Modernizovaná Toyota C-HR 2.0 Hybrid: se silnějším hybridem stále sexy

Vzpomínám si na chvíli, kdy Toyota představila tento zbrusu nový kousek. Troufám si říci, že japonská automobilka do té doby nikterak nevyčnívala z davu. Její vozy byly vždy spolehlivé a své zastoupení si rozhodně našly, nicméně ti, co neberou auto pouze jako dopravní prostředek, vždy sáhli raději po konkurenci. Pak přišel zlom – představení C-HR – při kterém Toyota otočila o 180 stupňů. Od té doby do Toyotí rodinky přibylo hned několik zajímavých kousků, které musí chytnout za srdce i zaryté benzínové nadšence. Tentokrát to ale o benzínových krasavcích nebude. Dnes tu přede mnou stojí modernizovaná Toyota C-HR. Samotný pohled na ni mě vrací do minulosti, je tomu sice už nějaký ten pátek, co jsem měl možnost otestovat její starší sestřičku, dojmy z ní však dodnes nevybledly. Tenkrát zaznívala na účet CH-R samá chvála, nešetřilo se slovy jako: „nadčasová, futuristická, atraktivní, dynamická…“  Jako by to bylo dnes, když si vybavuji šedivé provedení interiéru zvýrazňující nevšední křivky, díky kterým jsem v CH-R našel zalíbení i já. Dnes se mi však zdá, jako bych stál před úplně jiným vozem. Jedná se pouze o první dojem nebo se v Toyotě tak zásadně odchýlili od předchozí verze?

 

Jsem klidnější…

Přesně takový první dojem ve vás vůz zanechá. Po faceliftu tahle „kára“ už nemá tak ostré křivky. Jakoby ji na palubním počítači přibylo pár let, přestěhovala se z velkoměsta na okraj menší vísky na Moravě, rozhodla se usadit, mít 3 děti, psa a možná kočku. Ale víte co? I přes snahu vůz optimalizovat je stále sexy a lidé se za vámi budou rádi otáčet. Tedy aspoň na Moravě určitě ano. Dalším překvapením je volba laku. Pro české novináře si zastoupení značky Toyota zvolilo kombinaci oranžová – lávová. Kombinace odvážná jako legíny v chladném počasí, na rozdíl od poloviny slečen ale C-HR nepochybně má křivky na to ji nosit! Elegantní zadek výborně dokresluje decentní spoiler, který chytne za srdce každého nadšence do sportovních vozů. Na obou koncích pak potěší inovované FULL-LED světlomety, ty vpředu navíc nabízejí i adaptivní funkci. Toyota C-HR po letech zkrátka dospěla, tahle změna ji ale neublížila, ba naopak. I přesto stále vyčnívá z davu, stále vám hraje na emoce, stále si drží svou pozici dobře se prodávajícího kusu pro soukromníky a především, stále vám vykouzlí úsměv na tváři.

 

V interiéru najdeme také několik změn…

Matně si vzpomínám, že ani interiéru jsem kdysi neměl co vytknout. Přes to, že jsem zvyklý spíše na německý „precizně konzervativní“ styl, všechny ovládací prvky jsem našel bez větších problémů. První posezení za volantem je vždy důležité. Pokud si člověk nenajde správnou pozici, ztrácí chuť řídit. Přiznám se, že jsem s tímhle bodem tentokrát měl trochu problém. Rád si za volantem připadám jako umpa-lumpa v továrně Willyho Wonky (rád sedím nízko). Zde mi C-HR nevyšlo moc vstříc, a tak na můj vkus sedím poměrně vysoko. Z objektivního hlediska to ale nelze mít nikomu za zlé. Na druhou stranu, i přes můj poměrně vysoký vzrůst a štíhlou postavu mě sedačky příjemně obejmou. Samotné jízdě ještě předchází test prostornosti. Nesobecky myslím i na potenciální partu kamarádů a přesouvám se na zadní sedadla. K mému překvapení ani zde se nenachází žádný zásadní problém. Nohy měly dostatek prostoru, možná bych snad jen na svou hlavu uvítal trošku více místa, ale když se člověk podívá na tvar auta, tak nějak už očekává, že dostatek prostoru pro hlavu na zadních sedadel nebude jeho hlavní výhodou. Dojem z interiéru mírně kazí špatná průchodnost světla na zadní sedačky. Malá okna nepustí do interiéru téměř žádné světlo a dělají proto automobil pro člověka trpícího nyktofobií (člověka trpícího chorobným strachem ze tmy) nepoužitelný. Pojďme konečně usednout zase dopředu a pochválit měkčené plasty, které se u konkurence objevují jen zřídka. Vzpomínám si, že původnímu interiéru jsem nemohl nic vytknout. Zásadním nedostatkem předchozího modelu byl jeho multimediální systém. Stížnosti padaly na jeho pomalý chod, na nekvalitní obraz nebo absenci moderní konektivity. První bod se podařilo obstojně vyřešit, za celý týden nebyl s chodem systému jediný problém. V druhém případě je sice pozorovatelné nemalé zlepšení, stále však kvalitou obrazu zůstává C-HR míle za konkurencí. Tak snad třeba příště doladí automobilka i tento nedostatek. No a v neposlední řadě konečně i Toyota začala objevovat svět Apple CarPlay a Android Auto, a tak se právě CH-R stalo jedním z prvních zástupců značky s touto „moderní“ technologií na palubě. Nakonec bych rád zmínil audiosystém JBL, který je všudypřítomným parťákem při každé jízdě a jehož kmitání vás v žádné frekvenci nezradí. Protože když už při rozjezdu u hybridu neuslyšíte motor, proč si nepustit hudbu na plný koule?!?

 

Chyběl v nabídce, teď už nikoliv…

Další důležitá změna, která přišla s modernizací, byla nová motorizace. K benzínové 1.2 a hybridnímu ústrojí 1.8 přibyl i dvoulitrový hybridní model se 184 koňmi, tedy vrcholná specifikace. Právě tuto novinku jsme dostali k dispozici pro testování. Rád bych předem upozornil, že k hybridnímu pohonu se člověk musí chovat jinak. Změnil jsem proto svůj styl jízdy tak, abych si udržel nízkou spotřebu, kterou si od hybridu slibuji. Otestoval jsem vůz jak ve městě, tak na dálnici a mohu potvrdit, že s trochou snahy opravdu není problém dostat se na krásnou spotřebu kolem 4,5 litrů v kombinaci městského a dálničního provozu. No, posuďte sami, ale pro mě je tohle opravdu skvělý výsledek. Na druhou stranu mě osobně tento styl řízení po týdnu omrzel, přeci jenom člověk někdy chce vše hned. Chce se rychle rozjet na semaforu, projet si zatáčku pod plynem. Tyto zbrklosti vám C-HR dá sežrat. Díky netrpělivosti se spotřeba zvedá a není problém při takovém stylu jízdy dosáhnout třeba na hranici 8 litrů. Ve zkratce, hybridní pohon je něco za něco. Chcete nízkou spotřebu? Dostanete ji, ale počítejte s pomalými rozjezdy a lehkou nohou na dálnici. Pokud se rozhodnete spěchat a nedodržovat pokynů pro jízdu s hybridem, nejspíše budete zklamáni. Překvapivou byla také volba poměrně tvrdého podvozku. Svůj podíl na tom nejspíše měla také 18palcová kola, na silnici jsem ale opravdu zaznamenal i na české poměry dost děr. Celkově je ale C-HR i díky nové vrcholné motorizaci dospělým autem, který se mezi konkurencí neztratí. Zmíněných 184 koní bych třeba i díky vyšší hmotnosti sice se zavřenýma očima úplně netipoval, pocit nedostatku výkonu jsem ale během týdenního testování nepociťoval. I přesto ale považuji cenový rozdíl 75 tisíc Kč mezi „základním“ 122k hybridem a vrcholnou 184k verzí za vcelku vysoký a dost dlouho bych přemýšlel, zda-li ono výkonové navýšení opravdu tolik potřebuji a reálně využiji.

 

Závěrem? Chcete jí?

Stále se mi líbí. Chápu všechny klienty, kteří si ji koupí. Po týdenním testování mě opět chytla u srdíčka. Je to stroj, který zaujme lidi na silnici, vás nezklame a pokud jste trpěliví, nadchne vás svou opravdu nízkou spotřebou. Ovšem, jak jsem říkal, je to „něco za něco“. Stále se musím ptát sám sebe: „Cena testovaného modelu se pohybuje kolem 900 000 Kč, nedostanu za tuto částku někde něco víc?“ A i v předchozím odstavci jsem se zmínil o onom cenovém rozdílu oproti základnímu hybridu. No a pak je tu taky standardní benzínová motorizace, s níž sice nikdy nedostanete automatickou převodovku, na druhou stranu ale ušetříte dalších 80 tisíc Kč a já osobně jsem vlastně i rád, že Toyota i přes své ekologické smýšlení a neodmyslitelné zapálení pro hybridy stále nabízí konvenční „alternativu“. I vy tak máte na výběr a to, co se mohlo zdát nepřekonatelně finančně náročné, nakonec nemusí být nereálné. Co myslíte vy? Získá si vaše srdce?

 

Jakub Vodička

 

SROVNÁVACÍ TEST: Nissan Juke vs. Toyota CH-R: Extravagance nebo Futurismus?