Toyota Land Cruiser 2.8 D‐4D: 70 let historie – ikona automobilového trhu

Jaro klepe na dveře a já mám možnost nabídnout vám test dalšího zajímavého vozu,  tentokrát zaměřeného na relativně menší množinu evropských zákazníků. Po týdnu za volantem mám ale silný pocit, že umí zaujmout širší skupinu, než by mne na začátku napadlo. Vyrážím do centrály Toyoty v Praze a po cestě přemýšlím nad tím, kam tentokrát vyrazit, protože tohle auto bude potřebovat jiný přístup. Konečně vidím úsměv příjemné recepční, která upozorňuje kolegu na můj příchod. Následuje lehká administrativa a informace, že mi toho „drobka“ přiveze před budovu. Chvilku tedy čekám a najednou – je tady. Toyota Land Cruiser sebejistě přijíždí na „plac“. Na první pohled působí dominantním a sebejistým dojmem. Jdeme na to a uvidíme, jaký ten týden života za volantem offroadu bude. Záměrně definuji jeho příslušnost a vymezuji ho z kategorie SUV, protože tam prostě nepatří…

 

Exteriér: kdo zná, pozná

„Lanďák“, jak jsem mu hned začal říkat, dorazil v bílém perleťovém laku, který se nesnaží nikterak maskovat rozměry vozu. Toyota Land Cruiser se drží svých předchůdců a jejich historie je zde zcela zřejmá. Přední část, nyní uhlazenější než kdy dřív, vyzařuje sebevědomím i přes, na dnešní poměry, malou mřížku chladiče, která plynule přechází do opticky užších, ale věřte že rozhodně rozměrných světel s LED linkou denního svícení. Obcházím okolo auta a při bočním pohledu potěší jak decentně vypouklé blatníky, tak nášlapy, které tu opravdu dávají smysl a usnadňují nastupování. Toyota se u tohoto modelu správně drží praktických řešení. Zadní část fanoušci poznají bez zaváhání, žádná revoluce se nekoná. „Lanďák“ je zkrátka řešený jednoduše, prakticky a bez zbytečných výstřelků.

 

Interiér: stará dobrá Toyota… v obou smyslech tohoto tvrzení.

S nadsázkou „šplhám“ za volant Land Cruiseru. K usnadnění nastupování má posádka k dispozici kromě uvedených nášlapů i madla na sloupcích, kterých je příjemné se přidržet. Usedám do rozměrného koženého křesla a rozhlížím se okolo sebe. Jak je u Toyoty zvykem, vše je velmi dobře zpracované, ale i přes jasné zaměření Lanďáka bych ocenil modernější architekturu interiéru. Nejmodernějším prvkem je zde centrální displej infotainmentu se standartní konektivitou. Ostatní části kabiny jsou ale trochu výletem do minulosti. Myslím, že zhruba do roku 2010. Například volič automatické převodovky vyžaduje mechanický pohyb definovanou kulisou. Upřímně, to mi tady naprosto sedí. Pak ale vnímám i trochu negativní dojem z jednotlivých ovladačů. Funkčně je vše v pořádku. Vše má své tlačítko. Ale například displej od klimatizace s grafikou z prvních digitálních hodinek ve voze z roku 2021 s velkým infotainmentem umístěným přímo nad ním – doslova nechápu. Celkový dojem uvnitř vozu zůstává ale vcelku dobrý. To retro je účelné a někoho může vysloveně bavit, prostoru je uvnitř dostatek a vládne tu uvolněná, klidná atmosféra.

 

Technika: čtyři válce stačí…

K rozměrům Land Cruiseru by mohl zákazník očekávat širokou paletu motorů anebo minimálně jeden velký. Opak je ale pravdou, respektive „velký“ motor, tedy na evropské poměry, tady nacházím. 2.8 D-4D, jak název napovídá, nabízí téměř 3 litry objemu, ale oproti očekávání také jen 4 válce. Výkon dosahuje 204 koní, v kombinaci s automatickou převodovkou a logicky vyšší hmotností se však nejedná o žádného sprintera. To v tomto případě ale vůbec není špatně. Zaměření Lanďáka je úplně jiné. Pro denní použití nabídne dostatečnou dynamiku a dá vám také trochu zavzpomínat na nedávnou minulost. Jízdní projev na první svezení působí těžkopádným dojmem, přesto na silnici nemusíte čekat žádné nepřístojnosti, je to přeci Toyota. Stopu drží naprosto stabilně, řízení má sice delší převod, ale i tak je přesné a Land Cruiser provede všemi nástrahami s naprostou jistotou. V čem ale Lanďák vyniká, nebo by měl, to je především jízda v terénu. Osobně nejsem žádný zarputilý „offroaďák“, ale přesto jsme spolu vyrazili na jednu „hroudu“ kousek za Prahu, kde přepínám Toyotu do terénního režimu a zapínám redukční převodovku. Nyní můžeme vyrazit vstříc prudkému stoupání. Prudkému ve smyslu, že když jedeme plynule nahoru, vidím jen kapotu a nebe. Tady se dokonale hodí technologie Multi-Terrain Monitor, díky které mám stále přehled o tom, co se nachází okolo vozu díky aktivnímu využití 360° kamery. Dál se proplétáme polní cestou a následuje další stoupání, které je navíc poměrně rozježděné a s běžným crossoverem tolik typickým pro dnešní dobu bych se sem opravdu nevydal. Další užitečnou funkcí, která mi tady pomáhá, je Tyre Angle Display. Ten mi na středovém panelu zobrazuje úhel natočení předních kol a v reálném čase tím pomáhá ještě větší přesnosti pohybu vozu v terénu. Land Cruiser se podle všeho ani nezapotil a s lehkostí opět jede směrem k nebi. Nahoře zlehka vydýchávám a vstřebávám to „překvapení“. Nepochyboval jsem, že to Lanďák zvládne, ale ta jistota, s jakou to zvládl, překvapením trochu byla. To, co mně už přišlo jako hodně, tak to vypadalo zpoza volantu jen jako rozcvička. Při sjezdu dolů pro jistotu aktivuji i kontrolu pro jízdu z kopce a opět – skvěle pomáhá při sjezdu, kde pro změnu nebe nemám šanci vidět. Stačí držet volant rovně, respektive citlivě vybírat směr průjezdu a vše probíhá s neuvěřitelnou jistotou, v podstatě větší, než je jízda po silnici. A opět – tím tu silnici nechci nijak shazovat. Land Cruiser je velmi příjemným společníkem, ale v tom terénu – tak tam ukázal „koule“ a předvedl, proč jsou zde třeba na první pohled určité kompromisy, které oceníte, až když ho začnete používat k tomu, k čemu byl historicky určen, a to je – dopravit posádku kamkoliv si zamane a to doslova cestou necestou. Osobně nemám šanci najít jeho terénní limity, protože je mnohem schopnější než já. Jediným limitem jsou tu na první pohled gumy. Tenhle výlet se uskutečnil na silničních zimních pneumatikách, a i tak byl Lanďák suverénní. V případě častých výletů do terénu určitě specializované pneumatiky posunou jeho schopnosti ještě dál, v našem případě totiž byly obuty ty klasické, terénní.

REPORTÁŽ: osmiválcové kupé, homologační rallye speciál, auto na vodík i celá řada SUV – Toyota předvedla své portfolio

 

Závěr: zvykl jsem si a hlavně už chápu jeho smysl…

Přes trochu opatrný úvod týdne, kdy chvilku trvalo zvyknout si na těžkopádnější (solidní) jízdní projev, musím s potěšením říct, že loučení nebylo příjemné. Ten pocit bezpečí a sebejistoty jakou, vám takhle jezdící offroad na silnici dává, byl opravdu příjemný. Díky jeho projevu člověk tak nějak automaticky zvolní trošku jiný jízdní styl, přestane spěchat a užívá si tu mechanickou odolnost, kterou Lanďák dává v tom dobrém slova smyslu najevo. I to interiérové retro je s odstupem času příjemně jiné. I přes velký střední displej je zde pro každou funkci mechanické tlačítko – to stačí jen zmáčknout a voilà – požadovaná funkce je k dispozici bez nesmyslného procházení x menu na obrazovce. Všechno dokonale zapadá v momentu, kdy vyrazíte mimo město, a především na nezpevněné cesty. Tam začne celá tahle Toyota dokonale dávat smysl. Kola v rozích a vysoká konstrukce umožňuje bezpečný pohyb v místech, kde se většina běžných vozů ani nebude pokoušet projet. Možnosti využití jsou daleko nad moje schopnosti, a i to málo pro mě bylo dost. To, co jsem s Lanďákem zkusil, mi zůstane ještě dlouho v paměti. Land Cruiser asi není a nikdy nebyl pro každého. Za jeho cenu, která se pohybuje mezi 1,5 – 1,9 mil. Kč si asi běžný zákazník vybere něco jiného, „moderního“ a bude spokojený. Ale ten, kdo si koupí Land Cruiser, ten se na ty ostatní „krabičky“ ani nepodívá, protože bude vědět, k čemu si takové auto koupil. A konkurence v tomhle směru není zrovna široká. Toyota Land Cruiser je skvělé auto, pokud víte, k čemu je a umíte jeho schopnosti využít, nebo je přímo ke svému životu nebo práci potřebujete. Pro mě to byl příjemný výlet do světa, který jde trochu mimo mě. Jeho kouzlu už ale rozumím.

 

Petr Jakušev