Honda Jazz e:HEV: hybridní rodinný kočárek do města a jeho okolí

Honda Jazz e:HEV: hybridní rodinný kočárek do města a jeho okolí

Autor: Petr Jakušev · Fotografie: Petr Jakušev

V uplynulých dvou měsících jsem z pracovních důvodů bohužel neměl mnoho prostoru pro testy automobilových novinek – mluvím především o konci minulého roku, a tak mi náladu napravila po začátku roku nového Honda. Krátce po Silvestru přišla řada na novou Hondu Jazz, která si šla vždy tak trochu svou cestou a ani teď tomu není jinak (jak v případě Hondy obecně, tak v případě modelu Jazz konkrétně), ale k tomu se určitě dostaneme. Nový rok tedy začal nejlépe, jak mohl a já vyrazil na Jarov převzít si prostorného „prcka“. Bylo to příjemné shledání.

 

Exteriér: malé MPV vhodné i pro taťku

Ve třídě malých rodinných vozů se většinou budeme pohybovat mezi různými variantami hatchbacků, ale u Hondy se drží svého osvědčeného konceptu a nadále se nevzdávají karoserie MPV. MPVéčka jsou v Evropě téměř po smrti a je to ohromná škoda. K důvodům, proč „škoda“, se dostaneme u interiéru. Díky menším rozměrům, které do městského provozu bohatě vystačí, působí Jazzík roztomilým dojmem. Není ale „přeslazený“, takže i taťkové se v něm budou cítit dobře. Přední část působí díky zajímavým linkám denních světlometů svěžím dojmem. Navíc se mezi světly táhne mřížka chladiče, která opticky spojuje právě přední světla. Honda při čelním pohledu vypadá, jakoby se usmívala, zároveň trochu v opozici s dnešním moderním designem nemá přehnaně velký přední gril. Myslím, že vypadá sympaticky, svěže a jednoduše řečeno dobře. Z bočního profilu bych jej alespoň já osobně označil za čisté MPV a jak jsem již zmínil, považuji to za výhodu. Při pohledu čistě ze strany zaujmou také prosklené A-sloupky a zajímavě zakončený C-sloupek. U MPVéčka bych neočekával „divočinu“ a Jazz není divoký. Vyvážený je ale pěkně a v bílé barvě s perleťovými odlesky vypadá vážně dobře. Přesuneme se k zadní části, které dominují světlomety, jenž pěkně pasují do jinak zaobleného a hladkého designu. Celkový dojem z Hondy Jazz považuji za v daném segmentu dobrý. Působí na mě milým dojmem a ještě jednou chci výrobce pochválit za tvary MPV, které jsou pro rodinu ve směru praktického využití stále nepřekonané.

 

Interiér: domácí atmosféra na palubě v moderním pojetí

A tady se dostaneme k výhodám té téměř mrtvé kategorie „MPV“. Vážně nerozumím stále rostoucí oblibě SUV, která pro rodinu nenabídnou zdaleka tolik, jako zástupci této třídy z blízké minulosti. No, Honda Jazz se jí drží, byť tedy u tohoto městského vozu se nedá plně využít, v porovnání s konkurencí jsou výhody zřejmé. Díky „dodávkovitému“ tvaru a vyšší stavbě karoserie se do Jazzíka vážně dobře nastupuje. Nad hlavou mám místa jak v „loftu“ a všeobecně je na předních sedadlech nadprůměrné množství prostoru. Díky vysokému a bohatému prosklení navíc interiér působí vzdušným dojmem, který pocit prostoru dále umocňuje. Není asi překvapením, že stejný dojem si drží Jazz i na zadních sedadlech. Pohybujeme se prosím v rámci kategorie malých vozů. Na tuto třídu je v autě místa opravdu nadprůměrné množství a právě prostor a jeho praktické využití je největší výhodou karoserie MPV. Tleskám Hondě za odvahu držet se tohoto směru a velmi by mne potěšilo i velké rodinné MPV. Prostor je tedy jasný, ale co na to zbytek interiéru? Po nasednutí se mi vybavil test Hondy E z podzimu minulého roku. Ten je samozřejmě pojatý značně více futuristicky, v Jazzu nenajdeme například digitální zrcátka a panel přes celou šíři palubní desky… Co zde naopak najdeme, to je stejná míra pohodlí. Honda má opravdu velmi pohodlné sedačky a zároveň jedny z mála, u nichž bych se držel textilního provedení. Posez je sice měkčí, ale osobně mi byl opravdu pohodlný a místy to byl pocit jako v pěkném obýváčku na křesle, což dokonale sedí k celkově klidnému projevu tohoto vozu. Zároveň i výbava je naprosto aktuální. Máme tu dva digitální displeje, s tím, že ten umístěný před očima řidiče by mohl být o trochu větší a logičtěji ovládatelný, ale potřebné informace zobrazuje přehledně a jasně. Jen mne lehce zamrzelo řešení ukazatelů nabití stavu baterie a paliva, které poměrně zbytečně spoléhají jen na diody. Není to špatné – naopak funkční, ale raději bych viděl displej přes celou kapličku, do něhož by se samozřejmě vešly i tyto informace. Umístění multimediálního systému na středu palubní desky nesedí každému, ale není nutné odvracet příliš zrak od situace před vozem a dívat se směrem dolů kvůli nastavení čehokoliv, co se vám zamane. Samozřejmostí je bezdrátový Apple CarPlay a Android Auto. Právě ta bezdrátová varianta zatím stále není z pro mne nepochopitelných důvodů standardem. V Hondě Jazz však ano a díky tomu se z ní stává opět o něco komfortnější a příjemnější místo pro život. Dobrou volbou je také využití různých manuálních přepínačů určených například pro klimatizaci. I další prvky výbavy potěší. Udržování vozu v jízdním pruhu, adaptivní tempomat, vyhřívané přední sedačky, to vše zde pracuje pro vás a cílem jsou nenucené, uvolněné a klidné cesty. Abych ale jen nechválil, doplním, že poměrně nepochopitelně námi testovaná „prostřední verze“ označovaná Elegance, se nemohla za bez mála 540 tisíc Kč pyšnit kůží potaženým volantem – spoléhala se jen na základní „gumu“. Zajímavostí jsou zadní sedadla „Magic Seats“, které k Jazzu neodmyslitelně patří a vydrží i v současné generaci. Jedná se o velmi chytrý systém, který velmi jednoduše a efektivně umožní využít malý městský automobil jako malou dodávku. Tohle je další bod pro praktickou stránku věci a běžný malý hatchback nemůže konkurovat. Pro aktivně žijící zákazníky může být tohle opravdu silný argument. Víte, jak jsem se za uplynulý týden v Hondě Jazz cítil? Komfortně a uvolněně…

 

Technika: jedině hybrid s výkonem 109 koní a CVT

Možná se 109 koní dneska nezdá jako vyloženě dostatek, pojďme si ale znovu uvědomit, že i přes velmi praktické pojetí karoserie a celkového využití možného prostoru se stále bavíme o menším městském voze. Jako takový opravdu víc nepotřebuje. Honda univtř systému e:HEV kombinuje 1,5l benzinový motor s elektromotorem a i díky mnou nepříliš oblíbené převodovce CVT vše funguje přirozeně a plynule. A i zde bych opět rád „rozmáznul“ klidný a uvolněný projev celého vozu. Už delší dobu nebyl test tak klidný. Pro rodinný vůz ideální zaměření. Sportovec ve mně dostal na týden dovolenou. Celý systém funguje opravdu plynule a spolehlivě. Dobíjení probíhá za jízdy a je možné nastavit i vyšší stupeň rekuperace. Velmi často dokáže Jazz plachtit čistě na elektřinu, rozjíždět se na městské rychlosti stejným způsobem a nepůsobí u toho jako lenoch. Navíc, nemusíte pedál plynu telekineticky hladit, aby nedocházelo ke spouštění spalovacího motoru. S tímhle prckem se dá jezdit ve městě bez extrémního se soustředění pod 5 l na sto a viděl jsem i daleko nižší čísla. Standard byl však právě okolo pěti. Jízdní projev dobře doplňuje celkové zaměření vozu. Nejlíp mu sedí klidný jízdní styl a dává to jasně najevo. Podvozek je měkčí, plavný, ale směrově přesný. Posilovač řízení pomáhá víc než by bylo nutné, pro pohodlí ale dělá maximum. Honda Jazz se zkrátka každým coulem snaží být příjemným společníkem na cestách. Abych byl ale naprosto korektní, budu mluvit především o těch městských a příměstských. Obecně mu totiž vyšší rychlosti nedělají úplně nejlépe. 130 km/h je totiž hranice, kterou nechcete překračovat, a to nejen kvůli dálničnímu limitu, ale také kvůli vyšší spotřebě (ve 130 km/h mezi 6,5 a 7 l/100 km) a aerodynamickému hluku.

 

Závěr: jaký tedy zanechala nová Honda Jazz dojem?

Osobně mám z Hondy Jazz velmi dobrý pocit. Dělá to, co dělat má a dělá to správně. Netváří se jako sportovní „cosi“ s větším kufrem. Je menším rodinným vozem s vysokou užitnou hodnotou. Od nasednutí po zaparkování vás bude hýčkat komfortem na palubě a klidným jízdním projevem. Je to auto, ve kterém si příjemně odpočinete po cestě na chatu za poslechu hudby. A jako takové funguje opravdu dobře. Na vás už je jen posoudit, zdali sti za danou hodnotu říká adekvátní cenu (od půl milionu výše) a zdali jsou jeho hodnoty pro vás důležité. Minimálně já jsem ale byl mile překvapen.

 

Petr Jakušev

Sdílet: