Yamaha YZF-R125: zábava od 16 už i pro (ne)dospělé

Yamaha YZF-R125: zábava od 16 už i pro (ne)dospělé

Motorky u nás v redakci nemíváme zas tak často. Nutno podotknout, že každý člen redakce má nějakého toho svého vymazleného čtyřnohého miláčka. Jako správní motorističtí nadšenci ale musíme být pro každou „špatnost“, která má nějaký ten motor. Když se navíc v nabídce objeví silničně-sportovní stroj s kubaturou 125 cm3, konkrétně já rozhodně neváhám. Dnes si tak dovolím připomenout svá mladá léta. Nebyl to zrovna krátký úsek v mém životě, kdy jediná vůně benzínu od mých pokynů se linoucí byla právě z motorky označované kolikrát jako „stopětadváca“ nebo jen stručně „dváca“. Přiznám se, že šlo tehdy o stroj jiné značky a taky, že už je to pěkných pár let. Za tu dobu udělala jednostopá vozidla poměrně značný pokrok. Ztělesněním těchto novinek a posunu k dospělejším (a samozřejmě silnějším) bratrům by mohla a do jisté míry i měla být Yamaha YZF-R125, kterou jsem před pár dny měl možnost otestovat. Nebudu vás dlouho napínat, hodně jsem se na ní těšil a za chvilku už zjistíte proč…

 

První dojem: tohle že je stále ta kolikrát upozaďovaná „dváca“?

Vůbec první své tváří v tvář zažíváme s R125 u dealera Yamahy někdy v průběhu čtvrtečního dopoledne. Samozřejmě jsem se i já i tentokrát poctivě připravoval. I proto jsem zhruba věděl, co čekat. I přesto jsem ale byl při prvním seznámení velmi překvapen. Bavíme se samozřejmě o statických dojmech. Letošní model totiž v reálu vypadá opravdu hodně dospěle. Po vzhledové stránce tak s mým původním strojem asi nemá už vůbec nic společného. Parádně ji navíc sekne tmavě modré lakování. Dneska jsou už téměř samozřejmostí i FULL-LED světla, jež společně s již zmíněnou barvou dodávají punc moderny i plnohodnotné motorky. Líbí se mi i její stavba, ještě, než usedám, je mi jasné, že se tu mačkat vůbec nebudu. Motorka samozřejmě narostla i do šířky, má širší pneumatiky a i po usednutí je třeba z širších řídítek nebo větší nádrže cítit něco víc než jen stopětadvacítka. Po designové stránce potěší ještě stejnobarevně lakované vnitřky kol (modrá), opět dospěle vypadající výfuk (ten by upřímně později stejně zasloužil výměnu za laděnou verzi) a k Yamaze tak nějak patřící zlatavé vidlice. Málem bych zapomněl na jeden ještě velmi důležitý aspekt, a to především po funkční stránce – brzdy. Nejen, že vypadají vcelku obstojně, ale i dobře brzdí – o tom ale až za chvíli.

 

Usednutí: pohodlí, klid i moderní technika

Skoro bych i takto před prvním vyjetí chtěl říkat, jak už je mi vedro a těším se, až do mě bude za jízdy vrážet vítr tak, abych se zchladil. Opak je ale pravdou. Po dlouhé době se totiž mohu zase vrátit k Murphyho zákoníku, neboť nám pro tentokrát bohužel štěstí příliš nepřálo. Mračna se stahují a já očekávám slušnou průtrž ještě během prvních kilometrů na cestě do soukromé garáže. Nemám tak příliš času na první seznamování. Po usednutí ale vše nasvědčuje, že dojmy z prvního seznámení budou pokračovat. Mám na mysli především pocity z „dospělé“ motorky. Asi nejvíc mě překvapila velikost nádrže, a to především do šířky. Tomu je uzpůsobena i šířka řídítek, celkově tak na motorce už úplně nesedím a má ideální pozice začíná být mírně ležatá, což je samozřejmě jedině dobře. Hnidopich by mohl namítat, že s vyšší postavou tomu už tak nebude, měl by za jisté pravdu. Mých 178 cm je ale na YZF-R125 dle mého názoru naprosto ideálních a komfortních. Troufl bych si tvrdit, že zhruba 5 – 10 cm navíc by ještě nic neznamenalo. V neposlední řadě zmíním i moderní techniku, možnost nulování počítadla kilometrů (a jiných funkcí) ještě před nedávnem nebyla standardem. Yamaha pak řeší všechny ukazatele poměrně velkým digitální displejem, který ukazuje opravdu vše důležité. Třeba takovou spotřebu u motorky jsem asi nikdy neřešil, ale proč ji nevědět? Líbí se mi i řešení otáčkoměru táhnoucí se od levého spodního kraje (nula) po okraji až k pravému hornímu rohu (13 tisíc otáček).

 

Jízda: hodný, ale dostatečně „sportovní“ stroj

A konečně se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu – jízdě. Jako bych ze začátku měl z nového stroje trochu i respekt – rozuměj více než obvykle, neb při každé jízdě musí mít řidič ze svého vozidla respekt. Sžíváme se ale velmi rychle. Na první dojem jede nová stopětadvacítka docela dobře, táhne lineárně už od nejnižších otáček a není třeba ji točit až do červeného pásma. Výkonově ale svět v této třídě zbořit nejde – limit skupiny řidičáku A1 zní jasně: nejvýše 11 kW a s poměrem výkonu/hmotnosti nejvýše 0,1 kW/kg a se zdvihovým objemem spalovacího motoru nepřevyšujícím 125 cm3. Yamaha je přesně na hraně všech výše zmíněných parametrů. Úkolem konstruktérů tak bylo především dostat z maxima ještě větší maximum. Potěšením je pak i fakt, že maximum výkonu je k dispozici u 8.000 ot/min, což je přeci jenom od úplného maxima docela daleko a nenutí tak motorku vytáčet až na hranu. Koneckonců „hrana“ je obecně běžnému řidiči poměrně vzdálená a není potřeba jí u R125 dosahovat. K pořádnému svezení přispívají kromě dobře stavěného podvozku, stabilita čerpající především z na danou třídu širších 17“ kol (100 mm vpředu, 140 mm vzadu) a pak taky především skvělé brzdy s předním kotoučem o rozměru 292 mm. Nejskvělejší na nové 125ce je asi ve finále opravdu to, jak moc se na ni můžete spolehnout. Co si budeme povídat, takový stroj už přeci jen není vyloženě na každodenní ježdění – bez pořádného oblečení si na něj troufne málokdo a nenechat se unést k trochu ostřejší jízdě přeci jen není nic jednoduchého. I proto je opravdu příjemné, jak „user-friendly“ a především sebejistý stroj tenhle kousek je. Potěší vás navíc poměrně nízká daň za rychlejší styl, já osobně jsem se totiž se spotřebou nedostal přes 3 l /100 km a se šetrným přístupem jsem ji stlačil jen zhruba o půl litru níže – za dané zacházení považuji žíznivost za adekvátní nebo spíše příjemnou.

 

„Dospělá“ dvacítka, to je oč tu běží

Po dnešním testu bych si upřímně nedovolil 10 let zkušenému jezdci radit, aby přesedlal na slabší stroj. To navíc není ani hlavním určením YZF-R125. Jste-li ale začínající řidič a potřebujete se naučit tak, aby vás třeba o něco výše postavená dvouválcová YZF-R3 příliš nepotrápila, je tohle opravdu tou nejlepší volbou. Za posledních deset let udělali právě tyto, nejmenší sportovní stroje velký pokrok a já, stojící s otevřenou pusou, jsem nejlepším potvrzením tohoto tvrzení. Zatímco někteří z nás se za své „malé“ motorky ještě před 10 lety styděli, já bych se dnes už nestyděl upřímně před nikým. Přemýšlím, abych nebyl jen pozitivní, jaká negativa s sebou vůbec přiváží. Chtěli byste snad vyšší výkon? Jenže to u A1 nedostanete nikdy – maximálku 125ky pohybující se na hranici (nebo spíše lehce za) současným dálničním limitem byste stejně překračovat neměli. Ceníkových 129.900 Kč sice není zrovna málo za stroj pro mladé, a to především v souvislosti s ceníkovými 144.900 Kč za o hodně silnější YZF-R3. Jejich rozdílem je dnes ale především právě výkon, který si hold u A1 dovolit nemůžete. Celkově jde v mém vidění především o velmi příjemné překvapení a vybírat dnes v 16, šetřil bych šetřil a jednoho dne snad i rozbil prasátko…

 

 

Jan Novotný

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..