Hyundai Ioniq Hybrid: to nejlepší z obou světů

Hyundai Ioniq Hybrid: to nejlepší z obou světů

Vývoj moderních aut se neobejde bez zařazení alternativních pohonů do produktového portfolia u většiny výrobců. Dnes už snad není na trhu automobilka, která ještě nepředstavila alespoň koncept s nějakým typem alternativního pohonu. Nicméně cesta od konceptu k reálné výrobě je ještě dlouhá, a tak na současném trhu takovýchto vozů rozhodně není přespříliš. Lídry v technologii, která kombinuje spalovací motor s elektrickým, jsou určitě japonské značky. O kousek blíž k nám na západ, a to v Jižní Koreji, se však snaží rozdupat japonskou dominanci. Hyundai má ve své nabídce již mnoho hybridních nebo dokonce čistě elektrických modelů. O většině z nich jste si v našem magazínu již mohli přečíst. Dnes tu mám právě já Hyundai IONIQ. Ten je dostupný hned ve třech verzích. Když to vezmeme od té nejvíce alternativní po tu „nejkonvenčnější“, je tu Ioniq Electric jako čistě elektrický vůz. Za ním následuje Ioniq Plug-in Hybrid, který lze připojit do zásuvky, ale ve výbavě má i spalovací motor. Dále je v nabídce Ioniq hybrid poháněný zážehovou jednašestkou, které k vyššímu výkonu ale i nižší spotřebě pomáhá elektrické ústrojí. A právě poslední zmiňovaný kus tu dnes mám. Co všechno nabídne tento nejmírnější přechod do budoucnosti, jakou si ji představuje Hyundai?

 

Šedá myš mezi ufo hybridy.

Většina moderních hybridních aut má hodně extravagantní křivky a prolisy, IONIQ to ale rozhodně nepřehání. Na první pohled mi přijde jako taková šedá myš, to tedy podtrhuje i šedá (stříbrná chcete-li) metalíza testovaného exempláře. Před několika dny Petrem testovaný IONIQ PHEV v bílé barvě mi přišel určitě výraznější.
Dynamicky stylizované světlomety jsou integrovány do čelní mřížky, v té je také ukrytý radarový senzor adaptivního tempomatu. Mírně se svažující střecha přechází plynule do integrovaného zadního spojleru. Výsledkem je elegantní tvar karoserie zaměřený na vysokou úroveň aerodynamiky, což je dnes trend, a to nejen v eko autech. U IONQu je součinitel aerodynamického odporu vzduchu 0,24 ccd, čemuž nelze než jen uznale kvitovat. Modré prvky vepředu a vzadu na karoserii upozorňují na to, že jde o vozidlo šetrné k životnímu prostředí – pěkné.


Je to Hyundai, není to Hyundai?

Při pohledu do IONIQu trochu váhám, jestli to je opravdu Hyundai – auto velikosti klasické i30 s vnitřním zpracováním na výborné úrovni. Všude jsou precizně spasované měkčené plasty s vkusně umístěnými modrými rámečky (zase to EKO). Tříramenný volant se seříznutou spodní hranou má silný věnec, který dobře padne do ruky. Přístrojová deska za volantem je plně digitální, displej je pak rozdělen opticky na tři části. Uprostřed se tyčí veliký kulatý rychloměr, v jehož středu se zobrazují informace o dojezdu a spotřebě, na pravé straně vedle jsou zobrazeny údaje o toku energie mezi spalovacím, elektrickým motorem, baterií a stav jejího nabití. Vlevo vedle rychloměru nechybí ukazatel „power“ informující o aktuálním využití výkonu (stylu jízdy). Veškeré ovládaní je v IONIQu standardní (koncernové), takže většina ovládacích prvků má dobře přístupná velká mechanická tlačítka. Přes dotykový displej, na středové konzoli, se pak ovládají pouze prvky navigace či audiosystému nebo pro „nás hračičky“ různé informace o stylu a ekonomice jízdy. Bohužel mi grafika některých zobrazovaných informací přijde dost hrubá. K multimediálnímu systému se dá samozřejmě připojit chytrý telefon a zrcadlit z něj obsah přes CarPlay nebo AndroidAuto. Mobilní telefon lze nabíjet i přes integrovanou bezdrátovou nabíječku umístěnou před hlavicí řadící páky pod ovladači klimatizace. Jakýsi punc luxusu přidávají černá kožená sedadla, prošívaná opět modrou nití. Sedačky jsou umístěny níže a jsou polstrované tvrdší výplní, jsou tak pohodlné i na delší cesty, navíc mají výtečné boční vedení, takže se řidič rázem cítí jako ve sportovním voze. I sedadla vzadu patří do kategorie pohodlných, navíc je zde i dostatek podélného prostoru, bohužel ne pro vyšší pasažéry, protože svažující se střecha ubírá prostor nad hlavou. Uvnitř IONIQu je dostatek odkládacích schránek, jen žádná z nich nepojme klasickou velkou pet lahev s vodou. Zavazadlový prostor má 443 l, rodina na dovolenou se do něj tak asi nesbalí, ale je to více, než u srovnatelné konkurence.

 

Sázka na ekonomiku jízdy.

Hyundai IONIQ je hybrid poháněný primárně atmosférickým benzínem o objemu 1,6 l s výkonem 105 koní, který přes šestistupňovou automatickou dvouspojkovou převodovku přenáší sílu na přední kola. Mezi motorem a převodovkou je vsazen elektromotor o výkonu 41 koní, jenž se stará nejen o pohon vozu vpřed, ale také slouží k dobíjení akumulátoru uloženému na podlahu před zadní nápravou. Převodovka má dva jízdní režimy, eko a sport. V EKO režimu se IONIQ chová jako standardní atmosféra, avšak s dostatkem výkonu ve všech polohách, neboť jí napomáhá elektromotor. Motor je téměř neslyšný a řazení plynulé tak, že jsem z počátku ani nechtěl věřit, že jde o dvouspojku. Jízda v ekorežimu může být při troše snahy opravdu „eko“, a té když je řidič spořádaně, jede předvídavě a hlavně plynule. Spotřeba se dá stlačit v klidu ke čtyřem litrům na 100 km. Na výrobcem avizovanou spotřebu 3,4 l/100 km se mi však nepodařilo dosáhnout. Nejlepší „skóre“ jsem dosáhl při cestě z malé vesničky od Svitav do Prahy, na které připadalo cca 55% okreskám, 40% dálnicím a zbytek poskakování po Praze. Při této asi 280 km dlouhé cestě jsem dosáhl na již zmiňovanou magickou číslovku 4. No a potom ten režim sport. Pro jeho spuštění stačí hlavici řadící páky v poloze D přitáhnout směrem k řidiči (za mě by bylo lepší tlačítko sport) a nejen, že se podbarvení přístrojovky změní do červených tónů, přibyde také otáčkoměr, ale hlavně se pod kapotou probudí něco, co byste v hybridu nečekali. Převodovka udržuje vyšší otáčky a nižší zařazený stupeň, zlepší se reakce na plynový pedál, až bych řekl, že za pedálem něco čeká na pokyn, a když přijde, hned vyrazí. Samozřejmě to není žádný trhač asfaltu, ale ten rozdíl je opravdu znatelný. Samotná jízda IONIQem je velmi komfortní. Odpružení je sice tvrdšího charakteru, ale nijak zvlášť, ve výsledku je podvozek IONIQu komfortní. I odhlučnění interiéru je na vysoké úrovni, takže se ve spojení s moderní technikou pohonu stará o příjemné ticho v kabině. Ioniq je samozřejmě vybavený nejmodernějšími asistenty, jak se v dnešní době sluší a patří na vůz, kterým chce korejská značka ukazovat, jaká by měla být cesta. Jenže stále častěji se setkávám s jejich až příliš agresivním nastavením, čímž řidiče spíš ruší a některé jsou dokonce nepříjemné tak, že jej chce vypnout. Například v Ioniqu je nastavené snad až příliš hlasitě upozornění při přejetí čáry anebo pokud je vedle vozidlo a řidič dá znamení o změně směru jízdy. Vím, že takoví asistenti jsou velmi užiteční, ale když například jedete v místech, kde probíhají nějaké práce a na silnici je mnoho různých čar, připadáte si najednou, jak kdyby byl poplach. Pokud bych měl ve voze v danou chvíli děti, asistenta bych na začátku cesty vypnul, čímž by jeho přítomnost vlastně postrádala smysl. To samé se děje s hlídáním mrtvého úhlu. Já třeba při změně pruhu na dálnici dávám znamení dost dopředu, ze svého vozu jsem zvyklý, že se mi jako varování rozbliká zrcátko. Tady  mi akustický alarm připadal opravdu velmi rušivý.

 

Hyundai Ioniq Hybrid: velmi rozumná cesta pro brzkou budoucnost

Z mých předchozích článků jistě víte, že nejsem úplně zastáncem čisté elektromobility, protože pak přestává být řidič pánem svého času a cest, ale stává se z něj otrok jezdící od nabíječky k nabíječce. Týden s hybridním IONIQem mě přesvědčil, že právě tento typ pohonu by mohl být nejrozumnější cestou na následující roky. Při běžné jízdě se dá docílit velmi nízké reálné spotřeby, a to bez z běžných omezení, která jsou spojena s elektormobily. Teď ještě aby se hybridní pohon rozšířil do většího počtu modelů. A toho si je Hyundai plně vědom, již totiž zahájil ofenzivu elektrifikovaných modelů (IONIQ, Kona a chystá se i elektrifikace většího SUV SantaFe). Za mě je IONIQ velmi povedeným modelem, který za svoji cenu nabízí více než by běžný řidič potřeboval, škoda jen těch agresivních asistentů…

 

Jirka Simon

 

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.