Zdroj úvodní fotky: Jan Novotný
TEST: Toyota Supra s manuálem – no konečně… To je ono!

TEST: Toyota Supra s manuálem – no konečně… To je ono!

Autor: Petr Jakušev · Fotografie: Jan Novotný

Současná generace Toyoty Supra je už pár let na trhu a za dobu své existence dokázala rozdělit automobilový svět na dva, poměrně odlišné tábory. Jeden tábor je rád, že Toyota s tímhle autem přišla a ten druhý se tak trochu posmívá, že to vlastně není Toyota, nýbrž BMW. Což je a není pravda, ale to tvrzení se rozhodně zakládá na reálných datech. Čekali-li jste novou generaci bájného motoru 2JZ-GTE, tak to jste se nedočkali, i když už ve světě jezdí jedna, která ikonický 2 JZ dostala. Toyota Supra MK5 opravdu využívá techniku BMW Z4 a především pohonnou jednotku z modelu M340i. Jedná se o řadový šestiválec s udávaným výkonem 340koní a ano, takovou Supru už jsme testovali. Byla ale vybavena velmi dobrou automatickou převodovkou, původem také od BMW, byť si ji prý Toyota trochu poladila podle sebe. Tenkrát jsem ji měl jen na odpoledne a ačkoliv jsem byl spokojený, jedna věc mi chyběla v nabídce. Tím byla manuální převodovka. Podle všeho jsem nebyl zdaleka jediný, protože Toyota zareagovala na přání zákazníků a doručila nám nyní právě tuhle variantu. Osobně mi spojení právě BMW a Toyoty u modelů Z4 a Supra nikdy nevadilo. Mám takové tušení, že bez této spolupráce by Supra MK5 nikdy nevznikla a Toyota si významným způsobem upravila prakticky vše za jediným účelem – abychom dostali velmi schopné a rychlé kupé. V dnešní době papírových 340 koní nepůsobí jako něco ohromného, ale pocitově a podle mnohých měření je výkon reálně o něco vyšší, což se projevuje opravdu slušnou dynamikou. Jaká je tedy vymodlená Supra s aktuálně nejsilnějším motorem a manuální převodovkou? Na to si odpovíme v následujícím testu, na který jsem se opravdu těšil. Možná dokonce nejvíce z celého roku…

 

Žijící legenda aneb malý výlet do historie

Když se řekne Supra, drtivá většina lidí vůbec netuší, že se v případě aktuálního modelu jedná již o pátou generaci vozu s tímto jménem. Když se podíváme do historie, dostaneme se až do roku 1978, kdy byl představen první vůz toho jména. Tenkrát se jednalo o Toyotu Celica Supra a již tato první generace byla vybavena šestiválcovým motorem. Typické dvoudveřové kupé a elegantní hranatost. To byly hlavní znaky tohoto modelu.
Druhá generace se vyráběla v letech 1981 – 1896 a z hlediska designu došlo především k přepracování přední části, stále s mrkačkami vpředu, a také zadních světel.
Třetí generace to už je konec 80. a začátek 90. let. V téhle době se Supra více uhladila, ale stále se držela svých typických designových prvků.
Nejznámější a tolik milovaná Supra MKIV dorazila v roce 1993 a vyráběla se do roku 2002. Jedná se bezpochyby o nejznámější model Supra, který se stal modlou mnoha generací především díky filmu Rychle a zběsile, na kterém mnoho současných petrolheadů vyrostlo a je to pro ně ta jediná správná. Došlo k výraznému zakulacení odpovídajícímu trendu doby a byť z důvodů bezpečnostních předpisů přišla o ikonické přední mrkačky, byla rozhodně sexy. U nejsilnějšího modelu bylo také výrazné zadní křídlo, které dávalo tušit potenciál vozu.

 

Exteriér: moderna, která každému nemusí sednout…

A tímto historickým okénkem se dostáváme k současnému modelu MKV, který na první pohled s předchozími modely nemá mnoho společného. Vyjma typické karoserie kupé. Ono taky mezi čtvrtou a pátou generací uběhlo dlouhých 17 let. Těžko tedy předpokládat, že se bude jednat o nějakou evoluci modelu. Ta revoluce je zkrátka poměrně výrazná. Úzké přední světlomety, ostře řezaný přední nárazník, dynamický boční profil s výraznou linkou zdůrazňující zadní blatníky a v neposlední řadě zadní část s typickými výfuky po stranách – celý exteriér vozu je velmi „japonský“ a nemusí sednout každému. Zároveň si však zachovala svůj typický tvar, minimálně v dlouhém předku a usazení posádky hodně v zadní části vozu. Kdyby jí Toyota dala nové jméno, asi by to nebyl problém, ale Supra je ikona několika generací a jakkoliv se její design těžko popisuje a nemusí sednout každému, podle mého názoru je naprosto současná, podařená a především jedinečná. Druhé takové auto, se kterým by si ji mohl někdo splést, neexistuje. V tom vidím největší sílu současného modelu, u kterého ve finále půjde o to, jak jezdí, k k čemuž se za chvíli dostaneme.

 

Interiér: Díky bohu to není typická Toyota, jejíž interiéry působí usedlým dojmem (alespoň na mě)

Historii v kostce máme za sebou a na vzhled vozu si každý může udělat názor sám podle fotek, byť bych každému doporučil ji vidět na živo, kdy vypadá lépe. Konečně ale zase otevírám dlouhé dveře s bezrámovým oknem a skládám se za volant. Naši čtenáři již vědí, že jsem nadprůměrně rozměrný, takže je to trochu výzva. Nastavuji si tedy sedačku, volant a usazuji se uvnitř. Je to pro mě bohužel trochu náročnější a rozhodně ne ideální. Při 198 cm opravdu nemám místo na hlavu, a to i díky tomu, že se zde sedí opravdu hodně vzadu, kde už je výrazně svažitá střecha. Na týden testu je to akceptovatelné, ale pokud máte tuhle výšku a zvažujete pořízení současné Supry, mám za to, že bude třeba výměna sedačky za nějakou skořepinu, která z výroby v nabídce není. Problém s místem nad hlavou by rozhodně vyřešila. Pasažéři běžného vzrůstu ale nebudou mít problém. Ve všech ostatních směrech mám i já místa dostatek. Sedačky jsou pohodlné a mají dobré boční vedení. V testovacím autě je pěkná světle hnědá kůže v kombinaci s černou palubkou, sloupky a stropnicí. Ta kombinace se mi líbí. Volant skvěle padne do ruky a i u takto sportovně zaměřeného vozu najdeme ve výbavě vše, co je dnes běžné. Tedy upravený, ale dobře fungující multimediální systém, ano původem z BMW. Digitální kapličku přístrojů, která nenabízí nikterak zásadní možnosti úpravy. Jedná se totiž o kombinaci analogového budíku s digitální částí. V každém případě je kaplička přehledná a nabízí dostatek informací. Samozřejmostí je i head-up displej. Z komfortní výbavy je zde dvouzónová klimatizace, vyhřívané sedačky i volant. To je asi vše, ale ono toho o moc víc není potřeba. Z bezpečnostních prvků můžu zmínit adaptivní tempomat, vícestupňovou stabilizaci a protiprokluz. Důležitější však je, že se dají velmi jednoduše úplně vypnout, což byl můj případ ihned po nastartování. Tahle auta se mají řídit a nemají vám do toho kecat. Hned vysvětlím – rozebereme si ještě trochu techniku, kterou mám k dispozici.

 

Technika: řadový šestiválec, 3.0 litru TwinScroll turbo, 340 koní, 500 Nm

Jak už jsem říkal v úvodu článku, tahle čísla asi mnoho lidí na zadek zrovna neposadí. V dnešní době je 340 koní v očích mnohých jednoduše málo. Opak je ale pravdou a ve chvíli, kdy Supru vezmete pod krkem, působí opravdu dynamicky. On je třeba ten točivý moment k dispozici v širokém pásmu otáček. Konkrétně od 1600 do 4500 ot./min. a pak Supra pokračuje dál, protože výkon 340 koní vrcholí v rozmezí od 5000 do 6500 ot./min. Motor je opravdu neskutečný a kdykoliv má dostatek síly k pohybu vpřed. Z nuly na sto vystřelí za 4,6 s a směle pokračuje až na elektronicky omezených 250 km/h. Nutno říct, že i v téhle rychlosti má opravdu chuť dál zrychlovat a z verze s automatickou převodovkou vím, že 270 km/h zvládala úplně bez problémů – samozřejmě na opuštěné německé dálnici. Osobně mi ale manuální převodovka sedla líp než automat, byť je opravdu dobrý a Supra je s ním určitě rychlejší. V mém světě to není jen o rychlosti na kolo, ale především o zážitku, který umí nabídnout a v tom je manuál jednoduše senzační. Převodovka je pevná, přesná a nabízí i funkci automatických meziplynů, které bych rád sázel sám, ale týden v autě a kompromisní pozice za volantem mi to úplně nedovoluje. Meziplyny jsou naprosto přesné, rychlé a umožní vám i podřazení o více stupňů při tvrdých brzdách z vysoké rychlosti před pomalou zatáčkou.

 

Nevyčerpatelná dávka emocí umocněných puristickým manuálem

Supra nabízí i jízdní režimy, které ovládají podvozek, odezvu motoru i klapky ve výfuku. Upřímně jsem jezdil celý týden vždy v tom nejostřejším, který je opravdu krásně emotivní a i s ním se dá jezdit po Praze bez výrazného snížení komfortu. Auto je samozřejmě tužší, ale nerovnosti polyká sebevědomě. Ta pravá zábava ale samozřejmě čeká mimo město a mimo dálnici. Na té je samozřejmě velmi stabilní a rychlá, jen na těch okreskách dává logicky mnohem víc. Naplánoval jsem si tedy výlet za kamarádem a vyrazil rovnou tzv. po staré. Nekonečná zásoba síly, kterou motor nabízí, je těžce návyková. Supra se žene dopředu jak smyslů zbavená. Opravdu se mi nechce věřit udávaným 340 koním, protože to auto letí dopředu, jak kdyby jich mělo přes 400. Rychlost se velmi rychle stává „nelegální“ a podvozek se dostává do tempa. Našel jsem si opuštěnou silnici s dobrým výhledem vpřed a několikrát ji projel tam a zpět. Postupně jsem zrychloval a hledal limity auta, které jsou opravdu daleko. Tady platí 2 pravidla. To první je, že čím rychleji jedu, tím lépe auto funguje a to druhé, že podvozek je rychlejší než motor – to je naprosto bez debat. Trakce, stabilita a jistota v zatáčkách je obdivuhodná. Supra letí jako smyslů zbavená, na brzdách je naprosto stabilní a výjezdy na dvojku pod plným plynem se rovnají brutálnímu odletu ze zatáček. Vytočená trojka už sahá někam za 150 km/h a i v téhle rychlosti je Supra dokonale stabilní a čitelná. Tady vidím v podstatě největší přínos manuální převodovky. Někdo s tím nebude souhlasit, protože automat nabídne o trochu lepší akceleraci, ale těch 8 kvaltů mi dělalo spíš problémy. Ty první jsou kratší a díky tomu mi auto přišlo hodně agresivní. První 4 rychlosti – nutno říct, že na vodě, byly opravdu napínavé a Supra chtěla jí pořád bokem. U 6rychlostního manuálu jsou rychlosti delší. Tam, kde mám teď trojku, by v automatu byla nejspíš pětka. On to ten automat samozřejmě zvládá a člověk se naučí s tím pracovat, ale pro mě osobně je manuál klidnější, stabilnější a je s ním větší zábava. Tohle je pro mě ta pravá Toyota Supra a může se vám nelíbit, ale rozhodně to i přes použitou techniku není převlečené BMW a zcela určitě není pomalá. Myslím si, že většina lidí, kteří ji kritizují, v ní ani neseděla a především v ní neletěla „kudlu“, protože pak by nemohli tvrdit, že je pomalá. I přes ten výkon a rychlost, kterou nabízí, tady hraje prim podvozek, jenž by snesl ještě mnohem víc. Dovolím si odhadnout, že 450 koní by nebyl problém. Auto už by bylo agresivní, ale jediné, co by to pak chtělo, by byly výkonnější brzdy. Ty současné jsou pro okresku úplně vyhovující a na okruhu jsem nebyl. Ale s tím vyšším výkonem by dosahované rychlosti v daných úsecích byly o hodně vyšší a pro brzdy by to pak mohlo být už trochu moc. V každém případě Supra tak, jak je, funguje opravdu dobře a majitelům bude dělat jen radost.

 

Závěr: je to Supra, není to Supra? A stojí to za to?

Věřím, že můj pohled na věc je z přechozích řádků víc než zjevný. Tahle Toyota MK5 je Supra každým coulem. Je to veskrze moderní auto, které nabízí ryzí emoce, rychlost, skvělý podvozek a bude své majitele opravdu bavit. Díky použité technice se dá používat každý den a nemusí u toho naprosto ruinovat rozpočet. Spotřeba – kterou považuju v dané kategorii za zbytečný údaj – se dokáže při klidném přesunu držet okolo 9 l, moje realita je pak spíš 13 l/100 km, protože je poměrně komplikované se za tímhle volantem nudně přesouvat z místa na místo. Kdybych měl najít pár věcí, které mi trochu překáží, tak tou první by byly rozměry auta. Na fotkách to možná nevypadá, ale Supra je v podstatě malé auto. Pro dva je to akorát, ale pocitově má zhruba rozměry třeba Toyoty GR 86, takže je to opravdu prcek. To se hodí na okresce, ale díky tomu je pak uvnitř méně místa, než by mohlo a také nenabídne ani nouzové zadní sedačky. Tím největším problémem je ale přímá konkurence a cena. Mnou testovaná Supra se prodává za cenu přes 1,8 milionu a to je přímá konkurence předchozí, ale především nové BMW M2. Ta nabízí vyšší výkon, ale hlavně celkově větší karoserii a zadní sedačky. To může být pro hodně lidí poměrně pádný argument, protože zcela logicky bude praktičtější v těch případech, kdy zrovna nejedete hranu na některém z mnoha TrackDays – tedy většinu času, kdy autem jezdíme. V každém případě je ale Supra opravdu povedená a nabízí toho hodně. Pro milovníky japonských vozů se v téhle ceně jedná o ojedinělou nabídku a svých peněz nebudou litovat. Díky použité technice je také jasné, že se dá velmi jednoduše pracovat s výkonem a tedy i rychlostí Supry, což bych osobně asi nepotřeboval, ale je dobré to zmínit. Těch 340 koní na papíře nevypadá kdo ví jak a těch 420 – 450 koní se dá z tohohle motoru dostat relativně jednoduše a především spolehlivě. Nyní už jsou také potvrzené informace o limitovaném a nejspíš posledním modelu Supra tak, jak ho známe a očekává se nasazení M-kové verze motoru, kdy se počítá s výkonem okolo 480 koní a další úpravách podvozku a brzd. To už bude doslova „vražda“. A třeba se s k ní časem také dostaneme. Tentokrát jsem se opravdu rozepsal a i tak mám pocit, že jsem neřekl úplně všechno. Shrnu to tedy nyní… Toyota Supra MK5 je skvělá a rozhodně je to SUPRA.

TEST: Toyota GR Supra 2.0 Turbo: stačí základní model nové ikony nebo ne?

 

Petr Jakušev

Sdílet: