Honda Jazz Crosstar: jedno velké překvapení v malém voze

Honda Jazz Crosstar: jedno velké překvapení v malém voze

Autor: Lukáš Jeřábek · Fotografie: Lukáš Jeřábek

Značku Honda mám alespoň já osobně spojenou s pojmy japonského inženýrství a rychlosti. Už je tomu hodně dlouho, co jsem testoval nějaké rodinné auto či MPV. V kalendáři mi však relativně nedávno cinklo, že mě čeká Honda Jazz Crosstar, malé a zároveň velké auto (MPV), kterému do vínku navíc nechybí designové oplastování. Byl jsem velmi nejistý a sám jsem nevěděl, co si od něj slibovat – zda se těšit či se obávat. Převládala ale moje zvědavost a to především na to, jak si povede hybridní ústrojí. Honda je v tomto ohledu již velmi zkušená, a to ačkoliv do Evropy donedávna moc hybridů nedovážela – vzpomenout mohu třeba na model City, který se k nám v hybridní variantě dostal v roce 2008. A já osobně si pamatuji na svůj relativně nedávný test modelu CR-V, a to právě v hybridní verzi. Z největšího SUV této japonské značky jsem byl skutečně překvapený a doslova nadšený. Spokojen jsem byl i se zpracováním a infotainmentem. Hondu Jazz e:HEV pak měl již před nějakou dobou na test kolega Petr a od něj už víte i vy (v testu) stejně jako já, že ho Jazz překvapil. Jako by najednou všechny mé obavy opadly a já věděl, že i zde se mám na co těšit. Navíc je na trhu 21. století Jazz už doslova anomálií. To, jak moc je jeho přítomnost pozitivní, a mnohem více jsem zjistil ve svém testu i já, a to hned u o něco atraktivnější verze s terénním designem. Tak se na to pojďte společně se mnou podívat…

 

První dojem a design aneb díky za slušivé MPV

Přišel jsem si pro auto do Hondy a schválně jsem si dopředu nevyhledával vzhled interiéru, chtěl jsem být překvapen. Převzal jsem si klíčky a šel k autu. Jazz jsme dostali ve vínově červené barvě, která autu už na první pohled velmi sluší. Po designové stránce vypadá velmi obstojně, na MPV musím říct až překvapivě pohledně. Oproti normální verzi je Crosstar oplastovaný, což mu dodává na jakémsi robustnějším vzhledu. Dle mého názoru vypadá mnohem atraktivněji než verze, jakou testoval Petr Jakušev. Vliv na to má samozřejmě i barva nebo slušivější ALU kola nebo kontrastně černě či stříbrně lakované některé doplňky (zrcátka, střecha či střešní ližiny – ty jsou tu oproti konvenční verzi taktéž navíc). Z profilu vypadá auto velmi zábavně – zdá se mi totiž, že malé MPV působí, jako kdyby ho někdo vzal a omylem srazil v pračce. Ač by se tak mohlo zdát, nedovolil bych si to ale myslet negativně. V případě Crosstaru jsou k dispozici pouze jedny kola, ty mají na dnešní dobu spíše menší rozměr 16“, což ale k charakteristice vozu vůbec nevadí. Velikost navíc kompenzuje jejich dvoubarevné provedení, které koresponduje s celkovou barevností exteriéru. U tohoto modelu navíc nechyběl příplatkový paket functional robust (nyní zdarma), který obsahuje spodní kryt předního i zadního nárazníku a vnitřní koberce, dle Hondy je tak vozu dodán „SUV styl“. K tomu pak dobře ladí i již zmíněné stříbrně lakované kryty zrcátek a střešní ližiny. Světla se konkrétně v této verzi (u Crosstaru vždy) spoléhají na FULL-LED technologii, a to pro denní svícení, potkávací světlomety, dálkovky i mlhovky. Možná už jste z mého povídání pochopili, že Crosstar je k dostání pouze v jednom stupni výbavy, a to rovnou hned v tom nejvyšším – Executive. Zadní světla jsou uložená na přechodu mezi C sloupky (vyvedené v černé barvě v souladu se střechou) a červenou karoserií. A už se pomalu přesouváme k další kapitole. Po otevření dveří jsem zůstal stát a koukal se překvapeně na interiér. Nečekal jsem, že bude natolik příjemně zpracovaný a bude působit až luxusně. Honem rychle dovnitř…

 

Interiér: ledové království

Poté, co jsem prvně usedl dovnitř vozu, mé oči pohltil úžas a nadšení. Čekal mě překvapivě pouze dvouramenný volant potažený tentokrát již kůží, ne jako u konvenčního Jazzu. Sedačky jsou – jak jsem zjistil – nepromokavé, což je skutečně praktická vychytávka. Zpět ke komfortu, sedadla považuji zároveň za velmi komfortní. Když si uvědomíme, jak malé vnější rozměry Jazz má a ze je jeho hlavním teritoriem město, tak nabízí v interiéru nečekaně hodně místa. Rodina se dovnitř vejde velmi komfortně. Nepříjemně je vyvýšena akorát podlaha pod předními sedačkami. Pokud se totiž spolujezdec posune více dozadu, tak podlaha mu krátí prostor a musím mít nohy nepřirozeně dopředu natažené, což lidem většího vzrůstu může i přitížit. Tím největším překvapením vnitřního prostoru se ale stala audiosestava. Ano, mluvím o 8 reproduktorech s 376 W dostupných pod označením „premium audio“. Takto čistý a kvalitní zvuk s nevadnoucími hloubkovými tóny jsem nezažil už dlouho. Ještě k tomu jde o MPV, kde bych podobný výkon opravdu nečekal. Dokonce bych zvuk linoucí se z reproduktorů Jazze označil za jeden z nejkvalitnějších, co jsem minimálně za poslední rok slyšel. Díky vysokému stropu posez v Jazzu dle slov Petra sedne i hodně vysokým lidem. Čelní sklo se táhne poměrně nezvykle dopředu skoro až ke kapotě vozu, díky čemuž je palubní deska protažená, takže auto působí vzdušněji a prostorněji. Tím rozhodně nemáme na mysli to, že by Jazz ve skutečnosti prostorný nebyl. Ba naopak, ve druhé řadě sedadel nabízí vychytávku jménem Magic Seats, která umí díky velmi jednoduchému a rychlému posunutí sedáků směrem vpřed vytvořit efektní rovnou plochu pro naložení i většího nákladu. Z povídání o elektronice jsem pak vynechal akorát převážně digitální přístrojový štít, ten možná na první pohled působí lehce lacinějším dojmem, funguje ale skvěle a i já jsem si velmi rychle našel oblíbené zobrazení, které nebylo nutné měnit.

 

Jízdní vlastnosti: hodně muziky za málo benzínu

Jazz, jak už zmínil kolega v předchozím testu, se dnes vyrábí pouze v jedné motorizaci, a to s hybridní jednapětkou, výkonem 80 kW a ve spojení s e-CVT převodovkou. První start a já se těším, jak se mi bude jezdit. Osobně jsem totiž právě od této volby Hondy očekával ideál pro městské a případně kratší mimoměstské projížďky. Vyjíždím v klidu a rozjíždím se čistě na elektřinu. Musím rovnou říct, že palivo v Jazzu pocitově vůbec nemizí. Nejvíce mě zajímalo, jak se mi bude jezdit v centru Prahy. Strávil jsem zde hodně času a jezdil jsem po místech s největším provozem. Cílem bylo zjistit, jak se bude s Jazzem jezdit v husté dopravě a jaká bude jeho spotřeba tam, kam se nejvíce hodí. Strávil jsem také velké množství času v kolonách. Spotřeba se však takřka nikdy nedostala přes 5,5l/100 km. A to je opravdu příjemný výsledek na auto, do kterého se vejde celá rodina a zároveň s ním v pořádku zaparkujete ve městě. V podstatě na každém povrchu bylo auto komfortní a chovalo se velmi dobře (rozuměj sebejistě). Rozhodl jsem se samozřejmě vyjet i za Prahu, protože mě zajímalo, jak se bude městské vozítko chovat na okreskách. Auto bylo stále stejně komfortní, poměrně slušně drželo, což mě velmi překvapilo a spotřeba se nijak dramaticky nezvyšovala. Je potřeba dodat, že hybridních 109 koníků z logiky věci není dělaných na nějaké velké sportování. Příležitostné předjíždění nebo prošlápnutí plynu sice není vyloženě velkým problémem, je ale potřeba trochu plánovat a především si zvyknout na charakter variátorové převodovky a s ním související hluk přenášející se od spalovacího motoru mnohdy nepříjemně vytočeného už při polovičním sešlápnutí plynu. Celkově bych řekl, že přednosti tohoto vozu jsou po jízdní stránce hlavně komfort a nízká spotřeba, což je přesně to, o čem Jazz má být.

 

Závěr: a co poměr cena/výkon?

Hlavní dosud nezodpovědnou otázku představuje poměr cena/výkon. Pořizovací cena Jazz Crosstar v nejvyšší (a zároveň jediné) výbavě Executive činí 609 900 Kč, což je sice možná o malinko více, než by člověk čekal, ale musíme brát v potaz, kolik muziky za to dostaneme. A pak se taky sluší podívat na Hondu jako takovou, která cenou nikdy nemířila na spodní hranici segmentu, ba naopak. Interiér je velmi dobře zpracovaný, posádka se na palubě cítí komfortně. Největším překvapením pak zůstává prémiové audio, které jen tak někde neseženete. Dalším významným faktorem je především ve městě velmi nízká spotřeba. Pokud se bude řidič snažit o úspornou jízdu, dostane se na limitní minimum. Otázkou zůstává, kam Jazz zařadit (a tím spíše, kam zařadit Jazz Crosstar). Konkurenci totiž už dnes takřka nemá. Že by vedle Fiatu 500L a 500L Cross či k Renaultu Scénic? I tak je dle mého názoru Jazz anomálií, a to rozhodně velmi pozitivní. Skoro by až slzička ukápla za vymírající kategorii MPV, protože tohle se jednoznačně povedlo! Já osobně bych dal Jazzu velmi pozitivní hodnocení. Moc mě překvapil, a to se zas tak často nestává. Tak snad i další Hondy budou překvapovat v podobném duchu…

 

Lukáš Jeřábek

Sdílet: