Honda CR-V: nápadité SUV pro každý den

Honda CR-V: nápadité SUV pro každý den

Autor: Jan Novotný · Fotografie: Jan Novotný

Doba těžkých terénních vozidel tak nějak postupně odeznívá, stejně tak jako doba velkoobjemových motorů s velkou sílou. Ideální moderní kombinací pro každodenní použití se tak zdá být nové nebo spíše faceliftované CR-V od Hondy v kombinaci s novou dieselovou jednašestkou a čtyřkolkou s lamelovou spojkou. My jsme se rozhodli její všestrannost ověřit.

 

První usednutí: Velký prostor a dobré uspořádání

Jako obvykle si v odpoledních hodinách přebírám novinářské vozidlo určené k testování a snažím se nabít co nejvíce podnětů prvního dojmu. U Hondy a konkrétně námi testovaného vozu to byla až napřiměřená výbava čítající kožené čalounění, navigaci a panoramatické střešní okno. Po usednutí na mě působí příjemný vyšší posez za volantem a uložení mé ideální pozice v rámci elektricky nastavitelných sedadel. Po nastartování na mě pak působí poněkud roztržitě 3 displeje palubní zábavy: navigace, nad ní druhý k rádiu a informacím o jízdě, třetí tak nějak nejistě vprostřed rychloměru ukazující některé hodnoty o průběhu jízdy a ovládání adaptivního tempomatu. Později se zabývám jejich ovládáním, které zrovna logikou neoplývá. Radši tak efektně startuji pomocí tlačítka, zařazuji jedničku a vydávám se vstříc prvním kilometrům.

 

Jízdní projev

Z počátku mám trochu problémy s nižšími otáčkami. Hned celou zápletku vysvětlím. S dnešními turbomotory a moderními systémy, které nám někdy až otravně radí, jak optimálně řadit, si čím dál více zvykáme na přeřazování v nízkých otáčkách. To není s novou šestnáctistovkou od Hondy úplně možné, jelikož se nám dostačujícího výkonu dostává až někde lehce pod dvěma tisíci otáčkami. Na druhou stranu musím pochválit celý proces řazení. Dráhy převodovky jsou ideálně krátké, stejně tak jako jejich přesnost, ke spojce také nemám žádné výhrady. Jediné mínus musím vznést ke gumovým dorazům při přeřazení, nicméně to nemění nic na skvělém naladění celé převodové skříně. Zpět ale k otáčkám motoru a jeho výkonu. Výrobce u motoru udává výkon 118kw dostupný právě ve 4000ot/min. Jak jsem psal již v úvodu, ze začátku byste hledali těch 160 koní poměrně těžce. Okolo 2000 ale přijde kopanec turba, který z auta umí udělat takového hybrida mezi velkým rodinným vozem a dálničním sporťákem. Možná až trošku nečekaná charakteristika konvenčního velkoprostorového vozu.

 

Podvozek bez výhrad

Kde vlastně jen velmi těžce mohu hledat výtky, je oblast podvozku a jeho nastavení. Na jednu stranu se jedná o komfortní nastavení. Z druhého pohledu jsem zase nezažil situaci, kdy by mi podvozek nedovolil projet ostřeji nějakou zatáčkou. Žádné velké naklánění ve stylu první generace Kii Sorento už nečekejte.

 

Design

Trošku spornou tématikou může být design, ale to asi u každého automobilu. Ne nadarmo ale CR-Véček vidíme na našich silnicích víc a víc, prostě se lidem líbí. A nám? Designéry automobilky musíme jen pochválit. Obecně lze říct, že lepší práci odvedli ti zabývající se zevnějškem. Bohužel si znovu musím postěžovat na nepochopitelné použití tří displejů. Otáčkoměr s rychloměrem se snaží být moderní, což samozřejmě nezbývá než pochválit. Čeho se však Honda stále podobně jako Mazda nezbavila, je ovládací „tyčinka“ sloužící k nulování počítadla kilometrů nápadně připomínající párátko. Ještě jsem se nezmínil o režimu ECON, který má asi největší souvislost s chováním automobilu potažmo se spotřebou. Chtěl bych o něm mluvit v této souvislosti z důvodu poměrně zajímavého řešení indikace ekologického zacházení s vozidlem. Když šlapete málo na plyn, podsvícení rychloměru je zelené. Jakmile přidáte více, zelená postupně mizí. Druhý projev je pak ve zmiňovaném ukazateli optimálního přeřazení. Klobouk dolů, jedná se sice o drobnost, jenomže o tu nejlépe fungující snad v celém automobilovém spektru.

 

Prostornost

Co u rodinného vozu řeší každý stejně asi nejvíce, je prostornost interiéru, zejména zavazadlového prostoru. Ten je uvnitř opravdu královský. Jak na zadních sedadlech, tak vpředu mají všichni cestující dostatek komfortu, který je v našem případě umocněn pohledem na hvězdy díky panoramatické střeše. K otevření kufru stačí použít klíček a chvilku vyčkat, než se vám jeho základních 589litrů pomocí elektricky ovládaných pátých dveří odhalí. Neuvěřitelných 1669 litrů při plném využití pak musí stačit snad rodině každých rozměrů.

 

Výsledný verdikt

Není dokonalý. Nicméně pár dokonalostí na něm najdeme. Jako první bych uvedl barvu. Metalická červená lehce do vínová je opravdu skvělou barvou, kterou si troufnu říci, že jiná automobilka nenabízí. Jednoznačně super. Za skvělý považuji prostor v interiéru. Za zlepšení lze považovat kvalitu zpracování a použité materiály v interiéru. K dokonalosti nemá daleko ani převodovka a podvozek. Kompletní přepracování zaslouží bohužel celý infotainment včetně audiosoustavy. Jediné plus na něm vidím ve fungující navigaci importované od Garminu. Posunout ještě výkon motoru o něco níže a máme ideální vůz. Když se podíváme do ceníku, vidíme cenovku atakující bez mála 800 tisíc korun, což není málo. Máme za to však nejvyšší výbavu a při srovnání s konkurencí (Renault Kadjar, Mazda CX-5) je potřeba brát v potaz, že CR-V je přeci jen o něco větší automobil. My tak říkáme: „Hodně štěstí milé CR-V. Nám se s tebou jezdilo skvěle a věříme, že máš naději na úspěch, který vlastně už poměrně hodně sklízíš, jen tak dál.“.

 

Jan Novotný

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..