VW AMAROK V6: dělník v saku aneb evropský pick-up 21. století

VW AMAROK V6: dělník v saku aneb evropský pick-up 21. století

Autor: Petr Jakušev · Fotografie: Petr Jakušev

Záběr naší činnosti je poměrně široký, a tak i testy, které přinášíme, jsou a budou pestré. Z Mustanga, do Amaroka, pak na skútr a teď zase zajímavá elektrika, tak by se daly popsat mé poslední tři týdny. A tak nyní pojďme na ten druhý z výše jmenovaných. VW Amarok patří mezi oblíbené pracanty na českém trhu. Jak jistě víte, jedná se o Pick-Up, tedy vůz denně použitelný a zároveň pro těžkou (nebo chcete-li i špinavou) práci využitelný. Amarok se dá sehnat v čistě pracovní verzi pod jeden milion korun, což je v kategorii celkem běžná cena. Náš kousek pro tento týden je ale z druhé strany spektra. Je takzvaně v „plné polní“, a to včetně dieselové V6, která mu přidá trochu na exkluzivitě a hlavně dostupné dynamice. Jak tedy tento pracant obstál v pro něj méně obvyklé situaci – při dojíždění do kanceláře a během pár výletů převážně po silnici, ale i v lehkém terénu? Pojďme se na to spolu podívat.

 

Exteriér: Je to Pick-up nebo ne?

Na první pohled by se mohl kde kdo nechat zevnějškem lehce obalamutit. Díky krytu korby, který designově ladí se zbytkem vozu a nabízí i pro mne trochu nepochopené bohaté prosklení, můžete získat dojem, že před ním stojí nějaké nové, trochu drsnější SUVéčko. A skoro by to byla pravda, ale v takovém případě bychom Amaroku trochu zbytečně komplikovali život. Pojďme na něj nahlížet jako na užitkový vůz, kterým bezesporu je. Navíc nabídne příjemnou užitnou hodnotu i mimo pracovní vytížení. Přední část je poměrně jednoduchá a masivní. Vysoko umístěná hrana kapoty dává tušit slušnou prostupnost terénem i městskou džunglí, ve které před retardérem nebude nutné brzdit. Zároveň si ale nelze nevšinout vysoce kontrastního chromovaného provedení mřížky chladiče a elegantních LED linek denního svícení. Přední část je dominantní, ale snaží se tvářit slušně a splynout s davem, což konkrétně v našem případě trochu komplikuje výrazný oranžový lak, který Amaroku ale opravdu sluší. Vím, věc názoru, na mě však udělal dojem na první pohled. Z boku se žádná revoluce kromě krytu korby nekoná. Jakmile tento „trik“ prokouknete, začnete Amaroka považovat za pravověrný Pick-Up a upřímně tak zde není moc co vymýšlet. Boční profil je zajímavý právě díky zmíněné výrazné barvě, která silně kontrastuje s černými plastovými doplňky. Auto vypadá „drsně“ a jeho černá kola dále jen tvrdí muziku. Zadní část vozu je vysloveně praktická, osobně mi hodnocení designu v tomto případě není úplně po chuti – mně se líbí, ale vám nemusí. Každopádně je možné otevřít jen kryt korby nebo korbu celou. Po jejím otevření získáte prodloužení nákladového prostoru s možností zatížení okolo 150 kg, dost na to, aby bylo možné naskočit nahoru a začít se ohánět lopatou.

 

Interiér: pracant, je to pracant…

Interiér vozu považuji na dnešní poměry za „jednoduchý“ a účelný, ale kdo by čekal něco jiného. Náš kousek nabídl navíc čalounění kůží a velmi příjemné sedačky. Palubní deska je přehledná a „čistá“. Žádné zbytečnosti nehledejte, tohle je účelová věc. I přes to uvnitř najdeme multimediální systém s možností spojení s telefonem (vč. konektivity Apple CarPlay) obsahující navigaci, jak také jinak. To už je dnes prostě standart. Nutno ale podotknout, že jsem byl už při prvním usazení překvapen velikostí centrálního displeje. Hned jsem si vzpomněl na Škodu Superb předchozí generace, a to jsme vážení o minimálně 5 let zpět. Podobně je na tom i přístrojová deska, v níž se mezi klasickými analogovými budíky pyšní jen relativně střídmý palubní počítač. Klimatizace i další komfortní prvky jsou ale v elektrice, nechybí ani nespočet airbagů atd. Na výčet výbavy si tak nemohu stěžovat. S ohledem na dnešní zvyklosti jsem hledal, kde vypnu aktivní držení v pruhu a podobné výmysly. Světě div se, jsou vypnuté – nic takového tu totiž není, senzace, aspoň nemusím před každou jízdnou klikat systémem tam a zpět. Na druhou stranu ale nechybí tempomat. Není sice adaptivní, ale pro účely Amaroka je naprosto vyhovující. Ve spojení se silným, kultivovaným motorem a automatickou převodovkou skvěle odpovídá klidnějšímu pojetí jízdy. Tempomat je něco, co osobně v autě musím mít, jinak bych přišel o noty. Prostoru je zde asi jako v Pick-upu. To představuje naprostý dostatek na předních sedadlech. V návaznosti na přední sedadla se upravuje místo vzadu. Zadní lavice není nepříjemná a řekl bych, že má o něco příjemnější sklon opěradla, než je v této třídě běžné, místa tu na dlouhé cesty ale stejně mnoho není. Neberte to však jako kritiku, je to v této třídě poměrně běžné a vzadu děti i dospělé odvezete. Superb to sice není, ale ten zase neodveze přes tunu materiálu. Je to o prioritách. Příjemně hladce pracuje automatická převodovka a pokud nemáte v plánu hardcore offroadové výpravy, volil bych právě tu. V terénu pro zkušeného řidiče bude možná manuál lepší volbou. Pro každý den je zde ale automat jasnou výhodou. Amarok umí překvapit i kultivovaným jízdním projevem a tichou jízdou. Klid a pohoda na palubě dosahuje úrovně některých SUV, a to je určitě příjemná vizitka.

 

Technika: V6 jako jediná správná volba (alespoň pro mě)…

A to čistě z důvodu, že v tomto směru jsem „puritán“. Takový kus auta potřebuje motor. To, co má dva litry a dvě, tři nebo deset turb a na papíře hlásá kdo ví co, se jednoduše nevyrovná nenucené síle objemu a počtu válců. Čekal jsem asi větší sílu, ale pak se podíváte na tachometr, znovu si uvědomíte, kde sedíte a rázem je jasno. Tenhle motor má výkonu dostatek a jeho projev je tak staromilsky nenucený, že je možné mít ho svým způsobem rád. S převodovkou si rozumí velmi dobře a i když po rozjezdu proskáče rychlostní stupně k sedmičce v ustálených sedmdesáti – ty změny stupňů jsou jen slyšet. Jinak je vše hladké a nenucené. Jízdní projev jako takový je příjemně jemný a uvolněný, i když víte, že v případě potřeby tam ta „rezerva“ je. Podvozek se snaží být více civilní a vyjma zadní nápravy se mu to daří. Nicméně ta je na tom asi jako u Mercedesu X, a to prosím chápejte jako pochvalu, protože to, že je to Pick-up, se schovat nedá, ale možná, že bez zkušeností se zástupci této kategorie byste rychle nabyli dojmu podobného spíš SUV než pracovnímu nástroji. VW Amarok jezdí dobře a řekl bych, že s Mercedes X si v tomto směru příliš nezadá. Oba jsou rovnými soupeři a mile překvapí, protože tělem poměrně výrazně klamou. Kapitolou samou o sobě by byla jízda v terénu, které jsme si ale nakonec příliš neužili. Možná se budu opakovat, ale pokud někam VW Amarok bez pochyby patří, pak je to terén. Na cesty do práce a z práce si jej koupí asi málokdo, a tak mi k němu korba naložená třeba dřevem a zapadaná nebo zasněžená lesní cesta jdou přeci jen o něco lépe. Krátkou projížďku bahnem, v kopcích a na nezpevněných komunikacích jsme si pro něj přeci jen připravili. Limitem se v tomto směru mohou zdát snad jen výhradně silniční pneumatiky. Zbytek auta, ať už máme na mysli třeba povedený a velmi silný (především po stránce točivého momentu a jeho dostupnosti) šestiválec, klidnou převodovkou s hydrodynamickým měničem nebo vyspělý pohon všech čtyř kol 4MOTION vč. uzávěrky a off-road režimu, funguje na výbornou. Ač nemohu doložit přesné objektivní měření (k němu bych si v terénu s testovacím vozem ostatně ani netroufl), musím uznat, že mi Amarok dodal takovou jistotu, díky níž o něm nemám chuť ani v nejmenším pochybovat.

 

Závěr: jak se v tomto směru rozhodnout…

Amarok je ve své třídě dobře postaveným vozem. Vše, co dělá, dělá nad očekávání dobře a to je skvělá zpráva. Jenže každé „A“, má i své „B“ a tím je v tomto případě cena. Mercedes X jsem zde nezmínil náhodou. I když v současné době nemá „ukončený“ model nástupce, byl svým způsobem nejlepší, ale velmi drahý. No a Amarok v naší konfiguraci překročí cenu 1,6 mil Kč, což je cena za kdysi šestiválcové Xko, které se všichni smáli. Je to poměrně ambiciózní částka, ale berme, že se jedná o auto na danou třídu nadměrně vybavené, velmi všestranné a komfortní. Osobně bych se však u pracanta přeci jen držel asi více při zemi. Taková cenovka je na mne opravdu „dost“. Ale to bych mohl říct o každém druhém autě z dnešní produkce. Závěrem tedy… Amarok nezklame, udělá, co má a udělá to správně. Mrzí mne, že při našich výletech není mnoho příležitostí pro terénní „výpravy“, protože tam by mohl nasbírat další cenné body, ale to třeba příště. Nyní tenhle „dělník“ skočil do kůže manažera a nahodil sako místo montérek. Tak zase někdy příště…

 

Petr Jakušev

Sdílet: