Hyundai IONIQ Electric: elektromobil, který dává smysl?

Hyundai IONIQ Electric: elektromobil, který dává smysl?

Autor: Jakub Vodička · Fotografie: Jakub Vodička

Pár let nazpět jsme v hospodách řešili fotbal, ženy a nakonec auta. Dnešní doba je poněkud jiná. Když opominu, že se v diskuzích skloňuje hlavně COVID-19, v hospodách jsme i naše běžná témata pozměnili. Už jdeme více do hloubky. Stáváme se větší profesionálové a snažíme se vyvozovat závěry. Nevím, zda si této skutečnosti všímám jenom já, ale stále častěji se zabýváme i elektromobilitou. Valná většina veřejnosti se ale řadí do zarytých odpůrců. Mnoho z nás ale elektrickým automobilům alespoň částečně přišlo na chuť. Já si vzpomínám na svůj první test elektromobilu. Tři roky zpátky jsem měl problémy najít dobíjecí stanici. Často jsem řešil různé problémy s dobíjením, ale na druhou stranu jsem nebyl tak netrpělivý. Při dobíjení jsem si dokázal vzít do auta knížku a četl jsem. Dnes je to již docela dlouhá doba a hodně se toho změnilo. O výjimečnostech této „alternativní“ modelové řady, u níž je možno zcela unikátně volit ze všech tří nyní dostupných verzí čisté mobility, zatím pomlčme. S Ioniqy jsme toho v redakci zažili už docela dost, nedávno však i nejekologičtější verze prošla modernizací a právě ta tu přede mnou teď stojí. Slibuje delší dojezd, několik inovací i lehce pozměněný vzhled. Pojďme objevit ty hlavní novinky společně…

Stejně dobrý jako hybrid, Ovšem bílou barvou z davu nevyčnívá

Se stejnojmenným modelem mám již co do činění v hybridní verzi. Tento kousek jsem hodnotil vždy velice pozitivně, hybrid vás dokázal za rozumné peníze odvézt kamkoliv. Jeho spotřeba díky kombinování elektřiny a benzínu byla velmi rozumná. Co se týče jízdních vlastností, nemohu si stěžovat, Ioniqa jsem si vždy chválil. Teď tu je před námi plně elektrický model. Přebírám si auto, které na mě v bílé barvě působí tentokrát poněkud obyčejně. Co bych také od elektrického auta chtěl, že? Jeho „maska chladiče“ v šedivé barvě na mě prvním dojmem působí netaktně a nemohu mu přijít na chuť. Na druhou stranu rozpoznávám na SPZ/RZ zkratku EL0. Co to znamená? Parkování zdarma všude po Praze, dálnice bez dálniční známky zcela zdarma a třeba i nižší silniční daň či sazbu povinného ručení. Záď auta odkazuje svými nápisy na médium určené k pohonu – elektřinu. Zadní část vozu mi trochu připomíná „DuckFace,“ na který si postupem času zvykám. Jak jste si mohli všimnout, exteriér mě tolik nenadchl. Ocenil bych v rámci modernizace pozměněné FULL-LED světlomety, které plní svoji funkci na jedničku a přidávají i estetickému dojmu. Dost možná pro mě po těch (i společných) letech začíná být Ioniq okoukaný – co se modernizace týče, k zásadním změnám v exteriéru totiž nedošlo. To však neznamená, že by byl tento Hyundai nějakým ošklivým káčátkem – to, že šel jeho výrobce odlišným směrem a postavil celou modelovou řadu čisté mobility s hlavním záměrem – dosažení nejvyšší možné efektivity, je úctyhodné. Tomu je pak podřízeno téměř vše, už jen tvar karoserie umožňující dobré proudění vzduchu a nízký aerodynamický odpor, napovídá. V bílé, tak trochu nenápadné barvě mě Ioniq zaujal hlavně v přírodě, kde lakování vyniklo a působilo o několik procent líbivějším dojmem. No, pojďme usednout za volant. Něco mi říká, že právě zde se změn odehrálo více a mé dojmy tak budou pozitivnější…

 

Za volantem jako doma…

A tady už jsem mnohonásobně spokojenější. Tak to má být! Na první dobrou zaujme jednoduchá středová obrazovka, jenž oplývá intuitivitou a rozlišením na vysoké úrovni. U obrazovky navíc zůstala tlačítka, kterými ovládám vše potřebné. Ano, je to lepší. Nechci dotyková tlačítka, která se hned ušpiní. Mám rád klasické ovládání. Na středovém tunelu najdu nevšední „řadičku“. Na voliči převodovky pouze stisknu D nebo R a můžu jet – jednoduché a efektní řešení, ke všemu na správně zvoleném místě. Dávám bod. Volant je standardní (jako u ostatních modelů značky) a i zde si velice chválím věnec volantu, který příjemně padne do ruky, neklouže. Tlačítky na volantu také ovládám většinu potřebných funkcí a poměrně rychle se orientuji. Sedadla by mě pak mohla lépe objímat. Mou postavu (spíše hubenější a 180 cm vysokou) příliš objímat totiž nechtějí. Kromě boční opory si ale nemohu na nic stěžovat. I úložného prostoru je v Ioniqu dostatek. Vše jsem schopný schovat do přihrádek a mám dokonce možnost bezdrátově si dobít mobil v přihrádce, v níž neklouže a pevně drží. Konečně se nemusím bát, že „ten bezdrát“ nebude fungovat. Dalo by se sice polemizovat, zda-li jsou použité materiály a zpracování adekvátní vůči pořizovací ceně, ale to Hyundai musíme jen tiše prominout, neb u elektromobilů není jednoduché hodnotit „value for money“ index, i proto si dovolím hodnotit kabinu modernizovaného Ioniqu spíše pozitivně.

 

Elektromobil: cesta za lepšími zítřky

Po nastartování na mě vyskočí dojezd 300 km. Plná baterka a dojezd přes 300 km – tyhle hodnoty mi vzhledem k předchozím zkušenostem s elektromobily přijdou při nejmenším hodně zajímavé. Po tichém rozjezdu se zařazuji do městského provozu. Nic neslyším. Ticho a já mám čas užít si své první kilometry. Auto kilometr za kilometrem ukazuje nižší dojezd, ale s každým brzděním (a rekuperací) se dojezd zas blíží slibované číslici 300. Ano, užívám si to. Reproduktory k jízdě příjemně hrají (příplatkové audio infiniti hraje velmi dobře) a vzhledem k takřka nulové zvukové kulise elektromotoru můj zážitek nic neruší. Co se týče jízdních vlastností, jsem stejně spokojený jako s jeho hybridním bratrem. Podvozek je příjemně měkký, tlumí nerovnosti a je čitelný. Auto si i při vysoké rychlosti udržuje komfortní tichou atmosféru a já si na této palubě nemohu na nic stěžovat. V tuto chvíli, kdy jsem zmínil dálniční rychlost, bych měl potvrdit, že se ve vyšších rychlostech elektromobil vybíjí opravdu rychle. Zde ta slibovaná 300 rychle padá. Na druhou stranu jsem už zažil i horší výsledky v této disciplíně (u konkurence). Za hranici „efektivity“ si dovoluji považovat rychlost okolo 110 km/h, kdy je možné atakovat dojezd na úrovni 220 – 250 km. Rád bych se ještě vrátil k té otázce u piva, kdy jsme byli ještě odborníci na klasickou koncepci aut. Nyní se často diskutuje yna téma elektromobility a já se musím přiznat, že jsem mile potěšen, kam se tato mobilní alternativa posunula. Samozřejmě dojezd 300 stále není tak vysoký, abychom jej mohli používat jako první rodinné auto, ale na druhou stranu si už dokážu představit jeho reálné využití s takovým omezením, které jsem ochotný vzhledem k jeho výhodám akceptovat. Další proměnná, která se posunula směrem vpřed, je infrastruktura v podobě dobíjecích stanic. Kde jste ještě během posledních pár let jen marně hledali dobíjecí stanici, jich najednou objevíte hned několik a od různých poskytovatelů. Tohle se mi už prostě začíná líbit. Když opomenu, že bych v ideálním případě potřeboval hned tři dobíjecí čipy a nabíjení už není tak výhodné, jak bývylo, opravdu jsem schopný u toho piva naznačit, že má smysl pořídit si do městského provozu elektromobil. Bydlím sice mimo město, a proto bych nad pořízením váhal, příměstské aglomerace jsou i tak vhodné, neboť dojezdová vzdálenost do města snižuje efektivitu elektromobilu jen ve velmi malé míře. Ačkoliv je možné Ioniqa přes noc takřka do plna (+- 11 hodin z 0 na 100 % z klasické domácí zásuvky), ústavičné dobíjení mě upřímně tolik neláká. Za to rychlonabíjení DC (stejnosměrný proud) je už podstatně příjemnější. Ačkoliv je vcelku oříškem využít maximální dostupný výkon nabíjení (udávaný 50 kW, námi nejčastěji měřený okolo 35 kW), z 0 na 80 % mám povětšinou nabito za 35 – 40 minut, a to především v porovnání se staršími elektromobily špatné vůbec není.

 

Jezdíte především ve městě a okolo něj? Má to smysl!

A teď přichází finální rozhodnutí. Dejme tomu, že jste se rozhodli pro elektromobilitu. Pokud bydlíte ve městě nebo v jeho bezprostřední blízkosti, myslím si, že je to opravdu ideální volba. Pokud bydlíte o kousek dál, budete muset dobíjet častěji, ale zvládnete to. Ruku na srdce, kdo z nás pravidelně jezdí dále než 250 km v jednom jediném dni? Tak proč nepřemýšlet trochu „ekologičtěji“ a nezvolit za ideální volbu právě IONIQ? Za základní akční cenu verze Electric (899.000 Kč) sice pořídíte i řadu dalších aut, třeba i těch konvenčních a o trochu luxusnějších, na poli elektromobilů je ale efektivitou a snad možná i hodnotou za vynaložené peníze Ioniq při nejmenším tím na stupních vítězů. Dává mi smysl i díky jízdním vlastnostem podobným konvenčním automobilům, které v dostupné konkurenci jen tak někdo nepřekoná. Odvezete v něm celou rodinu. Do kufru dostanete nákup a ještě se vám tam vejde kabelka pro vaší ženu. V neposlední řadě už elektromobilita nabízí i relativně rozumnou dostupnost nabíjení tak, že jsou omezení minimalizována. Hyundai Ioniq hodnotím jako elektromobil, který prostě a jednoduše určitým směrem smysl určitě dává. Jsem rád, že se do čisté mobility Hyundai pustil tak statečně a držím mu palce.

 

Jakub Vodička

Sdílet: