DS 3 Crossback E-TENSE: elektricky magický vůz

DS 3 Crossback E-TENSE: elektricky magický vůz

Autor: Jakub Vodička · Fotografie: Jakub Vodička

Není tomu tak dávno, kdy byla automobilka, o níž bude dneska řeč, založena. Mám ještě v živé paměti první zprávy o tom, že se značka CITROEN rozhodla prosadit v prémiovém segmentu, a tak vznikla po několika letech modelové řady DS pod taktovkou mateřského Citroenu v roce 2015 samostatná značka DS Automobiles, která se rozhodla změřit své síly s opravdu luxusními vozy. Konkurence je tu opravdu veliká, avšak DS se se svou modelovou ofenzívou pere s konkurencí velice statečně. Ačkoliv na českých silnicích tolik kusů nepotkávám, tak první větší zážitky s modelem DS 3 Crossback ve mně zanechaly příjemné vzpomínky spojené s opravdu elektrickým nadšením. Upřímně mě již unavují dlouhé debaty o tom, zda elektrifikace mobility v ČR je ještě otázkou několika let či nikoliv. Myslím si, že elektrické vozy mají smysl jako druhé auto do rodiny, které využijete v městském prostředí (případně jako firemní s primárním teritoriem ve městě), a minimálně o tom prvním dnešní testovaný exemplář je! A proto se neobtěžujme dlouhým povídáním o tom, zda vidíme či nevidíme smysl v elektrických vozech, pojďme využít maximální potenciál, který dnes testované auto nabízí! Má ho opravdu hodně…

 

Dvě tváře, které mají svůj styl

Ve svém úvodním odstavci tvrdím, že na silnicích vozy DS nevídám příliš často, což je mi trochu líto. Je tomu tak třeba i proto, že je designový styl automobilky poněkud nevšední. Můžeme si všimnout několik krásných designových prvků, které autu dodají to „magické“ kouzlo. Mně se velice líbí pohled „Face to face“, kdy na mě vykukují světlomety velice vyzývavým pohledem. Maska chladiče je obrovská a dává mi tím najevo svojí dominanci. Svůdným pohledem zabijáka bych vyjádřil přední část vozu, jenž mě chytla u srdce. Když projíždím pohledem svých očí k bočním částem, mohu si všimnout – dnes již typického – znaku, kdy kliky nevystupují ze dveří, ale jsou ukryté přímo v nich a vystupují pouze „v případě potřeby“. Další designový kousek, který nadchne nejednoho zákazníka. Zadní část vozu již působí uhlazenějším dojmem a vytváří pocit, že má auto dvě tváře. První z nich se vás snaží zastrašit a druhá se vás snaží ubezpečit, že jste na správném místě…

 

Otázka vkusu nejen v interiéru

A tady jsem si sednul na zadek. Chtěl bych vám říct, že tohle musíte zažít nebo si alespoň vyzkoušet. Auto na první pohled opravdu bere dech. Otevřete dveře a bílé provedení interiéru je tím prvním, co vás zaujme. Mě konkrétně zaujalo bílé provedení volantu, který působí luxusním dojmem, je velice příjemný na dotyk, skvěle padne do ruky a hlavně si troufnu říci, že podobné barevné provedení (především volantu) jen tak nenajdete. Palubní deska a dekorace dveří mají svůj styl a tohle je to DNA automobilky, která si vás získá. Všechno je tak nějak zajímavé a má svojí (jinou) logiku – třeba i netradiční startování tlačítkem na středové konzoli nebo obdobně netradičně řešené otevírání oken. Na první pohled je to velice hezké, ale je vůz i uživatelsky přívětivý? To je oč tu běží přeci…

 

Má i své proti

Ano, opravdu se mi interiér velice líbil, avšak setkávám se s prvními komplikacemi. Přiznám se, že jsem přesedlal z německé značky a na ovládání některých prvků jsem si dlouhou dobu zvykal. Tlačítko startování je zajímavě provedené a ihned ho najdu. Po prvních kilometrech si chci nastavit klimatizaci a peru se trochu s dotykovými tlačítky na palubní desce. Odezva je někdy delší, než bych předpokládal. V některých případech jsem musel už opravdu tlačit, abych se dostal ke klimatizaci, ale to je také otázka, zda nebyla například jen chyba v našem testovaném exempláři – přeci jen jde o první sérii této novinky. Na druhou stranu chválím, že si automobilka jako jedna z mála ponechala alespoň některá tlačítka a člověk tak má své oblíbené funkce ihned po ruce a nemusí vše hledat na displeji. Dobře, zde tedy odpouštím modelu odezvu na můj dotyk. Během svého týdenního testování jsem se trochu pral s pohodlím sedadel, které mojí hubenou postavu nedokázaly dostatečně obejmout – holt tady nejsme v žádném sporťáku. To, co tedy v komfortu na „měkkosti“ přidala, ubrala v bočním vedení. Trochu mě zklamala výbava v podobě čistě manuálního ovládání sedadel. Musím se přiznat, že ačkoliv jsem na začátku opravdu bojoval s nastavením některých funkcí, po týdenním testováním jsem byl nakonec rád, že některá tlačítka byla jinde, než je člověk zvyklý. Změna byla opravdu trefou do černého!

 

Jízdní zážitek, který nezklame

Jízda s elektromobilem je vždy dechberoucí. Výkon je k dispozici ihned, a tak si můžete užívat akceleraci, kterou vám nabídnou mezi spalovacími konkurenty až výkonnější vozy. Zde jsem se s takovým „WOW efektem“ ale nesetkal. DS 3 Crossback, malé SUV, není ale ničím na blbnutí, nýbrž pro klidné městské ježdění a pro klientelu, která se nechystá vítězit pouliční závody. Tomu odpovídá i standardní výkon elektromotoru 100 kW. K dispozici máte několik jízdních režimů a změny jsou znát především v dojezdu na jedno nabití. Nadstavbou je pak i jeden režim převodovky „B“, kdy je brždění pomocí rekuperace velice intenzivní a nemusíte téměř brzdit, protože to za vás udělá vůz sám. Tím pádem, pokud dobře využíváte této funkce (a předvídáte), jste schopni využít pouze jednu nohu při řízení. Já jsem se o to povětšinou intenzivně snažil a potenciál vozu jsem tak posouval co nejvýše. Tak dlouho jsem jezdil na ECO režim (a s „Béčkem“ na převodovce), až jsem po pár hodinách byl schopný využívat pouze jednu nohu. Samozřejmě v krizových případech jsem brzdil a i ke standardnímu brzdovému systému mohu dát palec nahoru. Sluší se podotknout, že při takovém jízdním stylu ani nevyužiji potenciál 100kW elektromotoru – není ani divu, maximální výkon totiž dává k dispozici až v režimu sport, jinak se pohybujeme okolo 80 kW, což navzdory očekáváním není vůbec málo. S autem jsem si užil městské prostředí a řídilo se mi velice dobře. Podvozek se statečně pral s nerovnostmi, a to ačkoliv je vzhledem k zástavbě 50kWh baterie auto o něco těžší a tlumiče se tak musí prát s nerovnostmi o trochu více. Co se týče ovladatelnosti vozu, i díky svým relativně kompaktním rozměrům jsem si v Praze dobře poradil se všemi nástrahami – úzké uličky či parkování v rušném provozu. DS 3 Crossback byl výborným společníkem.

S Lucií Borhyovou Za Volantem technologií DS E-TENSE (DS 3 a DS 7 Crossback)

 

Elektrizující praktické využití?

Alespoň na chvilku bych se určitě měl zastavit u „elektrických“ parametrů. O kapacitě baterie už jste slyšeli, elektrický dojezd na hranici 300 km už lze dnes chápat jako „slušný standard“, to ale samozřejmě není vše. Elektromobily bývají hodně náchylné na jízdní styl, nebudu tedy tvrdit, že je tomu u elektrického DS jinak. Doplním ale naši průměrnou spotřebu, s níž jsme se my po relativně slušné porci 1417 km zastavili na 15,5 kWh/100 km. S využitelnou kapacitou o přibližně 45 kWh nám tak reálný dojezd (při běžném jízdním stylu) vychází na lehce přes 290 km, což považuji za velmi solidní výsledek. Dalším aspektem je pak samozřejmě nabíjení a i zde beru volbu PSA, které své nové elektromobily staví na modulární platformě CMP, za velmi rozumnou. U rychlodobíjení (typu DC) tak DS 3 E-TENSE podporuje až 100 kW výkonu (připomeňme, že valná většina současných českých stanic DS, zejm. od ČEZu, podporuje jen 50 kW) a dokáže se dobít z 0 na 80 % do půl hodiny. A špatně na tom není ani u standardních wallboxů s nabíjením typu AC, kde sice třeba takový Renault Zoe nabídne až 22 kW výkonu, 11 kW v případě DS 3 však představuje plné dobití za zhruba 4,5 hodiny, a to není vůbec špatné. Samozřejmě stále platí, že si takové auto nelze koupit „na dlouhé vzdálenosti“ a ani na primárně dálniční přesuny, jeho použití v praxi si už dnes ale dokážu bez problému představit a skoro bych i tvrdil, že by pro mě při troše přemýšlení nepředstavovalo žádné větší překážky.

 

verdikt: Víc než jen auto?

Tento elektromobil mě zaujal svým zpracováním. Koncern PSA (a v tomto případě hlavně DS Automobiles) se rozhodl jít do těžkého boje s nabitou konkurencí a já si myslím, že si stojí obstojně. V tuto chvíli bych ho nepostavil proti Tysonovi, ale dejme automobilce ještě čas. Tak jako každý, i tohle auto má nějaké ty své mouchy. DS 3 si hraje s výraznými designovými prvky, které jsou opravdu krásné, ale přiznám se, že v nich občas vidím podobnost jiné značce, což automobilce, která se chce prát v první lize, spíše škodí. Co se týče jízdního komfortu a pohodlí, nemůžu nic vytknout, protože vše funguje tak, jak má. Do kufru narvete vše, co byste u vozu ze segmentu B-SUV čekali a v Praze využijete maximální potenciál vozu, a to ještě v nevšedním stylu! Sluší se navíc podotknout, že ani cena není vyloženě nervy drásající. Milion korun samozřejmě není vůbec málo, ale pokud se pod takovým pozlátkem v roce 2020 schovává elektromobil s reálným dojezdem cca. 300 km a k tomu všemu přidává exkluzivitu a luxus na palubě, troufám si říci, že vlastně nemá konkurenci. Jen je potřeba počítat s tím, že rybníček pro malá prémiová SUV s čistě elektrickým pohonem je opravdu velmi malý. Je proto jen na vás, zda usednete a necháte se inspirovat anebo budete proste jen čekat – u DS se prý v následujících dnech, měsících i letech budou dít velké věci…

 

Jakub Vodička

Sdílet: