Hyundai i30 Fastback 1.5 T-GDI: respekt si zaslouží minimálně z jednoho důvodu

Auta prošla nekonečným vývojem a dále se vyvíjet budou, takový je i případ našeho dnes testovaného modelu, který přišel na trh pod značkou „obyčejných“ aut, kterou spousta lidí odsuzovala a kolují o ní dodnes nelichotivé vtípky. Za těch pár let ale prošla neuvěřitelnou proměnou, kdy i já musím uznat, že některé kousky stojí za ovace. Dneska si povíme něco o nové i30 Fastback 1,5 T-GDI iMT. Jak obstojí a zaslouží si větší uznání, než předsudky často naznačují?

Testování je pro mně takový únik z reality, neb ve chvíli, kdy řídím, existuji prostě jen já a auto. Je jedno, jestli řídím malé nebo velké auto, rychlé nebo pomalé, důležité je, abych si s ním sedla a řízení pro mne bylo příjemné. Každé auto je příjemné někomu jinému, a proto jsme tu my, abychom vám nastínili náš pohled pro případ, že by někdo o koupi toho daného kousku uvažoval. V moderní době jsou auta více než bezpečná a lidé často zapomínají, že i za volantem je třeba ostražitosti. Před X lety jsme byli rádi za posilovač a klimatizaci. Teď si bez toho nikdo jízdu nedokáže představit. Moderních prvků s sebou modernizovaná i30 nese ale daleko více a jak sám nadpis napovídá, minimálně z jednoho úhlu pohledu si zaslouží uznání. O čem že je řeč?

 

Velký kus cesty k modernímu krasavci

Na první pohled se mi vozy značky Hyundai nikdy moc nelíbily, a tak jsem byla upřímně zvědavá, jaký modernizovaný fastback bude. K mému překvapení musím říct, že automobilka prošla hodně velkým vývojem, neb na první pohled nová i30 nevypadá vůbec špatně. Trochu s nadsázkou Fastback na první pohled vypadá jako levnější verze Mercedesu CLA. Teď je ovšem otázkou, zda by byl Hyundai tak dobrý, nebo Daimler zaostal. Sluší se ale podotknout, že karoserie typu fastback je v nižší střední třídě trochu raritou. Donedávna výrobci dodávaly na trh kromě hatchbacků a praktických kombi maximálně tak sedany, pětidvéřová karoserie se splývavou zádí byl výsadou tak maximálně mladoboleslavské Škody Auto a Octavie s Rapidem. Hyundai tak s poslední generací i30 některým konkurentům trochu vypálil rybník. To ale nepředbíhejme. V rámci modernizace jsou změnou poznamenané full-LED přední světlomety, které dostaly oproti předchozí verzi dravý ráz a sestávají z malých trojúhelníků do jednoho velkého. Auto je prolisem tvarované do dokonalosti a zadní světlomety jsou s ostrou hranou tvarované jako u „závoďáků“. Vzhled již tak dobré agrese opět trochu dehonestuje malý výfuk na pravé straně, kde by rozhodně vypadala dvojitá koncovka nebo možná dokonce i žádná. Možná jen škoda zvolené barevné kombinace a výbavy. Chápu, jak to v Hyundai mysleli. Zlatavá metalíza v kombinaci s výbavou Style má působit především luxusním dojmem. Na jednu stranu se to daří, na druhou mám ale pocit, že přeci jen vypadá lehce fádne – tak, že nemohou úplně na 100 % vyniknout všechny líbivé designové prvky a shodou okolností navíc takhle vypadá Fastback jako výrazně menší kousek než třeba nedávno testovaná verze kombi ve stříbrné barvě a černými zrcátky. Jinak ke vzhledu nemám moc co vytknout, protože je to opravdu na pohled hezké vozítko s propracovaným designem, skvěle zapadající do dnešní kultury aut.

 

Minimalistické, jednoduché a příjemně komfortní uvnitř

Interiérově je auto na velmi slušné úrovni – v první řadě co se týče vzhledu, a v druhé, co se týče jeho funkčnosti. Posed je také velmi příjemný, neb bočnice jsou velikostně akorát a zbytečně vás do sedačky nezmáčknou. Klasická kombinace látky a koženky nikdy neurazí, jen možná v létě na holou kůži nebude nejpříjemnější. Multifunkční volant je na první pohled celkem robustní, ale díky vykrojení na ruce se příjemně drží. Velmi mi vyhovovala tlačítka ve tvaru malých páček, které se za jízdy lehce ovládaly, a tak nebyly nutné zásahy přímo na displeji. Velký displej použitý v rámci polodigitální přístrojové desky mění barvu s jízdními režimy a ukazuje vše, co řidič momentálně potřebuje. Otáčkoměr, rychlost, značky a dojezd. Nic víc není potřeba a to Hyundai respektuje. Displej pak doplňuje několik analogových ukazatelů po pravé a levé straně. Ačkoliv mi toto řešení vůbec nevadí, musím uznat, že plně digitální přístrojové desky (bez ohledu na funkčnost) u konkurence vypadají poněkud moderněji a luxusněji. Uprostřed středového panelu pak najdeme manuální šestistupňovou převodovkou a za ní odkládací prostor, který je v některých případech možná moc malý na velikost dnešních telefonů. Velmi se mi líbilo klasické ovládání dvouzónové klimatizace s použitím otočných ovladačů na nastavení teploty a s přehlednými tlačítky, to už se u moc aut nevidí. Z palubní desky pak vprostřed vystupuje klasický (plovoucí) displej, přes který se dá ovládat téměř všechno a u kterého musím pochválit především odezvu. Tato odezva byla velmi rychlá i při jeho čištění a přípravě na focení, kdy se mi místo písniček z CarPlay začal ozývat šum deště. Na uklidnění jsou přednastavené zvuky přírody skvělou funkcí, ještě jsem ji v žádném autě neviděla. Jinak systém palubní zábavy u Hyundai působí jednoduchým dojmem, a to vlastně ani není špatně, i když mě v současnou chvíli nenapadá nic konkrétního, co bych měla v pozitivním ale ani negativním duchu připomenout.

 

Jízdní vlastnosti: začátek nové epochy díky vybroušené motorizaci?

Přecházíme k jízdě a k mému prvnímu pochybování o tom, jestli s autem budeme kamarádi. Manuální převodovky mi nikdy nevadily a naopak tvrdím, že se díky nim dá s auty lépe pracovat. V nové Mild-Hybridní 48V variantě i30 ovšem není jen tak nějaká manuální převodovka, nýbrz ta s automatizovanou spojkou iMT, která umí v určitých případech odpojit spalovací motor a auto tak pustit na volnoběh ze zhasnutým motorem. V praxi také může mít řidič pocit, že jsou kola jakoby zabrzděná a že za autem táhnete velkou větev – to je ale případ, kdy má ústrojí chuť rekuperovat a ukládat si tak energii pro pozdějí použití. Na spotřebu to má blahodárné účinky. Důvod našeho ne příliš dobrého skamarádění s touto převodovkou byl ale jiný, a to její záběr umístěný velmi vysoko a velmi citlivě. Při klasické dávce plynu na rozjezd je auto nejisté a je třeba ho přidávat více než je obvyklé. Rozjíždění s novým fastbackem bylo tedy občas na pokraji chcípnutí, zvláště do kopce. Teprve třetí den jízdy jsem se se spojkou začala trochu kamarádit a pochopila, v čem je jiná než ty ostatní. Podvozkově je auto jinak velmi spolehlivé a struktura českého autodromu mu nedělala sebemenší problém. Asistenty zde fungovaly možná až moc agresivně, a to zejména první stupeň asistenta jízdy v pruhu, kterého jsem musela při každém startu vypínat, neboť se se mnou snažil opravdu neoblomně prát a volant tahat skoro až nepřekonatelně ve svém záběru na stranu, kam chce. Na volantu lze ale aktivovat jakýsi druhý stupeň, kterým je aktivní vedení v jízdních pruzích, které pak funguje naopak skoro bez chybně – auto vede ve většině případech správným směrem tak, že řidič takřka nemusí zasahovat. Pár bodů bych si pak dovolila Hyundai odebrat za odhlučnění, které zejména ve vyšších rychlostech nelze považovat za povedené. Při nižších rychlostech dávám hluk za vinu gumám, v těch vyšších to pak může být zapříčiněno aerodynamikou, do větrného tunelu jsme ale neměli šanci se s i30 dostat. Taky vám v povídání o jízdních vlastnostech dosud jedno téma chybí? Možná si schovávám to nejlepší nakonec, co myslíte? Řeč bude samozřejmě o motoru, který před nedávnem chválil kolega Lukáš, když testoval variantu kombi s automatickou převodovkou. Mohu ale být i s manuálem takhle pozitivní? Začněme popořadě. Nová 1.5 T-GDI je v současnosti vrcholnou benzínovou variantou pro běžnou i30. Může se tak pyšnit výkonem 159 koní a točivým momentem 253 Nm. Pokud se mě zeptáte, jestli jízdní projev odpovídá tabulkovým hodnotám, pak na chvilku zpomalím. I30 totiž při každém nastartování skáče do režimu ECO, tudíž se zprvu může 1.5 T-GDI projevovat poněkud líně. Pravdou je, že ani ve sportu se v nižších otáčkách netváří vyloženě závodně. Navzdory tomu ale překvapí příjemnou pružností ve středním pásmu otáček a hlavně velmi slušným zátahem v těch vyšších. Tím nejzajímavějším je ale jeho všestrannost a tak i předurčení pro každodenní použití. Nejvíce mě překvapilo, když při jedné delší cestě v kombinaci okresních silnic a dálnic svítila na palubním počítači spotřeba
4,8 l/100 km. Ač musím uznat, že můj jízdní styl v danou chvíli odpovídal spíše ekonomickému zaměření, stále se nestačím divit, kam se s takovým moderním benzínem dá dostat. Tady musím před Hyundai opravdu smeknout, neboť jsem už dlouho nejela autem s takhle úsporným benzínovým motorem. Celkově tak mám pocit, že tahle inovace (pod kapotou) se opravdu hodně povedla a teď už s klidným svědomím mohu přejít k závěru.

 

 

Nelichotivé poznámky stranou, tohle auto má koule!

Shrnutím tohoto testu byl chtěla poukázat na některé body, co se týkají samotného Hyundaie. Za prvé jde o vzhled, ke kterému nemám žádné výhrady a dávám plný počet bodů. Za druhé je to interiér, který považuji za příjemně jednoduchý, moderní a hlavně plně funkční. Jeden bodík strhávám za občasné drnčení reproduktorů při příliš hlasité hudbě, ale to se holt občas stává. Velký palec nahoru nahoru pak putuje novému mild-hybridnímu motoru, který funguje skvěle a věřím, že v automatu by moje kooperace s autem fungovala nejlíp, jak by mohla. Neutrální postoj zaujímám k inteligentní manuální převodovce, která možná někomu bude vyhovovat, ale já se nad ní ze začátku pěkně zapotila (především nad nastavením spojky) a v autě bych ji rozhodně nechtěla. Škoda taky toho, že si nemůžete vybrat mezi tím, kdy auto rekuperuje a kdy plachtí na volnoběh – to je daň za „chytrý“ mild-hybrid. Intenzita rekuperace totiž bývá kolikrát tak výrazná, až je to nepříjemné. Pár bodíků taky musím strhnout za dle mého názoru ne zcela povedené odhlučnění okolního světa. Nechápu proč a třeba je to jen můj dojem, ale takhle špatné odhlučnění jsem naposledy měla u nové Corolly. Každopádně tak jako tak, Hyundai si určitě nezaslouží tak nelichotivé komentáře, protože udělal velký krok vpřed a i když ještě má co dopilovat, v určitých ohledech dostupnou konkurenci dokonce velmi zdatně předčí. Mluvím především o velmi povedeném hnacím ústrojí. A to jsem ani nezmínila cenu, kdy dáte 539.900 Kč s DPH za nejvyšší výbavu (námi testovanou verzi style) s tímto motorem, a to je cena na nižší střední třídu tak nevídaná, že za některé konkurenty byste dali více i v základu. Před Hyundai tak závěrem musím jednoznačně smeknout…

 

Lucie Přádová

Technická specifikace

motor
Model	i30 Fastback 1.5 T-GDI 48V-Mildhybrid
Výkon	118 kW
Točivý moment	253 Nm
Maximální točivý moment při otáčkách	1500 RPM
Zrychlení 0-100km/h	8.8 s
Max. rychlost	210 km/h
Palivo	Super 95
Válců	4
Maximální výkon při otáčkách	5500 RPM
Převodovka	Automatická převodovka (dvouspojková)
Převodů	7
Vstřikování paliva	Přímé vstřikování
Typ motoru	Turbo
Objem	1482 ccm
Ventily	4
Ekonomie provozu
Kombinovaná spotřeba (WLTP)	6.3 l/100km
Spotřeba na krátkých trasách (WLTP)	7.7 l/100km
Spotřeba v městském provozu (WLTP)	6.3 l/100km
Spotřeba na dálnicích (WLTP)	6.5 l/100km
Velikost nádrže	50 l
Emisní norma	Euro 6d-ISC-FCM (WLTP) 36AP-AR
Start-Stop systém	Sériové vybavení
Velikost pneumatik	225/40R18
Systém monitorování tlaku v pneumatikách (TPMS)	Sériové vybavení
Typ TPMS	přímé měření (senzor)
hmotnost
Povolená celková hmotnost	1880 kg
Prázdná hmotnost (EU)	1407 kg
Přívěs s brzdami	1410 kg
Náklad	473 kg
Přívěs (bez brzd)	600 kg
modelová řada
Název generace	PDE
Uveden	10/20
Dveře	5
Karoserie	Hatchback
Třída vozidla	Nižší střední třída (např. Golf)
rozměry
Délka	4455 mm
Rozvor	2650 mm
Šířka	1795 mm
Prostor pro zavazadla	450 l
Objem zavazadlového prostoru (zadní sedadla sklopená, od dna k stropu)	1351 l
Max. zatížení střechy	80 kg
Výška	1425 mm
Světlá výška	135 mm
Průměr otáčení	10.6 m
Sedadla	5

Podobné vozy