Toyota Corolla TS 2.0 Hybrid: jen malý krůček k prémii

Každá současná automobilka má svoji stálici, ať už v podobě nejdéle vyráběného modelu, nebo toho nejprodávanějšího. U Toyoty obě tyto pozice zabírá jeden vůz, a to Toyota Corolla, která se světu ve své první generaci představila už v roce 1966. Ano, před neuvěřitelnými 53 lety, to je o 6 více, než jiná japonská stálice, Honda Civic a o 8 let dříve, než byl představen Golf. Za oněch 53 let Toyota představila 12 generací ikonické Corolly. Některé se vyráběly jen krátce, jako třeba ta první, ta byla na trhu pouhé 4 roky. Naopak devátá v řadě se vyráběla velmi dlouhých 17 let. Předposlední „jedenáctka“ se ještě nerozloučila na všech trzích a Toyota již prodává i generaci dvanáctou. A i my jsme ji tu již na testu měli, a to se základním hybridním pohonem a ve verzi sedan. Lucii se docela líbila, i proto jsem se na své první tváří v tvář s o něco lépe si na českém trhu stojícím kombi a vyšší výbavou i (pohonnou) specifíkací. A já tu teď mám Corollu Touring Sports, tedy kombi, a s nejsilnější motorizací. Moje očekávání jsou vysoká, tak se na ni pojďme společně podívat.

 

Líbivé tvary zevnitř i zvenčí

Protože design je velmi subjektivní záležitostí, bývají tvary mnoha vozů dlouze diskutovány a názory se nezřídka dělí na dva tábory. Na ty, kterým se daný model líbí a na ty, kterým ne. Často se objeví skupina lidí, kterým se model líbí, ale mají k němu výhrady. Přede mnou stojí tmavě hnědá Corolla kombi (obchodně označovaná Touring Sport) a já se na ni nemohu vynadívat. Už z různých prospektů, reklam anebo z evropského představení letos v Ženevě jsem nabyl dojmu, že se mi moc líbí. Ale nic nenahradí vlastní zkušenost, ne nadarmo se říká, že právě ta je nepřenositelná. Obešel jsem Corollu snad desetkrát a zkoumal jsem každý detail. Můj názor je, že dvanáctou generaci Toyoty Corolla ve verzi Touring Sports lze považovat za jeden z nejhezčích modelů v segmentu na trhu. 4,65 metrů dlouhý kombík má propracované detaily přední části, které navazují na přední světlomety ve tvaru ostří nože. Jejich tvar ještě zdůrazňuje LED denní svícení. Chromovanou lištou obepnutá mohutná maska chladiče uprostřed skrývá znak automobilky. Při pohledu z boku zaujme krátký převis karoserie vpředu, ale docela dlouhý vzadu. Zpětná zrcátka jsou pak umístěna blíže k řidiči. Silueta střechy se vzadu mírně snižuje a je zakončena mohutným křídlem. Zadní světlomety mají opět podobný tvar jako ty přední a obepíná je několik lomených hran na pátých dveřích. Tvary karoserie jsou ve své podstatě velmi jednoduché, ale přitom perfektně sladěné. Po předchozích designových výstřelcích Toyoty jsem vlastně čekal něco úplně jiného než to, co mi stojí před očima.

Interiér: funkční i prostorný

Po otevření dveří a nahlédnutí do interiéru na mě dýchnul pocit, že nejde o obyčejný mainstream. Kam se podívám, tam jsou měkčené plasty nebo vykládání kvalitní kůží. Vlastně i celá palubní deska vypadá jako potažená téměř bílou kůží. Je to sice plastová imitace, ale i ta je velmi příjemná na dotek. Na takovéto věci jsem zvyklý spíše z vyšších tříd nebo dokonce z prémiových aut. Uprostřed palubní desky vyrůstá z černě lakovaného rámečku displej informačního systému, který je v současné době známý ze všech Toyot se všemi svými plusy, ale i mínusy. Pod displejem jsou i výdechy ventilace, které jsou takové nevýrazné, to možná proto, aby daly vyniknout těm po stranách obtaženými ozdobnou lištou z broušeného kovu, která drží rovnou linii po celé šířce interiéru. Na volantu se na každém rameni nachází deset tlačítek. Vím, že mezi novináři je mnoho takových, kteří toto řešení odsuzují, ale já mám raději tlačítko, než klikání někde v hloubi displeje. Navíc jsou ta u Toyoty dostatečně velká a ovládání jejich funkcí je intuitivní. Za volantem pod kapličkou už dnes v málokterém moderním autě najdeme analogové přístroje, u Corolly je tomu zhruba na půli cesty. Tedy ty po stranách se jako analogové tváří a jejich ručičky ukazují stav nádrže, teplotu motoru a otáčky. Otáčkoměr mi vlastně u hybridního vozu s CVT převodovkou přijde jako zbytečnost. Uprostřed mezi těmito ukazateli se ale nachází displej, na kterém si můžete zobrazit prakticky cokoli. A to navíc v několika různých grafických rozloženích. Mě asi za ten týden s Corollou nejvíce vyhovovalo to s třemi kruhy, kdy každý z nich dokázal zobrazit nějakou užitečnou informaci. I když jsem si asi nejvíce užíval informace zobrazené na HeadUp displeji, který je promítá na čelní sklo přímo před řidiče. Obložení dveří a sedadel se neslo v duchu světlé kůže. Ta vypadá velmi elegantně, tedy pokud nemáte děti. Ty já mám, a tak takto světlý interiér je ryze nepraktická věc. Navíc je na testovaném voze znát, že již prošel rukama mnoha lidí, což připomínaly různé tmavší skvrny jak ve výplni dveří, tak i na sedadlech. Sedačky jako takové mají výtečný tvar s dobrým vedením a popravdě se mi v nich sedělo jako doma v křesle. Navíc Corolla hýčkala i moje sluchové vjemy audiosystémem JBL. Na danou třídu je všude dostatek místa do stran i pro nohy, tedy až na místo na hlavu, kde mohou mít vyšší jedinci problém s rámem panoramatické střechy. Ano, zavazela mi tam. Panoramatická střecha je stejně takový zvláštní prvek výbavy, který je v Evropě velmi žádaný, ale já mu ještě na chuť nepřišel. Kromě toho, že se děti při dlouhé cestě dívaly pár minut na hvězdy, byla vždy zatažená i roleta. Na zadních sedadlech je dostatek prostoru pro běžné postavy anebo děti v dětských sedačkách. A do kufru se v základu vleze 596 litrů nákladu, a to je o pouhých 14 litrů méně, než má český etalon kombíků. Vy víte jaký…

Hybridně úsporně nebo i sportovně?

Jak jsem psal již v úvodu, dnes testovaná Corolla není prvním kusem této generace, co jsme tu měli. Ta předchozí, jež testovala Lucie, ale patřila do kategorie „běžný hybrid“ a byla osazena atmosférickou jednaosmičkou. Dnes testovaná se snaží trošinku vklouznout do kategorie, kde se nachází vozy se sportovnějšími geny. Má verze je vybavena hybridním ústrojím, nejsilnější motorizací, a tou je dvoulitrový atmosférický čtyřválec s označením 2.0 Hybrid Dynamic Force 180. Ten u Toyoty tradičně přenáší výkon (180 koní) přes převodovku e-CVT na přední kola. Řízení Corolly je velmi přesné a má odezvu zpět k řidiči. K tomu se přidá velmi dobré odpružení vozu a máme tu velmi dobrý komfort jízdy, který ještě podtrhuje dobré odhlučnění interiéru včetně dvojitých skel ve dveřích, jenž nepropustí do interiéru téměř žádné zvuky. Když tak někdo stojí kousek od auta a mluví na vás přes zavřené okno, připadáte si jako v němém filmu. Corolla je samozřejmě vybavena všemi dostupnými asistenty, jako je adaptivní tempomat s funkcí stop&go, díky němuž v kombinaci s asistentem jízdních pruhů dokáže Corolla jet po dálnici téměř sama. K pohodlné jízdě, obzvláště v noci, přispívá i systém automatického přepínání dálkových světel, který dokáže i přes stále puštěná dálková světla udržet několik aut před sebou ve stínu. Dle mých zkušeností světlomety v Corolle patří k těm povedenějším, i když na ty nejlepší zdaleka nemá, a to ani ve své třídě. Jako celek Corolla funguje velmi dobře. Cítil jsem se v ní i s rodinou velmi bezpečně a pohodlně. A při „hybridním“ stylu jízdy se umí odvděčit velmi dobrou spotřebou, a to obzvlášť v městském provozu. Ale ještě zpátky k pohonnému ústrojí, to podle mě má opravdu potenciál. Kazí mu to bohužel stále ta převodovka, jež mě osobně (a snad ani mé kolegy) ještě v žádném voze na 100 % nepřesvědčila. Chápu, že technické řešení Toyoty, když se tamější inženýři rozhodli mít elektromotor na jiné hřídeli, než ten spalovací, zástavbu jiné převodovky. Při šetrném stylu jízdy samozřejmě funguje tak, jak to asi i bylo zamýšleno, protože plynulost přepínání mezi motory je tak hladká, že ani nejcitlivější člověk nemůže mnoho zaznamenat. V případě, že ale potřebuje řidič akcelerovat nebo nedej bože přepne systém do režimu sport, není to prostě ono a asi pořádně ani nikdy nebude. Vše sice reaguje, jak má, ale tak nějak vlažněji, takže by snad nikdo netipnul, že sedí ve 180koňovém voze, ale tak maximálně ve 120koňovém. Vlastně jsem si celou dobu kladl otázku, jaký je důvod zástavby tohoto silnějšího motoru a našel jsem asi jediný – příjemnější dálniční jízda, protože dvoulitr při dálničních 130 točí nižší otáčky, než menší osmnáctistovka. V kabině tak bude především tišeji a předpokládám ve finále i o něco nižší spotřebu. A jak jsem vlastně se spotřebou dopadl? Myslím, že velmi dobře. Najeli jsme spolu s Corollou asi 700 km s tím, že 500 byla cesta na Moravu v plné polní, což je jeden hromotluk, jedna manželka, 2 děti a kufr nacpaný, co to šlo. Po dálnici na Hradec cca 220 km dohromady jsem se krotil na tempomatových 125, po okreskách pro změnu 95 a obce klasicky 50. Zbývajících cca 200 km jsem najezdil po Praze a z toho jsem chytil dvakrát odpolední špičku z práce domů. V pondělí ráno, když jsem Corollu měl vracet, jsem poskakoval napříč přes celou Prahu. Při vracení na mě na displeji svítila hodnota 5,3 litrů benzínu na 100 ujetých kilometrů. Teď si sami řekněte, je to dobrý výsledek nebo ne?

 

Tak jak tedy? Hybridně nebo ne?

Toyota Corolla dvanácté generace je vůz s obrovským potenciálem, protože jde o precizně zpracované auto, ve kterém jsou použity kvalitní materiály. S dostatkem prostoru pro běžnou rodinu, navíc s cenou mezi pěti až osmi sty tisíci korunami. Bohužel si nejsem jistý, jestli tento potenciál dokáže český zákazník ocenit, a to protože jí chybějí dva drobnosti. A těmi jsou obecně silnější nehybridní spalovací motor (možná i diesel) a „největší kufr ve své třídě“. Rozložení motorů 1,8 a 2.0 hybrid je vlastně vcelku logické, kdy ten menší je ideální na jízdy po městě či okolo komína za minimální spotřebu. Na dlouhé cesty mu prostě něco chybí. To se snaží přidat právě dnes testovaný dvoulitr, který dokáže po městě jezdit za velice nízkou spotřebu, ale také za něj, lidsky řečeno, jde i trochu vzít, tam už ale spotřeba trošku vyletí. Zase na druhou stranu, pokud nejde o služební vozidlo, hybrida si pořídí spíše člověk, kterému nejde o sportovní jízdu, ale právě o ekologii nebo o ekonomickou jízdu. Za mě, za týden strávený s Corollou Touring Sports, všechny palce nahoru, protože si přesně nějak takto představuji, že by mělo vypadat a chovat se vybavené auto v nižší střední třídě. Otázkou pak už jen zůstává, zda-li chcete začít žít „hybridní styl života“…

 

Jirka Simon

Technická specifikace

motor
Model	Corolla Touring Sports 2.0 Hybrid
Výkon	132 kW
Maximální točivý moment při otáčkách	4400 RPM
Zrychlení 0-100km/h	8.1 s
Max. rychlost	180 km/h
Palivo	Super 95
Válců	4
Maximální výkon při otáčkách	6000 RPM
Převodovka	Převodovka CVT
Převodů	1
Vstřikování paliva	Vstřikování
Objem	1987 ccm
Ventily	4
Ekonomie provozu
Kombinovaná spotřeba (NEDC)	3.7 l/100km
Spotřeba ve městě (NEDC)	3.4 l/100km
Velikost nádrže	43 l
Emisní norma	Euro 6d-TEMP-EVAP-ISC (WLTP) 36CH, 36CI, 36DG
Start-Stop systém	Sériové vybavení
Velikost pneumatik	205/55R16V
Systém monitorování tlaku v pneumatikách (TPMS)	Sériové vybavení
Typ TPMS	přímé měření (senzor)
hmotnost
Povolená celková hmotnost	1955 kg
Prázdná hmotnost (EU)	1370 kg
Přívěs s brzdami	750 kg
Náklad	585 kg
Přívěs (bez brzd)	450 kg
modelová řada
Název generace	E210
Uveden	04/19
Dveře	5
Karoserie	Kombi
Třída vozidla	Nižší střední třída (např. Golf)
rozměry
Délka	4653 mm
Rozvor	2700 mm
Šířka	1790 mm
Prostor pro zavazadla	581 l
Objem zavazadlového prostoru (zadní sedadla sklopená, od dna k stropu)	1606 l
Max. zatížení střechy	75 kg
Výška	1435 mm
Světlá výška	135 mm
Průměr otáčení	10.4 m
Sedadla	5

Podobné vozy