Francouzský šarm – má ho nový Citroën C4 1.2 PureTech 155?

Ve své novinářské praxi mám nejraději auta, která jsou „jiná“, osobitá. Když se pak taková jinakost dokáže objevit jako propojení moderního přístupu s tradičnějšími prvky značky, bývá docela dobře našlápnuto k úspěšnému modelu. I současný Citroën C4 se takový snaží být a já jsem opravdu zvědavý, jak mu to půjde. Vážně mě ale také zajímá váš názor na tohle auto – kam byste ho na první pohled zařadili? Citroën i přes snahu o jistou výstřednost tvrdí, že pokračuje ve stopách předchozího městského modelu a typem karoserie se řadí mezi hatchbacky. Ať na něj koukám z jakéhokoliv úhlu, tenhle typ karoserie v exempláři, který stojí zrovna přede mnou, nenacházím. Podobně zmatený jsem ale už párkrát byl u definice jiných automobilek. Vrhněme se ale na klasický test. Já věřím, že se dobereme uceleného pohledu na tohle při nejmenším zajímavě vyhlížející auto.

Exteriér: hledám hatchback, vidím vyvýšený liftback se 4 resp. 5 dveřmi…

Design francouzských vozů je téma samo pro sebe. Tyto vozy si razí vlastní cestu a občas to může být docela zemětřesení. Současná C4 tu předchozí nepřipomíná v žádném směru, což by vlastně ale mohla být výhoda, s ohledem na relativně nudné pojetí předchozí generace modelu. Ten současný se veze na vlně popularity vozidel s vyšší stavbou podvozku, která je příjemná pro nastupovaní a vystupování z vozu, čas od času se zmiňuje i lepší výhled směrem vpřed. Žádný další přínos tady nevidím, ale tohle je pro určitou skupinu zákazníků důležitý faktor. Dále se navíc Citroën chytil tolik populárních čtyřdveřových „kupé“. Konkurencí by mu mohl být třeba Renault Arkana. Mé osobní preference jsou opravdu jiné, i tak ale můžu říct, že se mi Citroën C4 v podstatě líbí. Hodně tomu pomáhá i příplatková metalíza „Caramel“ v příjemném kontrastu s černých prvky karoserie včetně tmavě lakovaných kol. Přídi dominují rozměrné světlomety, byť linka denního svícení je drobná a plynule spojuje obě strany vozu skrze linky procházející znakem na příd. Předek se tváří sebevědomě a snad i trochu zamračeně. Boční profil je tím „oblíbeným“ zvýšeným čtyřdveřovým kupé. Černé A, B i C sloupky v kombinaci se zatmavenými okny opticky odlehčují zvýšený profil vozu. Přesunu se dozadu a nevycházím z překvapení. Takhle vypadá jen C4. Jakmile ji jednou uvidíte a zalíbí se vám, tak už si ji nikdy nespletete. Dvě koncovky výfuku dostupné pouze u zvolené motorizace považuji za příjemný detail. Záď se ale opět tak trochu mračí na vozy za sebou díky odvážně tvarovaným světlometům. C4 je opravdu osobitým vozem a jestli se vám líbí, nebo ne, nechám na vás. Já oceňuji její mezigenerační proměnu a i ten odvážný přístup.

 

Interiér: odvaha z venku pokračuje uvnitř

Po nasednutí za volant si na první pohled všímám velmi pohodlného posezení. To je taková francouzská klasika, která nemusí nadchnout každého, ale já mám měkčí sedadla křeslového typu, v autech pro každý den v podstatě rád. A přesně taková jsou v nové C4. Naše bohatě vybavená verze nabízí i kožené čalounění se zajímavým prošitím. Pozici si nacházím rychle, základní ovládací prvky mám po ruce a než vyrazím, „studuji“ prvky příplatkové výbavy. Dvouzónová klima je dnes už pomalu standardem a její ovládání přes středový, dobře fungující panel infotainmentu mě sice z principu trochu zlobí, ale Citroën k tomu právě od současné generace vrátil i klasické mechanické ovladače ve spodní části středového panelu. Osobně nastavuji 23 a nechávám tak celý rok, skoro bych ale řekl, že by mi ukazatel teploty nemusel zabírat zhruba 1/6 dotykového displeje vlevo a 1/6 vpravo. Konektivita podporuje Apple CarPlay i Android auto, byť jen přes kabel. Než se seznamovat do hloubky s každým systémem u každého výrobce – tak Apple CarPlay vítám a aktivuji hned. Startuji motor a rád bych vyrazil. Po nastartování mi vyjede head-up displej a tady nacházím dva škraloupky na jinak vkusně a funkčně postaveném interiéru. Tím prvním je kaplička přístrojů, kterou tady Citroen pojal velmi minimalisticky a v dnešní době rozměrných digitální panelů umístil před řidiče sice digitální, ale velmi malý a jednoduchý displej, který mi mnoho radosti i přes možnosti změny jeho vizáže nepřinesl. O to víc mě potěšil head-up displej, byť se ho týká ten druhý škraloupek, který ale není nijak zásadní a jakmile na něj přijdete – prakticky přestane existovat. Mluvím o jeho nastavení. Než jsem objevil, kde si mohu zobrazovací pozici nastavit – začínal jsem být už trochu nerudný. Prošel jsem celý infotainment a nic… V jisté míře beznaděje, že tohle přece musí jít upravit, se rozhlížím po interiéru a nakonec – bingo – nacházím ho za mým levým kolenem ve spodní části palubní desky. Tohle mi nepřijde zrovna ergonomicky senzační, ale budiž, příště budu vědět. A od chvíle, kdy jsem si ho nastavil do mého zorného pole jsem už „hlavní“ kapličku přestal sledovat, a to i přestože jde o levnou variantu head-upu promítaného na vyjíždějící sklíčko nikoliv na čelní sklo. Zkoukli jsme auto zvenku i zevnitř a můžeme tedy vyrazit na cesty.

 

Technika: tři válce a 155 koní s osmistupňovým automatem

K redakčnímu testu dorazila benzinová verze s výkonem 155 koní a automatickou převodovkou. Motor je možné zkombinovat s manuálem, ale ten se dostává čím dál víc na okraj zájmu zákazníků. Příjemným překvapením v dnešní poměrně jasně směřované době je možnost volby mezi benzinovým a dieselovým motorem se stejnými 96 kW. I vzhledem k tomu, že v současnou chvíli již nelze námi testovanou verzi objednat, představuje nejsilnější variantu modelu plně elektrická verze ë-C4 s výkonem 100 kW. S klidným svědomím mohu říci, že testovaná motorizace vyhovovala denním potřebám i zaměření vozu. Popojíždění po městě i mimo něj zvládá C4 s naprostým přehledem a pokud žádám větší porci dynamiky – není vůbec proti. Převodovka si navolí odpovídající stupeň a Citroën vyrazí směle vpřed. Jen tedy v zátěži se ty tři válce projeví trochu obhroublým zvukovým projevem, typickým pro toto technické řešení. V běžném jízdním režimu o benzinovém motoru skoro nevím. V tomto ohledu by mě hodně zajímal stejně potentní turbodiesel a jeho projev, přesně nad ním se ale zhruba před rokem rozplýval Honza ve svém testu. Věřím, že benzin je o něco kultivovanější a v neposlední řadě o 40 000 Kč levnější. Deklarovaný rozdíl ve spotřebě je pak 1,2 litru na 100 km, a to mi nedává příliš smysl nad naftou vůbec uvažovat, protože návratnost je poměrně dlouhá. Záležet bude především na konkrétních potřebách a nájezdu zákazníka. K naturelu C4 mi ale zvolený benzin sedí. Převodovka hladce volí rychlostní stupně, motor se veze na své turbovlně a C4 je příjemně uvolněná. Uvolněná… Ano, to je to slovo, které vystihuje, jaký je nový Citroën C4. Ona ta odpovídající technika je spojena s příjemně naladěným podvozkem, který využívá ojedinělé řešení Citroënu a to jsou hydraulické dorazy tlumičů. Tohle je opravdu specialita francouzského výrobce a nutno říct, že zpříjemňuje jízdu. C4 zvládá běžné české cesty a nerovnosti s nebývalou elegancí v rámci svého segmentu, a především s nádechem „prémie“. Jednotlivé nerovnosti jsou absorbovány naprosto hladce a s jemným žuchnutím. Kola se drží asfaltu a nedochází k nežádoucím odskokům. Není to žádná sportovní „fíčura“, ale opravdu funkční komfortní prvek, díky kterému se v Citroënu cítím při jízdě jako na „obláčku“. Citroën C4 preferuje uvolněné tempo. Vycházím mu tedy vstříc a jsem mile překvapen, jakou míru pohodlí a komfortu mi jeho jízda umí nabídnout.

Test Citroën C4 1.5 BlueHDi 130: luxusně povedený hatchback i crossover za dostupnou cenu

 

Závěr: vydat se hrdě proti proudu? A jak je to s tím šarmem?

Na C4 je potřeba se podívat trochu jinou optikou. Mám trochu problém si ji zařadit, protože se nejedná o velké auto, ani prestižní značku, a přes to je větší než kdy dřív a díky atypické karoserii se žene na individualisticky smýšlející klientelu. Zároveň nabízí lákavou základní cenu, která začíná na 474 900 Kč vč. DPH. Mnou testovaný kousek je samozřejmě z druhé strany cenového spektra a lehce překročil 650 000 Kč. Jedná se tedy a bohatě vybavený, ale v základu v podstatě levný model. A právě díky svým kořenům v cenově dostupném voze mohu tolerovat pro mne nevyhovující kapličku přístrojů, byť dobře suplovanou head up displejem, nebo třeba tvrdé plasty, které bych u vozu za 600 000 opravdu nerad akceptoval – ale vycházíme ze základu pod půl milionu Kč a v téhle kategorii je C4 vlastně velmi dobrá. Ty peníze navíc jsou za výkon a volitelnou výbavu. Je tedy na vás, kolik by vaše C4 stála. Nabízí naftovou, benzinovou i plně elektrickou verzi, v dané třídě nadprůměrný jízdní komfort a osobitý design. Citroën C4 jistě má své kouzlo, šarm tedy máme a s tím proti proudem to vlastně není tak žhavé. Po praktické a funkční stránce se vydala spíše po proudu a loví ve vodách populárních karosářských variant. Pokud se vám C4 líbí a jste vyznavači uvolněného jízdního stylu, může vás opravdu mile překvapit, navíc přidává velmi rozumnou cenovou politiku, a to lze jen kvitovat.

 

Petr Jakušev