DS 3 Crossback: ofenzíva francouzského umění v autech pokračuje i v ČR

Není tomu tak dávno, co bylo rozhodnuto o vytvoření samostatné značky DS Automobiles, pod kterou je teď každý rok uváděn jeden nový model. A vlastně to není ani tak dlouho, co automobilku Citroen opustil vůbec první vůz označený „DS“, vůbec první seriový vůz s hydropneumatickým odpružením a později i s natáčecími světlomety vyjel z fabriky poprvé v roce 1955. Uplynulo něco přes půl století a teď už pod křídly PSA vyjíždí druhý čistě vlastní novodobý počin DS, model DS 3 Crossback, mladší a menší bráška DS 7 Crossback, se kterou jsme toho už tolik prožili. Namátkou připomenu třeba nedávnou cestu za Monaco ePrix, na které nás právě větší ze dvou modelů doprovázel opravdu bravurně. Až teď si uvědomuji, že zástupcem takhle „mladé“ automobilky jsem ještě nejel – samozřejmě pokud bereme jako její vznik rok 2015, kdy došlo k jejímu oddělení. Dost bylo ale teorie. Dnes totiž zažívám své první tváří v tvář s „déestrojkou“, která v těchto dnech vstupuje na český trh. A rozhodně není sama. Ofenzíva značky v ČR pokračuje, zákazníkům se totiž otevírá vůbec první značkový a velice exkluzivní DS Store. Shodou okolností (snad ne náhod) jsme zváni právě do Prahy na Černý Most, kde zároveň konkrétně u Auto Domanský existuje jediná česká možnost k pořízení DS. Moc jsem se těšil, a proto už neotálejme, jdeme na to!

 

Tváří v tvář: takhle funguje francouzský šarm a krása, a to i u aut!

Zastavovat se u designu DS bych mohl asi na hodiny, a to i přestože o něm v obecné rovině bylo už všechno pověděno. „Všechno“ je ale možná trošku zavádějící termín, neboť exkluzivitě designérských počinů se obecně ve Francii meze nekladou, u DSka to platí hned dvakrát. Už prvotní DS 7 vzbuzuje hodně pozitivních emocí a příbuznost k sourozencům typu Peugeot 3008, 5008 nebo Citroen C5 Aircross bych mu vyloženě netipoval. Podobně je tomu i u dnes představovaného modelu, i když u něj je i fyzická příbuznost s ostatními koncernovými zástupci spíše hodně vzdálená. Takovou 2008 od Peugeotu nebo Citroen C3 Aircross či Opel Crossland X byste v něm hledali těžké. Důvodem je kromě odděleného týmu designérů i fakt, že se DS 3 Crossback jako jeden z prvních modelů koncernu nese na nové modulární platformě CMP, i proto jej s výše zmíněnými „partnery“ zaměnit nejde. Nová platforma zároveň umožňuje zástavbu technologie „alternativního pohonu“, čímž v tomto případě myslíme především elektrické komponenty a zejména pak baterie. Ano, DS 3 už velmi brzy přijede jako čistý elektromobil. O tom ale až někdy příště. Dnes tu před námi totiž stojí v testovacích vozech výhradně spalovací jednotky, které k sobě váží nejeden příjemný prvek. Pokud se bavíme o designu, nedá mi to a musím zmínit pravé koncovky výfuku. DS je naprosto sebejistě uvědomuje, že se profiluje jako prémiová automobilka a nejen proto tu tak nenajdeme nějaké zaslepené imitace výfuků. Slabší verze jsou vybaveny dvojitou koncovkou výfuku při jedné ze stran, silnější pak disponují mohutnými a velmi vkusnými koncovkami umístěnými rovnoměrně na kraji difuzoru a přímo zabudovanými v nárazníku. Skoro se až divím, že toto řešení konkurence do dané třídy vůbec nenabízí – vypadá to totiž tak skvěle!

 

Interiér: menší a o něco levnější

I uvnitř je vidět inspirace DS 7. Zatímco právě u většího bratra jde o luxusnější provedení už docela dobře známé koncernové koncepce, DS 3 se snaží ještě trošku více odlišit a zpracování má tak kompletně vlastní, byť se inspirace v základních prvcích u DS 7 nezapře. Jmenovitě jde samozřejmě o audiosystém a digitální přístrojový štít, který je vzhledem k menším rozměrům konkrétně u menšího z modelů doplněn i o head-up displej. Podobný je i středový panel s nevšedním umístěním ovladačů elektrických oken (na středu). Osobně se mi ale nelíbí zpracování jeho horní části (přesněji části mezi centrálním displejem a loketní opěrkou), která je provedena v matném plastu nezapadajícím svou (ne)kvalitou do celkové luxusní atmosféry vnitřku. Nechybí navíc ani koženěná (čalouněná) palubní deska, což se mimochodem v dané třídě také moc často nevidí. Relativně příjemný je i posaz za volantem, i když deficit v podobě opravdu menších městských rozměrů už začíná být na sedadle spolujezdce znát – podélného prostoru pro nohy není příliš. A další daní za krásu je i zhoršený výhled ven ze druhé řady, pocitově je vzadu díky minimalistickým zatmaveným okénkům docela tma. Tam ale já nejezdím, a proto se s klidem vrhám na jízdu…

 

Jízda: prémie se nezapře, technika PSA ale také ne (ani v dobrém, ani ve zlém)

Začněme pěkně od stolu, a to šířkou nabídky nového DS. Ani tak mi nejde o výbavu. Stejně se od zástupců dozvídáme, že většina zákazníků volí nejvyšší výbavu Grand Chic. Jde teď ale především o motory. Ty jsou, jak už jsme dnes vcelku běžně zvyklí, označovány především obchodními názvy doplněnými o výkon v koních. Benzínově začínáme u PureTech 100k a přesouváme se přes 130k až k vrcholné verzi 155k. Těm z vás dobře znalým už alespoň podle dvou slabších variant určitě došlo, že jde o tříválcovou 1.2 PureTech, několik let v řadě označovaný agregát jako motor roku. Na(ne)štěstí se DS konkrétně za objemy svých motorů nestydí a v cenících jej uvádí. Já osobně jsem se nejvíce těšil na vrcholnou benzínovou variantu, vyšlechtěnou z nám již dobré 130koňové varianty naladěnou na „prémiových“ a pro DS zatím výhradně určených 155 koní. Mimochodem jsou všechny motory kromě základních jednotek (PureTech 100k a BlueHDi 100k) spojeny s automatickou osmistupňovou převodovkou řešenou spolehlivým a relativně přesným hydrodynamickým měničem. Základem zůstává šestistupňový manuál. Přesuňme se ale k vrcholné variantě, se kterou jsem i shodou okolností já strávil v první svůj testovací den nejvíce času. Největším překvapením je skvělé odhlučnění od vnějšího prostředí, čímž „déestři“ dokáže minimalizovat nelibý zvuk spojený s tříválcovou charakteristikou motoru. Zákony fyziky ale zatím překonat neumíme, a tak zkušený řidič absenci jednoho válce přeci jen odhalí. Jinak je svým projevem jednotka ale velmi příjemná. I když bych jí vyloženě 155 koní výkonu, které si představuji spíše v oturbené jednačtyřce nebo jednapětce, netipoval. Skvěle jí ale supluje již zmíněný automat, který hbitě reaguje na všechny mé podněty. Otázkou zůstává, jak se tento první a převážně příjemný dojem změní v případě většího zatížení auta, a to ať už zavazadly / cestujícími nebo těžší nohou na plynu. V neposlední řadě se zmíním ještě o podvozku. Ten je na dnešní dobu očekávatelně poněkud tvrdší, čemuž nahrávají i spíše větší kola s 18“ průměrem (dodávaná za příplatek) a pro SUV nižším profilem. I tak ale s přehledem tlumí většinu českých nerovností a ani při přejetí větší díry vyloženě neodskakuje, i když o nic příjemné stejně nejde. Podvozkově jej tak vnímejte jako tvrdší, byť pořád rozumně naladěné malé městské SUV.

 

Hodnocení: s touhle kráskou do Paříž(ské) i mezi sousedy

Máme za sebou prvních pár kilometrů s novým DS a já vlastně tak nějak ještě musím myslet na to „starší“. Uvozovky používám naprosto správně, neboť DS 7 Crossback dorazilo na český trh teprve loni a je tak stále neokoukané, ačkoliv třeba francouzský prezident v něm jezdí už dva roky. DS 3 Crossback na to jde v zásadě jinak a přesto stejně. Stále je z auta na první dojem cítit vytříbený design, naprosto emotivní francouzský smysl pro nejmenší detail i eleganci, o zařazení do prémiové třídy tak není pochyb. Technicky je na tom však oproti staršímu bráškovi přeci jen jinak – spoléhá se na výhradně menší motorizace a na hybridní čtyřkolku můžeme zapomenout, za to ale sahá po alternativní elektřině, na kterou se mimochodem už hodně těším. Na závěr dodejme jen cenu od 560.000 Kč vč. DPH, která zní i vzhledem docela slušné „základní“ výbavě opravdu dobře nebo taky první cenu zaváděcí nejvyšší výbavy „La Premiere“, a to 855.000 Kč. Jasně, je to pořád dost peněz – na běžné auto by to bylo hodně, na prémii už vůbec ne a je už jen a jen na vás, jak jej zařadíte. Já osobně se už moc těším na první pořádné testy, rozhodně je, na co se těšit.

 

 

Jan Novotný