Jak vypadá každodenní soužití s elektromobilem aneb zima s Peugeotem e-2008 (vč. videa)

Většinou, když člověk mluví o nějaké vzpomínce, na níž si dobře pamatuje, použije úsloví „jako by to bylo včera“. I já si dobře pamatuji na okamžik, kdy jsem vůbec poprvé seděl v elektromobilu. Jenže mám pocit, že už je to hrozně dávno. Čas plynul a lidstvo a hlavně technika se hodně posunuli. Zatímco dříve bylo spíše jen těžko myslitelné, dnes se už s elektromobilem dá žít. Stále ale tento typ alternativního pohonu není pro každého a troufám si říci, že ani v dohledné době nebude. Snad mi nebudete mít za zlé, že nejvíce zkušeností s elektromobilitou pramení od modelů značky Peugeot, a to třeba i díky hned 3 startům na eco rally. I proto jsme se vůbec nebáli přijmout další výzvu, v několika posledních týdnech tak pečlivě zkoušíme, jaký je takový každodenní život s elektromobilem. K tomu nám během po sobě jdoucích třech měsících slouží Peugeot e-208 na půl s e-2008. A právě s druhým z uvedených jsme si dovolili natočit prozatím poslední díl videorubriky za volantem. A aby toho nebylo málo, k videotestu připojujeme právě teď i pohled ženy, která s e-2008 zažila mnohé, díky čemuž má skvělou možnost vás nyní obohatit o své dojmy i pojmy. Dopředu předesíláme, že dnešním cílem není elektromobily do krve obhajovat, ba naopak. Zatím vám totiž pořízení auta čistě na baterky v Čechách nikdo nevnucuje. I proto tu pro vás máme zcela objektivní reportáž, jejímž cílem je v textu i videu osvětlit to, jak každodenní použití elektromobilu vypadá.

 

Kateřina Štočková:

„Díky Honzovi jsem měla možnost otestovat na pár měsíců Peugeot e-208. Na tento test jsem se velmi těšila, neboť to je jedno z mála aut, která jsme měli v „garáži“ na delší dobu, díky čemuž jsem měla tu čest načerpat trošku více dojmů, zkušeností a poznatků než obvykle. Při své práci jsem v běžném týdnu s elektrickou 2008 tři pracovní dny dojížděla do škol v Praze a Středočeském kraji, proto si dovoluji mluvit o opravdu aktivním využití.“

 

S Peugeotem za Prahou

Hned na úvod se nechci tajit s tím, že značku Peugeot mám ráda, ostatně o tom jste si již mohli přečíst v článku „Naše dívky vybírají auto,“ kde jsem oceňovala Peugeot 308 GTi. Samozřejmě to ale nemyslím tak, že bych chtěla GTi a e-208 nebo e-2008 srovnávat.

Pojďte se ale se mnou podívat na typický den s „naší“ e-2008. Ráno vycházím k autu, které mám zaparkované v Praze na modré zóně. Zatím to vypadá standardně, ale nenechte se mýlit. Novináři žijící v pražském bytě si poplatky za parkování na modré zóně nemohou dovolit. Najít neplacené parkování v místě bydliště je často oříšek, proto bych parkování zdarma na modré zóně u elektromobilu považovala za velkou výhodu.

Vraťme se zpátky k mému ránu. Dnes jedu na základní školu do Příbrami. Ještě doma u snídaně jsem si v aplikaci MyPeugeot aktivovala dálkové vytápění. To je jedna z dalších výhod elektromobilu, díky níž ráno nemusím v autě mrznout, čekat, než se zahřeje nebo než rozmrznou okna. Vyrážím s mírným předstihem, protože vím, že navigaci „nepředběhnu“. Na dálnici totiž kvůli úspoře energie jedu na tempomat 105 – 110 km/h.

Čtyři hodiny uběhly a já mířím směr Praha. V autě mi zbývají ještě zhruba dvě třetiny baterky, a tak se o dojezd nebojím. Při návratu domů ještě „odhazuji“ auto na nabíječku, kterou v našem případě najdeme u kilometr vzdáleného Kauflandu. Od obchodu se projdu nebo mne vyzvedne Honza nějakou jinou, daný týden testovanou automobilovou novinkou. Vracím se domů a už jen ve svém telefonu kontroluji, kdy bude auto plně nabito.

 

S Peugeotem po městě

Elektromobil jsem však využívala i na cesty po Praze či obecně v rámci města, což má takové auto mimochodem zcela nejradši – kratší vzdálenosti, nižší rychlosti a obecně častější brzdění a akcelerování. Jedním z takových příkladů může být cesta na nákup, na pracovní schůzku, do kina, kanceláře anebo na veterinu s naší kočkou. Peugeot e-2008 a hlavně e-208 jsou relativně malá auto, což já jako ne příliš velká fanynka parkování velmi ocením. Díky parkovací kameře, parkovacím senzorům a velikosti auta nemám strach o parkování ani v malých místech. Vyrážím tedy naprosto bez problému s naší kočkou do veterinární ordinace v centru Prahy. Kdyby naše kočka mohla mluvit, vím, že by si určitě pochvalovala tichost elektrického auta a jeho odhlučnění.

 

Nabíjení – pomalejší a levnější ac povětšinou stačí, dc se 100 kW je příjemným doplňkem

Jelikož bydlíme v bytě, nemáme možnost domácího nabíjení – z bytu si dolu na parkoviště „kabel“ nehodíme. Domácí nabíjení (u rodinného domu) bych hodnotila jako prostě nejlepší možnost dobíjení pro majitele elektromobilu. I tak jsme však schopni s elektromobilem fungovat takřka jako s jakýmkoliv jiným autem. Jak jsem psala výše, nejčastěji jsme využívali AC nabíjecí stanice u nedalekého Kauflandu, které je mimochodem stále zcela zdarma (provoz auta tak vyjde přesně na 0 Kč). Nabíjení bylo potřeba v závislosti na počtu ujetých kilometrů asi 2-3x do týdne. A to mluvím o pomalém nabíjení, s nímž si vystačíme v 90 % případů. S 11 kW nabíjecího výkonu umí být Peugeot nabitý z nuly do plna za zhruba 4 hodiny. Občasně jsem využila i možnosti rychlého nabíjení (DC s výkonem až 100 kW) a během půlhodinového nákupu byla baterka na více než 80 %. To byly ale pouze ty případy, kdy jsem potřebovala obratem zase vyrazit dále na cestu. Ostatně takhle nějak by nabíjení mělo vypadat – většinou, když není potřeba hned vyrazit, si vystačím s pomalejším, levnějším a k baterce šetrnějším AC (třeba přes wall-box) a když je potřeba „prodloužit“ dojezd nebo dobít po cestě do vzdálenějšího cíle, mohu využít dostatečně rychlého DC. Nabíječek je konkrétně u našeho Kauflandu dostatek (3x AC a 3x DC), a tak jsme nikdy nemuseli stát frontu, a to ačkoliv jsme občas zabírali poslední volné místo.

REPORTÁŽ. technologie elektrifikace – co dělá elektromobily složité a nákladné

 

Závěrem: s elektromobilem v zimě – opravdu?

Možná mi nebudete věřit, ale jsem velmi vděčná za možnost vyzkoušet si život s Peugeoty e-208 a e-2008. I když bych si na cestu do Chorvatska vybrala jiné auto, každodenní ježdění s Peugeotem pro mne představovalo ideál. Samozřejmě by se našla i nějaká ta kritika. Život by to byl rozhodně příjemnější, kdybychom měli možnost domácího nabíjení. A sluší se na chvilku zastavit i u vlivu zimního počasí na spotřebu a dojezd. Ten totiž není úplně malý. Zatímco v létě naše zkušenosti představovali spotřebu na hranici 15 kWh/100 km a dojezd na jedno nabití mezi 250 a 300 km, v zimě to bylo 19-22 kWh/100 km a dojezd 180 – 210 km. To vše navíc platí při „šetrném“ zacházení k autu – tak jako by tomu u elektromobilu mělo být. Zatímco v létě tak rezerva vypadala relativně obstojně a ani občasné pospíchání nebylo vyloženě nereálné, v zimě se řidič už musel většinou plně přizpůsobit. Dojezd pak zkracuje i topení. Nejčastěji jsem se navíc musela obejít bez něj – v režimu eko auto totiž takřka vůbec netopí. V rámci cest na delší vzdálenost tak často probíhaly změny z eko na normal a po deseti minutách topení zase zpět na eko. Útěchou budiž vyhřívání sedadel, které nemá na spotřebu tak velký vliv jako topení. I tak stále platí, že při vhodném použití je každodenní soužití s elektromobilem vskutku příjemné. A za předpoklady k tomu ideálu považuji: možnost domácího nabíjení, většinu cest v rámci dojezdu na jedno nabití a průměrné denní teploty nad bodem mrazu.

V posledním odstavci bych chtěla zmínit ještě jeden z přínosů elektromobilu a to je ta tolik diskutovaná ekologická stránka. Hlavní z důvodů propagace elektromobilů je starost o naši planetu a já jsem pyšná, že mohu jezdit autem, které přispívá k lepšímu životu v našem prostředí.

 

Jan Novotný & Kateřina Štočková