Honda CB 300R: (ne)náročný stroj do (ne)pohody

Honda CB 300R: (ne)náročný stroj do (ne)pohody

Určitě víte, že specializací většiny z nás, redaktorů Motorvize, jsou spíše auta. Čas od čas se ale někteří z nás nechají zlákat a přesednou.. Abych si takto na začátek dovolil drobnou odbočku. Já sám jsem totiž již velmi nedočkavě začínal právě na jedné stopě, a to už v 16. Ty dva roky, kdy jsem netrpělivě čekal na „velký“ řidičák, byly sice tak trochu těžkým obdobím, za to ale velice krásným. V tuto chvíli jsou to ale především vzpomínky, které si čas od času rád připomenu. Podobně je tomu tak i nyní. Zároveň se zdá, že by mělo jít o vzpomínání vskutku atraktivní. Na povel mám mít údajně „nejhravější“ Hondu současnosti – je malá, mrštná, ale má rozumně výkonu, co to je? Je to nové CB 300 R. Se svými 23 kw se řadí mezi relativně dostupné stroje, ze kterých není potřeba mít vyloženě strach. To platí mimochodem tím spíše, že jde o „naháče“, a to ještě rozměrově poměrně menšího vzrůstu. Dnešní test bude ale zároveň opravdu jedním velkým příběhem. Pokusím se vám v několika dalších řádcích předat většinu poznatků, které jsem získal po necelém týdnu stráveném na tomhle zajímavém stroji. Jdeme na to…

 

První dojmy: retro i moderna aneb každý si najde své…

Když k motorce přicházím, prvotní slova by asi zněla zhruba takto: „Hmm… Nad očekávání dospělá motorka.“ Narovinu totiž, pokud podepisujete předávací protokol na cokoliv s obsahem 300 ccm, nečekáte asi nic vyloženě velkého. Možná si i říkáte, že půjde spíše o hračku. Tou koneckonců tak trochu tohle „cébéčko“ je, vůbec tak ale nevypadá. Pokud bych si snad měl ještě vzpomenout na svou první „dvácu“, nedokázal bych s ní po této stránce dnes testovaný exemplář vůbec srovnat. Na první pohled zároveň působí i vcelku moderně. Líbí se mi také povedená barevná kombinace nebo řešení svítilen pouze LED světly. Zajímavé je pak řešení blinkrů, ne že bych se tentokrát divil využití LED technologie, novinkou je však funkce „pozičního“ světla. LEDka v blinkrech má totiž dvojí svítivost i funkcionalitu. Dokud nezapnete směrové světlo, svítí se sníženým svitem oranžově podobně, jako je tomu u americký vozů. Posouzení, zda-li jde o pozitivum či nikoliv, už nechám zcela na vás. Nebýt předávajícího, asi by mě u „naháče“ ani nenapadlo, že design má představovat i retro styl. Po chvilce jsem mu ale musel dát za pravdu. Navíc musím uznat, že tohle retro je opravdu „šik“.

 

Jízdně: překvapivě jednoduché i zábavné

Hned ze začátku hodnocení techniky se vám musím k něčemu přiznat. Vlastně už se tomu tak stalo na začátku článku. Motorka pro mě není strojem na každodenní použití a tím spíše je jasné, že se k jejímu řízení nedostanu moc často. Trochu strachu z nového cébéčka tak ve mě přeci jen bylo. Každý si musí zvyknout. Teď přichází ten bod, ve kterém tkví jedna z charakteristických vlastností této třístovky. Sice jsem ze sluchátka při domlouvání testu slyšel označení jako „nejhravější stroj“, i tak je ale velmi nenáročná. Zatímco u nekterých aut může trvat dny, týdny, měsíce si zvyknout, tady nemám problém a už po kilometru si dovoluji trochu více přišlápnout plyn. A víte co? Jsem mile překvapen. Nebojte, i na tu o něco rychlejší jízdu přijde, to ale až po chvíli. Pomohl mi i stručný technický popis, kdy se dozvídám i o kontrolce řazení. Ve stručnosti bych měl dostávat instrukce, kdy je vhodné přeřadit směrem nahoru. Jasně, velký fajnšmekr a vyježděný jezdec si bude ťukat na čelo, k čemu něco takového. Jo, podobného názoru jsem i u aut – ty „napovídače“ v autě jsou nastaveny tak ekologicky, že je snad nikdo nemůže bez výhrad poslouchat. Možná se budete divit, ale podobně je tomu i u této motorky. Doufám, že mě nikdo nechtěl nutit jezdit na spotřebu, to je u takové motorky (dle mého) opravdu blbost. Poprvé se ale indikátor ozve někde ve zhruba polovině spektra otáček. Na povel ale máte jednoválec, takže vám asi rychle dojde, že právě tohle hnací ústrojí velmi rádo otáčky. Vlastně s vyššími otáčkami roste chuť k příjemným zážitkům. Na druhou stranu právě nahoře (v otáčkách) poprvé pocítíte deficit v podobě poměrně malého výkonu. Musíe pořád zít nohama na zemi a být si vědomi skutečné porce výkonu.

 

Konečně na pořádné svezení: příjemně hravé, bacha ale…

Každý jsme asi nějak začínal, já mám tu čest mít za sebou prvních pár krásných let řidičáku pouze skupin A. Od jakživa pro mě ale nebyla motorka přepravním prostředkem, nýbrž zábavou. I tentokrát se tak vydávám na krátké svezení po okolí. Nemám sice za barákem repliku dubských zatáček, které jsou, jak je dobře známo, tím očividně nejlepším pro tuzemské motorkáře, i tak si chci příští zhruba dvě hodiny opravdu užít. Mám navíc to štěstí, že s takto obartným strojem není problém projíždět i s relativně slušnou vervou hodně točivé či spíše pomalejší zatáčky. Naopak úplně dobře mu nedělají nerovnosti na silnici, to ale asi žádné motorce. Přesto mám pocit, že by celkové nastavení podvozku mohlo být o něco měkčí. Hned několikrát jsem totiž musel zapátrat ve své paměti , abych našel nějaký rychlý „úhybný“ manévr v případě jen velmi široce orientovaného protijedoucího řidiče nebo jedné z typicky horších českých silnic doplněné o několik děr či nerovností. Přesně tyhle dvě situace jsou jedinými vadami na kráse při mé vysněné letní projížďce. Za obě ale převážně nemůže stroj, jedním viníkem jsou bohužel ostatní účastníci provozu a druhým pak stav českých silnic respektive práce silničářů. Na druhou stranu, kdybych si měl představit ideální podmínky pro motorku – okruh, asi na něj nevezmu vyloženě model CB 300R. Přeci jen tohle není kousek na závodění, i když jako jakýsi mezistupeň při přechodu z menších strojů na velkébyste i právě ji k získání nějakých zkušeností na závodní dráhu vzít mohli. Celým kouzlem je totiž podle mého ta všestranost aneb nikde se s ní neztratíte.

 

CB 300R? Zajímavé svezení, výborná mašina ke zkušenostem

Když se pak zamýšlím nad výkony mého tříkila, docházím k závěru, že je přesně takové, jaké jsem čekal. Není přehnaně výkonné, zároveň ale většinu předjetí zvládne s přehledem a bezpečně, dálničních 130 zvládne hravě a při troše snahy jde i pár desítek kilometrů přes tento limit. Možná jsem nezmínil ještě jednu stránku, beze všeho umí jezdit i relativně ekonomicky. Jak jsem již naznačil, já osobně jsem na motorce spíše aktivním řidičem, takže zrovna tyhle ukazatele nestíhám moc řešit, i tak ale svou spotřebu na hranici 3,5 l/100km hodnotím kladně. Věřím, že mnozí z nás umí jít ještě níže. A konečný verdikt? Pokud ve vás i po přesednutí na jednu stopu zůstane trochu rozumu, avšak nemáte ještě na pořádný stroj nebo snad požadujete něco příjemného i na denní ježdění, pak jsme dnes zřejmě našli ideálního kandidáta. Nemusím se snad stydět, že nejpozitivnější dojmy za celý týden jsem získal už první den při cestě domů, jde o neuvěřitelně obratný kousek, který umí vykouzlit úsměv na tváři opravdu ihned. Není dokonalá, ale výrazné vady nemá. Taková je Honda CB 300R.

 

Jan Novotný

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.