jednotlivé týmy. Jejich zázemí obsadí plochu několika fotbalových hřišť a už jen pohled z dálky na ty největší napovídá, o jak vysokou hru tady jde. Asi tušíte, že nás i tentokrát na naší cestě podpořila automobilka Citroen. Ta mimochodem své zázemí pro letošek dosti inovovala. Jejich hospitality kamionu přibylo jedno patro, kde se vážení hosti či my novináři můžeme stravovat a čerpat energii. Podobně je tomu i u jiných týmů, z nichž nejvíce z davu vyčnívá Hyundai. Je to možná až překvapivé, ale právě Jihokorejci, kteří ze současných fabrických týmů vstoupili do WRC až jako poslední, vzbuzují v zóně největší rozruch. Slovo „šetřit“ tu neznají. Je to vidět jak na péči o auta, tak i o nás. Převodovku umí pár šikovných kluků u Neuvilla vyměnit za deset minut, krevetové rizoto pak připraví snad jejich kolegové. Mimochodem nandavat si jej hned vedle Andrease Mikkelsena se asi jen tak někomu a jen tak někdy nepoštěstí. Pokud jste nikdy na světové rally nebyli, pak asi netušíte, o čem mluvím. Stačí si představit českou královnu rally, Barum Czech Rally Zlín plánovanou v letošním roce na příští víkend a přidat si k týmům v servisu nějaké ty peníze navíc, trochu exkluzivity a pár hostitelů k dobru. Tot vše k amotsféře uvnitř té velké rodiny, jejíž součástí jsem mohl na chvilku být zase jednou i já.

 

Odpoledne a druhý den: (ne)jen Panzerplatte rozhoduje

I odpoledne náš program pokračoval. Tentokrát už se někteří z nás (hlavně já) podívali pořádně do mapy a plánovali v bývalém vojenském areálu, kde se Panzerplatte tradičně jezdí, zhlédnout obě dvě odpolední rychlostní zkoušky. A teď se možná ptáte mě i sami sebe, proč by se mělo na jedné jediné zkoušce něco rozhodovat. Odpověď je ale úplně jednoduchá. Nejen, že jde o nejdelší trať, zároveň je pro závodníky připraveno v rámci 38 km i mnoho nástrah, z nichž největší jsou ostré kameny, na které bohužel nedoplatil jen Seb Ogiér propadající se už z druhé pozice, ale i náš domácí Honza Kopecký, jehož stála výměna pneumatiky přímo na trati drahocenný pád z prvního na páté místo. Teď už jsme ale u druhé části mé myšlenky, pro některé se tu ale zároveň nerozhodovalo. Mám na mysli teď spíše druhý případ. Za chvilku se dozvíte, jak božsky Honza s Pavlem (Dreslerem) zabojovali. Teď ale zpět na závěr třetího dne, soboty. Tentokrát nás po krásné podívané na oné vojenské základně čeká už jen jedno (ne)divácké místo. Nakonec jsme z vlastního tempa museli trochu srazit. Ne snad, že bychom jako fanoušci rally polevili, ale přeci jen je celý den s venkovními teplotami na hraně tropických 30 stupňů opravdu náročný. I proto jsme začali lehce po páté hodině odpolední směřovat zpět k našim pohostinným přátelům do servisu. Mimochodem jsme se zde věnovali i vám čtenářům, kterým jsme chystali další a další poznámky z cest. Ti největší nadšenci mimochodem na závěr dne přejíždějí blíže k tratím nedělní závěrečné etapy. Ta mimochodem startuje ještě o něco dříve, už v 7:48 se prohánějí první dnes startující po trati poslední zkoušky ve vinicích, a to s pořadovým číslem 16. To část našeho týmu pro poslední den odmítla a do vinic přijíždíme až na druhý průjezd, a to v 9:42. Mimochodem právě tentokrát jsme mohli závodní speciály vidět hned několikrát – úplně dole, pak o dvě úrovně pod námi, jednu úroveň a pak skokem přijíždějící až úplně k nám, kde mnozí stáli hned cca. 2 metry od trati. Úžasný zážitek. Poslední, a to superstage 18 směřovala do stejného místa, kde celá rally tři dny zpátky začínala – do St. Wendel. Právě tam pak na první v cíli čekal ceremoniál a vyhlášení výsledků. My jsme se na poslední vložce opět přesvědčili, že není třeba stát kilometr od trati, přihlížet z dálky nebo vidět jen jednu zatáčku, zase jsme viděli hned několik zatáček a jednu středně dlouhou rovinku – skvělá třešnička na dortu.

 

Tohle zažijete jen na WRC: krásné zážitky, napětí, emoce, atmosféra…

Je konec. Mou nemilou povinností je ukončit tuto cestu. I my se pomalu vracíme zpět do svých domovů, byť bychom daleko radši ještě seděli u tratí v Sársku nebo koukali na západ slunce někde ve vinici. Nebyla to moje první Německá rallye, nýbrž druhá. Už loni ve mě WRC zanechalo opravdu hodně vzpomínek a skvělé pocity. Letos to vše bylo ale ještě o špendlíček lepší. Celková bilance, 14 zhlédnutých z 18 plánovaných rychlostních zkoušek je, tuším, velmi úctyhodným výkonem. Myslím, že nejsem prvním ani posledním, kdo včera, dnes i zítra občas bude jen tak stát s otevřenou pusou a vzpomínat na „monstra“ WRC, jež vytvářejí naprosto nezapomenutelnou podívanou. Abych nezapomněl, dlužím vám ještě jednu drobnost, závěr příběhu. Mladoboleslavská tovární Fábie s naší národní posádkou Honza Kopecký a Pavel Dresler je taktéž v cíli. A víte co? Je první. Je první v Německu a prozatím první absolutně. Ve třídě WRC2 (tedy Mistrovství světa v kategorii R5) právě tito dva usměvaví chlapíci / mladíci po ADAC Rallye Deutschland vedou. Je až neuvěřitelné s jakou vervou dokázali stáhnout náskok a porazit všechny čtyři, kteří ještě v závěru sobotní etapy byli před nimi. Klobou doků, ten patří nejen zelenobílé Fabii, Škodě Motorsport, řidičům a pánům závodníkům, z nichž těmi největšími kromě Honzy jsou Tänak, Neuville či Lappi. Mimochodem docenění si zaslouží i pořadatelé, kteří si pro nás všechny okolo připravili opět nezapomenutelnou podívanou. Minimálně mě se o ní bude ještě dlouho zdát.

 

oficiální konečné výsledky Adac Rallye Deutschland 2018:

  1. Tänak / Järveoja (Toyota Yaris WRC) 3:03:36.9
  2. Neuville / Gilsoul (Hyundai i20 WRC) + 39.2
  3. Lappi / Ferm (Toyota Yaris WRC) + 1:00.9
  4. Ogier / Ingrassia (Ford Fiesta WRC) + 1:34.5
  5. Suninen / Markkula (Ford Fiesta WRC) + 2:02.9
  6. Mikkelsen / Jaeger (Hyundai i20 WRC) + 2:13.8
  7. Breen / Martin (Citroën C3 WRC) + 2:39.1

oficiální konečné výsledky kategorie wrc 2 (R5):

  1. Kopecký/Dresler (CZ/CZ) ŠKODA FABIA R5, 3:16.49,7 h
  2. Rovanperä/Halttunen (FIN/FIN), ŠKODA FABIA R5, +3,8 s
  3. Andolfi/Inglesi (I/I), ŠKODA FABIA R5, +18,1 s
  4. Kreim/Christian (D/D), ŠKODA FABIA R5, +50,9 s
  5. Kajetanovicz/Szepaniak (PL/PL), Ford Fiesta R5, +54,4 s

 

Jan Novotný

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.