Citröen C4 Cactus Origins 1.2 PureTech: do města za rozumnou cenu

Citröen C4 Cactus Origins 1.2 PureTech: do města za rozumnou cenu

A máme tu dalšího Francouze. Většinou už s touto zemí a automobilovým průmyslem mám já osobně spojené malé motory, zvláštní až extravagantní interiér a sporné jízdní vlastnosti. Docela jsem se na tento test ale těšil, jelikož už jsem dlouhou dobu neřídil francouzské auto z této třídy (a otázkou vlastně i je, do jaké třídy dnes testované auto patří – do mainstream nižší střední třídy určitě ne, mezi MPV spíše také ne a do B-SUV s otazníkem). Byl jsem velmi zvědavý na silnější variantu tříválcové 1.2 PureTech v kombinaci s manuální převodovkou a samozřejmě i podvozek. Jak již kolega Honza zmínil ve videotestu Za Volantem, Cactus má (jako první Citroen) tlumiče s hydraulickými dorazy. Zajímalo mě, jak se novodobá C4ka bude chovat v provozu a zároveň, když už bude řidič potřebovat trochu spěchat. Proto bych tento test rád pojal hned ze dvou . Hodnocení jízdních vlastností se totiž opravdu markantně liší dle úhlu vašeho pohledu a konkrétní potřeby. Přenesme se ale do dne, kdy jsem si pro auto jel na pražské Zahradní město a jak začal můj týden „uctívání“ sto let značky Citroen s výroční edicí Origins, kterou svou historii sama automobilka připomíná.

 

První dojem: roztomilá panda

Při příchodu do areálu jsem ihned zamířil do kanceláří a šel vyřešit papírování. Po chvilce už jsem venku viděl stát „pandu“. Černobílá kombinace (právě dostupná v edici Origins) na mě udělala opravdu dojem. Jak to ale bude vypadat zblízka? No řekněme, že mě dojem nepřešel ani, když jsem si uvědomil, že ty velké „lupy“ jsou světla a ten hezký led proužek nad nimi je opravdu jen denní svícení. Vlastně jde i o jedno z vůbec mála aut, u kterých mi čtyřoké přední světlomety nevadí. Když už jsem zmínil černobílou kombinaci, která autu docela sedí, musím zmínit i skvěle padnoucí černě lakovaná kola, jejichž 17“ rozměr je tak akorát, aby probouzel lehce „sportovní“ nádech a zároveň neuškodil jinak velmi komfortně orientovanému nastavení podvozku. Pak přišel čas přenést se dovnitř a vlastně i na jednu část, jejíž hodnocení, jak se později ukáže, nebude tak pozitivní, jak se ze začátku zdálo. Usedl jsem do auta, abych si nastavil sedačku a volant a ihned jsem si všiml, že před sebou mám jakýsi tablet. V tu chvíli jsem začal jásat, že auto za 404.000 Kč má tachometr, otáčkoměr a všechny informace palubního počítače zobrazovány na displeji, a ne na analogových budících. Rovnou jsem se podíval dozadu a neviděl jsem žádná tlačítka na ovládání oken, prostě nic. Tady tak máme jeden zajímavý prvek, který já sám považuji spíše za nedostatek – zadní okna se totiž nestahují, pouze vyklápějí ven, což znamená, že zadní pasažér nebude nikdy mít možnost si otevřít okno celé. Proč? Tady někdo šetřil nebo se snažil o rádoby „exkluzivitu“?

 

Interiér: Obývák v autě?

Ano, opravdu tak nazývám vnitřní prostor Cactusu, jelikož jsou sedačky opravdu jako křesla, jejich boční vedení je minimální a materiál je spíše měkčí. Volant je příjemně posazen a do ruky padne i jeho dobrý materiál na každodenní ježdění. Nastal však taky čas podívat se na zoubek displeji, který zastává normální budíky (tachometru a otáčkoměru). A máme problém, a velký. Kde je kupříkladu otáčkoměr, nebo v podstatě cokoliv, na co jsme zvyklí u přístrojové desky a palubního počítače nebo na budících? Jediné, co „tablet“ před řidičem umí, je zobrazení rychlosti, stavu nádrže, počítadla (celkově) najetých kilometrů, a omezení rychlosti nebo varovné kontrolky. Spotřeba respektive celý palubní počítač se naopak promítá na displeji rádia, což úplně nedává smysl, a to o to více, že samotné přepínání všech hodnot probíhá na konci páčky stěračů pod volantem. Vše se prostě a jednoduše dalo dát na „tablet“ před řidiče a všichni by byli spokojení. V tuto chvíli mi opravdu nejvíce vadí absence nebo jakékoliv jeho elektronické náhražky. Výměna analogových budíků za naprosto stupidně jednoduchý digitální přístrojový štít v tomto případě jen uškodila a ztrácí pro mě smysl. Podívejme se ale dále. Co mě také překvapilo, to jsou držáky na pití. Musím předběhnout čas a říct, že v rámci úplně normální klidné jízdy na spotřebu, mi v lehké zatáčce vletěla 0,5l lahev pod pedály. Držáky na pití jsou v tomto autě maximálně na kelímek, nebo nízkou plechovku. Už v této době mně nepříjemný trend nahrazování fyzických ovladačů displejem je samozřejmostí i u tohoto vozu. Jde ale narovinu tak trochu o subjektivní záležitost. Měkčených plastů tu není příliš, na druhou stranu je ale celý design interiéru po vzoru zevnějšku hodně výjimečný – třeba palubka (a především schránka před spolujezdce) připomíná dámskou kabelku, a to včetně madel ve dveřích. Pro někoho efektní, pro druhého trošku kýčovité. Jedno je ale jisté, takhle rozhodně vypadá individualismus. Co musím ale Cactusu nechat, je místo na zadních sedačkách. Na tak malé auto je uspořádání vnitřního prostoru příjemně vyřešeno. Člověk se příjemně vejde snad na všechna možná sedadla a není nijak utlačovaný. Audiosystém má naštěstí konektivitu CarPlay, což mi samozřejmě udělalo radost a vše spojené s jeho ovládáním podstatně ulehčilo.

 

Jízdní vlastnosti: názor automobilového redaktora a názor petrolheada

Jak jsem již předeslal, tento test chci rozdělit do dvou možných úhlů pohledu na toto auto. Začněme tedy tím obecným a redaktorským.

Při prvním startu jsem ihned vyhledal vypínání startstop funkce a odklikl na OFF. Vyjel jsem směrem domů a naštěstí jsem měl cestu přes celou prahu. U testu takového auta je to přesně ta věc, kterou člověk potřebuje. Zácpy a městský provoz se vším všudy. Vyzkoušíme alespoň auto v domácím prostředí, tam, kam se hodí nejlépe – na kratší popojíždění, do města plného překážek a nerovností, probíhajících oprav či kostkatých cest. Na začátku jsem se ale jako první musel sžít s motorem, jelikož není slyšet, což moc nepomáhá faktu, že nemáte otáčkoměr. No nic, pokračujme v krasojízdě. Musím uznat, že tlumiče fungují famózně. Jízda je velmi komfortní a člověk se uvnitř cítí jak na obláčku. Když ale najedete na rozbitou cestu, podvozek, jak kdyby ho někdo vypnul. Přestane stíhat a jízda už není tak měkká a houpavá – to je důsledkem hydraulických dorazů (kdy tlumič v tlumiči nezvládá v tak rychlém čase a vyšší frekvenci hrbolů propružit). Co mě velmi překvapilo, to je spotřeba. Až tak nízkou jsem ji opravdu nečekal, tím spíše, že jsem spíše odpůrcem maloobjemových motorů. O to více jsem byl překvapený, jak povedená a v běžném provozu skvěle fungující 1.2 PureTech ve verzi se 110 koňmi a šestistupňovým manuálem je. Během týdenního testu jsem se dostal i na 5 l/100 km. Po městě to bylo povětšinou okolo 6 litrů, takže si myslím, že s motorem vzhledem ke spotřebě musím Francouzům pogratulovat. Samozřejmě je pro mě jednadvojka motorem, který bych si v životě nevzal. Ale to je pouze důsledkem toho, co mám v autech rád.

Podívejme se na to teď ze subjektivního pohledu člověka, který auty žije. A to myslím auty, co v sobě mají motory, co mají podvozky a jsou slyšet, schválně. V tuto chvíli narážíme, protože, jak jsou tlumiče Cactusu dobré v provozu a při pomalé jízdě, tak jsou špatné, když na to člověk šlápne. Auto opravdu regulérně nedrží. Při svižném průjezdu zatáčkou se kroutí, nedrží, chce jít do smyku a řidič se v něm necítí úplně bezpečně. Opravdu je toto auto jenom ježdění po městě a odvoz dětí do školy, jízdu na nákup a podobně. Pokud si za volant sedne člověk a jen se pokusí tu jízdu užít, je to problém. Další prvkem, který rychlou jízdu nepodporuje, je řazení. Gumové dorazy a tím myslím opravdu velmi gumové a samozřejmě dlouhé jsem dlouho nezažil. Chvílemi jsem myslel, že jedničku zařadím až do prostoru motoru. Ale jak jsem již uvedl na začátku, toto je pouze můj subjektivní názor a s největší pravděpodobností nebude nikdo z potenciálních zájemců o Cactuse přemýšlet tak, jako já. Nedokážu si představit, že by si v něm chtěl někdo jízdu opravdu užít, a pokud ano, neměl by se nechat zlákat solidní nabídkou, která představuje výborný poměr cena/výkon pro každodenní provoz.

 

Závěr: Stojí za to, či ne?

Samozřejmě, že účel přesouvat se z bodu A do bodu B auto splní. Ale jestli jde o to, co člověk chce, na to už musíte přijít sami. Já osobně si auto kupuji, abych si to mezi startem a cílem své cesty náramně užil, a to každý den. Je mi v podstatě jedno, kolik bude auto „žrát“ a jak bude drahý jeho provoz. Je tak jasné, že pro mě C4 Cactus není. Takové postupné umírání zajímavých aut a motorů v Evropě mě mrzí a zároveň staví před otázku, to si jako Čech musím nechat auto dovézt z Ameriky, abych si ten motor užil, anebo si koupit starší evropské auto? Neměl bych mít svobodu volby? Ne, EU totiž vystupuje, jakoby auta způsobovala extrémní znečištění, přitom všichni víme, že je tomu tak v osobní dopravě jen v řádu jednotek procent na celém světě. Pokud tedy hledáte auto, které bude příjemné ve městě, bude mít malou spotřebu a nabídne hodně dobrý komfort pro každodenní ježdění, tak se určitě na Cactuse zajeďte podívat a svezte se. Auto vám udělá radost a myslím si, že za tyto peníze si ho i koupíte – moc konkurentů totiž nemá a žádný z nich rozhodně nebude tak výjimečný. V limitované edici Origins navíc nabídne i takovou míru individualismu, jako nikdy předtím.

 

Lukáš Jeřábek

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..