Nissan Juke vs. Toyota CH-R: Extravagance nebo Futurismus?

Nissan Juke vs. Toyota CH-R: Extravagance nebo Futurismus?

Možná nás teď budete mít za blázny. Možná vám ale právě tahle auta budou připadat hodně podobná. I nám samozřejmě na začátku připadala až překvapivě dobře srovnatelná. Toyota sice řadí CH-R do kategorie o něco výše než Nissan Juka, ale po prvotní analýze papírových hodnot (zejm. vnitřních rozměrů) je srovnávací test více než nasnadě. Postupem času přicházíme ale i my na jedno ale… Nebo bude těch odlišností snad ještě více? Mimo jiné právě na otázku, jak moc jsou si tato dvě auta podobná či se odlišují, se snažili najít odpověď redaktoři Petr Bahenský a Honza Novotný. Jako první přijíždí Juke v mém podání. Má šanci vyhrát?

 

Nissan Juke: nejen doma mu říkají extravagance

Není tomu tak dlouho, kdy náš tým pořádal Rallye večerní Prahou. Skalní příznivci si jistě vybavují, že posádky Motorvize startovali s vozy od Nissanu. Jedním z nich byl Leaf, který je hnán „pouze“ elektřinou. „Elektrizující“ přesně tak zněla jediná slova Valeryho Martyuka, která prohlásil při otázce na dojmy z automobilu. I když hláška zestárla, stále se musím smát výroku z minulého roku. Druhý vůz, v němž jsme během víkendové akce mohli svézt, byl velmi kontroverzní. Ovšem jeho nevšední vzhled, barva a především jeho jízdní vlastnosti nás natolik potěšili, že jsme museli požádat o týdenní testování a pak se s vámi podělit o klasické zážitky z cest. Někteří ho odsuzují, někteří ho milují, a proto se dnes ve své plné kráse představí Nissan JUKE. Nezbývá mi nic jiného než zavelit. Vyrážíme!

 

První dojem je vždycky nejdůležitější

V úvodu jsem naznačil, že „včelička“ na mě udělala dobrý dojem. Snažím však se řídit heslem, které říká: nesuď knihu podle obalu. Co se tedy skrývá v onom obalu? Benzínová 1.6ka s výkonem 190 koní, pohodlné sedačky, malý displej, který by se dal přirovnat k novému iPhone 7Plus (na druhou stranu plnil své funkce dobře a v mnoha ohledech byl velmi intuitivní), příjemné řazení, nevšední kliky a díky na danou třídu vcelku slušnému podvozku i pomocnou ruku v rychlých zatáčkách, kdy se budete cítit bezpečně. Další výhodou jsou přesné dráhy řazení, které by sice mohly být o něco kratší, ale za přesnost mohu přimhouřit oči. Nejvíce ze všeho mě v interiéru nadchlo skvěle řešené varování mrtvého úhlu. U mnoha aut se jedná o vychytávku, jenž si mnohdy při rychlejších jízdách nemusíte všimnout. U žlutého krasavce jsou ukazatele řešené tak, že když byste si jich nevšimli, dalo by se polemizovat o tom, zda si nezajít za očním lékařem. Sice na vás mohou působit „levně“, ale účinnost = 100 %.

 

Jedu, ale…

Během testu již všechen sníh roztál. Na chodnících byly vidět veselé tváře. Větší odvážlivci chodili už v mikině, extrémní blázni nosili šortky. Co tím chci říci? Chtěl jsem ve zkratce napsat, že se jednalo o zrovna ideální únorový týden. Na silnicích už nebyl ani kousíček sněhu. Déšť nikde. Právě proto mě zaskočilo, když jsem jel mnohdy jen krátké vzdálenosti a najednou: „Nebezpečí aquaplaningu“. Kdyby mě Juke upozornil jednou, dvakrát, byl bych schopný odpustit mu, ale v rámci týdenního testu mě takto vystrašil minimálně 5x. Možná se nejedná o věc, díky které si řeknete: „To auto si nikdy nekoupím“, ale na druhou stranu si mnohokrát budete připadat, jako kdybyste na něčem byli a společně s vámi i vůz. Je však otázkou, jestli se to stává i dalším modelům a nebo jde jen o drobnou technickou vadu na kráse našeho auta. Osobně jsem si lehce postesknul nad starším řešení hlídání jízdních pruhů. Ježíšku, od Juke bych si přál, aby příště méně řval (byl méně citlivý) a více zatáčel, tak by zněla má přání na Vánoční svátky – řešení v Nissanu totiž opravdu stále jen varuje před vybočením z jízdního pruhu, ale korekcí s volantem se ještě nenaučil. Tím nejpodstatnějším v interiéru byla ale absence loketní opěrky. Sice si nemyslím, že bych byl náročným redaktorem, ale Juke mě přesvědčil, že loketní opěrka je doplněk, jenž by mělo mít každé auto, které chce svým zákazníkům dopřát pohodlí za kterýkoliv podmínek. Možná přidání možnosti vyhřívání volantu by nestálo za škodu, protože o zimních dnech se mnoha řidičům v rukavicích jezdit nechce, případně nechtějí čekat dlouhou dobu než volant „rozmrzne“. Abych ale nebyl jen u negativ, řešení tříramenného koženého volantu je jedno z nejlepších, které jsem v autech zažil. Sám o sobě díky ideálním rozměrům skvěle padne do ruky, je potažen příjemnou kůží a všechna tlačítka jsou umístěny opravdu ideálně. Dovolil bych si dokonce malou nadsázku – kdybyste mě do Nissanu posadili a zavázali mi oči, všechny hlavní ovládací prvky bych na volantu stejně našel – až tak se mi volant v Juku opravdu líbil.

 

Co tedy nabídne?

Na tuto otázku existuje jednoduchá odpověď. Vše! Auto je intuitivní, přehledné. Pokud budete hledat, kde se co vypíná či zapíná, vaše hledání bude stejně krátké jako čas, za který s Jukem dostanete z bodu A do bodu B. Kde je teda to ale? Ani já sám nevím. Možná bych chtěl o litřík méně pylu – né, dělám si srandu. Nissany se vyznačují opravdu skvělou efektivitou provozu. S naší včelkou jsem se dostal na 6,5 l/100 km. Pár nedostatků na něm samozřejmě najdeme. Mě asi nejvíc chybí snad ta největší drobnost – loketní opěrka. Čert snad i vem vyhřívání sedaček dostupné jen pro kožené čalounění a třeba „jen“ torzní příčku na zadní nápravě, protože i s tou si vývojáři pohráli opravdu dobře. Tento malý crossover je jedno z mála aut, které si zaslouží palec nahoru za svou jednoduchost v interiéru, extravagantnímu exteriéru, jeho jízdními vlastnostmi a cenovkou.

 

Toyota CH-R: (nej)kontroverznější z ojedinělé dvojice.?

Kolega Petr Bahenský už ve svém úvodu naznačil, jak kontroverzním vozem Juke je. Já tentokrát nemohu zůstat pozadu a budu přitakávat. Na srovnávací test jsme si totiž vzali i Toyotu CH-R, kterou jsem si minimálně já dovolil označit za jeden z nejkontroverznějších vozů současnosti. Tedy… Co onen přídomek „kontroverzní“ u automobilu znamená? Na to jsme se snažili přijít i my v redakci, protože zatím jde jen o první dojem. Obě dvě auta jsou totiž vlastně téměř dokonale futuristická. Obě sázejí na zajímavý, výstřední, stylový a moderní design. Napadá vás ještě nějaký přívlastek hodící se stejně k Jukovi i k CH-R? V tom případě nezbývá než pokračovat k našemu srovnání. Zatímco zástupci automobilek by nás možná předem i ukamenovali (Juke a CH-R se přeci jen řadí do jiné třídy), my jsme viděli v našem kalendáři, kdy se tato auta sešla, jedinečnou příležitost, které jsme nemohli nevyužít. A tak se na pomyslnou startovací čáru srovnávacího testu Motorvize.cz jednoho dne postavil Juke sázející na už nějaký ten pátek starý design a líbivou+výstřední žlutou barvu a naprosto jedinečné, neokoukané CH-R v trošičku jako šedá myš zdající se šedé metalíze (šedá myš to rozhodně není).

 

CH-R: první dojem.? Ježiš znáte něco podobného?

Myslím, že řečnická otázka z mého podnadpisu se bude prolínat snad všemi mými postřehy z testovaného vozu. Asi bych mohl říci, že je vlastně úplně jedno, jak dobré to auto bude, protože prostě působí tak skvěle na city… Jeden chytrý muž z tehdy nejhodnotnější společnosti světa kdysi prohlásil „Vyrobili jsme nástroj pro srdce a pokud to tak mohu říci, je to geniální.“ Obrázek, do jaké míry si tento citát můžeme vypůjčit pro CH-R, si prosím udělejte až na konci mého článku nebo ideálně po svezení v nějakém exempláři. Pojďme se teď ale podívat na první dojem. Celou karoserii bych označil jako dokonale futuristickou (a teď pardon, že se opakuji). To vše dost možná dělá téměř nulový průduch chladiče v přední části masky a třeba protáhlé světlomety řešené kompletně LED diodami. Mimochodem jednou jsme se zastavili a vydali se hledat nějakou tu žárovku a našli ji – osvětlení značky a pro zavazadlový prostor, toť z našeho pohledu vše. U LEDek zůstanu ještě chvíli. Moc se mi totiž líbí řešení tzv. tekoucího blinkru, který Toyota praktikuje v předních světlometech, vzadu je pak klasická LEDka zapadají do koncepce světel. Obecně se hodně líbí i boční prolis vozu. K němu mám však jednu výhradu. Zde šli totiž designéři možná až moc na úkor „funkčnosti“, protože díky výraznému zadnímu převisu a obecně tvaru vozu mají cestující vzadu poněkud zmenšený výhled bočními okénky ven. Jen malý kámen úrazu.

 

Usedáme: na první pohled vše moderní i v interiéru

V interiéru bych asi pokračoval podobně charakterizovatelnými prvky. Celou koncepci nejen palubní desky ale celého vnitřního prostoru by šlo označit za moderní. Mě ovšem asi nejvíce dostala vysoká kvalita zpracování. Z těch nejluxusnějších prvků bych vybral hlavně koženou palubní desku, jež působí možná až jako enormní luxus. Podobně jsou na tom výplně dveří. Skvěle na první pohled působí i (ne)zapuštěný displej infotainmentu, i když… Já osobně bych si uměl představit o něco lepší grafiku, a to obzvláště u navigace. Nikterak vás neoslní ani jeho odezva a hardware by zasloužil asi o trochu lepší výbavičku, když už i levný smartphone na androidu umí mít čtyři jádra. Jej, málem bych zapomněl – tři písmena J-B-L si dobře zapamatujte. Udělají z vašich cest (minimálně pokud vašim oblíbeným žánrem nejsou lidové písně – bez urážky) opravdový zážitek. Pokud nevíte, řeč je o audiosystému. V tuto chvíli zapomeňte na Bose nebo Bang&Olufsen nebo nějaké Infinity. Netvrdím, že aparatura v Toyotě je tou nejlepší, k této skupině ale rozhodně hrdě patří. A pokud jsem si dovolil polemizovat, kolik lidí se za autem otočí, tak vězte, že díky aparatuře k 90% ohlížejícím fanoušků a 50% veřejnosti přibyde minimálně dalších 10%. Kvalitní jsou i sedadla, která samozřejmě umí být vyhřívaná a nechybí ani vyhřívaný volant. Já bych si uměl akorát představit o pár centimetrů nižší posez, sice sedíme v crossoveru, ale přeci jen těch pár centimetrů by nikomu neuškodilo.

 

Základní a (před)poslední 1.2Turbo: Juke by se smál, ale.?

Co jsem od začátku mého seznamování s CH-R nechápal, byla volba hnacího ústrojí výrobce. Jasně, maloobjemové přeplňované benzíny dnes nabízí snad každý, ale co dál? U konkurence, tedy pokud nějaká pro tohle auto existuje, bych určitě našel alespoň jednu dieselovou jednotku a třeba i nějaký ten silnější benzín. Toyota už tradičně kontruje nabídkou hybridu, ten v případě maximálního využitelného výkonu 122k nového crossoveru zní takto: 1.8 atmosféra (98k), elektromotor (72k) a převodovka CVT. O ní ale až příště. Nyní máme k dispozici sice základní, zároveň ale i předposlední motorizaci 1.2 Turbo se čtyřmi válci, výkonem 116k a manuální 6stupňovou převodovkou. Jako automobilový nadšenec bych si asi posteskl, protože nikdo z nás asi není úplně zarytým příznivcem přehnaného downsizingu, kterým určitě 1.2, 1.0 a 0.9 s turbem určitě jsou. Malinko nás zachrání řešení Toyoty, která se nehnala do snižování počtu válců a zůstala na standardním počtu – čtyři. Překvapením je pak obecně chování pohonné jednotky a tak nějak i celého auta. Od motoru nečekejte žádný libozvuk, ale naopak opravdu tichý projev. Příjemný je i lineární zátah a dostatek výkonu v celém spektru. Příjemné je i řazení i zpřevodování. Ačkoliv se tak jedná z mého pohledu o určitý kompromis, 1.2ka v CH-R je jednoznačně v dané kubatuře jedním z nejlepších motorů, se kterými jsem se kdy setkal. Mimochodem je to snad jediný vůz, u kterého je základní motorizace zároveň tou nejrychlejší (zrychlení z 0-100km/h je deklarováno za 10,9s). Jako jistý kompromis pak musím zhodnotit i spotřebu, pokud čekáte „žravost“ někde na hranici 5l/100km, jste na omylu. Hodně úspornou jízdou bychom se přiblížili k 6l, za týden jsme se s vozem ustálili ale spíše na hodnotě 7,1, což není asi ani málo ani nějak přehnaně moc. Poslední zastávku udělám u podvozku, jež jsem už tak trochu načal. Díky McPhersonu na předku a nezávislé konstrukci zadní nápravy multilink je CH-R opravdu sebejisté a v naší oblíbené testovací zatáčce jsem s ním dokázal jezdit rychleji než třeba s takovou Škodou Octavií, což stojí rozhodně za uváženou.

 

CH-R: výjimečně výjimečný vůz, který (asi) nemá konkurenci

Teď asi to hlavní – dostat CH-R na samostatný test, asi neváhám a hledám nedostatky fakt těžko. Vše výše zmíněné jako zápory auta jsou spíše malichernosti. Dovolil bych si zavzpomínat na příběh našeho prvního seznámení. Datuje se říjen 2016 a my se nacházíme na Pařížském autosalonu. Asi tušíte, jak je naše práce náročná, ale že si sedneme jen do pár exemplářů za oba dva novinářské dny už asi nevíte. Právě druhý den mě mezi rozhovory odchytil kolega a zavedl mě na stánek mě do té doby poněkud vzdálený, chtěl mi ukázat něco, co označil za nepopsatelné překvapení. Bylo to CH-R. Posadil mě do auta a pustil mi krátký demo program na audio s kouzelnými písmenky (vybavujete si je?). V tomto duchu se opětovně nese každé naše další setkání. Příjemně mě překvapila Toyota i na silnici a nebýt malinko vyšší spotřeby a absenci zhruba dalších 30 koníků, jež by většina uživatelů asi stejně nevyužila, považuji CH-R za dokonale výjimečné auto.

 

Verdikt Motorvize.cz:

Jan Novotný: Postavili jste mě před těžké rozhodnutí. Konečný verdikt asi ani vynést nedokážu. S Jukem jsem jezdil již několikrát. Považuji ho za skvělý, moderní a příjemně výstřední vůz se širokou nabídkou výbav a motorizací a skvělým poměrem cena/výkon. CH-R jde trochu jinou filosofií. Cílem je prodat zákazníkovi „co nejvíc“. Nechybí žádný z moderních bezpečnostních prvků, luxusní zpracování a moderní technologie. Za to vše si samozřejmě dosti připlatíte. Finální rozdíl mezi těmito vozy bude někde mezi 80 a 120tis Kč. Zároveň vám samozřejmě CH-R nabídne více vnitřního prostoru a malinko více komfortu na palubě. Ve prospěch Toyoty také hovoří i „pouze“ o 23l větší zavazadlový prostor. Podvozkově bude na tom díky torzním ramenům na zadní nápravě o něco hůř Juke, který ale nabídne zase větší výběr motorů, vyšší výkon a zhruba o litr nižší spotřebu. Já osobně bych si vybral obě dvě auta. Je ale asi otázkou, co koncový zákazník těchto dvou vozů hledá. Skvělý poměr cena/výkon, dobrou techniku a jistou dávku extravagance nabídne Juke. O něco dražší, kvalitnější, modernější, výjimečnější a snad i extravagantnější bude zas CH-R, které vzbuzuje mezi lidmi i o trochu více kladných emocí. Vyberte si sami…

 

Petr Bahenský: Ani mě dnešní rozhodnutí nepřipadá ani vzdáleně jednoduché . Přiznám se, že Juke byl jedním z mála vozů, na jehož testování jsem se opravdu těšil. Právě díky tomu, že mě za srdíčko chytla jeho extravagantnost. Líbí se mi na něm, že konečný zákazník si ho (dle mého) kupuje, protože ve své „včelce“ našel trochu svého cíle – být jiný a je mu jedno, že s jeho názorem souhlasí jen dosti omezená skupinka lidí. Po jízdních vlastnostech vám Juke nabídne kvalitu, jež je navíc v této třídě díky němu možné najít i za docela rozumnou částku. Na druhé straně stojí Toyota CH-R. Auto, které je tak stejné až je jiné. Proč? Když jsme vedle sebe postavili oba vozy, z obou bylo cítit, že nejsou typickými vozy, které na českých silnicích uvidíte. Zatímco Juke vystupuje jako extravagantní včela, CH-R jde směrem futuristického auta.  Pokud usednete za volant „céháerka“, obklopí vás moderní prvky (vyhřívaný volant, hlídání mrtvého úhlu, adaptivní tempomat) a samozřejmě nechybí také loketní opěrka! Možná mnoho z vás bude chtít zůstat v této blízké budoucnosti, protože se auto opravdu povedlo, ale věřím tomu, že je zde i řada příznivců, kteří raději vybočují z řady a nechají se zlákat „experimentem“, ten totiž představují oba vozy. Každý trochu jinak a věřím, že díky našemu poměrně důkladnému srovnání si mimo jiné uděláte alespoň o něco pozitivnější obrázek na oba kontroverzní exempláře a případně si vyberete svého kandidáta na vítěze!

 

Jan Novotný & Petr Bahenský

 

 

 

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.