BMW C 400 GT: velký skútr nebo malá motorka

BMW C 400 GT: velký skútr nebo malá motorka

Autor: Jan Novotný · Fotografie: Jan Novotný

Protiřečím si hned v nadpisu? Není upřímně tak trochu každý skútr malou motorkou? Možná ano, jisté odlišnosti tu ale pořád jsou. Hlavními atributy skútrů by ale měly být mrštnost a komfort do města (a s tím související kompaktní rozměry), jednoduchost ovládání a mimo jiné i automatická převodovka. Splňuje tohle vše i už na pohled opravdu velký stroj označovaný jako C 400 GT? Ano, je to BMW, které z logiky věci vyrábí prémiové vozy a samozřejmě i motorky. Něco mi říká, že na této „palubě“ nebude chybět řada moderních prvků a můj komfort bude posunut o level až dva výše, než jsem u městských jednostopých vozítek zvyklý. Upřímně mě už ale předem zaskočila i kubatura. Skútrů jsme třeba i v loňském roce vyzkoušeli docela dost, zvykli jsme si na nejčastější objem 125 ccm (který je možno obsluhovat i s řidičákem typu B – na auto), sem tam se mezi námi objeví i alternativy v podobě 250 nebo 300, ale 400? I proto jsem si jej vzal na test já sám a byl jsem zvědav, jak si společný týden s dalším BMW užiju. Nemusím zastírat, že standardně na nějaký zármutek u vozidel od bavorské značky není ani pomyšlení. Tak co, obstojí prémiová jednostopa do města?

 

První dojem: luxusní, je to k sakru ale ještě skútr?

Už když k C 400 přicházím, jsem překvapen jeho optickou velikostí. Je pravda, že už jsem sedlal poměrně hodně strojů, ale co se skútrů týče, i přes určitá očekávání spojená s vyšším objemem motoru jsem byl v první chvíli překvapen. Opravdu jde o velký stroj, u něhož „skútrismus“ připomíná snad jen standardní silueta, díky níž řidič sedí příjemně vzpřímeně. Je skoro samozřejmostí, že vzhled potěší. I když lze považovat naši barvu (šedo-černé lakování) za poněkud fádní (myšleno nevyčnívající z davu), řekl bych, že si tohle BMW jen tak s něčím nespletete. Přední část je až nezvykle mohutná. K pozitivnímu dojmu přispívají i FULL-LED světlomety, mně osobně zaujaly ještě mimo jiné LED blinkry umístěné naspod po okrajích lemu předního kola. Na první dobrou si jich sice nevšimnete, ale to především vzhledem k funkčnosti směřované směrem k ostatním účastníkům provozu. Stačí pár metrů odstoupit a zakoukat se – famózní. Z praktického hlediska pak potěší i relativně rozumně velké plexi, díky němuž se tenhle stroj nebojí ani vyšších rychlostí. O tom ale až za chvilku. K designu už toho není potřeba říkat příliš, neb směrem dozadu přichází část vycházející z koncepce skútru, a to obdobná pro všechny stroje v této kategorii.

 

Praktická část: opravdu hodně vychytávek…

Když se mi nechtělo rozepisovat o tom, jak vypadá „céčtyřstovka“ zezadu a z boku, rozhodl jsem se svůj čas věnovat naopak praktické stránce – tedy výbavě určené ke každodennímu zpříjemnění života majitele. Začnu asi tím nejdůležitějším. Naznačil jsem, že jde o poměrně velký stroj, a to platí úplně na 100 % v dobrém i zlém. V tom dobrém lze pochválit dostatek prostoru i komfortu všemi směry. Skoro bych řekl, že se za sebe vejdou nejen dva urostlí dospělí, ale skoro i celá rodina (což samozřejmě není dovoleno). Příjemně potěší i vyvýšené sedlo pro spolujezdce, který tak má nejen dostatek místa, ale i široký rozhled. A teď přichází objev století (alespoň pro mě). To, že mají skútry poměrně objemné úložné prostory schované právě pod sedlem, je obecně známo. To, že jich má BMW opravdu přehršle, nikoho asi jen tak nepřekvapí. Mě osobně ale úplně uchvátila inovace přezdívaná „Flexcase“. Právě pod spolujezdcem se totiž schovává místo pro uložení mé helmy. Stačí jen vysunout jakýsi vak směrem dolů (skoro až k zadnímu kolu) a přilba takřka jakékoliv velikosti je uložena. A objem úložného prostoru asi ani nemusím nějak podrobněji definovat – pod sedlo jsem zkrátka vždy dostal vše, co jsem potřeboval. Praktické jsou i schránky před řidičem, obě dvě jsou rozumně velké a hlavně zamykatelné. Do této chvíle nejde o nic výjimečného (úložný prostor má každá motorka), zastavil bych se na chvilku ale právě u zamykání, to totiž probíhá výhradně bezklíčově. Skoro bych si dovolil použít známou filmovou hlášku „Rozmohl se nám tady takový nešvar.“ Mít klíčky v kapse a nestarat se o ně ani při startování ani při zamykání / otevírání schránek, to je řekl bych skoro snová představa už v autě. U motorek to ale platí hned dvojnásob, neboť právě na ně povětšinou nasedáme s řadou bezpečnostních doplňků, které komfort jinak spíše snižují a nutnost hledání klíčků či jejich obsluhy v rukavicích není zrovna nejpříjemnější. To vše (pozitivní) platí ale snad jen do té doby, než zjistíte, že si se systémem prostě nerozumíte. Přiznejme si, že je jeho obsluha u motorek poněkud náročnější než u aut, kde stačí jen zatáhnout za kliku nebo zmáčknout tlačítko na startování. Po čase třeba zjistíte, že odemknout přihrádku lze jen s polohou zapalování „ON“ (logicky nestačí, že mám klíčky v kapse, musím se k motorce ještě „autorizovat“), což pro změnu není kompatibilní se zamknutými řídítky. To vše alespoň u mě vyústí v zuřivost na benzínce, kde se horlivě snažím dostat do nádrže. Ta samozřejmě nemá zámek, do něhož by se musel strkat klíček. Přijíždím na benzínku, zhasínám motor a tahám za krytku víčka, pomocí níž bych se měl dostat do nádrže. Marně. Motorku několikrát vypínám, zapínám, zkouším všemožné kombinace a nic… Ptáte se, jak tenhle příběh může skončit? Jednoduše, tady se k odemknutí dostanete právě ve chvíli, kdy je vše vypnuté (a naopak nejsou zamčená řídítka). Je to jednoduché? Nemyslím si. Na druhou stranu jde v každém případě o inovaci, na níž je potřeba si zvyknout a věřím, že si zvyknete. Já osobně jsem však v rozpacích, zda neupřednostnit osvědčený systém startování / odemykání s klíčkem. A podobné názory mám i ke kompletně digitálním budíkům. Jejich ovládání probíhá pomocí několika tlačítek u levé rukojeti. Animace, pomocí níž vás BMW vítá, napovídá, že jste si opravdu koupili prémiový stroj. Vypadá efektně a dodává pocit luxusu. V zásadě jsem ale po týdnu používání z obrazovky nedostal nic více, než v případě klasických budíků s jedním displejem zobrazujícím aktuální data o jízdě. Shodou okolností jsem třeba nepřišel ani na to, jak se nuluje počítadlo kilometrů / aktuální spotřeby. Určitě to jde, ale chce se v dnešní době novému majiteli pečlivě číst manuál? Mně osobně by se nechtělo… I tak ale BMW nabízí ve výbavě prvky, které stojí za povšimnutí a ocenění. Zmínit musím vyhřívané sedlo a vyhřívané rukojeti – efektní, působivé a funkční. Po praktické stránce oceňuji už jednou zmíněné LED světlomety, které svítí opravdu skvěle – do dálky a hlavně v širokém rozptylu, což ještě před pár lety nebylo u motorek běžné. Klobouk dolů. Tady se inovace potkaly s úspěchem. Po stránce výbavy tak nová C 400 nabízí v podstatě vše, co si u motorky dokážete jen představit. Občas však intuitivita pokulhává a já jen doufám, že příští generace nebo modelový rok posune uživatelskou přívětivost na o trochu vyšší level.

 

Jízdní vlastnosti: výkonný, přesto pořád městský?

Z mého poměrně rozsáhlého povídání k představení C 400 GT by se mohlo zdát, že snad považuji jízdní vlastnosti za vedlejší vlastnost skútru. Z části by to byla pravda, neboť u městského jednostopého vozítka považuji za důležitou především jednu schopnost – mrštnost (pro městský provoz). Testovat skútr je tak možná trochu nevděčná činnost, nemáte totiž možnost vypsat tisíce slov o jízdním projevu tak, jak je tomu u řidičsky zaměřených strojů zvykem. Zpět ale k dnes testovanému stroji. Nebudu zastírat, že mě BMW tentokrát poměrně zaskočilo. Připravilo opravdu plnohodnotný stroj, a to se vším dobrým i zlým. Kdo mě zná, ví, že ani na skútr nesednu bez patřičné výbavy – páteřáku, solidní helmy a motorkářské bundy. Ačkoliv u některých menších skútrů bych váhal a snažil přemluvit sám sebe v zapomnění alespoň části výbavy (třeba bundy nebo rukavic), tady jsem byl za svou opatrnost opravdu rád. Hned po prvním rozjezdu zjišťuji, že překračovat rychlostní limity není vůbec těžké. A co víc. Vzhledem k chybějící nutnosti řazení je to nesmírně jednoduché. V městském provozu tak C 400 uhání opravdu parádně. To vše ale jen do té doby, než dojde na kolony. Zbystřím a začínám přemýšlet, jestli „to mohu pustit“ mezi dvě auta. Teď čekáte velké ale a ono tak úplně nepřichází. Pravda, bojím se, neboť část českých řidičů osobních aut na průjezdy motorek není úplně zvyklá a skulinky mezi nimi jsou tak pro tohle BMW kolikrát opravdu moc malé. Když pak jednou zkouším dálnici, během mžiku se dostávám na limitních 130 a cítím, že má tenhle stroj chuť pokračovat dále. Pak, když zastavím doma, usadím se a chvilku přemýšlím, na čem to vlastně jezdím a tady se vlastně bere myšlenka prezentovaná v nadpise. Byť jde o skútr, jehož řízení je stále poměrně jednoduché a v zásadě i velmi příjemné, je potřeba se mít hodně na pozoru. Velcí motorkáři často namítají něco ve stylu „skútrismus je nemoc.“ Ač tuhle nemoc chápu úplně maximálně, nejsem si jist, zda si její definici zkušení motorkáři představovali právě tak, jako zástupci BMW. A já tak jen začínám nahlas přemýšlet, jestli bych radši místo velkého skútru nechtěl malého cesťáka.

 

Jak teda? Svůj cíl splní, ale…

Dlouho jsem přemýšlel, pro koho za 200 – 250 tisíc Kč takový stroj, který jsem uplynulý týden sedlal, vlastně je. Nakonec jsem došel k závěru, že si pro něj potenciálního zákazníka představit dokážu. Je to někdo, kdo vyhledává pohodlí, komfort a absenci manuálního řazení skútru, ale chce i dostatek prostoru a výkonu pro bezpečné vyjetí za město i víkendovou projížďku. Jízdní požitek sice ani tak úplně nedostanete, takový drobný ústupek si vzhledem k výhodám v městském provozu, které přináší, dokážu obhájit. Dost možná jste už z tohoto textu pochopili, že já osobně bych si místo velkého skútru opravdu radši pořídil malou cestovní motorku nebo naháče, ale to jsou čistě mé subjektivní preference a jak jsem už zmínil, cílovou skupinu si i u C 400 GT dokážu představit. Závěrem tak lze pochválit šířku nabídky, jakou dnešní výrobci mají a u BMW zde platí vlastně to samé, co u aut – nabídne zákazníkovi široký rozhled a umožní svobodnou volbu přesně podle individuálních potřeb, a toho si cením. Na druhou stranu se ale nemůžeme tvářit, že by konkrétně tenhle stroj měl být dokonalý – není. Já osobně bych si jej uměl představit jednodušší, klidně i o něco slabší a samozřejmě levnější. To jsem ale opět já sám, a tak bych zřejmě nebyl úplně typickým zákazníkem BMW Motorrad. Ostatně jednoduchost ani cenová přívětivost nebyly nikdy úplně atributy prémiových výrobců. Je pak pouze na vás, zda-li dáte přednost těm či oněm hodnotám…

 

Jan Novotný

Sdílet: